1. 04.
Autor: Tereza Kozderová
V úterý 22. března 2011 vyrazila početná skupinka klientů z Brna a Znojma nahlédnout do prostor a života hasičské záchranné stanice Brno – Lidická.
Na vrátnici nás čekal Ondřej Lerch, který nám byl průvodcem. Hned na začátku nás upozornil, že stanice je v plné pohotovosti a tudíž můžeme zažít zásah a výjezd. Jeho slova se naplnila a tak popis, jak hasiči opravdu sjíždějí po tyči ke svým autům, byl rázem doplněn praktickou ukázkou.
Měli jsme možnost potěžkat a osahat si hasičskou výstroj a vybavení pro různé příležitosti, resp. zásahy – mechanické nůžky a rozpínák, hadice o různé délce a hmotnosti, oblek, dýchací přístroj, helmu a spoustu dalšího. Do rukou nám byla zapůjčena i termovize
Do detailu jsme slyšeli, jakým způsobem probíhá zásah, co musí zájemce o tuto práci splňovat, jak se školí a průběžně cvičí. Prohlídka byla nabita informacemi a spoustou zážitků.
Děkujeme stanici hasičské záchranné služby za umožnění exkurze, panu Lerchovi za výborný výklad s možností haptické prohlídky veškerého hasičského vybavení, které bylo v tu chvíli k dispozici.
Fotogalerie
16. 03.
Autor: Eva Pexová
Během úterní cestovatelské besedy jsme měkce, pohupováni mořskými vlnami, dopluli na obrovské zaoceánské lodi až do Peru v Jižní Americe. Průvodcem na této cestě nám byl pan Radovan Zajíček, který si udělal ve svém nabitém programu spolumajitele restaurace a šéfkuchaře čas a přijel za znojemskými klienty z Brna.
Beseda začala povídáním o cestě lodí Panamským průplavem, které klienty hodně zajímalo. Ne každý totiž ví, jak takový průplav funguje, jak dlouho proplutí trvá, že loď je tažena vlaky, které jedou po obou stranách kanálu, a vůbec, co všechno je potřeba udělat, aby se loď zdárně dostala na druhou stranu amerického kontinentu. Klienti neváhali ani s otázkami a pan Zajíček se snažil odpovídat. Mluvilo se o obyvatelích Peru, o zemědělství, o suvenýrech a drobných řemeslných výrobcích, o místních zvycích, kuchyni, svatbách, Indiánech, oslavách křesťanských svátků, o bydlení, o hudbě a tanci… K dispozici pro haptickou prohlídku byly mince z celé Jižní Ameriky, peruánské suvenýry – dřevěná šperkovnička, náramky, kompas v krásně vyřezávané krabičce, hudební nástroj z dýně s překrásným lidovým zdobením, maketa plachetnice. Vidící průvodci si mohli také prohlédnout globus a mapu Peru. Předměty doplnila i agáve, která je jednou z typických rostlin tamější přírody.
A protože je pan Zajíček vynikající kuchař, připravil na besedu pro klienty k ochutnání typické peruánské jídlo – taštičky z listového těsta plněné směsí mletého masa, sýra, bylinek a koření – „empanados“.
Na závěr si mohli účastníci besedy vybrat některý z peruánských náramků na památku. Hlavně přítomným dámám udělaly náramky radost.
Pan Zajíček si kromě příjemného pocitu ze setkání s klienty TyflCentra odvezl do Brna jako poděkování i lahev vína (věnovala TLT SPEEDITION s.r.o.) a knihu nevidomého autora Jiřího Maršálka.
Fotogalerie
23. 02.
Autor: Klára Zárubová
V Moravském zemském muzeu v Brně odstartovalo v poslední době několik zajímavých výstav, které jsme si ve znojemském TyfloCentru nemohli nechat ujít. A proto jsme si v úterý 15. února naplánovali, že navštívíme hned výstavy dvě. První v pořadí byla výstava Koloniál u pana Bajzy aneb historie obchodu a obchodování, za kterou jsme se vydali do Dětského muzea. Pro nikoho z nás nebyl problém zapátrat ve vzpomínkách na kouzelný televizní seriál, jemuž vévodila dětská postava Péti Bajzy a jeho tatínka pana Bajzy – obchodníka koloniálu. Měli jsme si možnost hapticky prohlédnout většinu vystavených exponátů, a tak jsme se postupně seznámili se zbožím prvorepublikového koloniálu, cukrárny, hospůdky, obchodu s textilem a řeznictvím. Na závěr nás čekal tradiční trh, trafika a herna s dobovým hokynářstvím. Součástí byla ukázka tehdejšího zboží, historických platidel či dobových pokladen. Zážitek byl o to cennější, když jsme si každý v této výstavě našli to svoje, s čím jsme se ještě jako malí potkávali v posledních kamenných obchodech, kdy ještě platil proslavený slogan firmy Baťa „Náš zákazník – náš pán“.
