6. 03.
Autor: Jiřina Falková
Ne zcela obvyklou cestovatelskou besedu připravily na úterý 21. února pracovnice břeclavského pracoviště TyfloCentra. Pozvaly totiž úplně nového a velmi mladého cestovatele Stanislava Janiše z Mikulova. Ten momentálně žije s přítelkyní ve Vídni, studují, nejsou milionáři a přesto si dokáží plnit své cestovatelské sny.
Klientům přijel povykládat o tom, že není problém poznat vybranou zemi, projezdit ji křížem krážem, seznámit se s místními obyvateli i proniknout do jejich mentality a způsobu života za nevysoké částky a bez bezpečí poskytovaného cestovní kanceláří. Chce to jen odvahu, dobrou přípravu a bezva parťáka s sebou. Zážitky pak přicházejí samy… V Maroku, Egyptě, Jordánsku, Indii, Arménii, Rumunsku – pro nás velmi cizokrajných a „nebezpečných“ krajinách.
Staňa s přítelkyní cestují převážně místní dopravou, autobusy, vlaky, taxíky i stopem. Jejich krédem je, že se v každé zemi chovají tak, jako by přijeli na návštěvu ke svým přátelům, a s úctou k jejich místním zvykům a tradicím. „K sousedovi také nejdete ve špinavých traktorkách do obýváku, ale chováte se slušně,“ dává příklad Staňa. Snaží se také přečíst literaturu od místních spisovatelů a nestudovat jen atlasy a turistické průvodce, přítelkyně nechodí v arabských zemích odhalená… „Vezměte si třeba Egypt. Tamní civilizace je stará více jak pět tisíc let a je pochopitelné, že se jí nelíbí, když přijedou současní lidé, kteří se na sebe rádi dívají a proto se všude odhalují a fotí v plavkách,“ vysvětluje na příkladu možný bod střetu turistů a domácího arabského obyvatelstva, kterému se snaží vyhýbat.
Jako první jsme se vydali do Arménie. Tuto zemi procestoval mladý pár převážně stopem a setkal se zde se spoustou zvídavých lidí. Jedna mladá žena je dokonce týden ubytovala ve svém bytě, hostila je a dodnes jsou v kontaktu přes e-maily. A ačkoliv Staňa nastínil systém zdejší církve, navazující na pohanské zvyky s obětišti u kostelů, konstatoval, že kulturu v Arménii netvoří stavby, ale vztahy. Sliny jsme museli polykat při živém líčení jídla – dozvěděli jsme se, co je to šašlik, kebab, čtyři hodiny zpracovávaný chléb lavaš i že místní dělají výborné červené víno z granátových jablek.
Jordánsko byla další z dnešních zastávek. Také k této zemi měl Staňa připravené ukázky předmětů a bankovek a zážitky z návštěvy starověkého skalního města Petra. Klienty velmi zaujalo vyprávění o právě probíhajícím Ramadánu, kdy Arabové drží ve dne půst, ale jak se setmí, je velký problém dostat se ke stánku s jídlem. Noc, znamenající začátek hodování, se pozná podle toho, že ve tmě není vidět bílá niť.
Poté se rozvinula velmi živá debata plná zajímavých dotazů. Například jak se Rumuni dívají na globalizaci? Staňova odpověď: „Já jsem nešťastný, pomalu se z toho stává jedna Amerika… Místní se snaží se dokázat, že na to mají, že taky mají colu a hamburgery a přitom jejich kebači nebo ciorba jsou super jídla a rumunská hudba nenechá nikoho jen tak sedět. Ta místa se mění před očima z roku na rok. Neřekl bych, že jsou za námi, ale že jsou jinde.“
Kde jsou ženy nejhezčí? Nečekejte, že u nás… Podle mladého dobrodruha jsou to právě Arménky s olivovou pletí a orientálními rysy. Věděli jste, že v Indii léčí malárii jako u nás chřipku a že nejlepší je nevozit probiotika z ČR, ale v případě průjmu „se spravit“ místními jogurty a léky? Že v Arménii nejsou domovy důchodců, protože rodina drží spolu a o své staré členy se postará? Že zde jezdí na kole a nosí kraťasy jen cizinci a malé děti, ale dospělí ne? Že v arabském světě mají rozdělené na ženskou a mužskou část také veřejné dopravní prostředky? A že cizinci znají český obchod Baťa (zejména v Indii), traktory Zetor a nejčastěji se ptají, proč se Česko a Slovensko rozdělily…? My taky ne, ale teď už víme!
