8. 03.
Autor: Michal Ptáček
Přišlo to náhle a nečekaně. Myšlenka exkurze na Salimu se zrodila v hlavě mé nápadité spolupracovnice ze služby Aktivizace a poradenství. Po chvilce společného brainstormingu jsme došly k závěru, že v rámci nového kurzu Sociální rehabilitace bychom se mohli přidat a vytvořit akci společnou. Akci rehabilitační i aktivizační. Začalo složité získávání informací o tomto potravinářském veletrhu. Dovolila jsem si oslovit po hlase velmi milou paní pracující pro BVV. Přestože jsem se na ni snažila uplatnit několik zajímavých postupů, které jsem čerpala z povídek Šimka a Grossmana jako například větu „ Nechci slevu zadarmo“, milá paní si stále trvala na své strohé větě: „Slevy nedáváme“. Můj hlas v telefonu neztrácel na optimismu a snad právě proto se po chvilce paní zamyslela a povídá: „ Víte my ale opravdu slevy nedáváme, ale..“ právě toto ale bylo rajskou hudbou pro mé uši „ale mohu vám pár lístků poslat zdarma“. A tak byl dohodnut den, čas i počet lístků pro klienty i doprovody. Takže přestože slevy nedávají, byla nám nakonec poskytnuta sleva ve výši 100%.
V samotný den návštěvy veletrhu bylo tak mrazivé počasí, že všichni účastníci ze solidarity k ostatním dorazili včas, aby nenechali nikoho mrznout.
Protože naše skupina nešla přehlédnout, raději jsme se po rozmrznutí oddělili do menších skupinek.
Klientka, kterou sem měla čest doprovázet, měla s sebou jako jediná i svůj osobní doprovod – vodícího psa. Ten se stal největší atrakcí celého veletrhu pro všechny vystavující. Procházejíc kolem stánku s uzeninami jsme pravidelně zaslechly: „ To je ale krásný pejsek, a jak je hodný, může dostat kousek šunky, klobásy, tlačenky, rohlíku apod.“ Nabídka ochutnávky přicházela jednoznačně vždy jako první pro čtyřnohého průvodce. Teprve poté si vystavující všimli i nás a zdvořile nabídli něco k zakousnutí i dvounohým návštěvníkům.
Pravdou je, že míra solidarity vystavovatelů se lišila, například když si naše skupina stoupla před mrazící pult se zmrzlinami a celé zařízení i s obsahem jsme popisovali, přišla krásná mladá slečna a se širokým úsměvem se nás zeptala, jakou zmrzlinu bychom rádi ochutnali. Než byla naše skupinka obsloužena, utvořila se za námi fronta obyčejných vidících. Ti místo zmrzliny dostali jen strohou větu s absencí širokého úsměvu: „ Ochutnávka bude za chvíli“.
U stánků byl prostor, počet návštěvníků byl únosný, dobrá nálada vystavovatelů a jejich ochota vykládat o svých výrobcích ještě nebyla vyčerpána, potraviny na ochutnávky ještě nebyly zkonzumovány a vůbec celá atmosféra naší návštěvy se nesla v příjemném duchu.
Klienti se dozvěděli něco o nových potravinách, o jejich způsobu zpracování i o strojích, které potraviny vyrábějí. Celkově se jednalo o velmi příjemné odpoledne plné zajímavých chutí i vůní…
Myšlenka kurzu orientace nevidomých na trhu výrobků byla při této akci zcela naplněna, jen škoda, že podobných akcí není více.
FOTO: ZDE
Autorka textu: Tereza Veselá, DiS, sociální pracovnice (Centra sociální rehabilitace a technické pomoci).
1. 03.
Autor: Michal Ptáček
Jedno páteční odpoledne, 23. února, jsme se sešli před Mahenovým divadlem. Přišel sympatický pan průvodce, který nás zavedl do foyer divadla a povyprávěl o všech nej…
Dozvěděli jsme se, proč má divadlo tolik schodišť, a proč jen jednu reprezentační místnost, a to ještě spojenou s bufetem. (Bylo to z důvodu lepší evakuace při požáru). Divadlo bylo jako první v Evropě vybaveno elektrickým osvětlením. V Brně přitom dosud nebyla plošně zavedena elektřina, takže musela být pro potřeby divadla postavena i malá elektrárna. Autorem projektu elektrického osvětlení byl sám T.A. Edison. Většina přístrojů je původních a dobře slouží do současnosti, i když je teď divadlo podrobeno velké zátěži v podobě zkoušek a představení přesunutých z rekonstruovaného Janáčkova divadla.
Prošli jsme se po pódiu, kde nám nad hlavou vlály prapory s hákovými kříži a vypínala se Eiffelova věž – připravoval se právě muzikál o Edith Piaf. Chvíli jsme poseděli v hledišti a nakonec se přesunuli do nejvyššího patra, odkud je možné bez mikrofonů slyšet, co se polohlasně říká dole na jevišti. Prohlídka byla prokládaná zážitky z hereckého prostředí a byla moc zajímavá.
FOTO: ZDE
Autorka příspěvku: Regina Holíková, pracovnice v sociálních službách
23. 02.
