28. 03.
Autor: Tereza Kozderová
Ve čtvrtek 24. března jsme se v menší skupince sešli při další zajímavé besedě, která byla zařazena do aktivit v rámci probíhajícího projektu Slepotou život nekončí.
Kdo chtěl znát odpověď např. na tyto otázky:
- znáte ve svém okolí člověka se zrakovým postižením, kterému pomáhá pes i v zaměstnání?
- víte v čem může čtyřnohý pomocník usnadnit každodenní úkoly?
mohl se přihlásit a aktivně zapojit do diskuse.
Při této příležitosti jsme si pozvali slečnu Světlanu Karfusovou a její čtyřnohou pomocnici – fenku Aimee. Slečna Karfusová je členkou a pracovnicí Klubu držitelů vodících psů, studuje vysokou školu a můžeme ji běžně potkávat v ulicích Brna.
Celé povídání se odvinulo od samého začátku – tedy od toho, jak se štěně dostane do výcviku vodících pejsků. V jakých základních denních činostech může vodící pes pomoci.
Velmi zajímavou částí bylo vyprávění, kdy slečna Karfusová popisovala svoje zkušenosti se sháněním práce.
Potenciální zaměstnavatelé nevěřili tomu, že je samostatná. Mnozí se domnívali, že bude potřebovat všude doprovázet, bude muset mít ještě svého stálého asistenta atp.
Někteří z přítomných se s touto situací setkali také a podělili se se svými pocity, že není lehké těmto argumentům čelit.
Mezi účastníky besedy byli i lidé, kteří už svého vodícího psa mají ve výcviku. Právě pro ně byly slečna Karfusová a její čtyřnohá pomocnice Aimee velkým povzbuzením. Vodicí pes znamená pro svého pána rychlost, samostatnost a bezpečnost. „Pes je úspora času“, říká Karfusová. „To, co jsem s bílou holí musela jít půl hodiny, ujdu teď se psem za deset minut.“ Pohyb se psem je nejen rychlejší, ale také bezpečnější. Nevidomý s vodicím psem se dokáže bezpečně vyhnout překážkám ve výši hlavy. Pokud má jenom bílou hůl, nemusí se to vždycky podařit.“
Aktivita se konala v rámci projektu „Slepotou život nekončí“, který je financován z evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a ze státního rozpočtu ČR.
Fotogalerie
28. 03.
Autor: Irena Kocí
V úterý 8. března se konala beseda na základní škole J.A.Komenského na Cacovické ulici v Brně. Kolegy z brněnského TyfloCentra – Aničku Horkou, Honzu Pokorného a Irenu Kocí – přivítali žáci čtvrté třídy, kteří se na besedu předem připravovali, což se projevilo zejména v diskusi s těžce zrakově postiženým kolegou Honzou Pokorným. Pro jeho průvodkyni – fenku Clair – měli žáci nachystány psí laskominy, na Honzu pak otázky ze života se zrakovým handicapem.
Katalog očních vad a stručný, věku posluchačů přizpůsobený, popis Aničky Horké upoutal pozornost také integrovaných žáků z jiných zemí, kteří sami překonávají bariéry jazykové.
V žebříčku hodnocení besedy se právě přítomnost vodícího psa umístila na předním místě, v těsném sousedství chůze se zaklapkovanýma očima a „čichacího“ testu.
Ukazuje se, že právě praktické ukázky nejrůznějších pomůcek, které zrakově postiženým pomáhají v životě, jsou pro tuto věkovou kategorii tím největším přínosem.
23. 03.
Autor: Jiřina Falková
Neobvyklou výtvarnou dílničku připravily svým klientům na začátku března pracovnice z Břeclavi. Nakoupily nejlevnější obyčejná mýdla bez přidaných krémů či vůní, které nastrouhaly na jemné kudrlinky, vymyslely zdraví neškodlivé aromatické přísady (citrónovou kůru, mletou skořici a tymián) a na jedno odpoledne proměnily klubovnu TyfloCentra na mýdýlkářskou manufakturu.
Z pěti příchozích klientů – tří žen a dvou mužů – se původně chtěli aktivně zapojit jen tři. Hmotu vytvořenou z nastrouhaných mydlinek a trochy vody, rozpouštěnou ve vodní lázni, dostávali vyrábějící postupně. Když pánové viděli, jak je to snadné, rádi přidali své ruce k dílu a také se „zašpinili“. „Vznikaly nám tady srdíčka, kuličky, válečky, květinky, čtverečky i placky, dokonce pár nazdobených z legrace křupkami,“ okomentovala výrobky pracovnice Žaneta Benešová. Některá mýdla se zabarvila dožluta vlivem přidané citrónové kůry, jiné vypadaly se skořicí jako vánoční cukroví, tymiánová měla svou původní bílou barvu a kousky bylinky v nich tvořily nesouměrný vzorek.
