18. 06.
Autor: Jana Puchegger Chadalíková
„Na Okoř je cesta jako žádná ze sta, vroubená je stromama…“, znělo v úterý nad rozhořívajícím se táborákem v prostorách Ateliéru Samuel na Hradišti. Sešli jsme se totiž v hojném počtu, abychom zavzpomínali na uplynulý školní rok, zazpívali si za doprovodu kytar a abychom si užili opékání špekáčků a jiných dobrot. Bylo fajn, že kromě znojemských klientů mezi nás zavítali i klienti odjinud (Brno, Kyjov) a také naši dobrovolníci a pěkné odpoledne užívali s námi. Sedělo se, opékalo, povídalo a zpívalo 3 hodiny. Spolupráce znojemského TyfloCentra s Ateliérem Samuel má již dlouhou tradici. „Samueláci“ nás pozvali do svých prostor a připravili posezení, ohniště a špekáčky, my jsme obstarali kytaristy (kterým tímto moc děkujeme) a další občerstvení (sponzorovala firma TLT Speedition ). Počasí nám nadmíru přálo – sluníčko na nás jen pokukovalo zpoza mraků a nijak nepálilo a déšť se také rozhodl ušetřit nás své přítomnosti. Při hřejivém táborovém ohni se vzpomínalo na akce právě končícího školního roku a plánovalo se i do budoucna. Právě táborák a opékání špekáčků byl jednou z aktivit, kterou by klienti přivítali i v dalších letech. Snad se tedy zadaří jej zařadit do programu pravidelně.
Fotogalerie
20. 05.
Autor: Jana Puchegger Chadalíková
Nápad na návštěvu lanového centra vyšel od jedné z našich klientek, která také s přípravou akce aktivně pomáhala. Skupinka 4 klientů se svými průvodci tak vyrazila do Brna do lanového centra Proud v úterý 18. května 2010. Další účastníci se přidali v Brně.
V lanovém centru už na nás čekali s připraveným programem, který jsme domlouvali dlouho dopředu tak, aby vyhovoval našim klientům s těžkým postižením zraku. Nejdříve jsme si na rozehřátí zahráli na loučce různé zajímavé hry (např. dvojice se hledaly poslepu podle indicíí, které si každý vylosoval a které se mohly nejen prohlížet hapticky, ale také ochutnávat). Následoval nácvik pohybu na laně a jištění na nízkých překážkách (cca půl metru nad zemí). Instruktorka lanového centra Alice vždy kontrolovala, zda děláme všechno správně a opravovala a upravovala jištění a úvazy. Odvážnější z nás si mohli zkusit i pohyb na vysokých překážkách. Vždy jsme dbali na maximální možnou bezpečnost lezců. Kdo se na vysoké překážky neodvážil, mohl se bez problémů vrátit k těm nízkým a dosyta si zalozit tam. A nejšikovnější klienti s zkusili i zdolání tandemové překážky. A povedlo se jim to! Právě týmová spolupráce dvou osob při překonávání překážek je tím největším zážitkem z lanového centra.
Po třech hodinách sportovních výkonů na lanech přišel vhod oběd v nedaleké restauraci. A pak už jen cesta autobusem domů, během níž jsme si nadšeně o našich dojmech a zážitcích povídali. A za rok jedeme znovu !
21. 04.
Autor: Jana Puchegger Chadalíková
Konečně se oteplilo a tak jsme s klienty vyrazili do přírody. Naplánovali jsme turistickou vycházku na Šobes – známou vinici nedaleko Hnanic. Cestou tam a zpět jsme ušli asi 6 km a příroda nám přichystala během cesty několik zajímavostí – rostlin i živočichů k prohlídce.
Hned na začátku naší cesty se vyhřívala užovka stromová, která správě v této lokalitě hojně vyskytuje. Přechod přes visutý most nad Dyjí měl také své nezapomenutelné kouzlo. Rostliny kolem cesty krásně barevně kvetly a voněly – pampelišky, sedmikrásky, modřence, petrklíče, sasanky, plicníky… Na samém vrcholu Šobesu se v trávě, v listí i na cestě vyhřívaly na slunci ještěrky – nádherní ještěrčí samečci zbarvení do zelenomodra a také hodně loňských ještěrčích mláďat, která se ještě nevybarvila a měla tak hnědou barvu. Ty bylo těžké najít pohledem, protože je jejich barva maskovala. Ale spolehlivě je prozrazovalo šustění při zběsilém útěku před námi. Cestou tam i zpět neušly naší pozornosti ani informační tabule a tak jsme se dověděli, že:
- lokalita Šobes byla osídlena již v době pravěku
- ve středověku se zde pěstovalo víno a dováželo se na císařský dvůr do Vídně
- zde žijí pohromadě všechny 4 druhy užovek, které se u nás vyskytují na jiných místech samostatně
- že užovka stromová je z nich nejvzácnější, je chráněná. Dorůstá až do délky dvou metrů, je zbarvená do hněda, černa, některé s příměsí tmavě zelené.
