12. 11.
Autor: Petra Šeneklová
V klubovně znojemského TyfloCentra jsme měly pro klienty připravenou besedu o bylinkách a jejich využití při různých nemocech, nebo jiných neduzích. Nejdříve nám Silvie Stehlíková povídala, k čemu bylinky jsou, co se z nich dá vyrobit. Z bylinek se dá udělat mastička, sirup, obklad, odvar, likér a další věci. Klienti se dozvěděli, z čeho se mastička dá vyrobit a co se do ní může přidat. Základ každé masti je tukový, lze použít přírodní materiály např. kokosový olej, bambucké máslo, včelí vosk. Základ naší masti tvořili vazelína a měsíček lékařský, protože je dobrý na popáleniny, různé ekzémy a má zklidňující účinky.
Všichni jsme si očichali různé éterické olejíčky, které se mohou přidat na ovonění. Každý si nakapal vonný olejíček do své mastičky. Někdo chtěl levandulový na zklidnění, jiný pomerančový s hřebíčkem na pocit tepla, záleželo na výběru klienta. Jakmile klienti dokončili míchání mastí, dozvěděli se, k čemu která bylinka slouží a na co je dobrá. Například šalvěj, ta se používá do omáček, ale i na kloktání při bolestech v krku. Tinktura ze šalvěje je dobrá na bolesti zubů.
Další bylinkou, která se často vyskytuje v kuchyni, je bazalka, která se přidává na ovonění pod maso, nebo do omáček. Doma hodně používáme meduňku na čaj, která má uklidňující účinky. Meduňka dokáže uklidnit rozbouřenou mysl, ale i žaludek. Je z ní dobrý i sirup, do kterého se může přidat máta. Levandule krásně voní a také má zklidňující účinky a dá se z ní vyrobit sirup, olejíček na masáže. Ovšem není dobrá pro lidi s nízkým tlakem, protože podporuje únavu. Další výbornou bylinkou je máta peprná, která uvolňuje cesty dýchací, a je z ní moc dobrý čaj při nemoci, ale i jen tak na chuť. Klienti si osahali a očichali bylinky jak sušené, tak čerstvé. Každý donesl něco ze své zahrádky, a povídali jsme si, na co se používají. Uvařili jsme si bylinkový čaj, který byl proti nachlazení. Čaj byl z lipového květu, divizny a máty. Byl moc dobrý a voňavý. Účast na této besedě byla hojná, všem se beseda líbila a čaj chutnal. Každý mohl říct svůj poznatek ohledně bylinek a mastiček. Klienti odcházeli spokojení s mastičkou, kterou si vyrobili.
Fotogalerie
12. 11.
Autor: Eva Pexová
Beseda o Litvě v Moravském Krumlově proběhla tentokrát trochu netradičně, protože její součástí byla i ochutnávka jednoho z jídel, se kterým se můžete v Litvě často setkat. Nebyly to ale „cepeliny“, které jsou nejtradičnějším litevským pokrmem, ani studený boršč, který je také pro Litvu velmi typický, nýbrž salát viněgred. S tím se setkáte nejen v Litvě, ale i v dalších zemích na východ od nás a plní roli, kterou bychom mohli přirovnat k takové rychlé svačince či večeři. S trochou nadsázky – něco jako vlašský salát s rohlíkem. Když už posluchači ochutnávali, zastavili jsme se i u cen v restauracích. Ty jsou, totiž, oproti nám, docela vysoké a tak není úplně snadné se v Litvě skoro týden po restauracích stravovat.
