11. 12.
Autor: Taťána Krajčírovičová
Symbolickou šipkou s označením DO TMY zvalo TyfloCentrum Brno, o. p. s. celé čtvrteční odpoledne 8. 11. 2018 na svůj Den otevřených dveří návštěvníky z řad veřejnosti s cílem přiblížit jim zážitkovou formou svět zrakově postižených lidí.
Organizace, která je poskytovatelem sociálních služeb pro zrakově postižené v Jihomoravském kraji, připravila pro příchozí návštěvníky bohatý zážitkový program, který vycházel z podoby nabízených sociálních služeb. Byla to jedinečná příležitost zažít řadu základních životních situací v absolutní tmě a mít možnost se vcítit do „kůže“ lidí s vážným zrakovým postižením.
Připravit si svačinu, obsluhovat chytrý telefon či počítač, ale jak to udělat bez toho, že by na to člověk viděl? Ti návštěvníci, kteří k nám na zavítali ve čtvrtek odpoledne, ať už studenti z brněnských středních škol, rodiny s dětmi či jednotlivci se zájmem z řad veřejnosti, si takovou zkušenost odnést mohli. Dát si klapky na oči a vydat se do terénu jen s pomocí bílé hole, mazat chléb máslem, krájet zeleninu a nevidět na to, stejně jako si nalít limonádu do sklenice poslepu nebo si zastřílet ze zvukové pistole, při níž lze spoléhat jen na svůj sluch. Není to snadné, naráz přestat používat tak důležitý smyslový orgán jako je zrak a přehodit kompletně tuto funkci pouze hmatu, čichu a sluchu. I nevidomí si rádi hrají, tak proč nezkusit hry pro ně speciálně uzpůsobené? V atriu TyfloCentra se konal prodej sortimentu výrobků chráněné dílny HapAteliér, a zároveň s ním probíhaly i ukázky samotné výroby. Návštěvníci si mohli zkusit poslepu vyrobit i něco sami, v duchu motta naší chráněné dílny: „Ruce jsou mé oči i pracovní nástroj…“.
Do historie se příchozí mohli přenést ve dvou místnostech: klubovna poskytla prostor pro svět ticha a tmy Američanky Heleny Kellerové, výjimečné ženy, která jako hluchoslepá vystudovala Harvardovu univerzitu. Zážitková hra ve spolupráci s divadelním souborem Dramatická jelita z Cyrilometodějského gymnázia a SOŠ pedagogické v Brně a se studenty dramatického oboru Gymnázia P. Křížkovského s uměleckou profilací, s. r. o. vtáhla každého jednotlivého účastníka, který po devadesáti minutách tmy, hlasů, zvuků, hudby, tvoření, tančení a dotýkání se odcházel s nepopsatelným vnitřním zážitkem a silným uvědoměním si „daru“ zraku, který zdravý člověk považuje za samozřejmost.
Druhé ponoření do historie, nyní lokální – brněnské, poskytlo promítání silného příběhu nelehkého života brněnského básníka Josefa Chaloupky ve filmu „Poslední melodie…“ Účastníci Dne otevřených dveří mohli zhlédnout i fotografie ze staré „Chaloupky“, tedy domu, který básník Josef Chaloupka odkázal nevidomým, a který sloužil tomuto účelu až do roku 2011. A pohled do blízké budoucnosti nám příchozím prezentovala výstava plánů a vizualizace nového Domu služeb pro nevidomé Josefa Chaloupky, jehož stavba právě odstartovala, a který by měl být dokončen v roce 2020.
Den otevřených dveří pořádáme jednou ročně, avšak pro všechny, kteří naše služby potřebují, jsme tu po celý rok. Krátkou reflexi ze Dne otevřených dveří zakončíme vzkazem, kteří nám letos naši návštěvníci při odchodu napsali: „Děkujeme za zábavné odpoledne se spoustou zážitků. Držíme palce, ať se Vám nadále daří.“ Pro nás pracovníky a organizátory je to velká pochvala a podpora naší práce.
5. 10.
Autor: Taťána Krajčírovičová
- 10. 2018
V sobotu 22. září 2018 proběhla v městské části Brno-střed soutěž pro nevidomé v prostorové orientaci a samostatném pohybu „TyfloBrno“. Pořadatelem již v pořadí 14. ročníku bylo TyfloCentrum Brno, o. p. s., které tradičně soutěž přichystalo při příležitosti konání Brněnských dnů pro zdraví.
