15. 05.
Autor: Tereza Kozderová
V pondělí 12. května jsme se vydali na vycházku do Willsonova lesa. Paní Ing. Alexandra Koutná se s námi setkala na konečné zastávce trolejbusu č. 39 a pověděla nám o historii Willsonova lesa. Wilsonův les je les či spíše lesopark o přibližné rozloze 34,4 ha, rozkládající se převážně na jižním okraji městské části Brno – Žabovřesky, jižním cípem zasahuje do městské části Brno – střed. Jak nám bylo vysvětleno, lesopark je obvykle příměstský les, který v sobě kombinuje prvky původního lesa a běžného městského parku. Lesopark byl založen roku 1882 velkostatkářem a notářem Ludvíkem Odstrčilem. Po úvodním seznámení s Willsonovým lesem jsme se vydali prozkoumat jeho krásy. Hned po pár úvodních krocích jsme se dostali na můstek, který stojí na vrcholu sjezdovky. Odtud se nám naskytl krásný pohled na Brno a celou sjezdovku pod námi. Vítr a sluníčko si s námi po celou dobu naší výpravy pohrávalo, ale dešti nepovolilo, aby nás smočil. Většina cest byla z kopce a tak naše putování utíkalo docela rychle. Postupně jsme odhalovali flóru celého lesa.
O zástupcích fauny nebo zvířat jsme si spíše povídali, i když se na malou chvíli stal naším členem i nezvaný host – sršeň. Naštěstí klientka vyvázla s lehkým štípnutím a úsměv na rtech nezmizel. Paní Koutná nás zavedla ke studánce, která je mimo cestičku. Protože jsou mezi námi vycházkoví nadšenci, nebylo ku škodě, když jsme se zastavili i u „fit centra“ v lese, kde jsme ukázali své dovednosti i v přitahování. Ve zdravém těle je i zdravý duch a nezáleží na tom, kolik nám je let. O tom jsme se sami na vlastní oči mohli přesvědčit, když nás čiperný osmdesátník všechny strčil do kapsy v přitahování se :-).
Na závěr celého našeho vycházkového odpoledne jsme si dopřáli sladkou odměnu v hospůdce na Rosničce. V okamžik, kdy jsme nastupovali do tramvaje, se mírně rozpršelo, tak jsme si všichni oddychli, že nás to nepotkalo.
Velmi děkuji paní Koutné za její výklad a všem, kteří se zúčastnili. Tuto vycházku jsme si jistě všichni užili a věříme, že se brzy zase do Willsonova lesa vrátíme a u toho můžete být i vy – jste srdečně zváni.
Fotogalerie
14. 05.
Autor: Eva Pexová
Uprostřed klidné pohraniční vesničky Nový Přerov na Mikulovsku leží stará zemědělská usedlost, jejímž dávným hospodářem byl statkář Jáně s rodinou. Na jaře roku 1998 statek koupili manželé Kosmákovi jako chátrající objekt. Po několika letech trpělivé rekonstrukce vybudovali hospodářkou usedlost, obklopenou krásnou přírodou a ochočenými zvířaty, vždycky svolnými k pohlazení a podrbání za uchem. Do této oázy klidu jsme se vydali v úterý 6.5. s klienty znojemského a brněnského TyfloCentra.
Pan Kosmák se nás ujal a provedl nás celou usedlostí, vyprávěl nám o historii sídla a zvířatech, které se rozhodli chovat. Naše první zastávka směřovala k ohradě, kde na nás už netrpělivě čekal kozlík Kvido, který se nechal hladit i krmit speciálními granulemi. Dozvěděli jsme se o výrobcích z kozího mléka, které paní Kosmáková vyrábí, na příští rok prý chystají i kozí zmrzlinu. Kolem usedlosti je i rozsáhlá louka s ovocnými stromy, z nichž veškerá úroda se zpracovává na výrobu domácích marmelád, sirupů a pálenek.
Procházkou jsme pokračovali k ohradě s koňmi, zájemci mohli jít přímo do ohrady, pohladit si koně opravdu zblízka. Koníci Lentilka a Sametka si všímali hlavně našich batohů se svačinami a nechali se ochotně drbat. Přiběhlo se na nás podívat stádo všetečných kamerunských koziček. Pokračovali jsme do výběhu k ovečkám a kravičce Amálce, opět následovalo hlazení a drbání, tentokrát měli klienti možnost vyzkoušet si i krmení oveček suchým chlebem přímo z ruky. Čekalo nás nejatraktivnější zastavení, klienti měli možnost zažít projížďku na krásných koních. Ne všichni se odvážili, ale ti kteří na hřbet koně vylezli, byli nadšení.
Při obědě si klienti vyprávěli, který zážitek pro ně byl nejpůsobivější. Ocenili, že se ke zvířatům dostali opravdu blízko, mohli si je pohladit, nakrmit a vyzkoušet i jízdu na koních. Líbila se jim i místní rovinatá krajina a v budoucnu by sem rádi opět přijeli na turistický výlet. Děkujeme manželům Kosmákovým za jejich čas a místnímu personálu za vstřícný přístup.
Fotogalerie
7. 05.
