20. 10.
Autor: Marie Švejdová
11. října se v rámci projektu Slepotou život nekončí uskutečnilo setkání s paní Marií Hauserovou, která uvedla besedu nazvanou Od žákyně k učiteli aneb půlstoletí ve škole.
Paní Hauserová uvedla posluchače svým výkladem do školních začátků, kdy jako dítě s těžkým postižením zraku nastoupila do první třídy základní školy pro nevidomé a slabozraké děti. Vysvětlila systém umísťování zdravotně postižených dětí do speciálních škol v období padesátých a šedesátých let a při svém povídání dospěla až do období, kdy vystudovala vysokou školu a nakonec se jako vychovatelka a učitelka vrátila do školy, ve které začínala jako prvňáček.
Snad pro paní Hauserovou bylo příjemným zadostiučiněním, že se na besedu dostavili i její bývalí žáci, kteří v dobrém vzpomínali na svá školní léta pod jejím vedením. Díky účasti bývalých žáků paní Hauserové se rozvinula diskuze, která napověděla mnohé i o samých účastnících tohoto hezkého setkání.
Povídání paní Hauserové bylo zajímavé a přínosné a protože se následné diskuze zúčastnili lidé ve věkovém rozpětí od 22 do 63 roků, zaznělo zde mnoho rozličných informací, které mohly obohatit všechny přítomné.
Fotogalerie
Beseda se konala v rámci projektu „Slepotou život nekončí“, který je financován z evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a ze státního rozpočtu ČR.
21. 07.
Autor: Marie Švejdová
V letošním roce jsme stihli uskutečnit už dva pobyty na našem oblíbeném místě, v malebném koutku Českomoravské vysočiny, v obci Kuklík blízko Nového Města na Moravě. Majitel a personál penzionu KUKLA, kde míváme své zázemí, nám k pobytu poskytují skvělé podmínky. Máme zajištěno příjemné ubytování, vhodné prostory k uskutečnění plánovaných aktivit a výbornou stravu. Už cestou na Kuklík se účastníci zajímají, co bude kuchař vařit dobrého a jestlipak bude na jídelníčku naše oblíbená polévka kulajda, mezi námi zvaná kuklajda.
Číst zbytek článku »
31. 05.
Autor: Marie Švejdová
Když se vás někdo zeptá nebo když se sami zamyslíte nad tím, jakou cestou jste se dostali k tomu, o co jste usilovali, jakým způsobem jste dosáhli svého cíle, co vás asi napadne? O čem byste chtěli mluvit, co byste poradili někomu druhému?
A co znamená název tohoto článku? Týká se vás?
K zamyšlení mohla mnohým účastníkům pomoci inspirující přednáška paní Mgr. Elišky Hluší, vedoucí oddělení Dokumentace tyflopedických informací Technického muzea v Brně (veřejnosti je více známý původní název Slepecké muzeum), od narození nevidomou ženou, která má důvod povídat o svých vzestupech a pádech. Především se však rozhovořila o své životní pouti a o současném postavení, kterého dosáhla díky své píli a houževnatosti.
Mluvila o svém dětství, škole, studiích na konzervatoři pro mládež s vadami zraku, zaměstnání. Po ukončení studia na konzervatoři pracovala jako učitelka hudby, k tomu přibylo zaměstnání v tehdejším Slepeckém muzeu SONS, navíc při zaměstnání i studium na vysoké škole a studium cizích jazyků ve středisku Teiresias.
Tato cesta však nebyla přímočará. Paní Hluší musela překonat nelehké překážky, které život mnohdy podsouvá.
V současné době pracuje v již zmíněném Technickém muzeu v Brně jako vedoucí oddělení Dokumentace tyflopedických informací. V rámci studia a přípravy diplomové práce i při současném zaměstnání navštívila mnohá evropská slepecká muzea, získává zkušenosti a předává informace o Slepeckém muzeu v Brně.
Skupina zájemců o přednášku se sešla v úterý 24. května 2011 v prostorách Technického muzea v Brně na Purkyňově ulici. Při samotné akci pomohly dvě studentky, které hostům naservírovaly připravenou kávu a pečivo a po celou dobu se o účastníky staraly. Po přednášce a besedování doprovodily skupinu do expozice muzea nazvané Kultura nevidomých a postaraly se zejména o nevidomé klienty. Prohlídka exponátů byla obohacena výkladem paní Hluší a ukázkou, jak se s některými přístroji pracovalo.
Záměrem přednášky nebyla pobídka k rozjímání nad svým údělem, ale měla ukázat, že život může být bohatý.
Kdo dostal pozvánku a pečlivě si ji přečetl, setkal se v ní i s následující částí básně Olgy Opavské, za kterou získala významné ocenění ve 3. ročníku Ceny Hieronyma Lorma 2010. Část této básně byla inspirací k uskutečnění přednášky na téma Co mi život dal a vzal.
