19. 02.
V úterý 18. února 2014 jsme nasedli do imaginárního letadla a vydali jsme se na let do Japonska. Při přeletu nad horami a vrcholky stromů jsme byli schopni poznat krajinu Japonska. Samotné nás však nelákal pohled na hlavní město Tokyo, ale chtěli jsme se v našem cestování podívat, jak se říká, pod pokličku. Zastavovali jsme proto v menších vesničkách a městech, abychom se dozvěděli o tradicích a zvycích v Japonsku. Během celé naší poznávací cesty, cestovatelské besedy, jsme se mohli seznámit s životním stylem, výchovou a vůbec fungováním Japonců. Mohli jsme vnímat rozdíly mezi naší kulturou a kulturou nám této velmi vzdálené země. Postupem času jsme také zabrousili do debaty ohledně kultury stolování a jídla, což bylo jedno z nejvíce diskutovaných témat. V Japonsku je totiž tradiční sezení na zemi s nohami složenými pod tělem. Málo kdo z nás však vydrží „sedět na patách“ tak dlouho, můžeme být tedy vděční za naše stoly a židle. Docela zajímavým a poutavým se nám stalo také jídlo, nejen druhy jídel, které mají velmi odlišné od naší kuchyně – díky přísunu čerstvých ryb, ale hlavně z důvodu neexistence příborů. Samozřejmě najdeme v Japonsku příbory, ale nejsou typické pro rodiny. Místo nože a vidličky, které tradiční japonské rodiny považují za zbraně, tudíž jsou nebezpečné a ke stolu nepatří, jsou na stolech dřevěné hůlky. Vyzkoušeli jsme si, jaké by to bylo asi jíst s těmito hůlkami. Došli jsme k závěru, že bychom se asi ani moc nenajedli.
Po tomto krátkém exkurzu jsme se vrátili zpátky, do sedaček restaurace Pohoda a každý si v hlavě utvářel svoji vizi a své názory o Japonsku. Děkuji všem, kteří se zúčastnili této besedy, a při dalším virtuálním cestování se těším na shledanou.
Autor: Martina Ludvíková
Tags: Besedy
