27. 02.
Autor: Tereza Kozderová
V pátek 24. února jsme měli možnost společně s našimi klienty navštívit prostory Café PRÁH, kde se konala brainstormingová beseda na téma „Jak to chodí v Café PRÁH“.
Café PRÁH je tréninková kavárna Sdružení PRÁH, kde obsluhují lidé s duševním onemocněním. Hlavním smyslem jejího založení byla možnost nácviku pracovních dovedností a zvládání pracovní zátěže, která je srovnatelná se zaměstnáním v běžných podmínkách.
Po příchodu do kavárny nás zaměstnanci přátelsky přivítali a proběhlo vzájemné seznámení. Klienti si objednali kávu, čaj, někdo i sladké palačinky, prostě to, na co měl kdo chuť. Jakmile nás zaměstnanci obsloužili, připojili se k nám a naši klienti tak měli možnost pohovořit s nimi o jejich zkušenostech a zážitcích z provozu. V průběhu brainstormingového setkání padlo i srovnání kavárny PRÁH a kavárny POTMĚ, která je známá i mezi širokou veřejností, především díky zájmu médií. Na konci našeho setkání projevili klienti velký zájem o to, vyzkoušet si někdy práci v takovémto prostředí. Nejvíce je lákal velký kávovar, ze kterého se linula krásná vůně čerstvě pomleté kávy.
Hlavním účelem tohoto setkání bylo ukázat našim klientů, že i lidé se zdravotním postižením mohou vykonávat plnohodnotné povolání jako většina lidí a dát jim tak motivaci znova se začlenit do pracovního procesu.
Celou akci si naši klienti nesmírně pochvalovali, je proto velmi pravděpodobné, že někdy v budoucnu setkání opět zorganizujeme.
Brainstormingové setkání se konalo v rámci projektu „Slepotou život nekončí“, který je financován z evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a ze státního rozpočtu ČR.
15. 02.
Autor: Tereza Kozderová
Zelný trh je místem, které od 13. století sloužilo obchodníkům s potravinami a svůj specifický ráz si uchovává dodnes. Prohlídková trasa vede vzhůru k Malému Špalíčku.
V mrazivých dnech, kdy příroda příliš nepřeje vycházkám, jsme se vydali do labyrintu pod Zelným trhem. Čekala nás komentovaná prohlídka spletitých chodem a sklepů. Prohlídku jsme si objednali na 14.2.2012.
Byla nás skupina o dvaceti lidech a společně jsme zdolali 212 schodů, často jsme ohýbali hlavu v nízkých chodbách, trasu jsme šli téměř dvě hodiny, pohybovali se v hloubce 6-8 metrů pod zemí.
Prohlídka začala v části, kde se uchovávalo víno a pivo, mohli jsme si osahat původní koštýř, který se dříve vyráběl z dýně. Plynule jsme přešli do části pro ukládání potravin. Tady nás čekal interaktivní čichací test, kdy jsme zkoušeli rozpoznat nasušené bylinky.
Velice zajímavé a interaktivní byly expozice svítidel a dílna alchymisty. Někteří z nás si zkusili vykřesat pár jisker starým dobrým způsobem, zkrátit knot tzv. kratiknotem a zajímavé bylo prohlédnout si různé druhy svítidel.
V dílně alchymisty se nám dostaly do rukou kleště, naběračka na odlévání olova, kovářské kladivo a mohli jsme náhlédnout do alchymistiké knihy. Expozice archeologických nálezů byla pro nás rovněž zajímá díky skvělému popisu naší průvodkyně. Dobrou půlhodinku jsme strávili v trestnici, protože jsme si mohli vyzkoušet většinu mučících nástrojů – španělskou botu, železné masky, pranýř, důtky a mnohé další. Závěr prohlídky se pak nesl ve veselejším duchu, kdy jsme míjeli studnu splněných přání a poseděli jsme ve Středověkém šenku.
Prohlídkou jsme byli nadšeni a doufáme, že se nám podaří v brzké době dostat i do Mincmistrovského sklepa.
Fotogalerie
14. 02.
Autor: Tereza Kozderová
„Věřím, že opravdu dobrý učitel by měl být uvnitř dítětem, věnovat své práci srdce i duši, být schopen své studenty zaujmout…“
Tato věta, uvedená v pozvánce, naprosto vystihuje naši besedu s Michaelou Latíkovou. Energická Míša totiž už v úvodním kolečku naučila účastníky pár jednoduchých anglických vět, se kterými jsme si vydrželi „hrát“ asi půl hodiny.
Po tomto úvodním kolečku spadnul vzájemný ostych a Michaela mohla vyprávět o svých studiích na VŠ. Její diplomová práce na téma Výuka konverzace zrakově postižených otevřela pomyslné dveře profesní dráhy.
