9. 11.
Autor: Klára Zárubová
V úterý 30. října jsme využili posledních pěkných podzimních dní, abychom vyrazili na výlet mimo Znojmo. Pro naše klienty jsme totiž naplánovali exkurzi do ruční papírny Stará Škola v Želeticích. Tato papírna funguje v Želeticích od roku 1998 a vyrábí zde papír tradičním způsobem. Součástí papíru jsou kvítky, lístky, stébla a tak se stává každý druh papíru v něčem výjimečný.
V počtu 11 zájemců jsme vyrazili autobusem do Želetic. Pan Karel David, majitel rodinné papírenské firmy, nám nejdříve vysvětlil podstatu výroby papíru metodou, jež je stará dva tisíce let. Jde o ruční čerpání papíroviny dřevěnou formou opatřenou sítem. Ale nezůstalo jen u slov, pan David měl připravené suroviny na výrobu papíru i k hmatové prohlídce. A tak se nám do rukou dostal třeba bavlník nebo bambus.
Potom jsme se přesunuli do samotné výrobny papíru, kde nám náš průvodce komentoval tradiční manufakturní postup výroby papíru. Ten jsme si mohli později sami vyzkoušet. A tak někteří z nás vyráběli papír, někteří si zkoušeli složit obálku a jiní si povídali s majiteli papírny, která vyrábí cca 30 různých druhů ručního papíru. Nakonec nás čekala prohlídka místní prodejny, kde jsme prohlíželi obálky, notesy, přání, složky, krabičky a kabelky, fotoalba nebo třeba různé grafiky – vše z ručního papíru. Za komentovanou prohlídku a možnost vše co jsme nemohli prohlédnout očima, poznat hmatem chceme poděkovat majitelům papírny.
Po exkurzi ruční papírny jsme zamířili do místního zámeckého parku, ve kterém jsou nově umístěné dřevěné zvířecí sochy. Na další turistické a poznávací výlety se můžete těšit na začátku jara.
8. 11.
Autor: Klára Zárubová
V tomto roce zahájilo znojemské TyfloCentrum spolupráci s SOU a SOŠ Přímětická Znojmo. Společně s paní Ing. Andreou Jančíkovou, specialistkou na přípravu kávy, která na této škole působí, připravujeme besedy pro příznivce kávy.
Tentokrát jsme se sešli v počtu 9 účastníků, abychom se zaposlouchali do vyprávění o kávě připravované v džezvě. Džezva je většinou kovová konvička s dlouhým rovným držadlem. Na horním okraji má rozšířený límec, kam může káva vyběhnout aniž by přetekla, a dále hubičku, která usnadňuje nalévání. Na začátku nás čekala čerstvě namletá káva v kelímcích, ve kterých jsme podle hmatu poznávali hrubost připravené kávy. Pro naše klienty s těžkým postižením zraku je to neocenitelná pomůcka, jak přiblížit samotnou podstatu přípravy kávy.
A vůně kávy nás neopustila ani později, protože studenti oboru hotelnictví nám postupně připravili asi na šest druhů kávy připravované v džezvě. A tak jsme se postupně seznámili s přípravou kávy na způsob turecký, makedonský, bosenský a další. Veškeré činnosti nám studenti komentovali, takže ti účastníci, kteří nemohli na přípravu vidět, byli o všem informováni. Po uvaření kávy nás samozřejmě čekala ochutnávka připravené kávy. Při ztrátě zrakových vjemů je velice vhodné využít při poznávání svého okolí jiné smysly – bývá to sluch, ale pak i čich a chuť. A tuto možnost – přiblížit okolní skutečnost čichem a chutí, na těchto kávových besedách hojně využíváme.
Paní Jančíkovou jsme zahrnuli spoustou dotazů a ona měla tolik trpělivosti, že stihla na všechny odpovědět. Děkujeme a těšíme se na další setkání nejen u kávy!
1. 11.
Autor: Eva Pexová
Turistické výlety jsou mezi znojemskými klienty vždycky vyhledávanou aktivitou. V okolí Znojma jsme toho společně prošli už spoustu a tak naše cesta tentokrát vedla až do Břeclavi na Pohansko. Ráno jsme vyrazili vlakem a před nádražím v Břeclavi už na nás čekala kolegyně Jiřka Falková, která se pro tento den stala naší průvodkyní.
Část naší cesty vedl městem, ale brzy jsme se dostali do krásné přírody na naučnou stezku vedoucí Pohanskem. Pohansko je jedním z nejrozsáhlejší raně středověké opevnění v Česku. Uvnitř opevnění byl kostel a pohřebiště, stávaly tam domky, chlévy, stodoly i sýpky. Dodnes zde probíhá archeologický výzkum a tu a tam se objeví nějaká prastará cennost.
