30. 04.
Autor: Jana Puchegger Chadalíková
Rychlostí blesku uběhl duben ve znojemském TyfloCentru a je čas na rekapitulaci toho, co všechno jsme dělali.
Sportovní aktivity byly zastoupeny převedším plaváním v hale Ronja a turistickou vycházkou na Šobes.
Poznávací a vzdělávací aktivity v dubnu nabízely především 3 akce – beseda ve spolupráci s klubem neslyšících Auris – „Nevídáno, neslýcháno“ , beseda na téma „První pomoc při záchvatových stavech“ a výlet do Přeskačského podzemí.
Měsíc duben bychom směle mohli označit za „měsíc kultury ve Znojmě“. Sešlo se totiž hodně zajímavých nabídek k návštěvě divadel a klienti je všechny využili. A tak jsme 13. 4. vyslechli koncert folkového zpěváka Karla Plíhala, 7. 4. jsme viděli vynikající Hanu Maciuchovou a Radka Brzobohatého ve hře „Chvilková slabost“, 26. 4. k nám přijel soubor Městského divadla Brno s muzikálem „My fair lady ze Zelňáku“. Hned 27. 4. jsme naopak my vyjeli do Brna na operetu „Netopýr“ do Janáčkova divadla. A aby kultury nebylo málo, připravilo město Znojmo představení pro uživatele sociálních služeb pod názvem „Znojemské Grácie vás baví“ (28. 4.). 29. 4. proběhla ve Znojemském derniéra představení „Hrobka s vyhlídkou“ a ani zde naši klienti nechyběli.
Především senioři velmi vítají návštěvy solné jeskyně. Je to fyzicky nenáročná aktivita a mohou se jí zúčastnit i ti, kdo si už opravdu na náročnější akce netroufají.
Zajímavou akcí byl „Slepec za volantem“, která se uskutečnila 21. 4. a zúčastnili se jí 2 naši klienti.
Víkendový psychorehabilitační pobyt na Kuklíku ve dnech 8. – 11. 4. se stal již tradičním a pro mnohé klienty velmi žádaným. Na Kuklíku jsme si užili celé spektrum počasí – od jarního sluníčka až po sněhovou vánici a kroupy. Ale naši náladu to nijak nezkazilo.
Stále žádanějšími jsou doprovody a asistenční služba, které si klienti zvykli využívat v hojné míře. Ani v poskytování sociálního poradenství jsme nezůstali pozadu – v dubnu se klienti hodně zajímali o informace o bílých holích a několik z nich si přišlo do naší kanceláře celý sortiment holí prohlédnout a poradit se o tom, jaká hůl by byla pro ně nejvhodnější.
21. 04.
Autor: Jana Puchegger Chadalíková
Konečně se oteplilo a tak jsme s klienty vyrazili do přírody. Naplánovali jsme turistickou vycházku na Šobes – známou vinici nedaleko Hnanic. Cestou tam a zpět jsme ušli asi 6 km a příroda nám přichystala během cesty několik zajímavostí – rostlin i živočichů k prohlídce.
Hned na začátku naší cesty se vyhřívala užovka stromová, která správě v této lokalitě hojně vyskytuje. Přechod přes visutý most nad Dyjí měl také své nezapomenutelné kouzlo. Rostliny kolem cesty krásně barevně kvetly a voněly – pampelišky, sedmikrásky, modřence, petrklíče, sasanky, plicníky… Na samém vrcholu Šobesu se v trávě, v listí i na cestě vyhřívaly na slunci ještěrky – nádherní ještěrčí samečci zbarvení do zelenomodra a také hodně loňských ještěrčích mláďat, která se ještě nevybarvila a měla tak hnědou barvu. Ty bylo těžké najít pohledem, protože je jejich barva maskovala. Ale spolehlivě je prozrazovalo šustění při zběsilém útěku před námi. Cestou tam i zpět neušly naší pozornosti ani informační tabule a tak jsme se dověděli, že:
- lokalita Šobes byla osídlena již v době pravěku
- ve středověku se zde pěstovalo víno a dováželo se na císařský dvůr do Vídně
- zde žijí pohromadě všechny 4 druhy užovek, které se u nás vyskytují na jiných místech samostatně
- že užovka stromová je z nich nejvzácnější, je chráněná. Dorůstá až do délky dvou metrů, je zbarvená do hněda, černa, některé s příměsí tmavě zelené.
- zde žije mnoho ještěrek
- se zde pěstují tyto odrůdy vína: Ryzlink rýnský a vlašský, Rulandské šedé a bílé, Pálava a Sauvignon
- visuté mosty přes Dyji jsou celkem 3
- visutý most pod Šobesem neopravitelně poškodila povodeň v roce 2002, ale už v roce 2003 se jej podařilo vybudovat znovu
Na závěr naší procházky po Šobesu jsme si hapticky prohlédli zídky, které jsou pro tuto lokalitu typické – kamenné, stavěné nasucho (bez pojiva), aby lépe poskytovaly ve štěrbinách úkryt pro drobné živočichy.
16. 04.
Autor: Jana Puchegger Chadalíková
Aprílové počasí začátkem dubna není nic neobvyklého. Jarní deštík ale neodradil naše klienty od chuti na poznávací výlet do nedávno zpřístupněného podzemí v malé vesničce Přeskače na Znojemsku.