Druhou výstavou dnešního dne byla expozice s názvem Moravský Kras známý i neznámý, na který jsme se přemístili do Dietrichsteinského paláce. Po úvodním seznámení s historií krasového podzemí, nás čekali vystavené nerosty, ale i ukázky živé přírody – jako např. vycpané exempláře ptáků, žijících na tomto území. Dále jsme měli příležitost osahat si kostru medvěda jeskynního. Volně k prohlédnutí byly i zkameněliny. Na závěr jsme nasedli do loďky, která se používá při plavbě punkevními jeskyněmi.
Fotogalerie
11. 02.
Autor: Klára Zárubová
Úterní odpoledne 8.února patřilo ve znojemském TyfloCentru besedování a společnému povídání o zvířeti, které se obecně považuje za nejlepšího přítele člověka. Na tom jsme se všichni shodli, a protože většina z nás má na kontě osobní zkušenosti s tímto oblíbeným domácím mazlíčkem, těšili jsme se na to, až se podělíme o své zážitky. Do tajů canisterapie nás přišla zasvětit paní Alžběta Janíčková, která se této léčebné metodě dlouhodobě věnuje. Brzy jsme ale zjistili, že hlavní aktérkou bude úplně někdo jiný. Fenka Fellina si získala naši pozornost a její hladký kožíšek si pohladil snad úplně každý. Už jenom svou přítomností v nás doslova rozproudila dobrou náladu, když se natáhla na záda a vyžadovala drbání na bříšku.
Nejprve jsme se dozvěděli jak a kde canisterapie pomáhá. Důležitý je první kontakt psa s člověkem, který jsme si také měli možnost vyzkoušet. Fellince jsme nabídli piškot, který jsme nechali ležet na ruce. Piškot byl velkou pochoutkou, a tak nás odměnila dokonalou očistou ruky – měli jsme pocit, že by nás nejraději olízala od hlavy až k patě. Pejsek, který má pomáhat, musí být klidný, vyrovnaný a společenský. Canisterapie ale musí probíhat vždy pod vedením Canisterapeuta. Canisterapeut je dobrovolník, který ve svém volném čase bez finanční odměny navštěvuje spolu se svým pejskem různá sociální zařízení. Říká se, že canisterapie je léčba lidské duše psí láskou. Myslím, že po společné závěrečné diskusi, bychom s tím mohli jenom souhlasit.
Fotogalerie
11. 02.
Autor: Eva Pexová
Prohlídkou vnitřních prostor kláštera premonstrátského řádu založeného v roce 1190 knížetem Konrádem Otou, jsme navázali na besedu, která se uskutečnila na podzim 2010. Mezi klienty byl o prohlídku mimořádný zájem. Není se čemu divit, klášter je totiž normálně pro veřejnost přístupný jen výjimečně, při akcích, které se konají na jeho nádvoří. A ani při takových příležitostech nebyla nikdy žádná prohlídka, která by reflektovala specifické potřeby osob s těžkým postižením zraku. Průvodce celým areálem nám dělal správce kláštera, pan Stix. Ten se opravdu trpělivě skoro 2 hodiny věnoval naší skupince a umožnil tak přítomným seznámit se podrobněji s historií kláštera, jeho architekturou, s různými zajímavostmi a také s výhledem do budoucnosti této nádherné barokní stavby. Klienti si mohli prohlédnout nádvoří kláštera, křížovou chodbu, která netrpělivě čeká na rekonstrukci, schodiště, spojující jednotlivá patra kláštera (celkem 2 podzemní patra a 3 – 4 nadzemní), obdivovali rozlehlé prostory uvnitř budovy – chodbu s celkem 550 okny, sály i kobky. Vše je v dost poškozeném stavu, protože na životě kláštera se podepsal běh dějin – od reforem Josefa II., přes armádu, která využívala klášter jako kasárna a sídlila zde do roku 1990 až po nedostatek peněz v současnosti. V závěru prohlídky jsme jen tak „po očku“ nakoukli do zrekonstruovaných podzemních prostor, které obhospodařuje firma Znovín a udělali jsme si představu, jak by mohl klášter vypadat, kdyby… Závěrečná fotografie na nádvoří Louky dovršila celou prohlídku a bude pěknou památkou pro účastníky na zajímavě a příjemně prožité odpoledne.
Fotogalerie
