31. 03.
Autor: Pavla Velinská
V pátek 18. března nás příroda nenechala na pochybách, že nejen krásné slunečné počasí patří k jaru. Tento den již od rána pršelo, postupně se ochlazovalo a déšť pomalu přecházel ve sněžení. Není proto divu, že namísto plánované komentované prohlídky přírodní rezervace Kamenný vrch, kde zrovna začátkem týdne začaly rozkvétat koniklecové louky, jsme museli zvolit náhradní program.
Dešťovou variantu programu (stejně jako původní exkurzi) pro nás nachystalo sdružení Rezekvítek. Jeho pracovnice si pro nás připravila dvouhodinový program plný informací, ukázek, zajímavostí, ale i prostoru pro dotazy, a tak nakonec myslím nikdo nelitoval, že jej počasí neodradilo.
Program byl pomyslně rozdělen do tří částí. Věnovali jsme se:
- představení sdružení Rezekvítek (jaké služby a komu nabízí),
- tématu „odpady“ – třídění odpadů, recyklaci, zjišťovali jsme, jak dlouho se který odpad rozkládá apod.
- tématu „les“ – hádali jsme hlasy ptáků, zkoumali pobytová znamení zvířat (stopy, okousané šišky), poznávali jehličnany podle šišek, poznávali les podle vůní či chutí.
I když jsme neviděli koniklece, strávili jsme společně příjemné dopoledne a něco málo nového se zase o přírodě i o sobě navzájem dozvěděli. Pokud máte možnost vypravit se na Kamenný vrch, určitě neváhejte – na přelomu března a dubna jsou tam pohádkově modré koberce konikleců. Přírodní rezervací vede naučná stezka, k dispozici jsou popisky v Braillově písmu i audioprůvodce (MP3 ke stažení zde).
Fotogalerie
28. 03.
Autor: Tereza Kozderová
Ve čtvrtek 24. března jsme se v menší skupince sešli při další zajímavé besedě, která byla zařazena do aktivit v rámci probíhajícího projektu Slepotou život nekončí.
Kdo chtěl znát odpověď např. na tyto otázky:
- znáte ve svém okolí člověka se zrakovým postižením, kterému pomáhá pes i v zaměstnání?
- víte v čem může čtyřnohý pomocník usnadnit každodenní úkoly?
mohl se přihlásit a aktivně zapojit do diskuse.
Při této příležitosti jsme si pozvali slečnu Světlanu Karfusovou a její čtyřnohou pomocnici – fenku Aimee. Slečna Karfusová je členkou a pracovnicí Klubu držitelů vodících psů, studuje vysokou školu a můžeme ji běžně potkávat v ulicích Brna.
Celé povídání se odvinulo od samého začátku – tedy od toho, jak se štěně dostane do výcviku vodících pejsků. V jakých základních denních činostech může vodící pes pomoci.
Velmi zajímavou částí bylo vyprávění, kdy slečna Karfusová popisovala svoje zkušenosti se sháněním práce.
Potenciální zaměstnavatelé nevěřili tomu, že je samostatná. Mnozí se domnívali, že bude potřebovat všude doprovázet, bude muset mít ještě svého stálého asistenta atp.
Někteří z přítomných se s touto situací setkali také a podělili se se svými pocity, že není lehké těmto argumentům čelit.
Mezi účastníky besedy byli i lidé, kteří už svého vodícího psa mají ve výcviku. Právě pro ně byly slečna Karfusová a její čtyřnohá pomocnice Aimee velkým povzbuzením. Vodicí pes znamená pro svého pána rychlost, samostatnost a bezpečnost. „Pes je úspora času“, říká Karfusová. „To, co jsem s bílou holí musela jít půl hodiny, ujdu teď se psem za deset minut.“ Pohyb se psem je nejen rychlejší, ale také bezpečnější. Nevidomý s vodicím psem se dokáže bezpečně vyhnout překážkám ve výši hlavy. Pokud má jenom bílou hůl, nemusí se to vždycky podařit.“
Aktivita se konala v rámci projektu „Slepotou život nekončí“, který je financován z evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a ze státního rozpočtu ČR.
Fotogalerie
28. 03.
Autor: Irena Kocí
V úterý 8. března se konala beseda na základní škole J.A.Komenského na Cacovické ulici v Brně. Kolegy z brněnského TyfloCentra – Aničku Horkou, Honzu Pokorného a Irenu Kocí – přivítali žáci čtvrté třídy, kteří se na besedu předem připravovali, což se projevilo zejména v diskusi s těžce zrakově postiženým kolegou Honzou Pokorným. Pro jeho průvodkyni – fenku Clair – měli žáci nachystány psí laskominy, na Honzu pak otázky ze života se zrakovým handicapem.
