14. 11.
Autor: Klára Zárubová
V úterý 18. listopadu jsme se ve znojemském TyfloCentru sešli, abychom sdíleli svůj společný zájem o čaje, a dozvěděli se něco nového o jejich přípravě případně pěstování a zpracování. V počtu 11 lidí jsme se společně vypravili do čajovny, která je centrem místního Čajového klubu. Besedu o čajích nám přislíbil pan Kovařík – dlouholetý příznivec čajů, který se přípravě čajů věnuje takříkajíc na profesionální úrovni. V úvodu nám pan besedující při pití prvního zeleného čaje vyprávěl o základních druzích čaje. Dozvěděli jsme se například, že zeleným čajem je označován čaj nefermentovaný. Po zavadnutí čajových lístků dochází k tepelnému ošetření, čímž se zabrání oxidaci.
A protože v našich řadách byli skuteční milovníci tohoto nápoje, dostali jsme se i k odborné degustaci, tentokráte při doušku černého čaje. Při dalším vyprávění o rostlině čajovníku, jejím pěstování a zpracování se nám do rukou dostávalo čajové nádobí. Množství konviček a čajových misek stálo opravdu za to. Čajové soupravy keramické, hliněné či čajové sklo a porcelán nás zaujaly na první dotek.
Během besedy jsme se společně zastavili u rostliny čajovníku a jeho pěstování. Překvapením pro nás bylo, že čajovník může dorůstat až 15 – 20 metrů. Ale v tomto případě se jedná o divoce rostoucí čajovník, který se většinou kříží s čajovníkem čínským, který už dosahuje přijatelné velikosti pro snadnější sběr. Protože pro kvalitní výnos vyžaduje čajovník stále ještě mnoho lidské práce. Ať už je to ruční otrhávání, sestříhávání, tak i okopávání, hnojení či ničení různých škůdců. Pro úplný zážitek nám pan Kovařík dal osahat pár čajových lístků, ke kterým jsme tak mohli přivonět.
Při ochutnávce bílého čaje jsme se dostali k využití čaje jako léčiva či povzbuzujícího nástroje. A nabízela se otázka srovnání čaje s mnohem frekventovanějším nápojem, a to kávy. Na pana besedujícího jsme směřovali mnoho otázek, jako třeba: „Jak čaj dávkovat nejlépe?, Jak dlouho nechat čaj vyluhovat? Zda a v jakém množství jednotlivé čaje předkládat dětem? Ptali jsme se na dlouho propagovaný fakt, že zelený čaj napomáhá v léčbě rakoviny, nebo že čaje mohou pomáhat jako prostředek k hubnutí. Otázek bylo opravdu mnoho, a protože jsme na besedu neměli celý den, dohodli jsme se, že do světa čajů se určitě ještě někdy vydáme, možná s dalšími odborníky, kteří se nám budou ochotni věnovat.
Fotogalerie
24. 10.
Autor: Irena Kocí
V pátek 21. 10. 2011 proběhla první exkurze v nových prostorech brněnského TyfloCentra na Chaloupkově ulici č. 3. O půl deváté ráno přišlo 16 studentů Střední odborné školy Morava, o.p.s. s paní učitelkou Boráňovou. Paní učitelka byla na exkurzi v brněnském TyfloCentru již před dvěma lety. Tehdy se jí exkurze velmi líbila, proto se za námi vydala s novými studenty znovu.
Exkurze byla rozdělena do dvou částí. V první – informativní části – se studenti dozvěděli o systému poskytování sociálních služeb pro těžce zrakově postižené lidi u nás, ve druhé – zážitkové části – měli možnost mnohé si vyzkoušet sami na sobě za přítomnosti nevidomých a slabozrakých zaměstnanců.
Studenti se rozdělili do čtyř skupin a postupně, společně se zaměstnanci, se vystřídali na stanovišti nácviku sebeobsluhy a přípravy jídla, zahráli si poslepu společenské hry a prošli tzv.“čichacím“ testem, kde nám skvěle vypomohly dvě dobrovolnice. Na stanovišti u Mgr. Aničky Horké se seznámili s kompenzačními pomůckami, kolegyně Eva Sedlaříková jim ukázala speciální počítačové „mluvící“ programy. Nevidomý kolega, Bc. Martin Baláž, pak studentům předvedl další speciální software pro zrakově postižené. Všichni si vyzkoušeli chůzi s bílou holí a se simulačními brýlemi na stanovišti s Irenou Kocí.
