28. 03.
Autor: Irena Kocí
V úterý 8. března se konala beseda na základní škole J.A.Komenského na Cacovické ulici v Brně. Kolegy z brněnského TyfloCentra – Aničku Horkou, Honzu Pokorného a Irenu Kocí – přivítali žáci čtvrté třídy, kteří se na besedu předem připravovali, což se projevilo zejména v diskusi s těžce zrakově postiženým kolegou Honzou Pokorným. Pro jeho průvodkyni – fenku Clair – měli žáci nachystány psí laskominy, na Honzu pak otázky ze života se zrakovým handicapem.
Katalog očních vad a stručný, věku posluchačů přizpůsobený, popis Aničky Horké upoutal pozornost také integrovaných žáků z jiných zemí, kteří sami překonávají bariéry jazykové.
V žebříčku hodnocení besedy se právě přítomnost vodícího psa umístila na předním místě, v těsném sousedství chůze se zaklapkovanýma očima a „čichacího“ testu.
Ukazuje se, že právě praktické ukázky nejrůznějších pomůcek, které zrakově postiženým pomáhají v životě, jsou pro tuto věkovou kategorii tím největším přínosem.
3. 03.
Autor: Irena Kocí
Odpoledne v úterý 1. března 2011, u příležitosti 10. výročí zahájení činnosti brněnského TyfloCentra, proběhl v Knihovně Jiřího Mahena slavnostní křest čtvrté knihy našeho bývalého kolegy Jiřího Maršálka.
Povídkovou knihu Humorné příběhy 2 aneb Když človíček blázní vydalo brněnské TyfloCentrum, za podpory odboru kultury Magistrátu města Brna a díky přispění dárců z Brna (GA100N optik), sponzorů z autorových domácích Rosic (PPD.s.r.o. a Lékárna Rosice Lenka Petrželová)a podporovatele prodeje z Viničných Šumic (Evereshop).
Každý výtisk je opatřen CD se zvukovou podobou knihy. Autorem nahrávky je Borek Kapitančik, kmenový moderátor rádia KissHády, který s námi dlouhodobě spolupracuje a jeho hlas je mezi našimi klienty a příznivci znám především ze zvukových podob našeho čtvrtletníku Chaloupka .
Těžce zrakově postižený Jiří Maršálek chce čtenáře především pobavit a potěšit. V úvodu knihy píše: „Abych vás pobavil hned na začátku, jistě víte, že skoro nevidím. Píši to proto, že člověka potěší, jak slyší o něčím neštěstí. Opravdu nevím, proč se hněvala paní doktorka na očním, když jsem si přišel pro nové brýle, že přes ty staré už vůbec není vidět.“ Jeho styl je lehký, nabitý ironií a nadhledem, má cit pro jazyk a svou hravost uplatňuje v občasných souzvucích a rýmech: „První příběh je pravdivý, ten se skutečně stal. Navazuje na něj druhý, celý vymyšlený a působí jako sen. Musím přiznat, že občas nevím, který příběh je který a kdo vlastně jsem.“
Společně s autorem prožíváme příběhy, jejichž reálie jsou s odzbrojující samozřejmostí popsanou realitou člověka, jehož vnímání světa ovlivnila vada zraku.
Stejně jako autorovu minulou knihu básní Hledání a snění, kterou Maršálkovi brněnské TyfloCentrum vydalo, i tuto ilustrovala paní Iva Tycová. Autorka kreseb přijala úlohu kmotry knihy a společně s Pavlem Davidem, předsedou správní rady společnosti TyfloCentrum Brno, o.p.s.a Borkem Kapitančikem knihu pokřtili.
Připojujeme se k přání kmotrů – ať se kniha libí! Ať se dobře prodává! Ať se Jiřímu Maršálkovi daří psát dál!
V Brněnském deníku vyšel o události tento článek.
Fotogalerie
21. 02.
