6. 04.
Dlouho se rodil v našich hlavách nápad na setkání nevidomých a neslyšících ve Znojmě.
Umožnit těmto skupinkám popovídat si o bariérách, se kterými se setkávají v každodenním životě, bylo potřeba do detailu připravit. Tak jsme se sešli nakonec v klubovně Oblastní charity Znojmo v úterý, 6. 4. 2010. Setkání u kulatého stolu se zúčastnili klienti a pracovnice znojemského TyfloCentra a členové klubu neslyšících Auris.
Velký dík za tlumočení do znakového jazyka patří Magdaléně Plchové, za pomoc s přípravou akce Hance Maxerové a Janě Vykoukalové.
Povídání probíhalo docela pomalu, všechno řečené bylo potřeba tlumočit do znakového jazyka. Už jen seznamovací kolečko nám zabralo skoro 25 minut! Bylo fajn, že se besedy zúčastnila mladá neslyšící maminka s neslyšícím synem Oskárkem a také mladá nevidomá maminka se synem Dominikem. A tak se téma nabízelo samo – jak zvládat výchovu zdravého dítěte, když má maminka smyslový handicap. Přirozeně přešla řeč na domácí práce, vaření, cestování, kompenzační pomůcky. Mnohé pomůcky byly k dispozici k prohlédnutí. Skoro hodinu a půl se besedovalo u stolu a pořád bylo o čem. Poslední hodinku jsme věnovali práci ve skupinkách – někdo zkoušel chůzi s holí, někdo luštil kvíz, další si jen tak povídali o tom, na co se během besedy nedostalo.
A takto popsala své dojmy z akce Hanka Maxerová z klubu Auris:
„Jsem moc ráda, jak skvěle tento náš počin dopadl. Velikou radost jsem měla, jak nakonec přišly nápady, že uděláme společný turistický výlet, bowling nebo jinou aktivitu…
Výměna zkušeností např. s výchovou dětí lidí s handicapem, s městkou dopravou, nebo takovou banalitou, jako je nakupování, byla, myslím, přínosná i nám, kteří zatím vidíme a slyšíme.“
A perlička na závěr:
Když si neslyšící členka Aurisu Jana Smolíková nasadila klapky pro demonstraci nevidomosti a zkoušela chůzi se slepeckou holí, její syn Oskárek moc plakal – bál se maminky s maskou. Ale ona si v klidu ťukala holí,…..neslyšela Oskara a neviděla, že pláče.
Fotogalerie
Autor: Jana Puchegger Chadalíková
Tags: Akce pro veřejnost, Besedy
6 dubna, 2010 at 22:33
Hluchoslepá Helena Kellerová říkala, že svět nevidomých je oddělen od věcí, protože je nemohou najít, kdežto svět neslyšících je oddělen od lidí, protože jim nerozumí. A můžete nyní přemýšlet, kdo to má tedy „těžší“.
Dva protichůdné světy – svět nevidomých a svět neslyšících. Svět temnoty a svět ticha.
Dát je dohromady – to chce opravdu kus odvahy.
Neslyšící na nevidomého nezavolá a pokud s ním beze slova manipuluje, musí to být pro nevidomého krajně nepříjemné.
Nevidomý, i kdyby se uřval, neslyšící jej neslyší (a ani netuší, pokud je k němu otočen zády).
K porozumění potřebují asistenty.
Přesto mezi námi žijí lidé s obojím handicapem. Ti úplně nevidomí a neslyšící – to je svět ticha a temna. Pochopí-li Lormovu dotykovou abecedu, mohou alespoň nějak komunikovat.
Většina tzv. hluchoslepých však netrpí úplnou hluchotou a současně i úplnou slepotou, a buď využívají zbytek sluchu nebo zbytek zraku.
V každém případě klobouk dolů před všemi, kteří s tak těžkým postižením umí žít.
7 dubna, 2010 at 07:33
Je super vědět, že to jde:-) Shodou okolností jsme včera měly v TC BV návštěvu z místního Klubu neslyšících-sociální pracovnici a bavily se o možnosti udělat společné setkání našich klientů. Doufám, že nám to v brzké době taky klapne a Znojmu gratuluju k pěkné akci!
7 dubna, 2010 at 07:39
Jiři, fakt to připravte, stálo to za to. Rádi poradíme, jak jsme to připravovali my. Budete překvapení, kolik z takového setkání vzejde nových nápadů.
9 dubna, 2010 at 12:11
Milí (dnes už si troufám napsat kamarádi) z Tyfla ve Znojmě.Jsem moc ráda, že jste přišli na setkání s našimi neslyšícími přáteli z Aurisu, kterým se besedování s Vámi se všemi moc líbilo. Velmi Vás obdivují, jak skvěle dokážete s Vaším postižením žít a zdá se jim, že to máte mnohem těžší než oni se sluchovým.Ale to je věčná otázka – co je horší, co je lepší?? Důležité je, že se máte na koho obrátit pro pomoc a hlavně to, že se s tím vším prostě naučíte žít. Já osobně smekám před všemi.
Věřím, že naše setkání nebylo poslední a že inspiruje ostatní i v jiných městech – není se čeho bát že??
16 dubna, 2010 at 14:01
Zdravím,
chci pogratulovat TCB ve Znojmě k průkopnické akci a TCB Břeclav držím palce! 😉 Myslím, že je důležité hledat to společné, to co lze sdílet a jak si navzájem pomoci u skupin lidí, které se mohou na první pohled/poslech zdát neslučitelné…
29 dubna, 2010 at 20:50
Nezůstávejte jen u sluchového postižení, zkuste i další handicapy. Ze své zkušenosti mohu jen doporučit, protože je skvělé, když já, skoro slepý, mohu pomoci vozíčkáři a jinak handicapovaným lidem.
Mám trochu trapnou zkušenost s hluchým člověkem a proto moc oceňuji tohle vaše vzájemné setkání.
Od svého sluchově postiženého strýce vím, že neslyšící jsou trochu komplikovanější skupina postiženích a kvůli jejich znesnadněné komunikaci s ostatními se spíše sdružují mezi sebou a tak každá taková akce, jak odbourat jisté bariéry, je velmi přínosná a moc vám ve Znojmě fandím.
3 května, 2010 at 09:05
Děkuji za pěknou a hlavně podnětnou reakci. V hlavě se mi rodí nápad na podobnou akci s vozíčkáři, tak snad to vyjde. A výše napsaná reakce mi potvrdila, že takovéto besedy jsou potřeba.
3 května, 2010 at 17:11
Tato akce si mi moc líbila. Byla bych ráda, kdyby se v budoucnu ještě opakovala někde u kávy.