Blog brněnského Centra pro nevidomé

21. 12.

Autor: Irena Kocí

Ve dnech 13. a 14. prosince 2010 proběhla jubilejní desátá vánoční dílna v sociálně terapeutické dílně HapAteliér brněnského TyfloCentra.

U těžce zrakově postižených lidí spočívá vnímání okolí především na slovech a na zvucích. Detailním popisem průvodce, a zejména svým hmatem, získávají konkrétnější představu o okolí i o věcech. A dokonce je sami proměňují. Jejich prsty jakoby získaly čtvrtý rozměr – s jakou jemností a úplností dokáží několika doteky proniknout za povrch věcí, námi viděných! V sociálně terapeutické dílně se tyto neokázalé zázraky dějí.

Tematicky zaměřené dílny – ať už velikonoční, nebo vánoční – mají mezi zrakově postiženými klienty tradici a jsou hojně navštěvované. Celkem sedmnáct klientů, pod vedením Jany Pilgrové, mělo možnost vytvořit si vánoční dekorace z nejrůznějších materiálů.
Číst zbytek článku »

14. 12.

Autor: Irena Kocí

Brněnské TyfloCentrum navázalo spolupráci se školou pro zrakově postižené děti a mládež ve Vídni Bundes – Blindenerzihungs Institut (BBI). V rámci naplňování programu příhraniční spolupráce „Ani nevidomé hranice nerozděluje / Keine Grenze trennt die Blinden“ se v prosinci roku 2010 šest zaměstnanců zúčastnilo dvoudenní exkurze na škole ve Vídni. Ve dnech 7. a 8. 12. proběhla další konkrétní realizace výměnných krátkodobých pobytů zrakově postižených a lidí, kteří se jim věnují.

Čtyřpatrová budova institutu poskytuje zázemí zrakově postiženým dětem od mateřské školy přes základní školu až po vzdělání mládeže, která zde po úspěšném zakončení studia obdrží výuční list. Součástí labyrintu institutu je kromě učeben internát, družina i plavecký bazén. Institut je financován státem a jsou zde mladí zrakově postižení z celého Rakouska.

Třída pro nejmenší školáky je kombinovaná, navštěvuje ji pět dětí, z toho jsou dva s praktickou slepotou a ostatní slabozrací. Učení je založeno na osvojení si Braillova písma, v každé lavici je Pichtův psací stroj. Během prvních školních let získají schopnost psát všemi deseti prsty na klávesnici. Hlasové výstupy nepoužívají, počítač obsluhují přes braillský řádek v délce 80 znaků.

Starším žákům jsou k dispozici speciální učebny na výuku fyziky, chemie a matematiky – tam jsme měli příležitost zúčastnit se hodiny, v níž se děti seznamují s elektrickým proudem: každý student má kus dřívka se dvěma kovovými šrouby, spojenými drátem. Šrouby děti propojí kabely se zdrojem elektřiny, na drát položí kousek jemného papíru, který při procházení proudu začíná doutnat. Zrakový vjem procházejícího proudu byl nahrazen vjemem čichovým. A díky individuálnímu přístupu ke každému žákovi si to všichni během hodiny zkusili sami. Než se ozvalo gongové ukončení hodiny, které ovšem neřinčelo jak jsme zvyklí v našich školách, stihli si ještě studenti zopakovat geometrické tvary. Dřevěné modely trojúhelníků rovnoramenných, pravoúhlých a jiných tvarů dostal každý student do rukou, aby je pak na vyzvání učitelky určovali a poznávali.

Všichni žáci mají od prvních let studia na institutu povinně minimálně jednu hodinu týdně „prostorovky“ – nácviku chůze s bílou holí. Ovšem po škole se děti pohybují bez holí, s prostorem jsou důvěrně seznámeni a při pohybu po chodbách a schodišti se řídí pravidlem pravé ruky. Ti žáci, kteří nejsou ubytováni na internátě, mohou po skončení vyučování být až do 18 h. v družině, kde jim vychovatelé pomáhají s domácími úkoly a vedou je ke smysluplnému trávení volného času.

Počty žáků jsou proměnlivé, kdykoli během školního roku se do vzdělání na institutu mohou zapojit zrakově postižení, kteří nezvládají integraci.

