15. 10.
Autor: Klára Zárubová
Cestovatelské besedy mají už ve znojemském TyfloCentru svoji tradici a mnozí z nás v nich našli velké zalíbení. A není také divu, vždyť cestovat hezky v bezpečí domova kupříkladu až na Kanárské ostrovy je zážitek k nezaplacení. Také možná proto vyjádřili někteří z účastníků těchto besed přání, uskutečnit něco nového, třeba na téma historie. A tak jsme dali hlavy dohromady a vznikl nový cyklus historických besed s názvem „Znojemská historie aneb památky promlouvají“.
13.10 jsme se sešli v hojném počtu, abychom se společně přenesli do dob, kdy v našem městě začal vznikat monumentální kostel sv. Mikuláše. Našim průvodcem v dobách minulých byl pan Čtveráček, zapálený obdivovatel historie a učitel dějepisu. Na úvod jsme se dozvěděli, že po každé „teoretické“ besedě bude následovat názorná exkurze dané historické památky. Jako správný učitel nás pan Čtveráček hned ze začátku upozornil, že by bylo vhodné zapamatovat si co nejvíce informací, protože při dalším setkání pro nás bude připravený malý kvíz s několika otázkami. Nejprve jsme se seznámili se základními údaji: o typu stavby, jejím vzniku, či o podobě kostela v současnosti. K povídání o interiéru kostela jsme měli k dispozici napodobeniny některých cenných památek. Jmenujme například gotickou Chlebovou Madonu, o které pověst praví, že na místě, kde byla umístěna, nikdy neubýval chléb. Dále jsme si mohli prohlédnout nejrůznější kříže, zvonečky, mešní kalich, ozdobný misál, zlatou korunku pro jezulátko či kadidlo, které mělo podobu malých zrníček.
Při vyprávění o kostele sv. Mikuláše jsme nemohli opomenout ani historii tamní krypty, o které nám přišla poutavě vyprávět Jana Chadalíková. Překvapilo nás, že při znovuobjevení mikulášské krypty v roce 2003 se zde našlo přes 800 kosterních pozůstatků dospělých i dětí. Na konci historické besedy jsme využili jedinečnou příležitost, a vyzkoušeli jsme si i ozdobné ornáty – liturgické oděv určený pro kněze – které kostelu věnovala Marie Terezie. Za zapůjčení všech artefaktů vděčíme znojemskému monsignorovi Jindřichu Bartošovi. Už teď se mnozí z nás těší na exkurzi, která se bude konat přímo v kostele sv. Mikuláše.
Fotogalerie
11. 10.
Autor: Klára Zárubová
Břeclav – město Lednicko-Valtického areálu
5. října 2010 se skupinka klientů znojemského TyfloCentra vydala na výlet za poznáním. Chuť dozvědět se něco nového o krásném městečku, rozkládajícím se na jihu Moravy, překonala i počáteční rozpaky z nevlídného podzimního počasí, které nás pronásledovalo už od setkání na vlakovém nádraží. Když jsme vystoupili z vlaku, čekala nás tu už naše průvodkyně – pracovnice břeclavského TyfloCentra Žaneta Benešová.
Prohlídku městem jsme započali už u nádraží, protože nás zaujala Kaple sv. Cyrila a Metoděje. Po příchodu do břeclavského městského parku jsme měli možnost podívat se do nedávno otevřeného Pavilonu miniatur Lednicko-valtického areálu. Brzy jsme zjistili, že Břeclav má zajímavé židovské památky a církevní architekturu. Upoutal nás například nově postavený farní kostel sv. Václava. Židovskou historii nám zajímavě přiblížila průvodkyně zdejší synagogy, jež je v současné době využívána jako městské muzeum, galerie či jako koncertní síň. Navštívili jsme také Lichtenštejnský dům, který byl veřejnosti otevřen teprve 15. května 2009. Má vyjadřovat jakési navázání na vzájemná pouta zdejších lidí a knížecí rodiny Lichtenštejnů, která byla po druhé světové válce násilně přerušena. Při expozici této památky jsme se krátce seznámili s historií rodu Lichtenštejnů – jeho vladařích a majetku. Mohli jsme si prohlédnout i historické kostýmy knížecích panovníků. Celý výlet jsme příjemně zakončili návštěvou břeclavského TyfloCentra a společným posezením u kávy a čaje.
Fotogalerie
23. 09.
Autor: Eva Pexová
Ne nadarmo se říká: „ve zdravém těle zdravý duch“. O významu těchto slov by mohli klienti znojemského Tyflocenta vyprávět své, neboť se rozhodli už poněkolikáté poznávat krásy našeho kraje. Tentokráte jsme se vydali až na hranice České Republiky s Rakouskem. Sluníčko pravého babího léta nám zářilo na cestu, a tak jsme se podle plánu mohli společně vydat do nejmenšího rakouského městečka jménem Hardegg. Pro české turisty je od půlky dubna do konce září dobře přístupné přes hraniční přechod pro pěší. Na konci obce Čížov podél pohraniční silnice je zachována část linie železné opony v tehdejší Československé socialistické republice. Zátarasy byly opatřeny signální stěnou, oraným pásem ošetřovaným totálním herbicidem a obslužnou asfaltovou komunikací, která prakticky znemožňovala jeho nepozorované překonání. Součástí železné opony byla i různá přídavná ženijní zařízení (ježkové a jehlanové zátarasy, dělobuchy, osvětlovací rampy, strážní věže apod.).
