6. 03.
Ne zcela obvyklou cestovatelskou besedu připravily na úterý 21. února pracovnice břeclavského pracoviště TyfloCentra. Pozvaly totiž úplně nového a velmi mladého cestovatele Stanislava Janiše z Mikulova. Ten momentálně žije s přítelkyní ve Vídni, studují, nejsou milionáři a přesto si dokáží plnit své cestovatelské sny.
Klientům přijel povykládat o tom, že není problém poznat vybranou zemi, projezdit ji křížem krážem, seznámit se s místními obyvateli i proniknout do jejich mentality a způsobu života za nevysoké částky a bez bezpečí poskytovaného cestovní kanceláří. Chce to jen odvahu, dobrou přípravu a bezva parťáka s sebou. Zážitky pak přicházejí samy… V Maroku, Egyptě, Jordánsku, Indii, Arménii, Rumunsku – pro nás velmi cizokrajných a „nebezpečných“ krajinách.
Staňa s přítelkyní cestují převážně místní dopravou, autobusy, vlaky, taxíky i stopem. Jejich krédem je, že se v každé zemi chovají tak, jako by přijeli na návštěvu ke svým přátelům, a s úctou k jejich místním zvykům a tradicím. „K sousedovi také nejdete ve špinavých traktorkách do obýváku, ale chováte se slušně,“ dává příklad Staňa. Snaží se také přečíst literaturu od místních spisovatelů a nestudovat jen atlasy a turistické průvodce, přítelkyně nechodí v arabských zemích odhalená… „Vezměte si třeba Egypt. Tamní civilizace je stará více jak pět tisíc let a je pochopitelné, že se jí nelíbí, když přijedou současní lidé, kteří se na sebe rádi dívají a proto se všude odhalují a fotí v plavkách,“ vysvětluje na příkladu možný bod střetu turistů a domácího arabského obyvatelstva, kterému se snaží vyhýbat.
Jako první jsme se vydali do Arménie. Tuto zemi procestoval mladý pár převážně stopem a setkal se zde se spoustou zvídavých lidí. Jedna mladá žena je dokonce týden ubytovala ve svém bytě, hostila je a dodnes jsou v kontaktu přes e-maily. A ačkoliv Staňa nastínil systém zdejší církve, navazující na pohanské zvyky s obětišti u kostelů, konstatoval, že kulturu v Arménii netvoří stavby, ale vztahy. Sliny jsme museli polykat při živém líčení jídla – dozvěděli jsme se, co je to šašlik, kebab, čtyři hodiny zpracovávaný chléb lavaš i že místní dělají výborné červené víno z granátových jablek.
Jordánsko byla další z dnešních zastávek. Také k této zemi měl Staňa připravené ukázky předmětů a bankovek a zážitky z návštěvy starověkého skalního města Petra. Klienty velmi zaujalo vyprávění o právě probíhajícím Ramadánu, kdy Arabové drží ve dne půst, ale jak se setmí, je velký problém dostat se ke stánku s jídlem. Noc, znamenající začátek hodování, se pozná podle toho, že ve tmě není vidět bílá niť.
Poté se rozvinula velmi živá debata plná zajímavých dotazů. Například jak se Rumuni dívají na globalizaci? Staňova odpověď: „Já jsem nešťastný, pomalu se z toho stává jedna Amerika… Místní se snaží se dokázat, že na to mají, že taky mají colu a hamburgery a přitom jejich kebači nebo ciorba jsou super jídla a rumunská hudba nenechá nikoho jen tak sedět. Ta místa se mění před očima z roku na rok. Neřekl bych, že jsou za námi, ale že jsou jinde.“
Kde jsou ženy nejhezčí? Nečekejte, že u nás… Podle mladého dobrodruha jsou to právě Arménky s olivovou pletí a orientálními rysy. Věděli jste, že v Indii léčí malárii jako u nás chřipku a že nejlepší je nevozit probiotika z ČR, ale v případě průjmu „se spravit“ místními jogurty a léky? Že v Arménii nejsou domovy důchodců, protože rodina drží spolu a o své staré členy se postará? Že zde jezdí na kole a nosí kraťasy jen cizinci a malé děti, ale dospělí ne? Že v arabském světě mají rozdělené na ženskou a mužskou část také veřejné dopravní prostředky? A že cizinci znají český obchod Baťa (zejména v Indii), traktory Zetor a nejčastěji se ptají, proč se Česko a Slovensko rozdělily…? My taky ne, ale teď už víme!
Ještě jednou Staňovi moc děkujeme za bohatou besedu. V letošním roce se chtějí s kamarády vypravit do Litvy, Lotyšska a Estonska a plánují také Albánii. Šťastnou cestu a těšíme se na další zajímavé setkání!
Fotogalerie
Autor: Jiřina Falková
Tags: Besedy
