8. 10.
Autor: Martina Ludvíková
Věznice nebo také – z části podle typu – vězení, káznice, šatlava, žalář či nápravně výchovné zařízení je zařízení, ve kterém se vykonává trest odnětí svobody. Na toto téma jsme se bavili v pondělí 29. 9. 2014 v naší klubovně na Chaloupkove 3. Přijeli za námi pracovníci z věznice Kuřim.
Na návštěvu přijeli hned 4 pracovníci. Každý je v kontaktu s vězni každý den. Jejich poutavá přednáška trvala 2 hodiny a měli jsme mnoho místa pro dotazy. Dozvěděli jsme se, jak to vypadá s obsazeností, jaký mají odsouzení denní režim, jak je to s pracovním uplatněním, ale i co náplní volného času. Ač vždy slýcháme, že ve věznicích se mají jako v ráji a že mají veškerý komfort, jistě nebude žádný komfort to, že sdílíte pokoj hned s několika lidmi. Je pravdou, že sorta lidí, která se sejde na oddělení je od osob, které vyrůstali v nepříznivém sociálním prostředí, ale jsou zde i osoby, které jsou vysokoškolsky vzdělaní, jsou to podnikatelé a osoby, které si „žili na velké noze“ a možná i z nudy se ocitly právě v tomto zařízení. Je na zvážení každého z nás, zda se jedná o komfortní zařízení, kde se dá schovat a dobře a levně (bereme-li v potaz to, co by si hradil odsouzený sám) a zda je to opravdu komfortní, když nemáte přístup k rodině. Každopádně jsme měli o čem přemýšlet, mohli jsme zhodnotit, jaká je realita od toho, co do nás televizní filmy tlačí a pokud jste u toho nebyli, nezoufejte, určitě se nám podaří zařadit do programu návštěvu z jiného zajímavého prostředí. Sledujte program, hlaste se na aktivity a zažijete podobné zážitky jako my při této besedě.
Chtěla bych tímto poděkovat všem zúčastněným klientům a jejich doprovodům a v neposlední řadě patří také velké díky pracovníkům z Věznice Kuřim, kteří nám připravili velmi zajímavou a obohacující přednášku.
Fotogalerie
22. 09.
Autor: Martina Ludvíková
Ve středu 17.9. jsme opět navštívili park Lužánky. Zamířili jsme na hřiště pro pétanque. O tom, co je to hra, jsme psali již v minulém článku. Velký zájem o tuto aktivitu a kladné ohlasy nám napověděli, že je vhodné připravit tuto aktivitu znovu. A proto jsme vyzbrojeni bojovným duchem a soustředěním byli připraveni. Pro začátek jsme zopakovali pravidla, které jsme si trošku upravili a zopakovali jsme si správnou techniku hodu. Plni sportovního nadšení jsme se pustili do prvních hodů. Po 5. kole jsme udělali průběžné hodnocení a zjistili jsme, že jsou výsledky všech 7 soutěžících vyrovnány. Hody se stále zdokonalovaly a přibližovaly se stále více prasátku, cíli na který se míří, a body rostly závratnou rychlostí. Protože se nám čas nachýlil ke konci, tak jsme v 10. kole utnuly snažení našich hráčů a spočítaly jsme body našich soutěžících. Krásné a vyrovnané výsledky nás všechny zahřály na duši a my jsme se po necelých dvou hodinách s úsměvem na rtech a menší sportovní únavou vydali zpět do svých domovů. Petanque je hra pro každého, přijďte si vyzkoušet své dovednosti i vy. Rádi Vám pomůžeme. Sledujte program, věříme, že se pétanque mezi aktivitami nejednou objeví.
Fotogalerie
15. 09.
Autor: Martina Ludvíková
Ty sladký září! Jak modré nebe nad těmi vrchy, kde se barvy rodí!
Jdu zmaten vzduchem, jenž je plný tebe, a chtěl bych plouti povětrnou lodí!
