10. 05.
Autor: Eva Hrubanová
Jako jedna ze zajímavých akcí, které proběhly v Sociální rehabilitaci, bylo opékání špekáčků v Přírodní zahradě u smrku. Tato akce byla ve spolupráci s další službou TCB, a to s Aktivizací. Ráda bych Vás provedla tímto krásným, slunečným a poučným odpolednem.
S klienty jsme měli sraz v TCB a příjemnou procházkou jsme se vydali do Přírodní zahrady u smrku. Nikdy jsme zahradu nenavštívili a upřímně jsme nikdo nevěděl, co nás čeká.
Zahrada byla malinká, ale měla takové nepopsatelné zvláštní kouzlo. Řekla bych takové domácké. Hned jsme se tam cítili všichni velice příjemně. Žádné moderní umělé ohniště se nikde nevyskytovalo, prostě jen jáma s popelem obložená kameny, kolem lavičky. Všude stromy, květiny, příroda a neuvěřitelný dotek něčeho jiného a dávného, návrat do dětství?? Nevím. V městské betonové džungli, kde strom a kytku člověk hledá skoro lupou, byl vstup do zahrady takovým malým zázrakem.
Příprava ohně trvala jenom chvilku. Nezapomněli jsme, jak jsme na táborech v dobách našeho mládí zapalovali oheň. Oheň je tedy připraven, ale kdo ho zapálí? Pavlínka, kdo jiný. Naše šikovná klientka nelenila a oheň na první dobrou zapálila. Jen připravit klacky na opékání, toho jsme se ujaly my, lektorky.
Krásné buclaté špekáčky, které jsme dostali darem od firmy Steinhauser s.r.o, tímto jim ještě jednou děkujeme, se už na nás těšily. Klienti nařezali do kříže všechny špekáčky a šlo se opékat. Špekáček napíchnout na klacek a šup k ohýnku. Musím všechny klienty pochválit, protože jim to šlo opravdu skvěle. Po opečení spapat s hořčicí a čerstvým chlebem. Není nic lepšího.
Mohu říct, že jsme byli všichni nadšeni, je teda pravda, že vyuzená ohňová vůně nebyla úplně nejpříjemnější, hlavně při cestě domů vozem MHD, ale úsměvy na naší tváři ji naprosto přebily.
13. 04.
Autor: Michal Ptáček
Den, kdy první člověk vyletěl do vesmíru, jsme oslavili „při Zemi“.
Byl krásný letní den, tedy vlastně nebyl – je teprve duben. I vypravili jsme se s naší oblíbenou průvodkyní paní Ing. Alenou Prýmkovou na další z našich společných vycházek, tentokrát již podruhé na Lesnický Slavín do bílovických lesů. Do kouzelného prostředí spisovatele Těsnohlídka a jeho lišky Bystroušky. A užili jsme si to! Sluníčko skoro až pálilo, žáby v rybníku začínali provozovat svoje každoroční „rituály“ s pářením, ptáci zpívali a první jarní květinky kvetly „o sto šest“.
Dozvěděli jsme se spoustu zajímavostí ohledně péče o les. Naše průvodkyně nám předčítala úryvky z básní a knížek spisovatele Rudolfa Těsnohlídka. T o vše jsme si zpestřili poslechem úryvku z opery Příhody lišky Bystroušky od Leoše Janáčka, který do těchto míst také rád se svými přáteli chodíval. Zastavili jsme se u pomníku Josefa Ressela – lesníka, spisovatele a hlavně vynálezce, kde jsme se od naší skvělé průvodkyně z jejího vyprávění a následného kvízu dozvěděli, že nejen lodním šroubem, ale spoustou dalších užitečných vynálezů přispěl k technickému rozvoji lidstva. Během našeho putování jsme měli několik dalších drobných zastavení u pomníčků či u Studánky Leoše Janáčka, která nás osvěžila ledovou vodou. Rozpoznávali jsme nejrůznější jarní byliny, a také už víme, že prolamovanou kůru habru poznáme zcela bezpečně, zatímco kůru buku ani náhodou – tam nám muselo pomoci loni spadané listí s jeho charakteristickými tvary.
Celou cestou nás provázela liška Bystrouška. Tedy vlastně neprovázela, ale dala se tušit v okolí „její“ hájenky, kolem které jsme také procházeli. Možná, že to tajuplné občasné zašustění v lese pocházelo od ní, možná to byl jen vítr, možná se nám to jen zdálo, ale možná nás někde tam ve skrytu opravdu pozorovala. A když ne ona, tak určitě jiní obyvatelé lesa.
