14. 12.
Autor: Ivona Finstrlova
TyfloCentrum Brno, o.p.s. nabízí nevidomým v rámci sociální rehabilitace kurz nácviku sebeobsluhy v kuchyni. Díky kurzu získávají nevidomí v kuchyni především praktické zkušenosti, ale také si mohou vyzkoušet uvařit či upéct netradiční pokrmy.
K nejoblíbenějším aktivitám v kuchyni patří již druhým rokem pečení vánočního cukroví, kde si klienti vyzkoušeli upéct tradiční vánoční recepty našich babiček .Letos se bude nést vůně vánočního cukroví v centru nevidomých na Chaloupové ullici v Brně již od 13. do 15. prosince 2016 . „Už se těšíme, jak si upečeme a pak také ochutnáme sádlové černoušky, sněhové sirky nebo tatrankové kuličky“, říká s úsměvem Ivona Finstrlová, sociální pracovnice Tyflocentra Brno, o.p.s. Předvánoční čas, plný shonu a stresu si zpříjemníme společným posezením u vánočního punče, který společně s cukrovím připraví naši nevidomí.
Fotogalerie
1. 11.
Autor: Simona Jelečková
V sobotu 24. září 2016 proběhl v Brně – Černovicích již třináctý ročník soutěže pro nevidomé v prostorové orientaci a samostatném pohybu, která již od prvopočátku nese název „TyfloBrno.“
Do soutěže se přihlásilo celkem 11 soutěžících, kteří si tak mohli zazávodit pod dohledem svých „andělů,“ kteří pečlivě hlídali každý jejich krok, a také pod dohledem rozhodčích, jež pro změnu hodnotili to, jestli správně využívají všechny techniky chůze s bílou holí pro zajištění své bezpečnosti. A do třetice, kroky soutěžících na dvou, motoristicky frekventovaných místech, nenápadně jistili také příslušníci Městské policie Brno.
Přívětivé zázemí nám poskytla Základní škola Řehořova, odkud soutěžící vyráželi na trať dlouhou něco málo přes 1 kilometr.
Trasa tentokrát nebyla příliš náročná, ale přesto jsme se do ní snažili zařadit co nejvíc prvků, se kterými se nevidomí lidé setkávají v běžném provozu. I tentokrát zde byla chůze do schodů a ze schodů, přes přechody značené i neznačené či jízda autobusem MHD. Mimo toto jsme pro soutěžící připravili dvě stanoviště, kde si mohli vyzkoušet například, jak dobře dokážou udržet přímý směr chůze bez jakéhokoliv kontaktu s vodicími liniemi či zda dokážou vyměnit žárovku ve světle. Mohli si procvičit sluch chytáním ozvučeného míče, ale také si ověřit, jestli dokážou naplno využívat vysílač povelů nebo zda jim něco říkají tzv. trylky, tedy zvuky, které se běžně používají při zpřístupňování městského prostředí pro nevidomé osoby v různých situacích. Už tyto trylky nás totiž informují o tom, jestli je v blízkosti jejich zdroje volný prostor nebo schody, varují nás před vysouváním plošiny pro vozíčkáře v prostředcích MHD, avizují nám přítomnost informačních tabulí apod.
Naši soutěž neplánovaně doplnil i tzv. „gulášfest“, který probíhal ve stejné době v parku v těsné blízkosti školy. Díky němu se tam sešlo poměrně značné množství černovických občanů, kteří měli možnost se alespoň trošku seznámit s problematikou samostatného pohybu nevidomých osob. A je potěšitelné, že mnozí z nich ji také využili.
Celá soutěž byla plánovaná od půl desáté do čtyř hodin odpoledne. Díky tomu, že její průběh byl celkem plynulý, úroveň soutěžících byla vcelku vyrovnaná a nikdo zbytečně dlouho nebloudil, měla poměrně rychlý spád. Proto jsme ji mohli ukončit již víc než o hodinu dříve. A kdo se umístil na prvních třech místech? První cenu získal pan Michal Suchý, druhý borec byl pan Jan Ševčík a třetí místo obhájila konečně žena, paní Irena Kratochvílová.