Krátký výňatek z Knihy lesů vod a strání od S. K. Neumanna nás ve středu 10. 9. naladil při vcházení do Botanické zahrady přírodovědecké fakulty v Brně. Tato velmi rozmanitá zahrada se nachází na ulici Kotlářská. Celou naší procházkou nás provázela Ing. Alena Prýmková, naše průvodkyně nejen po lese. Během této exkurze do tajů botanické zahrady jsme se dozvěděli, k čemu jsou vhodné různé kytičky a bylinky. Paní Prýmková si pro nás, jako vždy, připravila zajímavé povídání, ukázky a hádanky některých květin a bylin a také zajímavé a krásné básně. Touto vycházkou nás provázela Kniha lesů vod a strání. Počasí nám vydrželo a všichni jsme si moc užívali volného dne. Jediným mráčkem na naší výpravě byl hluk tramvají a autobusů, které nám narušovaly náš program. Ale i tak jsme se všichni moc a moc bavili a děkujeme všem, kteří se zúčastnili, tentokrát byla účast obrovská. Na dalším výletě se těšíme na shledanou.
Fotogalerie
13. 08.
Autor: Martina Ludvíková
Že je ve vodě živo všichni asi víte, ale víte, že existuje Živá voda? Naši výletníci o tom vědí, dozvěděli se to v úterý 12. 8. 2014 na celodenním výletu, který jsme podnikli. Brzo ráno jsme se vydali vlakem směr Staré město u Uherského Hradiště. Protože jsme byli skupina zdatných turistů, nevadilo nám, že jsme šli příjemnou procházku i v malém dešti. Z jiných výletů jsme zvyklí i na větší kalibr dešťové vody. Cyklostezka táhnoucí se mezi poli byla na krásném rovném povrchu a tak naše kroky uháněly k cíly. Příjemnou procházku nám zpříjemnilo posezení v altánku, kde se nám naskytl již první pohled na město Velehrad. Z úst náčelnice našeho výletu, Terezy Kozderové, jsme se dozvěděli o městě Velehradě. Celou cestu jsme totiž šli po růžencové cestě k Velehradu. Poutní cesta růžence spojuje velkomoravský Veligrad (Staré Město u Uherského Hradiště) s Velehradem, který se stal v průběhu dějin nositelem cyrilometodějské tradice. Myšlenka na její vybudování vznikla jako odezva návštěvy papeže Jana Pavla II. na Velehradě.
Když jsme dorazili na konec naší cesty, čekal nás areál Živá voda, kde jsme měli objednanou prohlídku. V Živé vodě jsme se mohli kochat rybami, které pluly okolo nás. Byli jsme v tunelu 3,5m pod hladinou. Mlsné a předvádění chtivé rybičky plavaly kolem nás a ukazovaly nám své přednosti. V areálu se nacházely jelce, lipany, mníky, pstruhy, parmy a oukleje, ale i štika, candát a sumec a klasický kapr. Na stěně jsme mohli nahmatat druhy ryb, které jsou ve vodě kolem nás a tak může i zcela nevidomý člověk mít představu o tom, jak ta ryba vypadá.
Po rychlém obědě jsme se vydali do Velehradu k bazilice. Barokní bazilika (postavená na románských základech) s přilehlými budovami bývalého cisterciáckého kláštera. V podzemí baziliky je přístupné lapidárium. Na nádvoří před bazilikou slavil 22. 4. 1990 mši sv. papež Jan Pavel II.. Bazilika s přilehlými budovami a areálem byla v dubnu 2008 prohlášena za národní kulturní památku. Tuto kulturní památku jsme si mohli s průvodkyní projít. Po prohlídce si zájemci zašli do místní cukrárny, abychom odpočali trochu nohám. Po dobré kávičce jsme nasedli do autobusu, který nás odvezl na vlak ve Starém městě , a odtud jsme již uháněli směr Brno. Některým účastníkům našeho výletu bylo ještě do povídání, jiní jen mlčky sledovali ujíždějící krajinu a jiní si zdřímli.
Děkujeme všem, kteří se našeho výletu zúčastnili, děkujeme Terezce Kozderové za její výklad o Živé vodě, ale i o Velehradu a těšíme se na další cestování a poznávání.
Fotogalerie
17. 07.