Organizační tým byl pro tuto příležitost složen tak, aby studenti měli možnost vidět, čeho člověk s těžkým postižením zraku může dosáhnout.
Fotogalerie
15. 09.
Autor: Klára Zárubová
Po minulé prohlídce historického centra města a zámku jsme se nedostali do plánované bylinkové zahrady ani na turistický výšlap na kolonádu Rajsna. Klienti a pracovnice znojemského a břeclavského střediska se sešli na vlakovém nádraží ve Valticích v počtu 10 lidí.
Nejprve jsme zamířili do Bylinkové zahrady Tiree Chmelar, která je svou rozlohou a umístěním unikátem v celé České republice. Nachází se v bezprostřední blízkosti Zámku Valtice, na ploše bývalého valtického zahradnictví. Zahrada vznikla hlavně díky zásluze manželů Chmelařových z USA, kteří dlouhodobě podporují Lednicko – Valtický areál. Navíc toto bylinkářské centrum získalo certifikát Přírodní zahrady, což znamená, že se tu nesmí používat pesticidy a jsou povolená jen lehce rozpustná minerální hnojiva. Proto jsme se bez obav mohli dát do ohmatávání, očuchávání, ale i ochutnávání. Čekala nás část působící na močové cesty, část na krevní oběh…, ale třeba i kulinářská zahrádka. Byli jsme natolik okouzleni působením nejrůznějších vůní a chutí na naše smysly, že jsme na závěr rovnou zamířili do tamní prodejny, a každý si nakoupil podle libosti.
Po obědě jsme zamířili na turistickou procházku k Rajské kolonádě, jež je součástí LVA. Rozkládá se asi1,5 km nad městem Valtice. Kolonádu nechal postavit v letech 1810 – 1817 Josef I. z Lichtenštejna jako pomník na památku svého otce Františka Josefa I. a svých bratrů. Měli jsme štěstí, a tak se naší skupiny ujal správce kolonády a povyprávěl nám o téhle nádherné stavbě, která zahrnuje čtyřiadvacet sloupů s korintskými hlavicemi. Na nich se potom nese terasa s vyhlídkou, odkud je pěkný výhled na celé Valtice, Mikulov až do Rakouska.
Výlet se nám vydařil a tak vřele doporučujeme návštěvu omamné bylinkové zahrady i výšlap na jednu z architektonických klenot Lednicko – Valtického areálu.
Fotogalerie
22. 07.
Autor: Jiřina Falková
V rámci projektu Slepotou život nekončí vyrazilo pět klientů z příhraničních středisek TyfloCentra Brno před prázdninami na dvoudenní exkurzi do Prahy. Cílem bylo především Pobytové rehabilitační a rekvalifikační středisko pro nevidomé Dědina, o.p.s., ale desetičlenná výprava zrakově postižených a jejich průvodců si stihla projít také historickou část Prahy a navštívit několik památek.
Úterý 29. června patřilo především zmiňované prohlídce Dědiny. Návštěvu přivítala ředitelka zařízení Marie Schifferová, která během hodiny představila činnost střediska, práci zaměstnanců, rekvalifikační programy a odpovídala na doplňují otázky klientů TyfloCentra. Následovala rychlá prohlídka zařízení, při které shlédli učebnu masérů, dílnu košíkářskou, keramickou i tkalcovskou a několik dalších míst určených pro rehabilitaci osob se zrakovým postižením. Ze dveří návštěvníky vyprovázel zpěv skupinky na Dědině pobývajících klientů, kteří se právě sešli k hodině muzikoterapie.
„Cestou do centra jsme vystoupili u Pražského hradu, prohlédli si jeho nádvoří, někteří nakoukli i do katedrály svatého Víta a potom jsme sešli Královskou cestou přes Karlův most na Staroměstské náměstí k metru,“ popsala vycházku sociální pracovnice Jiřina Falková, která se ujala role průvodce po Praze.
Druhý den měla výprava z jižní Moravy domluvenou hmatovou prohlídku expozice Slabikář návštěvníků památek v Muzeu hlavního města Prahy, která zpřístupňuje i zrakově postiženým stavební vývoj pražských památek. „Zatím jsou zde památky jen od doby románské po gotiku, ale i tak jsme díky výbornému výkladu kunsthistoričky Jany Bělové strávili v muzeu víc než hodinu času a dozvěděli se mnoho zajímavostí. Nevidomá klientka ocenila možnost detailně si na modelech osahat to, k čemu by se v reálu nikdy nedostala – například hlavice sloupů nebo základy románského kostela. Pochvalovala si také dobře hmatné popisky v Braillově písmu,“ doplnila Jiřina Falková.