Vzestupy a pády, hledání cest životem
Dlouho tu cestu hledám
a toužím po ní jít…
klopýtám – padám – zas se zvedám –
nenechte mě zabloudit
a pomozte mi najít tu krásu….
Snad mlčet bych raději měla –
předejít nová zklamání,
však řekni ptáku – tvá je zem celá
a nedovol mu létání.
Snad sedm účastníků tohoto zajímavého setkání odcházelo s myšlenkou, že je dobré jít svou cestou, nedat se a hledat způsoby, jak pokračovat dál.
Fotogalerie
Beseda se konala v rámci projektu Slepotou život nekončí, který je financován z evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a ze státního rozpočtu ČR.
5. 04.
Autor: Marie Švejdová
Letošní jarní víkendový pobyt na Kuklíku jsme absolvovali v mimořádně velkém počtu. Přijelo několik nových a po několika letech i několik staronových účastníků. Na jeden půlden přijeli hosté, kteří na Kuklík také přijíždějí opakovaně a to už naše skupina čítala 30 lidí.
Bohatý program nabízel několik možností k vyžití.
Kromě menších výletů a programů v klubovně penzionu přitáhla pozornost nejen mužského osazenstva přednáška pana Studeného o leteckém modelaření a létání na malých strojích. Velmi poutavá byla ukázka asi metr a půl velkého modelu letadla. Zvídavci si mohli prohlédnout a osahat i jednotlivé části letadélka.
Počasí bylo příznivé, venku bylo opravdu jarně a přes občas zamračené nebe jsme si bohatě užili i sluníčka.
Nenechali jsme si ujít příležitost opět si zahrát na zahradě našeho pohostinného penzionu ruské kuželky a po počátečním deštíku jsme se pustili do hry s plným nasazením. Každý měl možnost vyzkoušet si postřeh a schopnost správně házet na cíl a pokusit se uspět v konkurenci našich kuklických kuželkářů. O pořádnou legraci nebyla při hře nouze.
Nedělní odjezd jsme tentokrát odsunuli z poledne až do odpoledních hodin. A to už s vidinou brzkého návratu na letní pobyt.
Ten se uskuteční v době od 9. do 16. července. Jako každým rokem máme i teď připravený pestrý program.
A také plánujeme další víkendový pobyt v říjnu, na který se můžete už teď hlásit.
Pokud se odhodláte a pojedete s námi, budete srdečně vítáni.
Fotogalerie
5. 03.
Autor: Marie Švejdová
Lidé s těžkým postižením zraku se v dnešní době uplatňují v rozličných povoláních. Mají možnost studovat na středních a vysokých školách, vzdělávat se v různých kurzech. Umísťují se na takových pracovních pozicích, na jakých by je starší generace dříve vůbec nepotkala.
Jednou ze známých a tradičních činností, kterou se ve značné míře zabývají lidé s postižením zraku, je profese ladič pian. Málo z našich mladších klientů nebo i těch, kteří jsou ještě v produktivním věku, se setkalo s někým, kdo takovou práci zastává. Ještě méně obvyklé je vidět ladiče při jeho práci. To byl důvod k tomu, abychom našim klientům zprostředkovali možnost setkání s ladičem pian, který sám má těžkou vadu zraku a této profesi se trvale věnuje.
Ve čtvrtek 24. února odpoledne jsme se sešli v klubovně TyfloCentra Brno s panem Pavlem Davidem, který se ujal role přednášejícího a toho, kdo vysvětlil a názorně předvedl, z jakých částí se piano skládá a jak se ladí.
Ve vzpomínkách se vrátil do dětských let, kdy se poprvé za zajímavých okolností setkal s harmonikou a naučil se na ni hrát. To byl první krok, další učinil nástupem na konzervatoř pro mládež s vadami zraku v Praze. Po ukončení studia nastoupil na dráhu ladiče pian a této profesi se věnuje dosud.
Klientům se naskytla šance prohlédnout si jednotlivé díly piana. Měli možnost vyzkoušet si naladění aspoň jednoho tónu, čehož někteří odvážnější využili. Beseda byla podnětná a dotazů nespočet. Zúčastnili se i studenti ze střední školy pro mládež s vadami zraku na Kamenomlýnské ulici. Jeden ze studentů rovněž vystudoval obor ladič pian a tak i on svými informacemi besedu „lehce doladil“. Pět účastníků byl pro přednášejícího natolik příznivý počet, že při předvádění jednotlivých částí piána měl možnost věnovat se každému jednotlivě a na všechny se dostalo, všechny otázky byly zodpovězeny.
Fotogalerie
Aktivita se konala v rámci projektu „Slepotou život nekončí“, který je financován z evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a ze státního rozpočtu ČR.