Od jídla jsme přešli k městům a místům, které naše besedující paní Jana Puchegger Chadalíková navštívila – poklidné Raseinai, poutní místo Šiluva, zajímavé Šiauliai, druhé největší litevské město Kaunas a překrásným podzemím, Kuržská kosa – naprosto unikátní poloostrov, na který se dostanete z města Klaipéda. To bylo během dřívějšího režimu pro běžného návštěvníka zcela nedostupné. Vládl mu zbrojní průmysl a utajování všeho, všude a všech. Rozhodně nebylo možné vynechat Horu křížů, protože kdo „nebyl na Hoře křížů, nebyl v Litvě“. Zajímavá byla také návštěva turistického symbolu Litvy – starobylého hradu Trakai, který se majestátně tyčí uprostřed jezera. Celé povídání bylo zakončeno vzpomínkou na hlavní město Litvy – Vilnius. Povídá se, že: „Ať stojíš ve Vilniusu kdekoliv, vidíš kostel. Pokud kostel nevidíš, ukroč vpravo nebo vlevo. Pokud ani potom nevidíš kostel, nejsi ve Vilniusu.“
Protože beseda byla, jako vždy v moravskokrumlovské knihovně, přizpůsobena potřebám klientů TyfloCentra, byly její součástí také věci k haptické prohlídce – klobouky litevských umělců, keramika z hradu Trakai, litevské mince, hedvábný šátek z Vilniusu, kovaný výrobek litevských kovářů. Ani vidící návštěvníci besedy ale ošizeni nebyli. Součástí besedy bylo i amatérské video s mnoha zajímavými záběry Litvy, fotografie, letáčky, informační prospekty.
Právě na besedách v Moravském Krumlově je vidět, že integrace lidí zdravých i těch s handicapem funguje a není na překážku zajímavě prožitému odpoledni.
Fotogalerie
17. 10.
Autor: Tereza Kozderová
Sobota 4. října 2014 byla ve znamení TyfloBrna. Dvanáctého ročníku soutěže v samostatné orientaci a pohybu nevidomých se zúčastnilo 11 soutěžících z celé České republiky.
Letos jsme soutěžili v Brně – Řečkovicích. Tamní starosta, Mgr. Bc. Marek Viskot, převzal nad akcí záštitu a TyfloBrno 2014 bylo podpořeno i z rozpočtu městské části. Zázemí jsme měli v jídelně ZŠ Horácké náměstí.
Cenový fond byl letos velmi bohatý a výjimečný, protože o dary pro naše soutěžící se postarali zaměstnanci TC Brno – a to ze svých domácích zásob. O marmelády, naložené švestky, houby, dýně Hokaido či sušený čaj nebyla nouze. Krásné hliněné medajle vyrobili pracovníci Chráněné dílny HapAteliér. Poděkování patří také Pekařství Kulhánek & Drápal z Viničných Šumic, jejichž koláčky za sponzorskou cenu byly fantastické. Všem dárcům a sponzorům velice děkujeme!
Autorem soutěžní trasy byl Josef Konečný. Vytvořil pestrý a docela náročný, 3,5 km dlouhý okruh. Soutěžící se přesouvali také autobusem MHD a na tandemu (dvojkole), na třech stanovištích plnili doprovodné úkoly zaměřené na hmat, odhad vzdálenosti a zručnost. Na trase byli rozmístěni hodnotitelé, kteří bodovali technické a bezpečnostní postupy při chůzi s bílou holí u jednotlivých soutěžících – zaměřili se zejména na dostatečné vykrývání prostoru, používání echolokace, správné signalizování při přecházení vozovky, hodnotili bezpečné užití kyvadlově-kluzné techniky při dohledávání schodiště a také například vystupování z autobusu MHD.
Podmínky soutěže byly pro všechny účastníky stejné – trasa se šla opravdu poslepu. K dispozici byl hmatový plánek trasy a popis v braillově písmu, a také ve zvukové podobě.
TyfloBrno je soutěž, kde nejde o to být v cíli první, ale především o bezpečný pohyb po ulicích. O bezpečnost soutěžících během celého trvání akce dbali strážníci městské policie, oddělení prevence a samozřejmě „andělé“ z řad zaměstnanců brněnského TyfloCentra, jejich rodinných příslušníků a dobrovolníků.
A jak to celé vlastně dopadlo? Po sečtení bodů všech soutěžících je na prvních třech místech toto pořadí:
3. místo Hana Kolářová (Centrum sociálních služeb Brno – Chrlice)
2. místo Martin David (Dvůr Králové nad Labem)
1. místo Petr Svoboda (Bílovice nad Svitavou)
Sláva vítězům, čest zúčastněným! Blahopřejeme všem, kteří našli odvahu a pustili se do neznámého terénu po neznámé trase!