Internát je rozčleněn do deseti buněk. Každá má svou čajovou kuchyňku, společnou místnost, pokojíky pro starší studenty jsou dvoulůžkové, menší děti spí v jedné místnosti a k dispozici mají i hernu a studovnu s Pichtovými stroji i počítač s braillským řádkem. V každé skupině je nejvýše sedm dětí, z toho pět z internátu a dvě z družiny. Vychovatelé jsou na skupinu dva až tři a osvědčuje se jim, aby ve skupinách byly děti mladší i starší, tak, jak to bývá v rodinách.

Spolupůsobí zde speciální pedagog, který pomáhá dětem se sebeobsluhou. Součástí péče o děti je fyzioterapie, psychoterapie, na institut dochází oční i dětský lékař. Každý druhý víkend tráví studenti doma, institut usiluje o co nejlepší spolupráci mezi rodinou dětí, internátem a školou.

V budově institutu je i tiskárna. Digitálně tady zpracují texty a pak tisknou v Braillově písmu učebnice, knihy i časopisy.

Košíkář, telefonista, masér, hudebník – z těchto oborů je tady možno vybírat. Po úspěšném absolvování tříletého oboru obdrží výuční list a asi třetina absolventů pak najde uplatnění na trhu práce. 

Během dvoudenního procházení komplexu institutu jsme se dozvěděli více také o systému sociální péče o zrakově postižené v Rakousku. Rodiče zrakově postižených dětí dostávají nejen přídavky na děti, jako všichni ostatní a jak jsme zvyklí i u nás, ale také tzv.příspěvek na péči, ze kterého hradí část nákladů spojených s pobytem na institutu, k dispozici mají i další příspěvky – např. na bydlení a na dopravu.

Společným cílem všech pedagogů a vychovatelů je připravit zrakově postižené na život v běžném světě, vést je k co největší míře samostatnosti, budovat a posilovat v nich odvahu sebevědomě čelit životu za branami institutu.

Pracovní návštěva byla velkou příležitostí poznat způsoby práce s těžce zrakově postiženými dětmi u našich jižních sousedů.

Projekt je spolufinancován Evropskou unií z Evropského fondu pro regionální rozvoj.

Fotogalerie

10. 12.

Autor: Marie Švejdová

Rádi se s vámi podělíme o hezké zážitky z našich pobytů na Vysočině. V roce 2010 jsme opět uskutečnili tři pobyty v příjemném penzionu Kukla v Kuklíku u Nového Města na Moravě.

V létě jsme byli na týdenním rekondičním pobytu, který se nesmírně vydařil i díky krásnému počasí. Nosným tématem hlavních programů byly Cesty pro zdraví a Jak rozvíjet a uchovat si duševní svěžest. Lektory programů byli Zlata Zumrová a Dr. Zbyněk Galvas. Nechybělo ani oblíbené cvičení Zlaty Zumrové nebo autogenní trénink Dr. Galvase. K dalšímu zpestření programu přispěly zajímavé výlety, posezení u pohádek s následnou psychologickou interpretací nebo na popud účastnic zorganizovaná lekce na téma orientální tance. Jeden z průvodců neváhal přibrat k běžným zavazadlům své krásné modely letadel. Připravil přednášku o létání a modelaření a o tom, jak se k tomuto zajímavému koníčku dostal. Zájemci (hlavně z řad mužů) si za důkladného a trpělivého slovního výkladu majitele mohli modely pečlivě prohlédnout očima i rukama. A aby to stálo zato, hned druhý den jsme jeli na letiště do Křižanova. Měli jsme zajištěnou exkurzi do hangáru a to opět s podrobným výkladem díky našemu nadšenému modeláři. Ten donedávna létal na lehkých letadlech a Křižanov byl jeho domovským letištěm.

Na začátku dubna a v polovině října jsme sem přijeli na prodloužený víkend. Dopolední programy víkendových pobytů se většinou odehrávají v blízkosti penzionu. Jedno dopoledne věnujeme oblíbenému turnaji v ruských kuželkách. Všichni mají možnost vyzkoušet si postřeh a schopnost správně házet na cíl a pokusit se obstát mezi zkušenými hráči. A navíc při této užitečné aktivitě není nikdy nouze o legraci. Odpoledne se obvykle vydáváme na krátké výlety. Při říjnovém pobytu jsme si vyjeli do Nového Města. Seznámili jsme se s významnými objekty na náměstí a navštívili jsme Horácké muzeum, kde je instalován Vírský vodní mlýnek s pohyblivými figurkami. K naší smůle se však vodní kolo nechtělo roztočit a tak jsme si mohli jen představit, co asi figurky dělají – stojí tu selka s válečkem, čerti brousí nože, dřevorubci řežou dřevo a mnoho jiných figurek stojí připraveno k nějaké činnosti. Jen kdyby to kolo chtělo poslechnout.

