14. 01.
Autor: Tereza Kozderová
Mgr. Eliška Škrancová je naše kolegyně, která v TyfloCentru pracovala jako sociálně právní poradkyně. Mnozí z našich klientů jejich rad a znalostí využili a často se ptali, jak se jí daří v novém zaměstnání.
Rozhodla jsem se tedy Elišku pozvat na besedu, aby nám pověděla čemu novému se přiučila, jestli zkušenosti z naší společné práce zúročila ve svém novém zaměstnání.
Eliška s besedou souhlasila a ve čtvrtek 12.ledna 2012 přišla mezi klienty a své, dnes už bývalé, kolegy. Klubovna praskala ve švech, sešlo se nás dohromady 35.
Po uvítání se Eliška chopila slova: „ Jak mnozí z vás vědí, své uplatnění jsem našla v Národní radě zdravotně postižených, která v Brně sídlí na ulici Cejl. Nyní poskytuji poradenství lidem s různým typem postižení. Proto bylo nutné naučit se pracovat s novými, doposud nepoužívanými, zákony a prováděcími vyhláškami. Často konzultuji dotazy na Ministerstvu práce a sociálních věcí.“
Přítomné zaujala taktéž informace o tom, že se Národní rada snaží vyjednat úpravu některých novinek, které vstoupily v platnost 1.1.2012 v rámci tzv. sociální reformy. Zde Eliška využila své praxe v lektorství a zkušeně odpověděla klientům na otázky týkající se např. příspěvku na mobilitu. Zkušenost lektorství je rovněž nová, Eliška v rámci svého zaměstnání pořádá semináře a školení pro sociální pracovníky, nejčastěji v oblasti Státní sociální podpory.
Všem přítomným se potvrdilo, že Eliška je opravdu výborná sociálně právní poradkyně a za její dlouholetou pomoc ji odměnili dlouhým potleskem.
Beseda se dál nesla v přátelském duchu a vzpomínek na společné akce pro klienty naší organizace.
Fotogalerie
22. 12.
Autor: Tereza Kozderová
Vánoční dílna
Ve středu 14.12.2011 jsme se sešli v prostorách sociálně terapeutické dílny, abychom společně strávili předvánoční čas tvorbou dekorací, pečením Vánočních motanců a zpěvem koled. Sešli jsme se v 8:30 a do 15:30 jsme s našimi klienty, dobrovolníky a praktikantkami sdíleli společný prostor, který byl provoněný pečícími se motanci a chvojím. Chvojím, které ruce klientů a jejich pomocníků vrstvily na polystyrénové korpusy, aby tak mohly vzniknout věnečky z nichž bylo cítit úsilí, práce a radost z překonaných překážek.
Tuto předvánoční středu jsme oslavili tvorbou, poprali jsme se s chvojím, dráty, tavnou pistolí, papírem, nůžkami, lepidlem, těstem a troubou, naladili jsme se na nadcházející čas Vánoční a rozcházeli se s myšlenkami, komu asi ten náš vyrobený věneček či přáníčko udělá radost.
Vánoční posezení
Hned ve čtvrtek 15.12. 2011 jsme se setkali při tradičním vánočním posezení. Sešli jsme se v hojném počtu, všechna místa byla obsazena. Zpívali jsme koledy za doprovodu harmoniky, kolegyně Zlata obohatila vánoční atmosféru čtením příběhů Josefa Lady a nechybělo ani tradiční rozkrojení jablíčka. K závěru posezení mezi nás přišla paní ředitelka, abychom si společně „přiťukli“ do nového roku.
Přejeme i Vám, aby nový rok byl rokem dobrých zpráv!
Fotogalerie
7. 12.
Autor: Jiřina Falková
Další beseda ze série „Co všechno dokážu“ projektu Slepotou život nekončí se uskutečnila ve čtvrtek 24. listopadu v Brně. O Lormově abecedě pro hluchoslepé přednášel aktivní klient Jan Pavlíček, který sám je hluchoslepý a dotykovou řeč do dlaně velmi dobře ovládá.
Ve spolupráci s břeclavskou pracovnicí TyfloCentra Jiřinou Falkovou připravil prezentaci, která nejdříve představila osobu Heinricha Landesmanna alias Hieronyma Lorma, jeho život a dílo. Teprve potom se účastníci dostali k nácviku, kdy zkoušeli psát jednotlivá písmena do vlastní dlaně, jak lektor vysvětloval, a snažili se zapamatovat je podle mnemotechnických pomůcek – říkanek. Například pro souhlásky: „To Byl Dobrý Guláš Horký S Cibulí.“
Protože se besedy účastnili vidící, slabozrací i zcela nevidomí a ne všichni mohli sledovat schéma Lormovy dotykové abecedy promítnuté na plátno, měly pracovnice připraveny vytištěné materiály k rozdání. Ty velmi pomáhaly v začátcích, kdy si dvojice začaly dopisovat navzájem. Nakonec si všichni vyzkoušeli komunikovat úplně poslepu a s mlčením. Uznali jsme, že netrénovaný člověk má opravdu problém porozumět.
