10. 04.
Autor: Jiřina Falková
Festival zaměřený na lidská práva a sociální témata Jeden svět se uskutečnil začátkem dubna také v Mikulově. A břeclavské pracoviště ho svou účastí podpořilo v pátek 8. dubna. Obě pracovnice – Žaneta Benešová a Jiřka Falková – zde prezentovaly pomůcky a služby pro dospělé se zrakovým postižením, které naše organizace nabízí, od devíti do sedmnácti hodin.
Stánkem před Městským kinem oslovovaly především kolemjdoucí dospělé všech věkových kategorií, pomůcky si prohlédli i někteří ze dvou stovek studentů Gymnázia Mikulov, kteří během dopoledne navštívili v kině promítání dokumentárních filmů. Mnozí také vyzkoušeli chůzi s klapkami a bílou holí, sadu simulačních brýlí a prohlédli obrázky Hradčan „pohledem“ lidí s různými očními diagnózami (zelený zákal, šedý zákal, astigmatismus, makulární degeneraci apod.), aby si dokázali lépe představit život se zrakovým postižením.
Pomůcky, speciálně upravené hry a Braillovo písmo zaujalo také skupinku klientů a pracovníků denního stacionáře pro mentálně postižené Biliculum, kteří navštívili stánek během své dopolední vycházky. Odpoledne potom patřilo návštěvníkům festivalu Jeden svět z řad široké veřejnosti.
Na závěr můžeme říct, že i letos stánek v Mikulově zaujal a pomohl tak propagaci nabízených sociálních služeb TyfloCentra Brno, o.p.s. na Mikulovsku. Jsme také rádi, že jsme mohli podpořit smysluplný projekt neformálního vzdělávání studentů, zaměřený na důležitá sociální témata současnosti.
Fotogalerie
23. 03.
Autor: Jiřina Falková
Neobvyklou výtvarnou dílničku připravily svým klientům na začátku března pracovnice z Břeclavi. Nakoupily nejlevnější obyčejná mýdla bez přidaných krémů či vůní, které nastrouhaly na jemné kudrlinky, vymyslely zdraví neškodlivé aromatické přísady (citrónovou kůru, mletou skořici a tymián) a na jedno odpoledne proměnily klubovnu TyfloCentra na mýdýlkářskou manufakturu.
Z pěti příchozích klientů – tří žen a dvou mužů – se původně chtěli aktivně zapojit jen tři. Hmotu vytvořenou z nastrouhaných mydlinek a trochy vody, rozpouštěnou ve vodní lázni, dostávali vyrábějící postupně. Když pánové viděli, jak je to snadné, rádi přidali své ruce k dílu a také se „zašpinili“. „Vznikaly nám tady srdíčka, kuličky, válečky, květinky, čtverečky i placky, dokonce pár nazdobených z legrace křupkami,“ okomentovala výrobky pracovnice Žaneta Benešová. Některá mýdla se zabarvila dožluta vlivem přidané citrónové kůry, jiné vypadaly se skořicí jako vánoční cukroví, tymiánová měla svou původní bílou barvu a kousky bylinky v nich tvořily nesouměrný vzorek.
„Klienty výroba opravdu bavila, dokonce se zapojil i jeden pán, který nikdy výtvarce neholdoval. Za doporučení této výtvarné aktivitky děkujeme kamarádům z letní pobytové akce pro mládež se zrakovým postižením, u nichž jsme se inspirovali,“ uzavřela milé odpoledne pracovnice Jiřka Falková a dodala, že určitě budou v Břeclavi hledat další nápady vyhovující většině klientů, které kromě očí trápí už také špatné prsty.
Fotogalerie
2. 03.
Autor: Jiřina Falková
Novou spolupráci a kamarádství navázaly dvě neziskové organizace v Břeclavi. Jedná se o TyfloCentrum Brno, o.p.s, které pracuje se zrakově postiženými dospělými, a Integrační centrum Utilis společnosti Remedia Plus, o.p.s., kde se scházejí dospělí klienti s mentálním postižením. „První impuls přišel od našich klientů – seniorů, kteří před Vánoci chtěli udělat něco hezkého pro druhé, a tak jsme společně slepili dlouhý vánoční řetěz a navštívili Utilis. Dárek tamní klienty potěšil a domluvili jsme se rovnou na společném únorovém posezení v naší klubovně,“ popsala začátek spolupráce Žaneta Benešová z TyfloCentra.