FOTO: ZDE
Autorka článku: Mgr. Magda Ambrožová, DiS., vedoucí Centra aktivizačních a poradenských služeb
6. 04.
Autor: Michal Ptáček
V úterý, hned po velikonočním pondělí, jsme s klienty zajeli na jedno “ tajné“ místo. Nedaleko brněnské městské části Černovice roste medvědí česnek. Je to bylina, která má ráda vlhko. Když jsme tudy procházeli, linula se kolem nás jemná česneková vůně. Nad hlavou nám rostly neolistěné stromy, na zemi keře bez listů, zelenou parádu nám udělal koberec z česneku. Při jeho sběru jsme plánovali, co z rostlinkou doma provedeme. Věřte tomu, že jsme v tom lese pusou navařili spoustu dobrot. Jeden recept přidávám…
Pesto z medvědího česneku
čerstvě natrhaný medvědí česnek
- ořechy (vlašské, lískové, kešu, podle osobní preference/podle obliby a chuti)
- olivový olej (může být i lněný, lískový apod.)
- sůl
- chilli
- citrón
FOTO: ZDE
Autorka příspěvku: Regina Holíková, pracovnice v sociálních službách
12. 03.
Autor: Michal Ptáček
Ve středu 7.3. jsme se vypravili na již druhou vycházku z cyklu Putování po městských čtvrtích. Tentokrát jsme se byli podívat do Líšně. Vybrali jsme okruh dlouhý cca 4 km a sešlo se nás opravdu hodně! Zpočátku to vypadalo na dámskou jízdu, nakonec nás ale jeden statečný muž přece jen zachránil svou přítomností.
Startovali jsme u líšeňského zámku Belcredi, kde se nás ujal místní úžasný zahradník, který nás provedl po nádvoří, hotelu a zámeckých zahradách. Ty nám opravdu přiblížil všemi smysly. Komentoval každý strom i keř a nechal nás po hmatu poznat listy dubu červeného či kmen lípy. Čich jsme si pak procvičili v místních stájích. V jeho poutavém výkladu jsme se také dozvěděli něco o rodu Belcredi a neváhal odpovídat na naše zvídavé dotazy. A že jich bylo. Na závěr jsme pana zahradníka skupinově pasovali na nového průvodce.
Po obsáhlé prohlídce zámku jsme se stále plní sil vypravili konečně na to naše putování. Zastavili jsme se u kostela sv. Jiljí a poté jsme zamířili ke Kapli Panny Marie Pomocnice. Ta oplývá zajímavou historií a váže se k ní pověst o nevidomém dítěti, kterému zde Panna Marie zrak zázračně vrátila.
Plni magického nádechu jsme následně putovali až do Mariánské údolí. Terén byl sice náročnější, ale nakonec jsme jej úspěšně zdolali a ve zdraví a s dobrým pocitem ze sebe samých jsme putování zakončili společnou fotografií.
FOTO: ZDE
Autorka příspěvku: Lucie Fildánová, DiS, sociální pracovnice (aktivizace a asistence)
12. 03.
Autor: Michal Ptáček
V pondělí 5. března jsme se se skupinou sportovních chodců opět vypravili do okolí Brněnské přehrady. Tentokrát jsme prozkoumávali opačný její břeh – od Přístaviště přes hráz, směrem k Sokoláku, kolem restaurace U Šuláka až k altánku s vyhlídkou, kde byl náš bod obratu na cestu zpět. Přestože celá přehrada byla zamrzlá a občas se na ní objevil i nějaký bruslař, nikomu z nás se nechtělo riskovat zdraví a život, a spořádaně jsme zvolili bezpečí a cestu po zpevněném povrchu. Během ní nám stačily k bruslení ledové plotny, které jsme sem-tam museli překonávat. Cestou jsme si nemohli nechat ujít odbočku k nudistické pláži. Někteří z nás se těšili na haptickou prohlídku celého stanoviště a všech přítomných. Ovšem počasí nám nepřálo, a tak jsme zde byli sami. Náladu nám to ovšem nezkazilo. Ušli jsme svižnou chůzí téměř 11 kilometrů, byli jsme unavení, ale bylo to opět fajn.
FOTO: ZDE
Autorka příspěvku: Mgr. Magda Ambrožová, DiS., vedoucí Centra aktivizačních a poradenských služeb