Ještě jednou Staňovi moc děkujeme za bohatou besedu. V letošním roce se chtějí s kamarády vypravit do Litvy, Lotyšska a Estonska a plánují také Albánii. Šťastnou cestu a těšíme se na další zajímavé setkání!
Fotogalerie
15. 02.
Autor: Eva Pexová
Do světa nevidomých a neslyšících nás 31.1. uvedl klient brněnského TyfloCentra Jan Pavlíček. Sám je hluchoslepý, takže má zkušenosti s oběma druhy postižení. Společně s námi se tohoto setkání zúčastnili i členové klubu neslyšící. Besedu Jenda zahájil povídáním o tvůrci hmatové abecedy pro hluchoslepé Hieronymu Lormovi. Následovalo i praktické předvedení hmatové abecedy, každý účastník si nejprve jednotlivá písmena vyzkoušel na své dlani a poté si klienti ve dvojicích psali krátké věty do dlaně navzájem. V průběhu besedy Jenda zodpověděl množství otázek, téma přítomné opravdu zaujalo.
Součástí besedy bylo i sdílení zážitků ze světa nevidomých a neslyšících. Nevidomí a neslyšící účastníci besedy si s pomocí tlumočnice do znakového jazyka vzájemně sdělovali své zkušenosti , které získali při hledání zaměstnání, jednání na úřadech, ale i s každodenního života. Problémy, na které klienti narazili při hledání práce jsou z velké části stejné a to především nedostatek pracovních míst a často i neochota zaměstnavatelů lidi s postižením zaměstnat. Neskončili jsme ale pesimisticky, stejně tak jak se podařilo najít práci několika klientům TyfloCentra i někteří neslyšící zaměstnání našli a jsou v něm spokojení. My jen doufáme, že se řady zaměstnaných lidí s postižením budou do budoucna postupně rozšiřovat.
2. 02.
Autor: Eva Pexová
Je nevidomý a kdyby neměl v uchu dobrá naslouchadla, tak by ani neslyšel. Přesto ani to nebrání Janu Pavlíčkovi, aby provázel turisty jeskyní Blanických rytířů v Rudce na Blanensku jako oficiální průvodce.“
Je podzim a do znojemského TyfloCentra přijela kolegyně Tereza s Jendou Pavlíčkem. Všichni Jendu známe jako klienta, ale dnes zaujme roli besedujícího. Jeho život se hodně změnil, když se mu podařilo najít práci a o té nám dnes přijel vyprávět.
Jenda chtěl vždycky pracovat, ale pro člověka se zrakovým i sluchovým postižením není snadné práci najít. On to však nevzdal a jednoho dne se k němu štěstí obrátilo čelem a on potkal paní Zdenu Popelkovou, majitelku jeskyně Rudka u Kunštátu. Netrvalo to dlouho a dohodli se na spolupráci, Jenda se stal průvodcem v jeskyni Blanických rytířů Rudka.
Jeho cesta k průvodcovství ale nebyla jednoduchá. Nejprve se s pomocí kolegů musel naučit trasu na které bude provázet a následoval samozřejmě výklad plný zajímavostí, který si Jenda musel dokonale zapamatovat a nacvičit. Během celé sezóny Jenda v Rudce sám bydlí a intenzivně se věnuje své práci.