Co všechno je v Přeskačích k vidění:
- Hlavní a vedlejší podzemní chodbu
- 2 kruhové místnosti pro úkryt osob s komíny sloužícími k odvodu kouře z ohniště
- 1 kruhovou místnost pro uložení potravin
- Zachovalá obilní jáma
- Expozici ve vstupní části podzemí
- Velké množství předmětů bylo možno si prohlédnout hapticky, např. střepy různých nádob …)
Přeskačské podzemí má mnoho zajímavostí, o kterých jsme se dověděli z výkladu naší průvodkyně. Samo podzemí bylo objeveno náhodou v roce 2004. Zpřístupněno bylo na podzim roku 2009. Většinu vyklízecích prací provedli obyvatelé obce Přeskače svépomocí a ve volném čase. Podzemní prostoty jsou vykopány v hornině nazývané hadec. Tato hornina je velmi pevná a má zvýšený obsah železa. Zajímavostí jsou žíly mastku a chloritů a chalcedonu. Podzemí bylo budováno pravděpodobně mezi 14. a 17. stoletím. Hlavní chodba je dlouhá asi 35 metrů, široká 150 – 180 cm a vysoká 170 – 190 cm. Strop podzemí se nachází cca 2,5 metru pod povrchem.
Po zajímavé prohlídce podzemí jsme se ještě měli možnost navštívit románský kostel Všech svatých v Přeskačích, který je evidován v seznamu národních kulturních památek.
Na závěr jsme se vydali v mírném jarním deštíku do sousedních Tavíkovic, odkud nám pak jel autobus přímo domů, do Znojma. Tato dvoukilometrová procházka mezi právě osetými poli byla příjemným zakončením celého výletu.
6. 04.
Autor: Jana Puchegger Chadalíková
Dlouho se rodil v našich hlavách nápad na setkání nevidomých a neslyšících ve Znojmě.
Umožnit těmto skupinkám popovídat si o bariérách, se kterými se setkávají v každodenním životě, bylo potřeba do detailu připravit. Tak jsme se sešli nakonec v klubovně Oblastní charity Znojmo v úterý, 6. 4. 2010. Setkání u kulatého stolu se zúčastnili klienti a pracovnice znojemského TyfloCentra a členové klubu neslyšících Auris.
Velký dík za tlumočení do znakového jazyka patří Magdaléně Plchové, za pomoc s přípravou akce Hance Maxerové a Janě Vykoukalové.
Povídání probíhalo docela pomalu, všechno řečené bylo potřeba tlumočit do znakového jazyka. Už jen seznamovací kolečko nám zabralo skoro 25 minut! Bylo fajn, že se besedy zúčastnila mladá neslyšící maminka s neslyšícím synem Oskárkem a také mladá nevidomá maminka se synem Dominikem. A tak se téma nabízelo samo – jak zvládat výchovu zdravého dítěte, když má maminka smyslový handicap. Přirozeně přešla řeč na domácí práce, vaření, cestování, kompenzační pomůcky. Mnohé pomůcky byly k dispozici k prohlédnutí. Skoro hodinu a půl se besedovalo u stolu a pořád bylo o čem. Poslední hodinku jsme věnovali práci ve skupinkách – někdo zkoušel chůzi s holí, někdo luštil kvíz, další si jen tak povídali o tom, na co se během besedy nedostalo.
A takto popsala své dojmy z akce Hanka Maxerová z klubu Auris:
„Jsem moc ráda, jak skvěle tento náš počin dopadl. Velikou radost jsem měla, jak nakonec přišly nápady, že uděláme společný turistický výlet, bowling nebo jinou aktivitu…
Výměna zkušeností např. s výchovou dětí lidí s handicapem, s městkou dopravou, nebo takovou banalitou, jako je nakupování, byla, myslím, přínosná i nám, kteří zatím vidíme a slyšíme.“
A perlička na závěr:
Když si neslyšící členka Aurisu Jana Smolíková nasadila klapky pro demonstraci nevidomosti a zkoušela chůzi se slepeckou holí, její syn Oskárek moc plakal – bál se maminky s maskou. Ale ona si v klidu ťukala holí,…..neslyšela Oskara a neviděla, že pláče.
Fotogalerie
30. 03.
Autor: Jana Puchegger Chadalíková
O besedu o nemocích očí s MUDr. Turkem byl mezi našimi klienty velký zájem. Konala se dnes v náhradním termínu, protože původně domluvený termín se nakonec z pracovních důvodů panu doktorovi nehodil. Na programu byla 2 témata:
- Problematika suchého oka
- Šedý zákal
U obou jsme se bavili příčinách, metodách léčení, prevenci, lidových více či méně rozšířených pověrách na tato témata.
MUDr. Turek si na obě témata pro nás připravil zajímavé prezentace, takže „koukaví“ mohli sledovat i text a obrázky promítané na zdi. A nebyla to žádná nuda – sice jsme mluvili na vážná témata, ale mnohé obrázky byly vtipné a výstižné. Pokud to bylo vhodné, popsali jsme našim klientům promítané obrázky aspoň ústně. V závěru besedy se dostalo i na otázky klientů a pan doktor trpělivě odpovídal a vysvětloval.
Plánovaná hodinka a půl uběhla jako mávnutím ruky a my jsme se dověděli opravdu hodně zajímavých informací. MUDr. Turek povídal na vážná a odborná témata velmi srozumitelně, lidsky, jasně i pro laiky. Moc děkujeme!