Když jsme si na vlastní kůži zkusili výstup na strážní věž a to, jak vypadá ostnatý drát, vykročili jsme po modré turistické značce z Čížova, kam jsme přijeli autobusem. Cestou lesem jsme si každý mohli ověřit svou fyzickou kondici, ale i znalosti z biologie při poznávání nejrůznějších podzimních plodů. Potom jsme vystoupali až k vyhlídce na Maxplateau, kde se otevřel krásný pohled na celý Hardegg. Hardegg leží na soutoku Dyje a jejího nejsilnějšího přítoku mezi Vranovem a Znojmem – potoka Fugnitz. Městečku dominuje hrad vystavěný ve 12.-13. století, v jehož prostorách je nainstalována expozice s mexickými motivy. Současným vlastníkem hradu je hrabě Pilati, který sídlí v Riegersburgu. Při zpáteční cestě jsme si krátili trasu společným povídáním třeba o uplynulých cestovatelských besedách, a vůbec nám nevadilo, že trasa, kterou jsme zvládli ujít, byla dlouhá asi třináct kilometrů.
Fotogalerie
22. 09.
Autor: Eva Pexová
Cestovatelské besedy jsou v Moravském Krumlově již tradicí. Tentokrát jsme přenesli na Kanárské ostrovy a prožili jsme na nic příjemných 90 minut. Největší část besedy se týkala ostrova Gran Canaria, který besedující Jana Puchegger Chadalíková navštívila několikrát a procestovala ho nejpodrobněji ze všech. Ani jiné ostrovy ze souostroví nepřišly tak úplně zkrátka. Ale povídali jsme si o nich především v souvislostech s Gran Canárií. Beseda byla, jako již tradičně, doplněna množstvím předmětů, které byly určeny k haptické prohlídce. Novinkou bylo to, že povídání bylo doplněno ještě promítáním záběrů z ostrova Gran Canaria a typickou španělskou hudbou. Právě ta dodávala besedě zajímavý podkres a v myšlenkách nám pomáhala přenést se na ostrovy „věčného jara“. Během besedy jsme si povídali o typickém rostlinstvu ostrova Gran Canaria, o zemědělství, o turistice, kterou žije celý ostrov, o místních zvycích a také o oblíbené ruční práci místních žen – o vyšívání. Neopomněli jsme ani místní rarity – „Dračí strom“, vlastně liliovitá rostlina vysoké tvrdosti, která se dožívá i více než 3 000 let a speciální jazyk původního obyvatelstva, který se ve školách učí dodnes.
Přítomné zaujaly i korálky a keramická nádoba. Ty byly vyrobeny podle předmětů nalezených zde z dob, kdy byl ostrov osídlen původním obyvatelstvem – Guanči. Během besedy jsme procestovali ostrov Gran Canaria křížem krážem. Zastavili jsme se v městečku Terror, kde je světoznámá balkónová ulička i kostel s obrazem patronky ostrova – Panny Marie z Terroru, chvíli jsme byli také na Malé Sahaře – místní malá poušť, nahlédli jsme do sopečného kráteru ve středu ostrova, kde žije polopoustevník Augustin a podle místní pověsti stále čeká na svou nevěstu. Čas uplynul velmi rychle a tak jsme se zase pomalu vrátili do podzimního Moravského Krumlova. Celou besedu uzavřelo nadšené zkoušení různých druhů oblečení, které pocházelo z Kanárských ostrovů.
Fotogalerie
9. 09.
Autor: Eva Pexová
Říká se, že sny se mají plnit. Někdo sní o bohatství, někdo o kariéře, někdo o zdraví a někdo, třeba, o možnosti řídit auto. Několika klientům znojemského TyfloCentra se jejich sen splnil zásluhou pana Petra Havelky a jeho kamaráda, Aleše Handla, majitele autoškoly. Celá akce proběhla na letišti ve Znojmě. Letištní plocha je velká a travnatá, proto se muselo čekat na suché počasí a bylo nutné akci z původně plánovaného letního termínu přesunout na začátek září. Akce proběhla společně se klubem Auris. Klienti TyfloCentra a Aurisu se seznámili na jarní besedě o bariérách v životě neslyšících a nevidomých a hned se domluvili, že by se spolu rádi sešli i v budoucnu. Ta chvíle nastala právě na znojemském letišti, kde řízení auta nebylo jedinou aktivitou, která se uskutečnila. Klienti také měli možnost projet se na tandemu a vyzkoušet si tak, někteří dokonce poprvé, jízdu na kole. Dvě auta autoškoly „Aleš Handl“ a tandem kroužily po letišti za neustálé pozornosti ostatních, kteří zatím na svou jízdu čekali. A tak bylo slyšet, jak má někdo těžkou nohu a s plynovým pedálem není zrovna kamarád, a naopak, jak zase někdo jiný má zvuk auta pěkně pod kontrolou. Stejně tak se pozornosti těšil i tandem. A zvlášť ti, kdo na něj nasedali poprvé, museli vyvinout docela velké úsilí, aby zkoordinovali vše, co bylo potřeba k rozjetí se. Jízda na tandemu po travnaté ploše byla i velkým sportovním výkonem. Mimo ježdění jsme se také dověděli zajímavosti o znojemském letišti – například to, že je zde v hangárech celkem 16 letadel, z toho 2 vrtulníky a že na letišti v posledních letech přistál Václav Havel (ještě ve funkci prezidenta ČR) a také zde přistávají významné návštěvy z Rakouska.
Fotogalerie