Soutěž je určena především nevidomým, kteří brázdí ulice našich měst a obcí samostatně bez průvodce a chtějí si vyzkoušet neznámou trasu podle návodu, samozřejmě bez pomoci svých vodicích psů. Do soutěže se letos přihlásilo rekordních 17 účastníků z celé České republiky. Kdo by tvrdil, že ženy mají horší orientaci, tak by po nahlédnutí do výsledkové listiny, musel svá slova vzít zpět. Pro TyfloBrno tyto domněnky rozhodně neplatí. Celkovou vítězkou se totiž stala Kristýna Zapletalová z Brna a bronzový stupínek náležel také ženě, a to Kláře Maršálkové. „Stříbrný“ Ondřej Krejča se soudě podle dosaženého výsledku cítil ve městě pod Špilberkem jako doma, ačkoliv dorazil na soutěž až z dalekého Litvínova.
V soutěži šlo především o to, poradit si s vytyčenou trasou a dbát přitom důsledně o vlastní bezpečnost. Zdraví soutěžích však v ohrožení nebylo. Nad každým z nich držel ochrannou ruku přidělený „anděl“ z řad dobrovolníků. Jeho hlavním úkolem bylo zažehnat veškerá hrozící nebezpečí. Můžeme s radostí říct, že to podařilo na výbornou!
Start i cíl soutěže byl na Základní škole na Rašínově ulici v Brně, která nám poskytla perfektní zázemí. Do trasy jsme zanesli co nejvíc prvků, se kterými se nevidomí lidé setkávají v běžném provozu. I tentokrát na soutěžící čekala chůze do schodů a ze schodů, přes přechody, neznačené přechody či jízda MHD. Do bodování soutěže zasahovali rozhodčí, povolaní oborníci na posuzování správné chůze. Své úlohy se zhostili na frekventovaných místech: na přechodu kolejí na náměstí Svobody, při nastupování a vystupování z tramvaje neboli šaliny, při chůzi ze schodů a do schodů. Samotný čas chůze však nehrál v konečném bodování velkou roli.
Při zpracovávání profilu trasy jsme vycházeli tzv. z turistického průvodce. Vybraný úsek zhruba o dvou kilometrech v sobě zahrnoval vyhlášené historické zastávky a pro zpestření jsme do soutěže zahrnuli i hledání tzv. kešek. Úkolem soutěžících bylo najít ukrytou kešku, vyslechnout si zajímavosti o daném místě a snažit se co nejlépe zodpovědět na položené otázky.
První zastávkou byla Kostnice při kostele sv. Jakuba. Krátce po její návštěvě na soutěžící čekalo hledání kešky pod mohutným kvádrem sochy Spravedlnosti na Moravském náměstí a dále cesta vedla ke studnici informací a poznávání, do funkcionalistické budovy, kterou si původně nechala postavit Union banka. Dnes ji však využívá Český rozhlas Brno. Jeho pracovníci si pro soutěžící připravili otázky v podobě hádání hlasů známých osobností rozhlasové tvorby. Předposlední zastávku tvořila Knihovna Jiřího Mahena, kde hledání kešky spočívalo ve vypátrání místa, odkud vycházel zvuk kvákající žáby. Pátá etapa soutěžící přivedla do dračí sluje v průchodu pod vyhlídkovou věží Staré radnice. Zde bylo ještě před správným zodpovězením otázek nutné vypátrat krokodýla rochnícího se ve sklenici plné bahna z brněnské přehrady. Potom už zbývalo prokličkovat areálem Staré radnice, projít kolem bloku Velkého Špalíčku, dále pak přes někdejší Rybí trh kolem budovy Nové radnice, projít pasáží Beta zpět na náměstí Svobody a pověstnou Brněnskou Čáru, tedy ulici Českou.
V cíli na soutěžící již čekal zasloužený oběd a teplý čaj, a také prostor pro relaxaci před slavnostním vyhlášením výsledků. Ale ti, kteří měli sil dost, si mohli díky třem slečnám z taneční skupiny NO FEET, vyzkoušet stepařské umění. Pro mnohé nevidomé bylo jistě zajímavé si „prohlédnout“ (hmatem) jak taková stepařská bota vlastně vypadá.
