11. 02.
Autor: Eva Pexová
Nádherné slunečné počasí lákalo v pondělí 7. února k procházkám. Někdo šel na tu pravdovou do přírody, ale mnozí se rozhodli cestovat virtuálně – na besedě v moravskokrumlovské knihovně. Na programu byla cesta do Polska, konkrétně do Malopolského vojvodství. Besedovat přijela paní Jana Puchegger Chadalíková, pro kterou není prostředí knihovny v Moravském Krumlově neznámým. Jezdí do knihovny již pravidelně 2 x do roka. Během pondělní besedy se posluchači seznámili a hlavním městem Malopolského vojvodství, Krakovem, dověděli se, odkud pochází jeho název, jaké jsou ve městě nejznámější památky. Nezapomněli jsme ani na Mariánský kostel s tradičním Hejnalem. Návštěvníci besedy se zajímali také o specialitu Krakova – krakovské preclíčky. Mnozí přítomní se poprvé dověděli o nádherném poutním místě nedaleko od Krakova – Kalvarii Zabrzedovsky, kterému se také říká polský Jeruzalém. Pomocí suvenýrů a obrázků jsme navštívili také solné doly ve Wieliczce a konečně došlo i na princeznu Kingu, za kterou prý, podle pověsti, doputovala sůl do Polska až z dalekých Uher. Na závěr besedy jsme se ještě chvíli „zastavili“ ve Wadowicích – rodném městě papeže Jana Pavla II.
Cestovatelské besedy v Moravském Krumlově jsou specifické tím, že je navštěvují nejen lidé s těžkým postižením zraku, ale také běžní návštěvníci knihovny. Tím mají besedy výrazně integrační charakter. Besedující si proto musí připravit kromě předmětů k haptické prohlídce také obrazový a tištěný materiál. Náročnější přípravu ale vždy vynahradí přátelská atmosféra, která cestovatelské besedy v Moravském Krumlově provází a ta zavládla i tentokrát.
Fotogalerie
25. 01.
Autor: Klára Zárubová
Úterní dopoledne 18. ledna 2011 znamenalo pro mnohé z klientů znojemského TyfloCentra šanci ověřit si šikovnost vlastních rukou. V tento lednový den jsme totiž zavítali do brněnské sociálně terapeutické dílny, kterou poznáte podle příznačného názvu HapAtelier.
Zasedli jsme k podlouhlému pracovnímu stolu a zaposlouchali se do povídání, během kterého nás vedoucí HapAtelieru Jana Pilgrová seznámila se vznikem této dílny. Dále nás zasvětila do tajů nejrůznějších výtvarných postupů a činností, kterým se zde klienti věnují. Pro zájemce bylo možno obeznámit se i s nástroji, které zde mají klienti k dispozici – naši pozornost si jednoznačně získal tkalcovský stav.
Po úvodním představení této výtvarné dílny jsme se už mohli pustit do práce. Když jsme si vyslechli postup výroby, dostali jsme do rukou filc. Měli jsme k dispozici velkou barevnou škálu tohoto materiálu, ze kterého se dá snadno stříhat, trhat, lepit i sešívat. Každý z nás dostal plastové vajíčko, které si podle libosti naplnil – na výběr byly tyto suroviny – čočka, hrách, sůl a rýže. Takto vzniklé chrastítko jsme obalili filcem a spolu s vodou a mýdlem jsem ho začali „hňácat“ do výsledného oválného tvaru. Brzy jsme pochopili, že takový postup potřebuje svůj čas a péči, a tak jsme se zaposlouchali do relaxační hudby a při společném povídání nám výroba chrastítka z filcu utekla jako voda.
Návštěva Sociálně terapeutické dílny se konala v rámci projektu Slepotou život nekončí, který umožňuje připravovat pro vás různé besedy, exkurze, návštěvy a aktivity, které vás mohou obohatit o nové zkušenosti i poznatky. Můžete se tak zapojit do zajímavých činností a strávit čas s druhými lidmi.
Tvořivé dopoledne jsme zakončili prohlídkou interaktivní výstavy prací zrakově postižených klientů sociálně terapeutické dílny HapAtelier v Malé královopolské galerii, při které nás na první dotek zaujala především dešťová hůl, výtvory v neprůhledných krabicích nebo špendlíkové či zvukové obrazy.
Po obědě v nedaleké restauraci jsme se s pocitem dobře vykonané práce vraceli domů.
Fotogalerie
Aktivita se konala v rámci projektu „Slepotou život nekončí“, který je financován z evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a ze státního rozpočtu ČR.
4. 01.
Autor: Klára Zárubová
Ve středu 15. prosince přišla do znojemského TyfloCentra Jana Puchegger Chadalíková, aby už poněkolikáté zavzpomínala na léta strávená v Rusku. Její vyprávění se neslo v duchu běžného života, a to hlavně proto, že v této zemi žila sedm let (1986 – 1993) se vším co k tomu patřilo.
Celé povídání doprovázelo velké množství předmětů, určených k haptické prohlídce – šátky, šperky z jantaru, samovar, dětské hračky, ozdoby na stromeček, drobné předměty denní potřeby, peníze i fotografie. Mnozí z přítomných měli k Rusku či Petrohradu nějaký osobní vztah, takže o dotazy nebyla nouze. Povídalo se nejen o krásných památkách, ale také o strastech bydlení v „komunálních bytech“, o potravinách na lístky, o městské hromadné dopravě, o zdravotnictví a osobních zkušenostech s ním, o dětech, jeslích a školkách v Rusku.