Takže na závěr už nám zbývá jen poděkovat všem, kdož se na jejím bezproblémovém průběhu podíleli. V první řadě je to paní Quittová – místostarostka ÚMČ Černovice, která nám zprostředkovala velice příjemné a vstřícné zázemí a zajistila dobré obědy. Děkujeme také panu Pavlu Zezulovi, předsedovi představenstva, který zde zastupoval hlavního sponzora – Novou Mosilanu. Díky Nové Mosilaně jsme mohli všechny soutěžící obdarovat hodnotnými cenami a mohli jsme si dopřát dobrot, co hrdlo ráčilo. Poděkování patří i panu Binkovi, řediteli Základní školy Řehořova za možnost využití jejich školní kuchyně včetně zajištěné obsluhy, hasičům, strážníkům Městské policie Brno, všem andělům i rozhodčím, kteří věnovali svůj volný čas této bohulibé činnosti. Díky patří také všem kolegům z našeho TyfloCentra a samozřejmě také hlavně soutěžícím, kteří se nebáli jít na trh se svou kůží…
autor článku: Josef Konečný
Fotogalerie
1. 11.
Autor: Simona Jelečková
V úterý 13. září jsme se s klienty Sociální aktivizace vydali do Moravského krasu. Počasí nám přálo, bylo krásně slunečno a vzduch byl mezi lesy o poznání čistší než v Brně. Začátek dne jsme zahájili posilovacím a dechovým cvičením pod vedením zkušené Zlaty Zumrové. Pěkně jsme se protáhli a mohli jsme pokračovat dál do Domu přírody Moravského krasu. To už se k nám přidali i klienti z břeclavského TyfloCentra a rozšířili tak naše řady o pár dalších zájemců o poznání expozice v Domě přírody.
Dům přírody Moravského krasu je moderní návštěvnické středisko s interaktivní vnitřní a venkovní expozicí a dokonce i 3D kinem. Nachází se na Skalním mlýně, nejnavštěvovanějším místě Moravského krasu a zároveň nejvýznamnějším výchozím bodě pro návštěvníky Punkevních jeskyní, Kateřinské jeskyně a propasti Macocha.
Expozice Domu přírody Moravského krasu, kterou jsme navštívili, nás zavedla do historie od počátku vzniku planety až po současnost. Seznámili jsme se s vývojem krasových jevů a jeskyní a i s lidmi z hluboké minulosti, kdy tenkrát v jeskyních žili. Blíže se nám představili také typičtí obyvatelé jeskyní – netopýři. Expozicí nás provedla velmi ochotná průvodkyně, paní Jelínková, která nám odpovídala na všemožné otázky, které nás po jejím výkladu zajímaly. Především jsme si mohli ale řadu exponátů vyzkoušet na vlastní kůži, osahat 3D model krajiny v okolí Skalního mlýna nebo potěžkat, kolik váží různé druhy netopýrů. V expozici bychom dokázali strávit ještě několik hodin, ale museli jsme jít dál, na domluvenou prohlídku Kateřinské jeskyně v blízkosti Domu přírody. Jeskyně je to menší, ale má vše, co by jeskyně měla mít – krápníkovou výzdobu, velké dómy i úzké uličky a hlavně čerstvý vzduch. Tak jsme si mohli zopakovat dechové cvičení ze začátku dne.
Pak už jsme jen v blízkém občerstvení počkali na autobus do Blanska a odtud se vydali vlakem na zpáteční cestu do Brna. Expozice v Domě přírody nás velmi zaujala svou podrobností i interaktivními prvky, bohužel jsme z časových důvodů nestihli projít druhou půlku této expozice v patře Domu přírody. Na tu se můžete těšit příští rok.
Čerpáno z internetových stránek Dům přírody Moravského krasu http://www.dumprirody.cz/moravsky-kras/
Aktivita byla pořádána v rámci projektu Do přírody s bílou holí, realizovaného za finanční podpory Statutárního města Brna.
Fotogalerie
2. 08.
Autor: Ditta Pokorná
V sobotu 25. června si mohli návštěvníci Hvězdárny a planetária Brno vyzkoušet, jaké to je žít bez světla, za úplné tmy.
Ojedinělá akce se konala při příležitosti letního slunovratu, který nastal v noci z 21. na 22. června. Hvězdárna se tento svátek rozhodla oslavit netradičně. Přestože právě v těchto dnech zažíváme nejdelší dny v roce, hlavním tématem připravených aktivit byla tma.