Autor: Martina Ludvíková
Psal se rok 2014, přesnější datum je známo, bylo to ve středu 16. července, kdy se do Moravského zemského muzea vydala skupinka z brněnského TyfloCentra. Navštívili jsme výstavu Domov za Velké války.
„Tak nám zabili Ferdinanda,“ řekla posluhovačka panu Švejkovi, který opustiv před léty vojenskou službu, když byl definitivně prohlášen vojenskou lékařskou komisí za blba, živil se prodejem psů, ošklivých nečistokrevných oblud, kterým padělal rodokmeny.
Kromě tohoto zaměstnání byl stižen revmatismem a mazal si právě kolena opodeldokem.
„Kerýho Ferdinanda, paní Müllerová?“ otázal se Švejk, nepřestávaje si masírovat kolena, „já znám dva Ferdinandy. Jednoho, ten je sluhou u drogisty Průši a vypil mu tam jednou omylem láhev nějakého mazání na vlasy, a potom znám ještě Ferdinanda Kokošku, co sbírá ty psí hovínka. Vobou není žádná škoda.“
„Ale, milostpane, pana arcivévodu Ferdinanda, toho z Konopiště, toho tlustýho, nábožnýho.“
„Ježíšmarjá,“ vykřikl Švejk, „to je dobrý. A kde se mu to, panu arcivévodovi, stalo?“
„Práskli ho v Sarajevu, milostpane, z revolveru, vědí. Jel tam s tou svou arcikněžnou v automobilu.“
„Tak se podívejme, paní Müllerová, v automobilu. Jó, takovej pán si to může dovolit, a ani si nepomyslí, jak taková jízda automobilem může nešťastně skončit. A v Sarajevu k tomu, to je v Bosně, paní Müllerová. To udělali asi Turci. My holt jsme jim tu Bosnu a Hercegovinu neměli brát. Tak vida, paní Müllerová. On je tedy pan arcivévoda už na pravdě boží. Trápil se dlouho?“
„Pan arcivévoda byl hned hotovej, milostpane. To vědí, že s revolverem nejsou žádný hračky. Nedávno taky si hrál jeden pán u nás v Nuslích s revolverem a postřílel celou rodinu.“
Jistě jste poznali, že se jedná o úryvek z knihy Jaroslava Haška. Tímto vyprávěním jsme se přesunuli do doby před 100 lety, kdy se začalo schylovat k velké válce, která poznamenala celý svět.
Atentát na Františka Ferdinanda d’Este se uskutečnil 28. června 1914 v Sarajevu. Byl za něj zodpovědný bosensko-srbský aktivista Gavrilla Princip, který zasáhl výstřelem ze zbraně Františka Ferdinanda do krční tepny a druhý výstřel zasáhl Žofii Chodkovou, manželku následníka trůnu do oblasti žaludku. Tento útok se stal jednou ze záminek proto, aby Rakousko- Uhersko vyhlásilo válku Srbsku. V den útoku byl v Brně sokolský slet, který byl kvůli této události předčasně ukončen. Od okamžiku válečného stavu byli povoláni k odvodům všichni muži od 18 let. Protože si však válka vyžádala mnoho obětí, bylo přistoupeno k odvodům i mladších ročníků, odvody tedy byli již od 16 let. Válka nebyla pro vojáky ani pro obyvatelstvo nikterak příjemná, mnoho vojáků padlo, bylo velmi mnoho raněných a i život na vesnicích a ve městech byl plný strachu.
Na výstavě jsme si mohli prohlédnout mnoho zajímavých artefaktů – zbraně, výstroj a výzbroj vojáků, ale také chirurgické náčiní, které se používalo. Odznaky Červeného kříže, ale i autentické výtvory, které vojáci v zákopech a během svého působení ve válce nebo v zajetí vyráběli. Jednalo se například o svícny z nábojů, náramky a prstýnky z obručí bomb a podobně.
Děkujeme průvodkyni za její slova a přiblížení této velké historické události, která se vepsala do dějin celého světa. Děkuji všem zúčastněným i čtenářům tohoto článku.
Fotogalerie