Autor: Irena Kocí
Dopoledne ve čtvrtek 3. února 2011 strávili tři kolegové z brněnského TyfloCentra se žáky druhého stupně na ZŠ Tyršově. V neformálním prostředí představili organizace, zajišťující péči a pomoc lidem s těžkým postižením zraku. Přiblížili sociální služby, které TyfloCentrum Brno, o.p.s. nabízí a díky přítomnosti zrakově postiženého kolegy Romana Kabelky s vodicím psem Hobbym názorně ukázali některé pomůcky a zásady kontaktu se zrakově postiženým člověkem a jeho vodicím psem.
Po teoretičtějším úvodu žáky rozdělili do malých skupin, aby si vyzkoušeli množství pomůcek, které na besedu přivezli. Simulační brýle, tisky v Braillově písmu, společenské hry, PC a jiné pomůcky, bílé hole a „čichací“ test poznávání koření – všechno šlo z ruky do ruky a všech třináct žáků bylo zcela zaujato a pohlceno. Čas vyhrazený na setkání uplynul rychleji, než se očekávalo…
Při zkoušení chůze s bílou holí, kdy měli žáci nasazené brýle, simulující těžké zrakové vady, byli všichni překvapeni změněným způsobem vnímání důvěrně známých míst školy.
A tady je pár reakcí na interaktivní besedu: Míša: Pro mě bylo nejtěžší rozeznat koření podle čichu – měla jsem 64% špatně. Uvědomila jsem si, že to není žádná sranda. Až dneska po všech těch praktických věcech mi došlo, že být handicapovaným není vůbec lehký. Asi bych si to sama od sebe nikdy neuvědomila. Honza: Dnes jsem byl v roli nevidomého – pro mě to teda bylo dost zlý. Bylo hrozně divný nevidět. A bez toho „bzučáku“ bych si vodu nikdy nenalil.Kristýna: Zjistila jsem, jak se chovat k nevidomému a jeho psu. A měli jsme možnost si vyzkoušet věci, o kterých jsme neměli ani páru.
Setkání trvalo dvě a půl hodiny. Byl to čas nabitý zvídavými dotazy a snahou porozumět světu zrakově postižených. Žáci Tyršovy ZŠ byli vnímavými a citlivými besedními partnery. Děkujeme za pozvání. Jsme rádi, že jsme mohli přispět k prolomení bariér ostychu a nevědění.
Fotogalerie
12. 02.
Autor: Irena Kocí
Ve dnech 6. – 24. ledna 2011 proběhla v Malé královopolské galerii v Brně jedinečná výstava prací těžce zrakově postižených klientů sociálně-terapeutické dílny HapAteliér brněnského TyfloCentra, nazvaná Dotekem aneb Bílá v bílé.
Vystavené obrazy a objekty v bílé barvě s pestrobarevnou vodící linií, tvořenou barevnými vzdušnými balony, celý tento výstavní koncept snesl poměřování náročnými kritérii výtvarného umění. Nejednalo se totiž pouze o raritní výstavu, kdy jsou návštěvníci v úžasu z toho, že i lidé s těžkým zrakovým handicapem vůbec dokáží takto tvořit. Kompaktnost všech vystavených dílčích cyklů – ať je to keramický labyrint, zvukové keramické obrazy, dřevěné hmatové obrazy, papírové slepotisky, nebo tajemné neprůhledné papírové krabice s ukrytými objekty – to vše spolu úzce souviselo a nabízelo tak návštěvníkům pohled do světa lidí se zrakovým postižením. Jak píše vedoucí sociálně-terapeutické dílny HapAteliér brněnského TyfloCentra Mgr. Jana Pilgrová v katalogu k výstavě: „Jak už sám název »Dotekem« napovídá, je na této výstavě zakázáno se nedotýkat. Kdo si jednotlivé exponáty neprohlédne hmatem, jako by na výstavě nebyl.“
A to byl jeden z hlavních smyslů výstavy – co nejvíce přiblížit návštěvníkům výstavy způsob vnímání světa nevidomých a slabozrakých lidí. Kdo z návštěvníků přistoupil při prohlížení vystavených objektů na zapojení hmatu, ten byl obohacen o další rozměr výpovědi vystavených děl.