Závěr výletu patřil ještě vycházce na kopec Vítkov, kde se skupina rozdělila. Někteří dali přednost prohlídce interiéru památníku, jiní vystoupali výtahem jen na vyhlídku, aby si prohlédli Prahu z neobvyklé perspektivy. Horké a slunečné letní počasí sice ubíralo několika účastníkům energii a elán, přesto můžeme napsat, že exkurze byla velmi naučná a povedená. Kam se vypravíme příště? Sledujte nabídku aktivit TyfloCentra Brno na www.centrumpronevidome.cz a pokud Vás nějaká akce zaujme, neváhejte se přihlásit!
Fotogalerie
Projekt je financován z prostředků ESF prostřednictvím OP LZZ a ze státního rozpočtu.
16. 05.
Autor: Eliška Škrancová
Komentovaná prohlídka unikátní výstavy uměleckých děl, která vytvořili lidé s těžkým postižením zraku spojená s besedou s jedním z nevidomých autorů.
V rámci projektu Slepotou život nekončí, jsme 4. května 2011 pro zájemce z řad lidí s těžkým postižením zraku v produktivním věku, připravili návštěvu výstavy Možná sdělení, kterou pořádá Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě. Výstava nabízí ojedinělou sbírku uměleckých děl, jejíž součástí je i expozice hmatového sochařství. Záměrem autorů i kurátorů výstavy je zpřístupnit díla především handicapovaným návštěvníkům. Po prohlídce uměleckých děl nás čekala beseda s jednou z autorek, s Alenou Stanickou, která tvoří svá díla v Mezinárodním centru Axmanovy techniky modelování pro zdravotně postižené v Tasově.
Informace k výstavě Možná sdělení
V České republice se možnost plastického tvoření pro nevidomé otevřela díky činnosti Štěpána Axmana, který vytvořil nejen podmínky pro tvorbu, ale též teoretický základ postupu tvorby, jenž nevidomým umožňuje řemeslné zvládnutí a uchopení samotného procesu práce s hlínou.
V jihlavské galerii je výstava, která prezentuje objekty na světové výtvarné scéně jen zřídka vídané. Plastická tvorba nevidomých autorů se zde dostává na půdu oficiální galerijní prezentace a hledá odpověď na otázku o možných výtvarných kvalitách těchto artefaktů.
Sochařství ve všech svých podobách vždy pracuje s prostorem. Většina vidících lidí představu o prostoru a jeho vnímání získává především pomocí dominantního smyslu – zraku. Základní prostorové vnímání však získáváme prostřednictvím hmatu. Hmat je podstatnou součástí sochařské tvorby, a tudíž je tento výtvarný projev přístupný i lidem nevidícím. Jejich poznávání a pochopení samotného prostoru a objektů v něm však probíhá jiným způsobem, a také ve svém výrazu mají svá specifika. Nelze je posuzovat pojmy tradičními, vytvořenými zrakovým myšlením.
Beseda s jednou s autorek uměleckých děl
Našim záměrem nebyla pouhá návštěva výstavy, ale chtěli jsme ve spolupráci s galerií oslovit někoho z umělců, který by nám svá díla nejen představil, ale také šířeji popovídal o jejich vzniku, významu apod. Tento záměr se nám podařil a nad uměleckými díly se rozpoutala diskuse, která se věnovala tvorbě autorky Aleny Stanické. Přínos celé debaty je mimo jiné v tom, že inspirovala další nevidomé, kteří by se této tvorbě mohli věnovat.
Akce se zúčastnilo 8 lidí s těžkým postižením zraku z brněnského TyfloCentra a z detašovaného pracoviště ve Znojmě. Všichni byli spokojeni, a tak jen zbývá doufat, že tako akce účastníkům pomůže v další práci sami na sobě.
Po výstavě jsme navštívili místní ZOO.
Projekt slepotou život nekončí
Akce se konala v rámci projektu Slepotou život nekončí, který vám přináší možnost dovědět se mnoho zajímavého o sobě i svém okolí. Nabízíme vám blok úplně nových aktivit a na ně navazujících kurzů. Cílem je, abyste se necítili sami, abyste mohli naplnit svůj čas zajímavým programem, abyste o sobě přemýšleli a něco pro sebe udělali.
Projekt „Slepotou život nekončí“ je financován z evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a ze státního rozpočtu ČR.
Fotogalerie
