3. 11.
Autor: Hana Dvořáková
Indie, oficiálním názvem Indická republika (anglicky Republic of India; hindsky Bhárat ganarádžja), je sedmá největší a s více než miliardou obyvatel druhá nejlidnatější země na světě, rozkládající se na Indickém subkontinentu v jižní Asii. Z politického hlediska jde o svazový stát (federaci) s demokratickým, parlamentním zřízením (někdy je označována jako „největší demokracie světa“). Je členem Commonwealthu, má jaderné zbraně a disponuje vlastním kosmickým programem; její ekonomika vykazuje po Číně největší růst na světě. Je považována za regionální mocnost.
Na východě Indie hraničí s Bangladéšem (4053 km) a Barmou (1463 km). Na severu a severovýchodě hraničí s Čínou (3380 km), Bhutánem (605 km) a Nepálem (1690 km). Na severozápadě sousedí s Pákistánem (2912 km). Na jihovýchodě za průlivem Palk Strait leží 65 km jižně od indických břehů ostrovní stát Šrí Lanka. Z jihozápadu, jihu a jihovýchodu omývá indické břehy Indický oceán.
Že Vás informace o této zemi zaujaly? Není divu. Indie je i přes vysokou chudobu zemí krásnou. Atmosféru země nám přiblížil v úterý 2.11.2010 „Potulný učitel“ pan Jan Tvrdík, který po Indii cestoval 3 měsíce. Ve vyškovském TyfloCentru nám prezentoval nejen fotky z této cesty, ale i mnoho zážitků a nechyběla ani haptická prohlídka suvenýrů jako dámské šaty, kafara, kterou používají na přenos vody z posvátných řek. Měli jsme i možnost si přičichnout k různým druhům koření, čajů. Pan Tvrdík vyprávěl zajímavě a poutavě, proto se už teď těšíme na další zážitky z jiných cest.
Fotogalerie
15. 10.
Autor: Klára Zárubová
Cestovatelské besedy mají už ve znojemském TyfloCentru svoji tradici a mnozí z nás v nich našli velké zalíbení. A není také divu, vždyť cestovat hezky v bezpečí domova kupříkladu až na Kanárské ostrovy je zážitek k nezaplacení. Také možná proto vyjádřili někteří z účastníků těchto besed přání, uskutečnit něco nového, třeba na téma historie. A tak jsme dali hlavy dohromady a vznikl nový cyklus historických besed s názvem „Znojemská historie aneb památky promlouvají“.
13.10 jsme se sešli v hojném počtu, abychom se společně přenesli do dob, kdy v našem městě začal vznikat monumentální kostel sv. Mikuláše. Našim průvodcem v dobách minulých byl pan Čtveráček, zapálený obdivovatel historie a učitel dějepisu. Na úvod jsme se dozvěděli, že po každé „teoretické“ besedě bude následovat názorná exkurze dané historické památky. Jako správný učitel nás pan Čtveráček hned ze začátku upozornil, že by bylo vhodné zapamatovat si co nejvíce informací, protože při dalším setkání pro nás bude připravený malý kvíz s několika otázkami. Nejprve jsme se seznámili se základními údaji: o typu stavby, jejím vzniku, či o podobě kostela v současnosti. K povídání o interiéru kostela jsme měli k dispozici napodobeniny některých cenných památek. Jmenujme například gotickou Chlebovou Madonu, o které pověst praví, že na místě, kde byla umístěna, nikdy neubýval chléb. Dále jsme si mohli prohlédnout nejrůznější kříže, zvonečky, mešní kalich, ozdobný misál, zlatou korunku pro jezulátko či kadidlo, které mělo podobu malých zrníček.
Při vyprávění o kostele sv. Mikuláše jsme nemohli opomenout ani historii tamní krypty, o které nám přišla poutavě vyprávět Jana Chadalíková. Překvapilo nás, že při znovuobjevení mikulášské krypty v roce 2003 se zde našlo přes 800 kosterních pozůstatků dospělých i dětí. Na konci historické besedy jsme využili jedinečnou příležitost, a vyzkoušeli jsme si i ozdobné ornáty – liturgické oděv určený pro kněze – které kostelu věnovala Marie Terezie. Za zapůjčení všech artefaktů vděčíme znojemskému monsignorovi Jindřichu Bartošovi. Už teď se mnozí z nás těší na exkurzi, která se bude konat přímo v kostele sv. Mikuláše.
Fotogalerie
22. 09.
Autor: Eva Pexová
Cestovatelské besedy jsou v Moravském Krumlově již tradicí. Tentokrát jsme přenesli na Kanárské ostrovy a prožili jsme na nic příjemných 90 minut. Největší část besedy se týkala ostrova Gran Canaria, který besedující Jana Puchegger Chadalíková navštívila několikrát a procestovala ho nejpodrobněji ze všech. Ani jiné ostrovy ze souostroví nepřišly tak úplně zkrátka. Ale povídali jsme si o nich především v souvislostech s Gran Canárií. Beseda byla, jako již tradičně, doplněna množstvím předmětů, které byly určeny k haptické prohlídce. Novinkou bylo to, že povídání bylo doplněno ještě promítáním záběrů z ostrova Gran Canaria a typickou španělskou hudbou. Právě ta dodávala besedě zajímavý podkres a v myšlenkách nám pomáhala přenést se na ostrovy „věčného jara“. Během besedy jsme si povídali o typickém rostlinstvu ostrova Gran Canaria, o zemědělství, o turistice, kterou žije celý ostrov, o místních zvycích a také o oblíbené ruční práci místních žen – o vyšívání. Neopomněli jsme ani místní rarity – „Dračí strom“, vlastně liliovitá rostlina vysoké tvrdosti, která se dožívá i více než 3 000 let a speciální jazyk původního obyvatelstva, který se ve školách učí dodnes.
