29. 04.
Autor: Tereza Skoupilová
Další z běžných pracovních týdnů začal ve vyškovském TyfloCentru poněkud netradičně, a to exkurzí do čistírny odpadních vod Vyškov. Již při zařazení této akce do programu byly na klientech znát rozpačité reakce a spíše obavy, co je tam může čekat. Nakonec však u většiny z nich zvítězila zvědavost a tak jsme se mohli v pondělí 26. dubna sejít v poměrně hojném počtu pěti klientů a dvou dobrovolníků před branou čistírny. Již zde bylo patrné, že se naše obavy nevyplní – kdo by čekal neupravený areál plný odpadků, vyteklých splašků s pobíhajícími hlodavci a všudypřítomný nepříjemný zápach, ten se velice mýlil!
Cesta nás zavedla do naprosto dokonale čistého a upraveného areálu, tvořeného barevně sladěnými budovami, věžemi a přečerpávajícími nádržemi všeho druhu. Snad jen neustálé hučení vody nám mohlo připomenout, že se nacházíme v čistírně odpadních vod.
Hned na úvod se nás ujal velice příjemný usměvavý pracovník čistírny, který se na více jak hodinu rozpovídal o všem, co s čištěním odpadních vod souvisí – od technického zajištění až po usměvavé historky, které tu místní zažili. Nejvíce klienty pobavilo vyprávění o likvidaci tisíce lahví nelegálně vyrobeného alkoholu, které museli zdejší pracovníci za dohledu policie jednu po druhé otevřít a znehodnotit vylitím do zdejší čistírny – zejména mužská část výpravy se při tomto vyprávění chytala za srdce…
Po vyčerpávajícím výkladu jsme se mohli s klienty projít mezi jednotlivými budovami, hapticky si prohlédnout jednotlivé nádrže, jejich zabezpečení a další zařízení rozlehlého areálu.
Poté nás již čekalo rozloučení, podepsání do knihy návštěv, velké poděkování našemu průvodci a vydání se zpět do běžného pracovního ruchu.
Fotogalerie
28. 04.
Autor: Jana Pešková
Pondělní odpoledne 19. dubna 2010 jsme se v rámci Brněnských dnů pro Zemi rozhodli strávit společně v tichém, silnicím a rušnému provozu vzdáleném koutku Brna, v Přírodní zahradě u smrku.
Na úvod jsem se sesedli kolem ohniště a zapálili oheň, který hořel po celou dobu našeho „řádění“ v této zahradě. V uvítacím kolečku jsme o sobě každý řekl pár slov a poté jsme předali slovo našemu odborníkovi na indiánskou tématiku.
Po tomto příjemném úvodu jsme se pustili do práce, do výroby dlaňových otočných bubínků a jedné rozdělané dešťové hole. Každý dostal potřebný materiál, vysvětlili jsme si pracovní postup a nové hudební nástroje mohly jeden po druhém vznikat a rozeznívat svoji papírovou membránu. Postupem času bylo v zahradě slyšet víc a víc korálky vytvořených úderů, což bylo znamením toho, že se práce daří a nachyluje se čas k protažení těla pod vedením Zlaty Zumrové.
Po krátkém cvičení jsme se opět sesedli okolo dohasínajícího ohně, zazpívali si pár písniček a pomalu se rozešli do svých domovů.
Fotogalerie
21. 04.
Autor: Jana Puchegger Chadalíková
Konečně se oteplilo a tak jsme s klienty vyrazili do přírody. Naplánovali jsme turistickou vycházku na Šobes – známou vinici nedaleko Hnanic. Cestou tam a zpět jsme ušli asi 6 km a příroda nám přichystala během cesty několik zajímavostí – rostlin i živočichů k prohlídce.
Hned na začátku naší cesty se vyhřívala užovka stromová, která správě v této lokalitě hojně vyskytuje. Přechod přes visutý most nad Dyjí měl také své nezapomenutelné kouzlo. Rostliny kolem cesty krásně barevně kvetly a voněly – pampelišky, sedmikrásky, modřence, petrklíče, sasanky, plicníky… Na samém vrcholu Šobesu se v trávě, v listí i na cestě vyhřívaly na slunci ještěrky – nádherní ještěrčí samečci zbarvení do zelenomodra a také hodně loňských ještěrčích mláďat, která se ještě nevybarvila a měla tak hnědou barvu. Ty bylo těžké najít pohledem, protože je jejich barva maskovala. Ale spolehlivě je prozrazovalo šustění při zběsilém útěku před námi. Cestou tam i zpět neušly naší pozornosti ani informační tabule a tak jsme se dověděli, že:
- lokalita Šobes byla osídlena již v době pravěku
- ve středověku se zde pěstovalo víno a dováželo se na císařský dvůr do Vídně
- zde žijí pohromadě všechny 4 druhy užovek, které se u nás vyskytují na jiných místech samostatně
- že užovka stromová je z nich nejvzácnější, je chráněná. Dorůstá až do délky dvou metrů, je zbarvená do hněda, černa, některé s příměsí tmavě zelené.