Jan Pavlíček používá ke komunikaci ještě další dorozumívací systémy – čte i Braillovo písmo a se stejně postiženou partnerkou znakují. O taktilním znakovém jazyku jsme všichni slyšeli poprvé, proto jsme byli rádi za krátkou ukázku.
Kdo se této zajímavé besedy nemohl zúčastnit, má ještě možnost vypravit se 31. ledna do znojemského střediska, kde Lormovu abecedu představíme v rámci projektu SŽN ještě jednou.
Fotogalerie
29. 11.
Autor: Eva Pexová
Ačkoliv se povídání o Zakarpatské Ukrajině nekonalo v moravskokrumlovské knihovně poprvé, bylo obsazeno do posledního místečka. Je vidět, že oblast Zakarpatské Ukrajiny je nám velmi blízká. Pondělní beseda byla specifická ještě v tom, že byla speciálně připravena pro klienty TyfloCentra. Kromě povídání o městech, památkách a přírodě byly tedy připraveny i předměty k haptické prohlídce. Popis a obrázky překrásných Karpat doplnila ovčí vesta, typická pro místní chladné počasí, dřevěné šperky od místních umělců, turistické boty zakoupené ve městě Volovec a také kameny se zajímavými reliéfy, které si paní Jana Puchegger Chadalíková přivezla z výstupu na horu Bužora. Kromě přírody nebyli účastnící besedy ochuzeni ani o památky Zakarpatí. Určitě všechny zaujala historie statečné obrany mukačevského hradu Palanok, kterou vedla Ilona Zrinská (uherská šlechtična) proti Habsburkům. Neméně zajímavou část historie hradu tvoří i pověst o tom, jak samotný Lucifer dopomohl k vodě v hradní studně jeho tehdejšímu majiteli Korjatovičovi. Povídalo se také o dalším velkém městě Zakarpatské Ukrajiny, Užgorodě, kde se nachází velmi zajímavý a poučný skanzen rusínské kultury. Své místo měly v rámci besedy také ukázky svíček a šátku, který si paní Jana přivezla z pravoslavného kostela v Chustu. Beseda byla doplněna i ochutnávkou kvasu, což je typický nealkoholický ukrajinský nápoj. Ochutnávaly se také čokoládové bonbóny a dva druhy čaje, přivezené z oblasti Siněvirského jezera, které je přezdívané Perla Karpat. Na své si ale přišli i vidící návštěvníci besedy. Byl pro ně připraven videoklip s písničkou Ruslany (známá ukrajinská zpěvačka), který je určen pro cestovní kanceláře k propagaci turistiky v Zakarpatí a také se promítaly ukázky z dvd, které přímo mapovaly cestu paní Jany po Zakarpatské Ukrajině. Protože zájezd, kterého se paní Jana v červenci 2011 zúčastnila, pořádala znojemská Charita, nechyběla ani zmínka o projektech, které Charita na Ukrajině podporuje – svíčková dílna a Dům na půli cesty.
29. 11.
Autor: Eva Pexová
Tak zněl podtitul Dne otevřených dveří TyfloCentra v Moravském Krumlově. Naše klienty, studenty i širokou veřejnost jsme pozvali v pátek 25. listopadu do prostor Městské knihovny v Moravském Krumlově, abychom jim přiblížili život lidí se zrakovým postižením a to, jak jim mohou služby TyfloCentra pomoci.
V půl deváté jsme zahájili první besedy, které si během celého dne přišlo poslechnout množství žáků a studentů z obou základních škol a gymnázia v Moravském Krumlově, přivítali jsme i děti ze základní školy z Olbramovic. Při povídání jsme se zaměřili na to, jak se žije lidem se zrakovým postižením, jak pomoci nevidomému, a které pomůcky ulehčují těžce zrakově postiženým orientovat se nejen v domácnosti, ale i v běžném terénu venku.
Pro návštěvníky jsme tedy v prostorách knihovny připravili: výstavku pomůcek pro nevidomé a slabozraké, možnost vyzkoušet si chůzi s bílou holí, hry pro nevidomé a slabozraké, informační letáky, ukázku práce s ozvučenými elektronickými pomůckami – počítačem a mobilním telefonem. Návštěvníky ale nejvíc zaujali brýle, které simulovali jednotlivé oční vady např. šedý zákal, makulární degeneraci čí praktickou slepotu. Tak si mohl každý zájemce na chvíli vyzkoušet jaké to je, žít se zrakovým postižením.
Po celou dobu Dne otevřených dveří byly návštěvníkům k dispozici dvě pracovnice TyfloCentra a také jedna nevidomá klientka. Všichni ochotně odpovídali na dotazy nejen ohledně života lidí se zrakovým postižením, ale také o službách, které TyfloCentrum svým klientům nabízí v oblasti poradenství, volnočasových aktivit a asistencí.
Závěrem bychom rádi poděkovali naší nevidomé klientce Petře, která přišla pomoci s předvedením ozvučeného počítače, dvěma dobrovolnicím z gymnázia a také pracovnicím Městské knihovny za pomoc a podporu při organizaci akce.