Při společném posezení byli účastníci seznámeni s některými tématy nejnověji nabízené aktivity v TC, kurzem nácviku sociálních dovedností pro nevidomé a těžce zrakově postižené. Zároveň měli možnost nacvičit si jednání v jedné z důležitých životních situací, do které se nevidomý člověk může dostat.

V neděli po obědě jsme odjížděli s vidinou návratu na další víkendový pobyt.  Ten je plánován v termínu 31. 3. – 3. 4. 2011. Oblibu těchto pobytů podtrhuje opakovaná účast stejných zájemců a potěšující je i příliv nových.

Odhodláte se a pojedete s námi? Jste srdečně zváni.

Fotogalerie

2. 12.

Autor: Klára Zárubová

V úterý 30. listopadu 2010 jsme na znojemském autobusovém nádraží netrpělivě očekávali příjezd autobusu, kterým měli dorazit brněnští a vyškovští klienti TyfloCentra, aby spolu s námi „Znojmáky“ navštívili Chráněné dílny. Třeba si teď někteří z Vás pokládají otázku: „A proč zrovna Chráněné dílny“?!  V rámci projektu Slepotou život nekončí, kterého se TyfloCentrum Brno, o. p. s. účastní, se totiž zaměřujeme na to, jak pomoci lidem s těžkým zrakovým postižením uplatnit se na trhu práce. Z tohoto důvodu také realizujeme nejrůznější exkurze, prezentace zajímavých činností či besedy se zajímavými lidmi.

V prostorách dílen nás přivítal vedoucí pan Milan Svoboda, který nás na úvod seznámil s historií, ale i současnou podobou této sociální služby. Chráněné dílny vznikly ve Znojmě už roku 1998 jako jeden z projektů Oblastní charity. Cílem bylo poskytnout zaměstnání lidem se zdravotním postižením. Úspěch činnosti tohoto pracoviště bezesporu dokládá fakt, že na úplném začátku zde pracovalo asi pět osob, a v současné době bychom v Chráněných dílnách napočítali více jak 50 zaměstnanců, včetně několika lidí s těžkým zrakovým postižením.

Další výklad se už nesl v praktickém duchu. Průvodkyní nám byla pracovnice z oddělení pro obchod a objednávky. Nejprve jsme zamířili do svíčkové dílny, kde jsme si  po krátké instruktáži mohli osahat nejrůznější druhy svíček, ale i základní druhy forem určených na jejich výrobu. Poté jsme se přesunuli do dílny košíkářské. V této dílně se nám naskytla lákavá možnost zkusit si pletení na vlastní kůži. Bez dlouhého přemlouvání se do pletení vrhli asi tři zájemci. A my ostatní jsme se zatím hmatem seznamovali s ukázkami výrobků, které košíkářská dílna produkuje, a že jich nebylo málo. Praktickou prohlídku jsme zakončili návštěvou šicí dílny, ve které jsme byli svědky výroby pracovních oděvů. Závěr celé exkurze patřil dotazům z oblasti pracovního uplatnění, které byly samozřejmě směřovány opět na pana vedoucího. Součástí Chráněných dílen je i prodejna, proto jsme využili nabídky, a každý jsme neomylně zamířili k výrobkům, které nás během prohlídky zaujali. 

Po obědě jsme se vydali na krátkou procházku do kostela sv. Mikuláše, který je skvostem gotické sakrální architektury města Znojma. A protože je adventní doba v plném proudu, přišli jsme nasát vánoční atmosféru na nedaleké vánoční trhy.

S celou prohlídkou jsme byli spokojení, a proto naše velké díky patří vedoucímu Chráněných dílen Znojmo –  panu Svobodovi, který nám celou exkurzi umožnil.

Fotogalerie

Aktivita se konala v rámci projektu „Slepotou život nekončí“, který je financován z evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a ze státního rozpočtu ČR.