Katalog očních vad a stručný, věku posluchačů přizpůsobený, popis Aničky Horké upoutal pozornost také integrovaných žáků z jiných zemí, kteří sami překonávají bariéry jazykové.
V žebříčku hodnocení besedy se právě přítomnost vodícího psa umístila na předním místě, v těsném sousedství chůze se zaklapkovanýma očima a „čichacího“ testu.
Ukazuje se, že právě praktické ukázky nejrůznějších pomůcek, které zrakově postiženým pomáhají v životě, jsou pro tuto věkovou kategorii tím největším přínosem.
18. 03.
Autor: Hana Dvořáková
Ač v jihomoravském kraji probíhaly jarní prázdniny, „Potulný učitel“ pan Jan Tvrdík dorazil do kanceláře vyškovského TyfloCentra a v pondělí 14.3.2011 prezentoval pro naše klienty zážitky z pobytu na Novém Zélandu.
Jak mnozí ví, jedná se o stát v jihozápadní části Tichého oceánu (Pacifiku) a tvoří ho dva velké ostrovy, Severní a Jižní a spousta menších ostrůvků. Nejbližšího souseda Nového Zélandu Austrálii, od něj dělí vzdálenost asi 2000 km.
Nový Zéland je zemědělskou zemí. Na každého obyvatele připadá podle odhadů asi 20 hospodářských zvířat. Farmáři zde chovají převážně ovce, krávy či jelení zvěře. K pěstovaným plodinám patří pšenice, kukuřice, ječmen, hrách a jablka. Původní stále zelené lesy jsou většinou chráněné a žije v nich velké množství různých druhů ptactva. Vedle typických ptáků kiwi zde žijí papoušci, kteří jsou podle pana Tvrdíka „drzí“. Protože tito papoušci rádi ozobávají gumu, stalo se mu, že měl na autě ozobané pneumatiky.
Jelikož pan Tvrdík zde pracoval v typických jablečných sadech, prozradil nám i celý proces očesávání zralých jablek i následný proces ošetřování než se dostanou do vývozu. Zajímavé bylo i povídání o vodopádech, ptactvu, horách i o obyvatelstvu. Součástí besedy byla i haptická prohlídka suvenýrů z této země jako mušle, lastury, mystické sošky původního obyvatelstva Maorů. Během besedy nám pan Tvrdík ukazoval i fotky, které zachycovali tamější člověkem nedotknutelnou přírodu.
V současné době se náš „Potulný učitel“ vypravuje opět na cestu do Indie, ale už teď nám slíbil, že po návratu nám přijde udělat besedu, tentokráte na téma Himaláje.
Fotogalerie
16. 03.
Autor: Eva Pexová
Během úterní cestovatelské besedy jsme měkce, pohupováni mořskými vlnami, dopluli na obrovské zaoceánské lodi až do Peru v Jižní Americe. Průvodcem na této cestě nám byl pan Radovan Zajíček, který si udělal ve svém nabitém programu spolumajitele restaurace a šéfkuchaře čas a přijel za znojemskými klienty z Brna.
Beseda začala povídáním o cestě lodí Panamským průplavem, které klienty hodně zajímalo. Ne každý totiž ví, jak takový průplav funguje, jak dlouho proplutí trvá, že loď je tažena vlaky, které jedou po obou stranách kanálu, a vůbec, co všechno je potřeba udělat, aby se loď zdárně dostala na druhou stranu amerického kontinentu. Klienti neváhali ani s otázkami a pan Zajíček se snažil odpovídat. Mluvilo se o obyvatelích Peru, o zemědělství, o suvenýrech a drobných řemeslných výrobcích, o místních zvycích, kuchyni, svatbách, Indiánech, oslavách křesťanských svátků, o bydlení, o hudbě a tanci… K dispozici pro haptickou prohlídku byly mince z celé Jižní Ameriky, peruánské suvenýry – dřevěná šperkovnička, náramky, kompas v krásně vyřezávané krabičce, hudební nástroj z dýně s překrásným lidovým zdobením, maketa plachetnice. Vidící průvodci si mohli také prohlédnout globus a mapu Peru. Předměty doplnila i agáve, která je jednou z typických rostlin tamější přírody.
A protože je pan Zajíček vynikající kuchař, připravil na besedu pro klienty k ochutnání typické peruánské jídlo – taštičky z listového těsta plněné směsí mletého masa, sýra, bylinek a koření – „empanados“.
Na závěr si mohli účastníci besedy vybrat některý z peruánských náramků na památku. Hlavně přítomným dámám udělaly náramky radost.
Pan Zajíček si kromě příjemného pocitu ze setkání s klienty TyflCentra odvezl do Brna jako poděkování i lahev vína (věnovala TLT SPEEDITION s.r.o.) a knihu nevidomého autora Jiřího Maršálka.
Fotogalerie