Posezení u kávy a čaje se v úterý 22. února zúčastnily tři pracovnice a sedm klientů z obou organizací. Pracovnice vzájemně představily své služby a zařízení, klienti si potom povídali o akcích, které zde navštěvují. Odpoledne vrcholilo společnou hrou speciálně upraveného Člověče, nezlob se pro zrakově postižené. „Rádi vás všechny uvidíme na karnevalu Utilisu, který se uskuteční v Městském muzeu a galerii Břeclav ve čtvrtek 24. března. Letošní téma je ZOO a zvířátka,“ uzavřela pozvánkou na další možnou společnou akci milé odpoledne sociální pracovnice Lenka Kožďálová.
Kromě setkávání klientů obou organizací na akcích se pracovnice domluvily také na exkurzích menších skupinek mladých lidí z Utilisu do TyfloCentra. Během jarních měsíců by si měli všichni vyzkoušet pomůcky pro zrakově postižené, prohlédnout knihy v Braillově písmu, speciální hmatové obrázky a vyzkoušet chůzi s bílou holí, aby si lépe dokázali představit, jak se žije jejich novým přátelům. Tato spolupráce se nám všem líbí a moc se těšíme na budoucí setkávání.
28. 02.
Autor: Jiřina Falková
Tuhá zima se nevyhnula ani jižnímu cípu naší republiky. Klienti z řad seniorů v tuto dobu neradi vycházejí ze svých domovů, protože se – oprávněně – bojí uklouznutí, mrazy jim způsobují zdravotní komplikace a vůbec je to pro ně nepříjemné. Omezili jsme proto aktivity na pravidelná setkávání v prostoru klubovny, spojená s prohlížením starých fotek, plánováním budoucích aktivit a společnými oslavami.
Ven jsme se vydali pouze dvakrát, ale vždy to stálo za to. Městská knihovna na přání našich klientů připravila na 25. ledna besedu o české poezii let 1945 – 1968, která nadchla jak klienty, tak pracovnice. Do budoucna plánujeme další společné aktivity, například březnovou „Hodinku u gramofonu“ s písněmi Elvise Presleyho a literární besedu o Janu Ámosi Komenském.
Radost a úsměvy do našich duší vnesla 15. února pohádková výstava Arabela, která nyní probíhá v Městském muzeu a galerii Břeclav. Kostýmy a rekvizity, doplněné povídáním o natáčení oblíbeného seriálu nejen pro děti, spojené s výborným komentářem doktora Karla Křivánka, přilákaly i v mrazivém počasí většinu našich stálých klientů. Kouzelný prsten, jediný na světě, jsme sice do rukou nedostali, ale jinak jsme mohli ulehnout do postele Karkulčiny babičky, usednout s královskou korunou na trůn a nebo se zahalit do závojů. Těšíme se, co dalšího muzeum na jaro připraví, protože i sem chodíme moc rádi!
9. 11.
Autor: Jiřina Falková
Vibruje mi kapsa. První telefonát z mnoha – je totiž pátek 24. září, odpoledne, vlakem právě přijíždí do Břeclavi kolega a překladatel Zdeněk Rybák a v Rakousku touto dobou nasedá do aut polovina účastníků víkendové akce Mikulov – město tradic a vína. V rámci společného česko-rakouského projektu Ani nevidomé hranice nerozděluje, do kterého je TyfloCentrum zapojeno, jsme si naplánovali první setkání v pohraničí v počtu osmi Čechů a desíti Rakušanů, v každé skupině vždy polovina zrakově postižených a polovina průvodců.
Místem setkání je penzion ve Sportovní hale, kde budeme celý víkend bydlet. Po krátké, přivítání, kdy si zvykáme na dvojjazyčné tlumočení, dostáváme k večeři výborný kuřecí plátek a po něm vyrážíme na večerní prohlídku města s místními průvodci. Abychom neprocházeli centrum, zámecké zahrady a bývalou židovskou čtvrť do půlnoci, rozdělujeme se u kašny na česky a německy mluvící skupinky, avšak informace dostáváme během hodiny stejné – o historii Mikulova, hlavních památkách, jež budeme mít možnost druhý den navštívit, a živě diskutujeme o společných mikulovsko-vídeňských událostech díky zdejším vládnoucím rodům Lichtenštejnů a Ditrichštejnů.
Cestováním i procházkou jsme unavení, přesto se po návratu do penzionu ještě vzájemně seznamujeme. „Jmenuji se Erich Schmidt a pracuji jako učitel ve škole pro zrakově postižené,“ tlumočí Zdenda a my poznáváme naši „spojku“ z Bundes-Blindenerzihungs Institutu ve Vídni. Jinak je to usměvavý a velmi sympatický asi padesátiletý muž, který je zcela nevidomý a přesto se angažuje v organizování aktivit pro ostatní.