Příštímu TyfloBrnu 2016 třikrát na zdar!!!
27. 06.
Autor: Silvie Stehlíková
Kdo si sobotního rána 21.6. přivstal a zúčastnil se leteckého dne pro handicapované na letišti u Náměště nad Oslavou, nelitoval ani na chvíli. Společná akce znojemského a brněnského TyfloCentra, na kterou se všichni těšili, se velmi vydařila. Největším lákadlem, kvůli kterému jsme se akce zúčastnili, byly bezesporu vyhlídkové lety. Letělo se letounem L 410 Turbolet z letiště až nad Brněnskou přehradu a nazpět. Vyhlídkový let trval asi 20 minut a byl pro mnohé nezapomenutelným zážitkem, pro některé dokonce splněným snem. Příjemným zpestřením, při čekání mezi jednotlivými lety, byl také bohatý doprovodný program připravený pracovníky letecké základny. Měli jsme možnost prohlédnout si a osahat hasičskou techniku, pozemní letištní techniku a dokonce si i sednout do kokpitu vojenského vrtulníku. Pro milovníky zvířat byla připravena ukázka výcviku poslušnosti služebních psů a také ukázka dravců. Na své si přišli i obdivovatelé zbraní. Po návštěvě letiště, vyhlídkových letech a skvělém vojenském guláši, jsme se vydali na prohlídku Náměště na Oslavou. Po dobré kávě a zákuscích z místní cukrárny jsme ještě stihli navštívit Muzeum řeznictví rodiny Pavlíčkovi. Muzeem nás, s bohatým komentářem a množstvím předmětů k osahání, provedla Jaroslava Pavlíčková, která spolu s bratrem pokračuje v odkazu svého otce, jež byl vášnivým sběratelem historických řeznických nástrojů. Měli jsme tak možnost si vyslechnout poutavé vyprávění o historii řeznictví v Čechách a prohlédnout si největší sbírku unikátních řeznických nástrojů v ČR. Náš velký den se poté nachýlil ke konci a my jsme plni zážitků a dojmů, ač neradi, zamířili zpět k domovu.
Velký dík patří všem vojákům a letcům z Náměště nad Oslavou a Hradce Králové za prožití nádherného a nezapomenutelného dne a splnění dětských snů.
5. 06.
Autor: Petra Šeneklová
V úterý jsme se s klienty vydali na výlet na Starou vodárnu ve Znojmě. Odpoledne jsme se sešli v TyfloCentru a vydali se Karolíninymi sady ke Staré vodárně, kde jsme se sešli s vodáckým instruktorem Ondřejem Antošem, který nám popovídal o historii vodárny a vodáctví na Znojemsku. Dozvěděli jsme se například, že Znojemská přehrada slouží jako zásobárna pitné vody, a že tu kdysi byly bazény na čištění vody. Prohlédli jsme si areál vodárny a šli jsme na prohlídku do věžičky, která je součástí budovy vodárny. V prvním podlaží věžičky je na terase botanická zahrada, složená z typických zástupců rostlin, rostoucích v Národním parku Podyjí. Dozvěděli jsme se také o tom, jaké je volnočasové vyžití na vodárně a prohlédli jsme si tělocvičnu, kam chodí veřejnost cvičit. Po prohlídce jsme zavítali do půjčovny lodí, která je součástí vodárny. Všichni jsme dostali vesty a pádla a ještě na souši jsme si zkusili jak pádlo držet a jak zabírat. Po této zkoušce už nastala slíbená vyjížďka. Projeli jsme pod několika mosty a někteří si prohlíželi malebnou přírodu, která byla všude kolem nás. Na konci vyjížďky nám začalo mírně pokapávat, ale všichni byli s výletem moc spokojení. Děkujeme Davidu Grossovi za zapůjčení lodí a instruktorům za vstřícnost a ochotu.
Už se těšíme někdy příště na další svezení.
Fotogalerie