Zastavili jsme se i u „Bílých nocí“, neobyčejně přitažlivých pro návštěvníky Petrohradu. Nebylo možné vynechat ani přípravu čaje – oblíbeného nápoje v Rusku. Beseda nám přinesla spoustu nových poznatků o této netypické zemi. Už teď se můžeme těšit na další díly cestovatelských besed, které nás v roce 2011 čekají.
Fotogalerie
2. 12.
Autor: Klára Zárubová
V úterý 30. listopadu 2010 jsme na znojemském autobusovém nádraží netrpělivě očekávali příjezd autobusu, kterým měli dorazit brněnští a vyškovští klienti TyfloCentra, aby spolu s námi „Znojmáky“ navštívili Chráněné dílny. Třeba si teď někteří z Vás pokládají otázku: „A proč zrovna Chráněné dílny“?! V rámci projektu Slepotou život nekončí, kterého se TyfloCentrum Brno, o. p. s. účastní, se totiž zaměřujeme na to, jak pomoci lidem s těžkým zrakovým postižením uplatnit se na trhu práce. Z tohoto důvodu také realizujeme nejrůznější exkurze, prezentace zajímavých činností či besedy se zajímavými lidmi.
V prostorách dílen nás přivítal vedoucí pan Milan Svoboda, který nás na úvod seznámil s historií, ale i současnou podobou této sociální služby. Chráněné dílny vznikly ve Znojmě už roku 1998 jako jeden z projektů Oblastní charity. Cílem bylo poskytnout zaměstnání lidem se zdravotním postižením. Úspěch činnosti tohoto pracoviště bezesporu dokládá fakt, že na úplném začátku zde pracovalo asi pět osob, a v současné době bychom v Chráněných dílnách napočítali více jak 50 zaměstnanců, včetně několika lidí s těžkým zrakovým postižením.
Další výklad se už nesl v praktickém duchu. Průvodkyní nám byla pracovnice z oddělení pro obchod a objednávky. Nejprve jsme zamířili do svíčkové dílny, kde jsme si po krátké instruktáži mohli osahat nejrůznější druhy svíček, ale i základní druhy forem určených na jejich výrobu. Poté jsme se přesunuli do dílny košíkářské. V této dílně se nám naskytla lákavá možnost zkusit si pletení na vlastní kůži. Bez dlouhého přemlouvání se do pletení vrhli asi tři zájemci. A my ostatní jsme se zatím hmatem seznamovali s ukázkami výrobků, které košíkářská dílna produkuje, a že jich nebylo málo. Praktickou prohlídku jsme zakončili návštěvou šicí dílny, ve které jsme byli svědky výroby pracovních oděvů. Závěr celé exkurze patřil dotazům z oblasti pracovního uplatnění, které byly samozřejmě směřovány opět na pana vedoucího. Součástí Chráněných dílen je i prodejna, proto jsme využili nabídky, a každý jsme neomylně zamířili k výrobkům, které nás během prohlídky zaujali.
Po obědě jsme se vydali na krátkou procházku do kostela sv. Mikuláše, který je skvostem gotické sakrální architektury města Znojma. A protože je adventní doba v plném proudu, přišli jsme nasát vánoční atmosféru na nedaleké vánoční trhy.
S celou prohlídkou jsme byli spokojení, a proto naše velké díky patří vedoucímu Chráněných dílen Znojmo – panu Svobodovi, který nám celou exkurzi umožnil.
Fotogalerie
Aktivita se konala v rámci projektu „Slepotou život nekončí“, který je financován z evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a ze státního rozpočtu ČR.
30. 11.
Autor: Eva Pexová
Jak jste si mohli přečíst v předchozím článku, ve Znojmě jsme si pro vás připravili cyklus historických besed. Součástí každé besedy bude i návštěva konkrétní památky. Jako první proběhla beseda o kostelu sv. Mikuláše a tak jsme se ve středu 10. listopadu vydali na prohlídku tohoto monumentálního chrámu. Našim průvodcem byl tento den farář a děkan Monsignor Jindřich Bartoš. Ukázal nám spoustu zajímavostí a rarit, které se zde nacházejí a všechno nechal naše klienty prozkoumat opravdu zblízka i hmatem. Prohlédli jsme si různé druhy krásně zdobených svícnů, dřevěné vyřezávané sochy, ale i gotické ornamenty na zdech. Vyvrcholením celé návštěvy byla ukázka varhan. Mons. Bartoš nám ukázal celou škálu zvuků, které varhany vydávají a užili jsme si i to, jak se tóny nesou celým chrámem. Jedna z našich klientek využila nabídky hru na varhany si vyzkoušet. Zahrála i zazpívala nám krásnou píseň. Naši návštěvu jsme zakončili v kryptě, která se nachází pod kostelem. Zde jsme si prohlédli zbytky náhrobků a soch, které byly nalezeny v okolí kostela a jsou tu vystaveny. Naše poděkování patří Monsignoru Bartošovi za poutavý a zasvěcený výklad. A vy, naši klienti, se můžete těšit na prohlídku kláštera Louka, kterou jsme pro vás připravili na únor příštího roku.
Fotogalerie