Přítomné zaujaly i korálky a keramická nádoba. Ty byly vyrobeny podle předmětů nalezených zde z dob, kdy byl ostrov osídlen původním obyvatelstvem – Guanči. Během besedy jsme procestovali ostrov Gran Canaria křížem krážem. Zastavili jsme se v městečku Terror, kde je světoznámá balkónová ulička i kostel s obrazem patronky ostrova – Panny Marie z Terroru, chvíli jsme byli také na Malé Sahaře – místní malá poušť, nahlédli jsme do sopečného kráteru ve středu ostrova, kde žije polopoustevník Augustin a podle místní pověsti stále čeká na svou nevěstu. Čas uplynul velmi rychle a tak jsme se zase pomalu vrátili do podzimního Moravského Krumlova. Celou besedu uzavřelo nadšené zkoušení různých druhů oblečení, které pocházelo z Kanárských ostrovů.
Fotogalerie
23. 06.
Autor: Eva Pexová
„Podívej, to je ale nešika, je celý odřený, asi se vyboural na kole,“ je slyšet rozechvělý hlas. „A jestlipak měl cyklistickou helmu,“ konstatuje druhý hlas. „Au, au, to bolí, au, pomoc, pomoc!“, ozývá se pro změnu ze schodů za rohem. Takhle nějak začínal náš dnešní terénní kurz první pomoci na Hradišti – výkřiky zraněných, různorodé reakce účastníků. A na to vše dohlíželo shora usměvavé sluníčko, které našim akcím letos prostě přeje.
Během dopoledne si klienti znojemského TyfloCentra společně s klienty z Ateliéru Samuel v praxi vyzkoušeli ošetřit:
- Cizí těleso v ráně (hřebík ve stehně)
- Otevřený pneumotorax
- Rozsáhlé odřeniny na noze, ruce a hlavě
- Zavřenou zlomeninu předloktí
Kromě praktického nácviku v simulovaných situacích se dostalo i na opakování práce s laickým defibrilátorem. Naučili jsme se obvaz hlavy pomocí dvou obinadel – Hippokratovu čepičku. Zopakovali jsme si umělé dýchání a nepřímou masáž srdce. Zájemci si připomněli i oživování miminka. Pomocí cvičných obvazů jsme zkoušeli rozbíhavý obvaz kolene, překládaný obvaz stehna a předloktí. Zopakovali jsme i práci s šátkovými obvazy a také pravidla poskytování první pomoci.
Celé dopoledne proběhlo v plné práci. Klienti ocenili především to, že měli možnost si jednotlivá zranění osahat namaskovaná skoro jako v reálu a porovnat je se svými dosavadními představami o charakterech jednotlivých zranění.
Dnešní terénní kurz první pomoci uzavřel dvouletou výuku první pomoci ve znojemském středisku. Klienti si v praxi vyzkoušeli většinu z toho, co se během jednotlivých besed učili teoreticky. Akce se všem účastníkům velmi líbila. Závěrem nezbývá než popřát, aby získané vědomosti klienti nikdy nemuseli využít ve svém reálném životě.
Fotogalerie
9. 06.
Autor: Jana Puchegger Chadalíková
Během let 2008 – 2010 probíhaly ve Znojmě pravidelné besedy o poskytování první pomoci pro naše nevidomé klienty. Kromě teorie byla vždy velká část setkání věnovaná praktickému nácviku probraného tématu. Postupně tak naši klienti mohli vyzkoušet umělé dýchání a nepřímou masáž srdce u dospělého i miminka, práci s laickým defibrilátorem, různé druhy obvazů, naučili se přetočit zraněného z břicha na záda, ošetřit popáleniny i zlomeniny, seznámili se i s legislativou ohledně první pomoci a povinnosti ji poskytnout. Nebylo toho málo, co jsme si vyzkoušeli.
8. 6. 2010 se uskutečnilo poslední setkání na téma první pomoci. Věnovali jsme se různým polohám vhodným při různých poraněních. Teoreticky jsme probrali a prakticky vyzkoušeli:
- stabilizovanou polohu
- autotransfúzní polohu
- protišokovou polohu
- polohu vpolosedě
- na břiše
- Trendenlenburgovu polohu a další
Za mě, jako za lektorku všech těchto besed si přeji, aby naši klienti nikdy své poznatky nemuseli využít v praxi. Aby se nedostali do situace, kdy bude nutné poskytnout první pomoc. A po včerejším posezení píši s klidným svědomím, že pokud se do takové situace dostanou, budou si vědět rady. Včera jsem se o tom přesvědčila.
Poslední příležitost k zopakování si první pomoci a k ošetřování v simulované situaci bude ve Znojmě 23.6. 2010 – v areálu kláštera na Hradišti. Zájemci jsou srdečně zváni!
Fotogalerie