Stejně jako na zahájení, tak i na slavnostní vyhlášení výsledků mezi soutěžící dorazil Jan Špilar, proslulý kadeřník známý jako Střihoruký Edward. Výkony ocenil jednak blahopřáním soutěžícím, ale i darováním poukazů do svého salonu třem nejlepším ženám soutěže. Samotné vyhlášení výsledků se odehrálo v režii ředitelky TyfloCentra Brno, o. p. s. Hany Bubeníčkové, která ve svém proslovu mimo jiné vyzdvihla odvahu a zápal soutěžících a připomněla, že další ročník se v roce 2020 uskuteční při příležitosti 20. výročí vzniku brněnského TyfloCentra.
Společenský program nebyl zdaleka u konce, neboť pomyslnou třešničkou na dortu bylo promítání filmu „Jmenuji se Hladový Bizon“ v nedalekém kině Scala. Film pojednává o Honzovi, dobrodruhovi, který se narodil nevidomý a postupně se mu zhoršuje i sluch, pod přezdívkou Hladový Bizon, se vydává z Moravy za medicinmanem kmene Navahů, aby u něj podstoupil ozdravný rituál. Stejně jako naši soutěžící byl vystaven mnohým překážkám, které je nutné na cestě životem překonat.
Takže na závěr už nám zbývá jen poděkovat všem těm, kteří se na bezproblémovém průběhu soutěže podíleli. Děkujeme panu Martinu Landovi, starostovi městské části Brno-střed, pod jehož záštitou se soutěž uskutečnila. Za výtečné občerstvení děkujeme Školní jídelně Nádvorní, Bílovické pekárně a Barunce, kteří nám zajišťovali občerstvení, a dále všem, kteří se podíleli na této akci: Městská část Brno- střed, Základní škola Husova, Fakulta sportovních studií, SZŠ Jaselská a Univerzitní kino Scala. Velice děkujeme všem našim sponzorům, kteří soutěž podpořili: Střihoruký Edward, parfumerie Notino, Nakladatelství JOTA, Lékárna Adonis, parfumerie toTap, internetový obchod Gifťák, Cimrman domácí potřeby, Masérské služby s.r.o., Sportovní pohár SABE, Maďarské pochoutky, restaurace Klub cestovatelů, Čokoládovna Minach a kavárna Kult Cafe.
Velký dík patří také všem kolegům z našeho TyfloCentra Brno, dobrovolníkům a samozřejmě hlavně soutěžícím, kteří dokázali překonat sami sebe.
11. 09.
Autor: Michal Ptáček
Počátek prázdnin a dovolených jsme, jak jste si mohli přečíst, přivítali příjemným grilováním v Přírodní zahradě u smrku. Na konci měsíce srpna bylo tedy nutno náležitě oslavit fakt, že jsme dovolené, prázdniny a vůbec letní radovánky přežili ve zdraví. V posledním jeho týdnu proto proběhlo Grilování v Zahradě u Smrku II.
Všichni zúčastnění se posadili kolem velkého stolu pod širým nebem a postupně připravili pochoutky na grilování. Ač všichni masožravci, největší úspěch sklidil v marinádě naložený nad ohýnkem ogrilovaný žampion. Cukety, klobásky, špízy z vepřového masa naloženého v marinádě s jogurtem a zmíněné žampiony to je výčet nejvybranějších pochoutek, které bylo možné při tomto grilování ochutnat.
A chutnalo se dlouho. U stolu s dobrými lidmi s dobrým jídlem a dobrou náladou čas přestával poklidně plynout a začal zběsile ubíhat závratnou rychlostí.
Klienti, lektorky kurzu nácviku sebeobsluhy tentokráte v polní kuchyni i paní správcová krásné zahrady všichni do jednoho odcházeli z tohoto setkání plni dojmů společenských i chuťových.
Při odchodu jsme mysleli jen na to, že všechno má svůj začátek i svůj konec. To je holý fakt, se kterým smrtelník nic nezmůže.
Ale co kdybychom si to letos ještě jednou zopakovali???
FOTO: ZDE
Autorka příspěvku: Tereza Rejtharová, DiS, sociální pracovnice
30. 07.