- zde žije mnoho ještěrek
- se zde pěstují tyto odrůdy vína: Ryzlink rýnský a vlašský, Rulandské šedé a bílé, Pálava a Sauvignon
- visuté mosty přes Dyji jsou celkem 3
- visutý most pod Šobesem neopravitelně poškodila povodeň v roce 2002, ale už v roce 2003 se jej podařilo vybudovat znovu
Na závěr naší procházky po Šobesu jsme si hapticky prohlédli zídky, které jsou pro tuto lokalitu typické – kamenné, stavěné nasucho (bez pojiva), aby lépe poskytovaly ve štěrbinách úkryt pro drobné živočichy.
16. 04.
Autor: Jana Puchegger Chadalíková
Aprílové počasí začátkem dubna není nic neobvyklého. Jarní deštík ale neodradil naše klienty od chuti na poznávací výlet do nedávno zpřístupněného podzemí v malé vesničce Přeskače na Znojemsku.
Co všechno je v Přeskačích k vidění:
- Hlavní a vedlejší podzemní chodbu
- 2 kruhové místnosti pro úkryt osob s komíny sloužícími k odvodu kouře z ohniště
- 1 kruhovou místnost pro uložení potravin
- Zachovalá obilní jáma
- Expozici ve vstupní části podzemí
- Velké množství předmětů bylo možno si prohlédnout hapticky, např. střepy různých nádob …)
Přeskačské podzemí má mnoho zajímavostí, o kterých jsme se dověděli z výkladu naší průvodkyně. Samo podzemí bylo objeveno náhodou v roce 2004. Zpřístupněno bylo na podzim roku 2009. Většinu vyklízecích prací provedli obyvatelé obce Přeskače svépomocí a ve volném čase. Podzemní prostoty jsou vykopány v hornině nazývané hadec. Tato hornina je velmi pevná a má zvýšený obsah železa. Zajímavostí jsou žíly mastku a chloritů a chalcedonu. Podzemí bylo budováno pravděpodobně mezi 14. a 17. stoletím. Hlavní chodba je dlouhá asi 35 metrů, široká 150 – 180 cm a vysoká 170 – 190 cm. Strop podzemí se nachází cca 2,5 metru pod povrchem.
Po zajímavé prohlídce podzemí jsme se ještě měli možnost navštívit románský kostel Všech svatých v Přeskačích, který je evidován v seznamu národních kulturních památek.
Na závěr jsme se vydali v mírném jarním deštíku do sousedních Tavíkovic, odkud nám pak jel autobus přímo domů, do Znojma. Tato dvoukilometrová procházka mezi právě osetými poli byla příjemným zakončením celého výletu.
14. 04.
Autor: Jiřina Falková
Všichni známe varování lékařů, že příliš soli škodí zdraví. Do břeclavského TyfloCentra jsme ale v úterý 13. dubna pozvali RNDr. Jaromíra Zemana, provozovatele místní solné jeskyně, který nám povykládal o soli lidskému organismu prospěšné. A také podiskutoval o zdravotních účincích ve vztahu k různým problémům, pooperačním stavům a především potížím s očima.
V úvodu jsme se dozvěděli, že je doktor Zeman původní profesí matematik a fyzik, což vysvětlovalo, že dokázal popsat technologii a fungování solné jeskyně tak, jak bychom se nedočetli ani na internetu. Překvapily nás také informace o historii léčby solí, která sahá daleko do minulosti. Na léčivé účinky se přišlo v oblastech, kde se sůl těžila, například u polské Wieliczky (dodnes aktivního dolu i s muzeem), protože tamní dělníci nebývali nemocní jako ostatní obyvatelstvo.
Břeclavská jeskyně vznikla s nákladem asi čtyř milionů před pěti lety, tehdy jako jediná na okrese, dnes již jedna mnoha. Je zde navezeno deset tun soli ze tří světových míst a osvětlena solnými lampami z Himalájí. Pro relaxaci a osvěžení vzduchu protéká ve fontánce luhačovická Vincentka. Hodinový pobyt v takovém prostředí vydá za tři dny u moře, protože se sůl vstřebává dýcháním i kůží. Pokud někomu nedělá dobře pobyt v uzavřené místnosti, může se prodýchávat solí z Mrtvého moře i doma pomocí „solné hrušky“.
Ačkoliv mají pravidelné pobyty v solné jeskyni blahodárný vliv na mnoho onemocnění a zvyšují celkovou odolnost organismu, nás zajímaly především účinky na zrak, vysoký tlak a štítnou žlázu. Kdo si není jistý, raději bude ještě konzultovat svůj zdravotní stav s ošetřujícím lékařem. Všichni se ale na naši první návštěvu solné jeskyně těšíme a kdyby nepršelo, vyrazili bychom už dnes po besedě. Zatím si můžete prohlédnout ve fotogalerii besedu s RNDr. Zemanem a příští týden vás budeme informovat, jak jsme si to užili přímo v jeskyni.
¨
Fotogalerie