- zde žije mnoho ještěrek
- se zde pěstují tyto odrůdy vína: Ryzlink rýnský a vlašský, Rulandské šedé a bílé, Pálava a Sauvignon
- visuté mosty přes Dyji jsou celkem 3
- visutý most pod Šobesem neopravitelně poškodila povodeň v roce 2002, ale už v roce 2003 se jej podařilo vybudovat znovu
Na závěr naší procházky po Šobesu jsme si hapticky prohlédli zídky, které jsou pro tuto lokalitu typické – kamenné, stavěné nasucho (bez pojiva), aby lépe poskytovaly ve štěrbinách úkryt pro drobné živočichy.
16. 04.
Autor: Jana Puchegger Chadalíková
Aprílové počasí začátkem dubna není nic neobvyklého. Jarní deštík ale neodradil naše klienty od chuti na poznávací výlet do nedávno zpřístupněného podzemí v malé vesničce Přeskače na Znojemsku.
Co všechno je v Přeskačích k vidění:
- Hlavní a vedlejší podzemní chodbu
- 2 kruhové místnosti pro úkryt osob s komíny sloužícími k odvodu kouře z ohniště
- 1 kruhovou místnost pro uložení potravin
- Zachovalá obilní jáma
- Expozici ve vstupní části podzemí
- Velké množství předmětů bylo možno si prohlédnout hapticky, např. střepy různých nádob …)
Přeskačské podzemí má mnoho zajímavostí, o kterých jsme se dověděli z výkladu naší průvodkyně. Samo podzemí bylo objeveno náhodou v roce 2004. Zpřístupněno bylo na podzim roku 2009. Většinu vyklízecích prací provedli obyvatelé obce Přeskače svépomocí a ve volném čase. Podzemní prostoty jsou vykopány v hornině nazývané hadec. Tato hornina je velmi pevná a má zvýšený obsah železa. Zajímavostí jsou žíly mastku a chloritů a chalcedonu. Podzemí bylo budováno pravděpodobně mezi 14. a 17. stoletím. Hlavní chodba je dlouhá asi 35 metrů, široká 150 – 180 cm a vysoká 170 – 190 cm. Strop podzemí se nachází cca 2,5 metru pod povrchem.
Po zajímavé prohlídce podzemí jsme se ještě měli možnost navštívit románský kostel Všech svatých v Přeskačích, který je evidován v seznamu národních kulturních památek.
Na závěr jsme se vydali v mírném jarním deštíku do sousedních Tavíkovic, odkud nám pak jel autobus přímo domů, do Znojma. Tato dvoukilometrová procházka mezi právě osetými poli byla příjemným zakončením celého výletu.
9. 03.
Autor: Jana Puchegger Chadalíková
Bowling ve Znojmě
Bowlingové odpoledne ve Znojmě začalo malým zpožděním – z původně přihlášených 4 klientů se v domluvený čas na místě srazu nacházela jen jedna klientka. Ostatní si popletli autobusovou zastávku a vystoupili tam, kde neměli. Svůj omyl ale brzo napravili a sešli jsme nakonec tedy všichni v 15:05 v Bowling baru v Příměticích.
Nejdříve bylo potřeba pomoci klientům s výběrem bot, které odpovídaly jejich velikosti. Po chvíli jsme ale všichni měli na nohou speciální obuv, která nepoškozuje citlivý povrch bowlingové dráhy. Poté nám pan vedoucí ukázal naši dráhu a vysvětlil základy zacházení s dráhou, donesl nám i občerstvení a my se mohli vrhnout na hru. Největší zkušenosti s hraním bowlingu měla paní Turková. Jako jediná z nás totiž hraje i závodně a tak nám všem předvedla, jak se to má dělat (správnou techniku uchopení koule a techniku hodu). A pak jsme se pustili do házení všichni. Měli jsme pro sebe jednu dráhu, takže jsme se střídali. Klientům se zpočátku dařilo neomylně trefovat jen oba kraje drah, ale časem a cvikem se zdokonalili. Začalo se dařit všem.
Každý z klientů si oblíbil jiný způsob hry: Jedna klientka zkoušela techniku pomalého koupení, jiný klient zase povzbuzoval bowlingovou kouli mocným křikem a další se našel v hodu obouruč. Všechny nás samozřejmě přehrávala paní Turková, která házela samé desítky a devítky, protože v této disciplíně závodí.
Hodinka utekla jako voda a klienti odcházeli spokojení a nadšení z poznávání nového sportu.