Musím říct, že Jendu jako klienta TyfloCentra znám několik let, ale změna která u něj nastala za poslední dva roky je veliká. Sám o své práci říká, že našel smysl života, způsob jak se realizovat a zdokonalovat své schopnosti a dovednosti. Myslím, že je perfektním příkladem pro další klienty, v tom jak vytrvat a cestu k zaměstnání nevzdávat.
31. 01.
Autor: Eva Pexová
Těsně před koncem roku jsme se spolu s klienty sešli na besedě o změnách v sociální oblasti v roce 2012, kterou pro nás připravila poradkyně Národní rady zdravotně postižených Mgr. Eliška Škrancová. Beseda navazovala na naše listopadové Podpůrné a brainstormingové setkání, kde jsme se již této problematice zevrubně věnovali.
Změny, které od nového roku nastanou se dotknou všech našich klientů, nejen těch aktuálně hledajících zaměstnání, takže zájem o besedu byl obrovský a klubovna praskala ve švech.
Beseda byla perfektně připravena a nabita informacemi. Změny které vstoupí v platnost v roce 2012 se týkají hlavně příspěvků na provoz motorového vozidla, příspěvku na individuální dopravu, průkazů mimořádných výhod ZTP a ZTP/P a příspěvků na kompenzační pomůcky. Další část besedy byla věnována problematice zaměstnanosti např. změn výše příspěvků zaměstnavatelům na mzdy zaměstnanců, rušení chráněných dílen a zavádění chráněných pracovních míst i rušení statutu zdravotně znevýhodněných osob. Následoval prostor pro dotazy, který klienti náležitě využili.
Od pracovnic znojemského TyfloCentra se klienti dozvěděli, kde jsou ve Znojmě nová sídla Úřadu práce a kam jednotlivé žádosti podávat. Informovali jsme je také o možnost využít odborné sociální poradenství a průvodcovské služby, které TyfloCentrum těžce zrakově postiženým lidem nabízí.
Beseda se uskutečnila pod hlavičkou projektu Slepotou život nekončí jako „Podpůrná a motivační aktivita“.
26. 01.
Autor: Jiřina Falková
Dlouhodobý zájem o činnost břeclavského pracoviště TyfloCentra Brno o.p.s. a pravidelné návštěvy inženýra Jiřího Petrů přivedly zdejší sociální pracovnice na myšlenku uspořádat besedu pro klienty. Poslanec Parlamentu ČR si udělal čas v úterý 24. ledna, kdy ho v klubovně netrpělivě očekávalo devět klientů se zrakovým postižením, kteří měli připraveno mnoho dotazů a postřehů k nové sociální reformě i současné české politické scéně.
Besedu uvedla jedna z pracovnic představením hosta, jeho životopisnými údaji, které inženýr Petrů později ještě rozvedl, a několika slovy o historii a známých osobnostech nejstarší české politické strany – ČSSD. Během odpoledne jsme se od poslance dozvěděli zajímavosti ze zákulisí jeho práce i ze sněmovny, okomentoval nejzásadnější novinky z nové sociální reformy a následně se rozvinula debata na související témata. Politik se zajímal o fungování nových zákonů v praxi, přišlo také na téma valorizace důchodů a zdražování, důchodové reformy a nedostatku práce v regionu.
Loučili jsme se o půl páté s úsměvem, když inženýr Petrů líčil, jak to v Parlamentu někdy bzučí jako ve škole o přestávce, a slovy jedné z klientek: „Víte, my jsme tady taky taková malá sněmovna. A naše paní „předsedkyně“ nás musí někdy i opakovaně utišovat, když chce něco říct…“ Na tom, že byla debata velmi příjemná a bohatá, se nakonec shodly pracovnice i klienti břeclavského TyfloCentra a politik si pochvaloval rozhled a informovanost všech zúčastněných.
Akce se uskutečnila v rámci projektu Slepotou život nekončí, který je financovaný z prostředků ESF prostřednictvím OP LZZ a státního rozpočtu ČR.
Za občerstvení děkujeme Ing. Jiřímu Petrů.
.
.