Autor: Michal Ptáček
Baťův kanál. Byl vytvořen díky velkému snu propojit evropské veletoky a potřebě převážet lignit z dolu do továren. V současnosti je Baťův kanál uznávanou turistickou vodní cestou. A právě tam jsme se díky Jihomoravskému kraji s klienty vypravili i my!
Společně jsme autobusem vyrazili z Brna do Veselí nad Moravou. Ve Veselí jsme nasedli na loď, která nebyla ani malá, ani velká, prostě tak akorát. Měla dvě patra, a protože jsme si chtěli užít čerstvého vzduchu, vystoupali jsme nahoru na nekrytou palubu. Ozval se klakson parníku, kapitán zvedl pomyslnou kotvu, chopil se kormidla a šlápl na plyn. To jsme však ještě netušili, že nás čeká několik malých dobrodružství. Jednoho z nich jsme se nadáli hned při výjezdu v přístavu. Loď totiž musela projet pod velmi nízkým mostkem. Byla tak nízký, že jsme se museli všichni ohnout v pase hlavou dolů. Z překvapení nad nastalou situací nás vytrhnul plavčík, který nás na palubě přivítal a oznámil nám, že takových mostků nás čeká ještě 7. Výrazy přítomných byli užaslé a pobavené zároveň. Plavba se pro nás tak stala nejen příjemným zážitkem, ale také posilovnou břišních a zádových svalů. Druhá část dobrodružství spočívala v průjezdu plavebními komorami, které slouží k vyrovnání hladiny kanálu. Bylo velmi zvláštní a nezvyklé vplout do komory a nechat se pomalu pomocí vypouštění vody snižovat na spodní úroveň hladiny či naopak napouštěním stoupat vzhůru.
Připluli jsme, přežili jsme a po zásluze jsme se odměnili výborným obědem v místním Skanzenu. Výprava však nebyla u konce. Ač začalo mírně pršet, neodradilo nás to od návštěvy Průžkova mlýna, kde jsme měli domluvenou komentovanou prohlídku. Již při vstupu do mlýna na nás dýchla jeho historie a díky autentickému a obsáhlému komentáři jsme se vrátili o několik desítek let zpátky.
Po návratu z minulosti jsme se plni zážitků vydali zpět do Brna. V hlavě nám stále zněl šum Baťova kanálu a všichni jsme oplývali závanem sentimentu.
Akce byla finančně podpořena Jihomoravským krajem v rámci projektu „Poznávání přírody s bílou holí v JMK 2018“.
FOTO: ZDE
Autorka článku: Lucie Fildánová, DiS, sociální pracovnice (aktivizace a asistence)
11. 05.
Autor: Eva Hrubanová
Když jsem se dozvěděla, že budeme v našem kurzu tvořit s klienty větrníky z odpalovaného těsta, tak mě polilo horko. Takový těžký recept? Zkusit se má všechno a tak jsme se pustili s klienty do toho. Jako „DOHLED“ jsme měli maminku mé kolegyně, která je vyučená cukrářka a její koláče, buchty a samozřejmě větrníky jsou famózní.
Ingredience byly nachystané, všichni byli seznámeni s průběhem a přípravou větrníků, tak hurá, jdeme na to!!! Jen příprava nám zabrala hodně času, protože k přípravě receptu je potřeba dvou krému. Samotné odpalované těsto je chuťově takové „divné“ a mazlavé. Také se nám zdálo, že je ho velice málo. Ale po smíchání s vejci už množství nepůsobilo tak smutně. Naplnili jsme sáčky, ustřihli dírku a šlo se vytlačovat na plech malé „bobky“. Těsto se muselo v troubě hlídat a hlavně troubu neotvírat. Po upečení jsme „bobky“ rozřezali podélně napůl a plnili dvěma krémy. Čepičky těsta klienti namáčeli do čokolády. Vše zatuhlo a šlo se ochutnávat a řeknu vám, byla to lahoda.
Recept byl velice těžký a náročný, ale lekce probíhala v klidu a v pohodě. Užili jsme si i legraci, hlavně při namáčení čepiček do čokolády, protože čokoláda byla všude mezi námi.
Troufám si říct, že i když si klienti tento recept doma asi sami nepřipraví, tak vědí o jeho přípravě a postupu všechno.
A jako nejdůležitější považuju to, že měli radost, že si větrníky připravili sami, i když s naší malou pomocí.