Celá stezka na Pohansko je lemována informačními panely se záplavou zajímavých informací. Nově cestu zdobí i stromoví duchové, které vytvořili žáci místní základní školy se svou učitelkou. Cestou jsme si prohlédli model prastarého obydlí tzv. polozemnice, které bylo postaveno tak aby přesně kopírovalo bydlení našich předků. Pokračovali jsme dál, až do samotného zámečku Pohansko, který zde v 19. Století vybudovali Lichtenšteinové. V zámečku jsme navštívili výstavu věnovanou místní historii a objevům zdejších archeologických vykopávek.
Náš výlet byl tentokrát opravdu nabitý množstvím nových informací a podzimní příroda nám vlila novou sílu do žil. Děkujeme naší břeclavské průvodkyni a budeme se těšit příště na shledanou.
1. 11.
Autor: Eva Pexová
Středu 17. října jsme si ve znojemském TyfloCentru vyhradili pro podpůrnou motivační aktivitu pro klienty s názvem: Jak se žije v Tyflopomůckách. V průběhu předchozích setkání se klienti často zajímali o kompenzační pomůcky pro zrakově postižené. Jejich sortiment je široký, ale nejbližší firma, která se zabývá distribucí těchto pomůcek je až v Olomouci. Proto jsme se rozhodli zprostředkovat účastníkům projektu SŽN setkání se zaměstnanci Tyflopomůcek spojené s následnou výstavou kompenzačních pomůcek přímo u nás.
V během besedy jsme se od dvou přednášejících paní Yvony Langové a Jindřišky Dvorské dozvěděli spoustu zajímavostí o fungování Tyflopomůcek. Mluvily o tom, jak probíhá výběr pomůcek pro zrakově postižené, kdo je u nás vyrábí a jak pracovnice vyhledávají další zdroje v zahraničí. Po besedě následovala samotná výstava, v průběhu které si klienti mohli veškeré pomůcky v klidu prohlédnout, osahat a vyzkoušet.
K dispozici byly pomůcky, které usnadňují práci v domácnosti, audiopomůcky, společenské hry, různá měřidla, hodiny a pomůcky, které pomáhají při orientaci v prostoru. Klienti se také dozvěděli, na kterou pomůcku může zrakově postižený člověk získat příspěvek ze zdravotního pojištění nebo od úřadu práce.
Aktivita se konala v rámci projektu „Slepotou život nekončí“, který je financován z evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a ze státního rozpočtu ČR.
16. 10.
Autor: Klára Zárubová
„Kavárna POTMĚ tentokrát v Brně!“ Tak zněl titulek, který nás nenechal dlouho na pochybách, a návštěvu zatemněného autobusu s neobvyklou kavárnou Potmě jsme naplánovali hned jak to bylo možné, tedy na úterý 11. září. Každého z nás napadala před samotnou exkurzí řada otázek: Jak asi funguje obsluha v absolutní tmě? Kolik číšníků je třeba na jednu kavárnu? Musí se speciálně školit? Jaké jsou požadavky na potenciální číšníky? Jak probíhá provoz a kolik pracovníků se na něm podílí? A protože otázek bylo opravdu mnoho, obrátili jsme se na realizátory tohoto zajímavého projektu a požádali je o krátký rozhovor. A podařilo se, po exkurzi nás měl čekat rozhovor s panem PaedDr. Michalem Kuchařem, který stál u zrodu myšlenky vytvořit Kavárnu Potmě.
Ale jak to vlastně v Kavárně Potmě fungovalo?
Hned před vchodem se nás ujala slečna (hosteska), která organizovala usazování k jednotlivým stolům uvnitř kavárny. Pomocí magnetické tabule, na které byly rozmístěné magnetky tak, jak byli návštěvníci ke stolům usazováni. Pak jsme po krátkém proškolení vypnuli všechny mobilní telefony a už se prvních odvážlivců ujímal náš průvodce. V kavárně bylo celkem šest stolů, průvodce nás pomocí slovního popisu usadil k jednomu z nich. Když se s námi rozloučil, nečekali jsme dlouho a ze tmy nás oslovil hlas číšnice. Ta se o nás starala po celou dobu posezení v kavárně.
Po originálním zážitku nás čekala krátká beseda s panem Kuchařem. Zahrnuli jsme ho našimi dotazy a on vyprávěl o tom, jak vznikla myšlenka zrealizovat Kavárnu potmě. Dozvěděli jsme se, jak probíhá výběr a proškolení budoucích číšníků. Jak je důležité, aby nevidomý číšník ovládal srozumitelný a přesný řečový projev nebo jaké jsou další předpoklady pro tuto práci. Návštěva Kavárny Potmě pro nás byla setkáním s lidmi, kteří jsou nadšení pro to, co dělají. Ale určitě i vzpruhou a nadějí pro nové pracovní příležitosti.