„Klienty výroba opravdu bavila, dokonce se zapojil i jeden pán, který nikdy výtvarce neholdoval. Za doporučení této výtvarné aktivitky děkujeme kamarádům z letní pobytové akce pro mládež se zrakovým postižením, u nichž jsme se inspirovali,“ uzavřela milé odpoledne pracovnice Jiřka Falková a dodala, že určitě budou v Břeclavi hledat další nápady vyhovující většině klientů, které kromě očí trápí už také špatné prsty.
Fotogalerie
23. 03.
Autor: Pavla Velinská
TyfloCentrum Brno, o.p.s. nabízí letní zážitkový pobyt MEZISVĚTY pro těžce zrakově postižené a jejich vidící vrstevníky.
Nahlédněte mezi dva zdánlivě jiné světy – vidících a nevidomých, zažijte nevšední dobrodružství a poznejte zas o trochu víc sami sebe!
- Termín: 20. – 28. srpna 2011
- Místo: základna Strážná, Lelekovice u Brna (sraz a návrat účastníků bude v Brně)
- Účastníci: pobyt je určen nekoukavým (lidem s těžkým zrakovým postižením) i koukavým ve věku 18 až 26 let
- Cena: Současně se závaznou přihláškou zaplatíte 2 000 Kč. Při nepodpoření žádostí o grant budeme od každého účastníka vybírat na začátku pobytu ještě 500 Kč. Cena zahrnuje plnou penzi, ubytování, základní úrazové pojištění a samozřejmě zážitky k nezaplacení.
Co vás čeká?
Program zahrnuje především zážitkové aktivity zaměřené na spolupráci a komunikaci ve skupině, osobnostní rozvoj, ale i sportovní hry, umělecké aktivity, psychosociální hry, recesi i vážné programy…a jistě i mnoho dalšího ;-).
Letos pod heslem: „V zájmu budoucnosti, a hlavně nenápadně!”
Kontaktní osoba: Mgr. Pavla Velinská 774 715 092, velinska@tyflocentrumbrno.cz
Více informací na webových stránkách nebo na facebooku.
Hlaste se do konce dubna!
Poslechněte si také zvukovou pozvánku na akci.
18. 03.
Autor: Hana Dvořáková
Ač v jihomoravském kraji probíhaly jarní prázdniny, „Potulný učitel“ pan Jan Tvrdík dorazil do kanceláře vyškovského TyfloCentra a v pondělí 14.3.2011 prezentoval pro naše klienty zážitky z pobytu na Novém Zélandu.
Jak mnozí ví, jedná se o stát v jihozápadní části Tichého oceánu (Pacifiku) a tvoří ho dva velké ostrovy, Severní a Jižní a spousta menších ostrůvků. Nejbližšího souseda Nového Zélandu Austrálii, od něj dělí vzdálenost asi 2000 km.
Nový Zéland je zemědělskou zemí. Na každého obyvatele připadá podle odhadů asi 20 hospodářských zvířat. Farmáři zde chovají převážně ovce, krávy či jelení zvěře. K pěstovaným plodinám patří pšenice, kukuřice, ječmen, hrách a jablka. Původní stále zelené lesy jsou většinou chráněné a žije v nich velké množství různých druhů ptactva. Vedle typických ptáků kiwi zde žijí papoušci, kteří jsou podle pana Tvrdíka „drzí“. Protože tito papoušci rádi ozobávají gumu, stalo se mu, že měl na autě ozobané pneumatiky.
Jelikož pan Tvrdík zde pracoval v typických jablečných sadech, prozradil nám i celý proces očesávání zralých jablek i následný proces ošetřování než se dostanou do vývozu. Zajímavé bylo i povídání o vodopádech, ptactvu, horách i o obyvatelstvu. Součástí besedy byla i haptická prohlídka suvenýrů z této země jako mušle, lastury, mystické sošky původního obyvatelstva Maorů. Během besedy nám pan Tvrdík ukazoval i fotky, které zachycovali tamější člověkem nedotknutelnou přírodu.
V současné době se náš „Potulný učitel“ vypravuje opět na cestu do Indie, ale už teď nám slíbil, že po návratu nám přijde udělat besedu, tentokráte na téma Himaláje.
Fotogalerie