Jedna z žen, které výstavu hlídají, si expozici pochvaluje a popisuje: „Vytáhne nás to z našeho času do jiné dimenze. A na naši psychiku to působí blahodárně, přináší nám to potěšení. No, a na co se těšíme, to nás posiluje.“
Zápisy v návštěvní knize přibývaly každým dnem. Za ojedinělý zážitek děkují pravidelní návštěvníci galerie, náhodní kolemjdoucí a také učitelé z okolních škol, kteří sem přišli i s celými třídami žáků. Katalogy k výstavě, vytištěné i v braillově písmu, ocenili návštěvníci výstavy z Ústavu sociální péče v Chrlicích. Za všechny vzkazy návštěvníků výstavy cituji: „Výstava je naprosto úžasná. Nejvíc se mi líbil dřevěný obrázek Zuzany Urbánkové. Senzace! Těch krabic jsem se trochu bála. Nebylo mi to moc příjemné do nich sahat a nevědět, co mě čeká. Jen v té červené se mi hned líbilo a zdálo se mi, že jsem v ní nahmatala stromy.“ Další ohlasy z výstavy jsou k přečtení pod článkem.
Děkujeme všem, kteří nám výstavu pomohli realizovat i návštěvníkům výstavy za podporu a povzbuzení. A největší poděkování patří těm, kteří se dotýkali, sahali, hmatali, bělostnou barvu vystavených exponátů tak ztmavnout nechali!
Fotogalerie
Výstava se uskutečnila v rámci sociálně terapeutické dílny HapAteliér. Tato služba je součástí projektu „Zajištění vybraných služeb na území Jihomoravského kraje“, který je financován z Evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a státního rozpočtu České republiky.
11. 02.
Autor: Eva Pexová
Nádherné slunečné počasí lákalo v pondělí 7. února k procházkám. Někdo šel na tu pravdovou do přírody, ale mnozí se rozhodli cestovat virtuálně – na besedě v moravskokrumlovské knihovně. Na programu byla cesta do Polska, konkrétně do Malopolského vojvodství. Besedovat přijela paní Jana Puchegger Chadalíková, pro kterou není prostředí knihovny v Moravském Krumlově neznámým. Jezdí do knihovny již pravidelně 2 x do roka. Během pondělní besedy se posluchači seznámili a hlavním městem Malopolského vojvodství, Krakovem, dověděli se, odkud pochází jeho název, jaké jsou ve městě nejznámější památky. Nezapomněli jsme ani na Mariánský kostel s tradičním Hejnalem. Návštěvníci besedy se zajímali také o specialitu Krakova – krakovské preclíčky. Mnozí přítomní se poprvé dověděli o nádherném poutním místě nedaleko od Krakova – Kalvarii Zabrzedovsky, kterému se také říká polský Jeruzalém. Pomocí suvenýrů a obrázků jsme navštívili také solné doly ve Wieliczce a konečně došlo i na princeznu Kingu, za kterou prý, podle pověsti, doputovala sůl do Polska až z dalekých Uher. Na závěr besedy jsme se ještě chvíli „zastavili“ ve Wadowicích – rodném městě papeže Jana Pavla II.
Cestovatelské besedy v Moravském Krumlově jsou specifické tím, že je navštěvují nejen lidé s těžkým postižením zraku, ale také běžní návštěvníci knihovny. Tím mají besedy výrazně integrační charakter. Besedující si proto musí připravit kromě předmětů k haptické prohlídce také obrazový a tištěný materiál. Náročnější přípravu ale vždy vynahradí přátelská atmosféra, která cestovatelské besedy v Moravském Krumlově provází a ta zavládla i tentokrát.
Fotogalerie