Autor: Michal Ptáček
V pondělí 19.2. jsme zahájili pravidelné měsíční putování po brněnských městských čtvrtích. První procházka proběhla ve čtvrti Maloměřice a Obřany. Z Maloměřického mostu jsme si to štrádovali příjemnou procházkou podél řeky Svitavy, přes revitalizovaný Cacovický ostrov až ke kostelu svatého Václava a již nefungující textilní továrně. Po cestě jsme zkoumali okolní zeleň a debatovali o druzích keřů a stromů. Zkoumali jsme místní mosty, byli jsme svědky kácení stromů a také pro naše klienty byla připravena malá dávka informací o nejzajímavějších místech a samotné městské čtvrti. Dozvěděli jsme se například, že Městská část Maloměřice a Obřany vznikla až v roce 1990 a byla složena ze dvou samostatných historických městských částí.
Původní obavy ohledně počasí se nenaplnily a cestou nás doprovázelo sluníčko, které nás pěkně hřálo do zad. V průběhu procházky jsme také krátce zastavili na hrnek horkého čaje z termosek vybavených pracovnic. Na závěr procházky jsme narazili na malý, ale milý stánek s kávou a horkou čokoládou. Neodolali jsme a každý jsme si dopřáli šálek. Procházka nás naplnila nejen novými informacemi, ale také pozitivní energii do celého týdne.
A kam půjdeme příště? O tom můžete rozhodnout i vy, klienti! Znáte svoji městskou čtvrť dobře? Přijďte za námi, a nebo nám napište, a můžeme příští putování naplánovat společně!
FOTO: ZDE
Autorka příspěvku: Lucie Fildánová, DiS., Sociální pracovnice pro aktivizaci a asistenci
21. 02.
Autor: Michal Ptáček
Minulý týden jsme se s klienty břeclavského TyfloCentra vydali na celodenní výlet do minulosti.
Když jsme v pátek ráno vycházeli ze svých domovů, rozpakovali jsme se nad sněhovou nadílkou, která nasněžila právě v den našeho výletu. Nezalekli jsme se, sešli jsme se na vlakovém nádraží a vyjeli jsme za dobrodružstvím do Brna. Po zdolání zasněžené cesty jsme „zaťukali“ na dveře Dietrichsteinského paláce. Zde nás přivítal kurátor výstavy Středoevropská křižovatka: Morava ve 20. století a provedl nás našimi dějinami. Kromě zajímavého povídání pro nás byly připraveny haptické exponáty. Takto jsme se mohli detailně seznámit s Jiřím Mahenem. Drželi jsme v rukou zbraně používané za války i uniformy. Usadili jsme se na repliku křesla Barcelona, které je možné v originále vidět ve vile Tugendhat. Dokonce jsme málem nasedli do „hadraplánu“ a na Čezetu, tedy skútr padesátých let. Celou atmosféru podtrhovaly dobové nahrávky, které jsme slyšeli v průběhu celé výstavy. Celému týmu Moravského zemského muzea děkujeme, že nám výstavu zpřístupnil a zprostředkoval. Máme na ni krásnou vzpomínku.
Jakmile jsme načerpali sílu na obědě, přesunuli jsme se do krytu 10-Z. Zde už byla připravena naše milá průvodkyně. Zastavovali jsme se v jednotlivých prostorách a dozvídali jsme se, k čemu byly určeny. Měli jsme možnost si vzít do ruky předměty, které byly vystaveny, vyzkoušet si plynové masky a zhodnotit pohodlnost připravených postelí. Celou prohlídku někteří klienti zakončili pohárem v Mléčném baru. Pak už jsme se přesunuli zpět do současnosti, na vlakové nádraží a následně do svých domovů. Výlet se nám vydařil a už se těšíme na další!
FOTO: ZDE
Autorka příspěvku: Bc. Kateřina Horňáková, sociální pracovnice, regionální pracoviště Břeclav
16. 02.
Autor: Michal Ptáček
Jedna z aktivit, kterou jsme se vyznačili tučným písmem, byla návštěva EkoCentra Brno, sídlící ho v bývalé dělnické kolonii Písečník. Na programu dne byla Retrodílna. Na začátku nás čekalo seznámení s historií a současným zázemím střediska. Průvodcovské role se ujal přímo samotný ředitel EkoCentra Brno, pan Mgr. Zbyněk Zavadil, představil nám mimo jiné kouzelný domeček, pocházející ze 30. let minulého století. V rámci Retrodílny jsme se seznámili s předměty, které používali původní obyvatelé domečku, nebo byly používány v době existence dělnické kolonie Písečník. Jednalo se například o dobovou obuv a oděv, helmu na motorku, nářadí z dílen či kuchyňské vybavení. Všechny předměty si klienti mohli osahat a podrobit detailnímu zkoumání. Našim klientům byl také představen a spuštěn dobový gramofon. Během prohlížení předmětů klienti spontánně vzpomínali na dřívější dobu, kterou jim tyto předměty připomněly.
Bylo to velmi milé a obohacující setkání. Už teď se těšíme na další aktivity spojené s Písečníkem.
Fotografie: ZDE
Autorka příspěvku: Mgr. Simona Pešoutová, sociální pracovnice pro aktivizaci a poradenství