V současné době Michaela učí konverzační angličtinu soukromě i na Sugestopedické jazykové škole. „Hlavním cílem mé výuky je především odstranění strachu z komunikace, relaxace, radost z výuky a pozitivní atmosféra.
Moje diplomová práce byla v Německu vydána i jako kniha s podtitulem „Zapoj se do světa kreativity, imaginace a osobních pocitů.“
Účastníci besedy měli zájem „zažít na vlastní kůži“, jak může hodina výuky angličtiny vypadat. Toho se nám dostalo už na začátku při představování, kdy jsme se naučili otázku What is your name a odpověď My name is.
Míša si pro nás připravila i řízenou relaxaci, kterou nejprve vedla v angličtině a po chvíli plynule přešla do češtiny.
Ukázka této relaxace je i součástí putovní výstavy o synestézii. Na této výstavě spolupracují vidící umělci s nevidomými a sama Míša se do Budapešti v únoru chystá.
Beseda se konala ve čtvrtek 19. 1. 2012 v rámci projektu Slepotou život nekončí.
Děkujeme Míše za velice zajímavou besedu a přejeme ať ji práce nadále baví a naplňuje!
16. 01.
Autor: Tereza Kozderová
V pátek 6.1.2012 jsme se už počtvrté vydali na tradiční Tříkrálovou vycházku. Celý týden pršelo a do poslední chvíle jsme nevěděli jestli se vycházka uskuteční podle plánu nebo pojedeme autobusem až na Vranov.
Nakonec nám počasí přeci přálo a tak skupina brněnských a znojemských turistů vyrazila pěšky z Útěchova na Vranov. Pravda je, že cestou bylo bláto a menší vrstva sněhu a ledu, ale to nás rozhodně neodradilo.
Víte, že kostel Narození Panny Marie na Vranově u Brna je perlou v koruně poutních míst v českých zemích, ale také v sousedním Rakousku? Dle historika Talberta postavil Vilém, kterému dává honosný titul moravský maršálek, dřevěný kostel, a to jako dík Panně Marii za zázračné vyléčení slepoty v roce 1240.
Na Vranově nás přivítal bratr Milan, řeholní bratr komunity Paulánů, která má toto poutní místo na starost. Měl připravenou komentovanou prohlídku kostela a nezapomněl ani na legendu o zázračném uzdravení. Poutavě vyprávěl o historii tohoto krásného poutního místa a podělil se s námi zároveň i o „historii“ svého života.
Měli jsme možnost projít zákoutími kostela, kaple, nahlédli jsme i do duchovního centra, slyšeli zvonkohru a naprostou samozřejmostí bylo zastavení u betléma.
Ještě při dopoledním putování jsme si pohrávali s myšlenkou, že i zpátky půjdeme pěšky. Ale počasí se změnilo, začal foukat ostrý studený vítr, proto jsme rádi nasedli na autobus.
Věříme, že se na toto krásné místo za rok opět vrátíme. Přidejte se k nám!
14. 01.
Autor: Tereza Kozderová
Mgr. Eliška Škrancová je naše kolegyně, která v TyfloCentru pracovala jako sociálně právní poradkyně. Mnozí z našich klientů jejich rad a znalostí využili a často se ptali, jak se jí daří v novém zaměstnání.
Rozhodla jsem se tedy Elišku pozvat na besedu, aby nám pověděla čemu novému se přiučila, jestli zkušenosti z naší společné práce zúročila ve svém novém zaměstnání.
Eliška s besedou souhlasila a ve čtvrtek 12.ledna 2012 přišla mezi klienty a své, dnes už bývalé, kolegy. Klubovna praskala ve švech, sešlo se nás dohromady 35.
Po uvítání se Eliška chopila slova: „ Jak mnozí z vás vědí, své uplatnění jsem našla v Národní radě zdravotně postižených, která v Brně sídlí na ulici Cejl. Nyní poskytuji poradenství lidem s různým typem postižení. Proto bylo nutné naučit se pracovat s novými, doposud nepoužívanými, zákony a prováděcími vyhláškami. Často konzultuji dotazy na Ministerstvu práce a sociálních věcí.“
Přítomné zaujala taktéž informace o tom, že se Národní rada snaží vyjednat úpravu některých novinek, které vstoupily v platnost 1.1.2012 v rámci tzv. sociální reformy. Zde Eliška využila své praxe v lektorství a zkušeně odpověděla klientům na otázky týkající se např. příspěvku na mobilitu. Zkušenost lektorství je rovněž nová, Eliška v rámci svého zaměstnání pořádá semináře a školení pro sociální pracovníky, nejčastěji v oblasti Státní sociální podpory.
Všem přítomným se potvrdilo, že Eliška je opravdu výborná sociálně právní poradkyně a za její dlouholetou pomoc ji odměnili dlouhým potleskem.
Beseda se dál nesla v přátelském duchu a vzpomínek na společné akce pro klienty naší organizace.
Fotogalerie