V tajemném exploratoriu tak bylo možné projít stezkou s bílou holí v úplné tmě, osahat si pomůcky, které nevidomí denně používají a bez nichž si svůj život už neumí představit.
K zamyšlení i pobavení bylo předčítání povídek přítomného autora Jiřího Maršálka, kterého hlídal jeho vodící pes César. Další vodící pejskové Chopper a Wolf ze Školy pro výcvik vodících psů dělali radost hlavně dětským návštěvníkům a jejich cvičitelé povídali o úskalí i radostech takové výuky. A pěkné pokoukání bylo třeba i na hrníčky, šperky či další vkusné výrobky klientů z Dílny HapAteliér, kdy se ani věřit nechtělo, že tu krásu stvořil člověk s těžkým zrakovým postižením.
V prostorách hvězdárny se tedy ze všech stran ozývalo ťukání bílými holemi, které znělo tentokrát vesele a optimisticky, protože i jedna z nejdůležitějších zásad poskytovaných služeb obecně prospěšné společnosti TyfloCentrum Brno, které akci připravilo, je, že Slepotou život nekončí …
A tak snad díky přízni těch hvězdiček tam nahoře, jakož i ochotě pracovníků samotné hvězdárny, jsme mohli prožít společně, vidomí i nevidomí, jedno hezké a netradiční letní odpoledne.
4. 03.
Autor: Elena Výtisková
V úterý 1.3. přijal pozvání na besedu do střediska TyfloCentra v Břeclavi zástupce velitele Městské policie pan Mgr. Zdeněk Novák. Přišel nás seznámit s SOS hodinkami, které mají možnost si zapůjčit samostatně žijící senioři a handicapovaní obyvatelé Břeclavi.
Co to jsou SOS hodinky? O SOS hodinkách by se dalo říct, že jsou vylepšenou podobou pagerů, které používají senioři v některých městech. V případě nouze, po zapnutí, vysílají nouzový signál od jejich uživatele strážníkům městské policie, kdy se jim v GPS zprávě zobrazí místo, kde se nachází. Umožňují spustit i hlasitý odposlech.
Jak je můžete získat? Pokud máte zájem o jejich zapůjčení, musíte vstoupit do projektu. Podmínkou je, že jste senior nebo handicapovaný a žijete sám. Při vstupu do projektu poskytujete data o svém zdravotním stavu, to proto, aby v případě nutnosti pomoci, byla tato pomoc co nejrychlejší a nejefektivnější. Další součástí projektu je, bezplatná výměna zámku vchodových dveří. Strážníci mají tzv. generální klíč, kterým v případě nutnosti, otevřou byt uživatele SOS hodinek. Ale nemusíte se bát, že by se k vám někdo vloupal. Ostatní uživatelé SOS hodinek mají klíč jiný.
Jak se používají? Doporučuje se uživatelům mít hodinky stále na ruce. Při krizové situaci jejich uživatel zmáčkne nouzové tlačítko. Na pultu centrální ochrany se zobrazí, kde se uživatel nachází. Pokud je to na území Břeclavi vyjede k němu hlídka městské policie, která má možnost přes hlasitý odposlech zjistit, co se s uživatelem děje. Podle hoho se může spojit s dalšími složkami záchranného systému např. s hasiči nebo záchranáři. U bytu hlídka použije generální klíč a nedojde tak k poškození majetku. Následně pak uživateli poskytne pomoc. Pokud uživatele odváží záchranáři, strážnici obydlí zajistí a podají zprávu osobě blízké.
Mají hodinky i nevýhody? Jednou z nevýhod je, že hodinky jsou docela velké. Někteří senioři mají také problémy s jejich nabíjením. To probíhá obdobně jako u mobilu, avšak konektor není kulatý, ale lichoběžníkový a někteří ho neumí správně zasunout. Zajímali jsme se o to, zda by bylo možné do hodinek umístit hlasový výstup. Přednášející to vzal jako námět na zlepšení jejich funkce a zjistí to.
Hodinky jsme měli možnost si vyzkoušet a osahat. Dále nás přednášející seznámil s nutností, dle zákona, používat reflexní prvky při pohybu na komunikacích. V závěrečné diskusi padlo mnoho užitečných dotazů nejen k SOS hodinkám, dopravě, ale i k pravomocem a působnosti městské policie.