Věkový průměr účastníků je přibližně 45 let, a i když jsou mezi námi mladší i starší, česky nebo německy mluvící, v sobotu ráno vyrážíme na snídani dohromady a během dopoledního programu už komunikujeme pohledy, úsměvy a posunky bez ohledu na příslušnost ke kteréhokoliv skupince. Mluvit bez tlumočníka se zatím ostýcháme, ale vůle je!
Dopoledne znovu procházíme tutéž trasu jako včera večer, jen za světla. Přes Náměstí a zahrady míříme do Regionálního muzea na zámku. Z vyhlídky si ukazujeme, kudy prochází státní hranice a dotkneme se i citlivého tématu odsunu Němců. „Pár kilometrů za hranicemi se nachází kopec s křížem na vrcholu a lavičkou. Zde se scházelo velké množství sudetských Němců, odsunutých z podpálavských vesnic, kteří se sem nesměli nikdy vrátit a mohli se do konce života jen z dálky dívat na místa, která považovali za svůj domov,“ připomněla jsem kousek smutné regionální historie. I tohle téma nás spojuje – dvě dvojice účastníků z Rakouska mají původně české příjmení.
Prohlídku sklepení, obřího sudu a vinařskou expozici absolvujeme s českou průvodkyní a Zdendovým překladem. Je to trochu oříšek – jak se německy řekne „skalice modrá“? Účastníky zaujmou jak staré nádoby a vědra na víno, tak největší sbírka dřevěných lisů. Poutavý je i výklad na židovském hřbitově, kde se dozvídáme například to, že Židé nenosí na hroby květiny, nýbrž pokládají kamínky.
Další dopolední program je dobrovolný. Někteří volí výstup na vyhlídku – Kozí hrádek, druzí se jdou ohřát na čaj do cukrárny pod ní. Po společném obědě, který provázejí zmatky ze strany personálu, a my jsme nakonec odškodněni dezertem v podobě palačinky pro každého, se zase rozcházíme. Přestože se horší počasí a začíná poprchat, vystupují někteří účastníci na Svatý kopeček s křížovou cestou podle mapy, jiní se vrací na zámek nebo volí prohlídku Ditrichštejnské hrobky. Setkáváme se před šestou nad Pálavským flamendrem s bramboráčky v restauraci na Náměstí. Odtud máme jen kousek do sklípku, kde je pro všechny – protože je nám víc než 18 let – připraven speciální večerní program. V souladu s názvem akce „Mikulov – město tradic a vína“ se učíme degustovat a poznávat různé odrůdy. Burčák rozvazuje jazyk a definitivně boří všechny bariéry, které snad doteď přetrvaly. Německy nyní umí všichni Češi a dvě z rakouských účastnic nás překvapují docela dobrou znalostí češtiny! A co nejde jazykem, jde rukama nohama!
Nedělní ráno přichází brzy po návratu ze sklípku. Dobré je, že se nikdo cestou neztratil a jediná újma může být bolest hlavy. „Šohaj večer, šohaj ráno,“ povzbuzuju svých sedmnáct hostů místním mottem a ženu je na druhou stranu Mikulova do jeskyně Na Turoldu. Abychom nezdržovali provoz, opět se dělíme na česky a německy hovořící skupinky. A ačkoliv se v jeskyních nesmí obvykle na nic sahat, my si vybraná místa s krasovou výzdobou prohlédnout můžeme. Potom už jen návštěva geoparku a rozloučení…
Ač jsme si během víkendu uvědomili, že doba minulého režimu se silně podepsala na rozdílnosti životního stylu Čechů a Rakušanů, mnohé věci vnímáme rozdílně a co je pro Rakušany samozřejmostí, my považujeme za nadstandard, v závěrečném hodnocení zaznívala hlavně slova chvály. Projekt Ani nevidomé hranice nerozděluje dokázal naplnit svůj cíl, lidé z obou stran navázali kontakt, bavili se a vzájemně se poznávali. Každý musel z něčeho slevit a v něčem být tolerantní, důležité však je, že vůle byla na obou stranách. Jak ji účastníci zhodnotili jedním slovem? Jako „perfektní“, „zkušenost“, „překvapení“, „odbourávání hranic“, „zázraky“, „máme hodně společného“, „noví kamarádi“ nebo „nádherná rozmanitost“. Všichni se těší na další společná setkání ve Vídni a v Brně, která se uskuteční v roce 2011.
Fotogalerie