Autor: Eva Pexová
Nestává se často, aby se klienti Znojemského a brněnského TyfloCentra sešli na jedné akci, proto jsme rádi přijali pozvání našich kolegů z Brna a společně se vypravili na výlet lesnickou stezkou okolo Buchlova.
V Brně jsme za slunečného počasí společně nasedli do autobusu, který nás dovezl do Buchlovic. V kopcích nám počasí už tolik nepřálo, začalo jemně pršet, ale my se přesto neohroženě vydali na cestu. Nejdřív jsme procházeli vesničkou a pak jsme začali stoupat lesem k Buchlovu. Cesta byla různorodá, místy tráva, místy bláto a kameny, ale vše se dalo zvládnout.
Naši průvodkyní na tomto výletě byla lesní inženýrka Alena Prýmková, kterou brněnští klienti dobře znají. Cestou pro nás připravila několik poznávacích zastávek, na té první nám představila místní rostliny, klienti si je pak mohli prohlédnout, očichat i osahat. Seznámili se tak s kůrou Habru, rostlinkou Jetele lučního – latinsky „Trifolium“, Jetelem plazivým, Mařinkou vonnou a dalšími. Po chvíli jsme dostoupali do podhradí a čekala nás druhá zastávka, tentokrát nám paní Prýmková představila místní stromy, opět jsme si je mohli osahat a zjistit jak typicky tvarované listy má dub zimní, habr obecný, nebo lípa srdčitá. Na této zastávce jsme se také rozhodovali, jak bude naše cesta pokračovat, vzhledem k deštivému počasí jsme se rozhodli, že se půjdeme podívat na hrad a lesnickou stezku tentokrát vynecháme. Když jsme dostoupali k hradu, někteří z nás se šli schovat do tepla místní restaurace a my vyrazili na Buchlov. Navštívili jsme zdejší výstavu keramické tvorby, prohlédli si nádvoří a nakoupili suvenýry, samotná prohlídka hradu by byla protentokrát příliš dlouhá a tak jsme se s klienty dohodli, že hrad navštívíme při dalším výletu. Po krátké pouze jsme se vydali zpět k autobusu, cestou nás ještě čekala poslední zastávka, na které jsme se dozvěděli něco o semenářství a o tom jaká zde žijí zvířata. Potkat tu můžete třeba prase divoké, jelena obecného, daňka evropského a srnce obecného. Výklad naší průvodkyně všechny zaujal, klienti pokládali doplňující otázky a byli znalostmi paní Prýmkové nadšeni. Proto jsme už při čekání na autobus začali plánovat další společný výlet, při kterém se na lesnickou stezku už opravdu podíváme a snad nám bude víc přát i počasí.
Fotogalerie
9. 04.
Autor: Martin Bořivoj Novosad
V pondělí 7. 4. 2014 jsme se vydali (klienti z Brna i Vyškova) za slunného a teplého počasí na turistický výlet za poznáním okolí Vyškova.
V 10.00 jsme společně odjeli autobusem z Vyškova do obce Ruprechtov, kde jsme navštívili zajímavou dobovou chalupu s doškovou střechou. Poté jsme společně pokračovali za poznáním největší pamětihodnosti v obci, která je ojedinělá nejen u nás, ale i v Evropě. Jedná se o větrný mlýn holandského typu s Halladayovou turbínou, který se nachází na konci obce. Je navržen do seznamu dědictví UNESCO. Mlýn jsme si důkladně prohlédli a vyslechli poutavý odborný komentář. Po prohlídce mlýna a okolí, nás čekala asi 7 km dlouhá procházka lesem, cílem byla vesnice Rychtářov. Cesta nám příjemně ubíhala, sluníčko svítilo a my jsme si měli pořád o čem povídat. Bylo také několik zastávek na občerstvení, které jsme si ještě zpestřili informacemi o zajímavých místech z této oblasti. Asi po třech hodinách chůze jsme přišli do obce Rychtářov, kde jsme chvíli čekali na příjezd autobusu. Zpáteční cesta do Vyškova nám rychle ubíhala, stále bylo hezké počasí a my jsme pozorovali okolní krajinu. Po příjezdu do Vyškova jsme společně zašli do nově otevřené cukrárny nedaleko od náměstí. Nad šálkem výborné kávy se sladkým zákuskem jsme si povídali o vydařeném výletu. Opravdu se vydařil, prožili jsme krásný slunečný den v přírodě a navštívili jsme zajímavá místa. Po ukončení akce jsme se rozloučili a klienti z Brna odjeli domů. Všem, kteří se na akci podíleli a zúčastnili se jí, moc děkujeme a těšíme se na další.
Fotogalerie
7. 02.
Autor: Martina Ludvíková
„Přirozeností člověka je hledání radosti“ říkal pan Werich, a proto jsme se 3. Února 2014 „přenesli k moři“. Měli jsme dost námrazy, která pokryla většinu chodníků v Brně. Utekli jsme společně do solné jeskyně, kde nám průvodce dělal hlas pana Wericha. Jeho poutavé vyprávění povídek nás nejednou přivedlo k úsměvu na rtech a pohodové náladě. Krystalky soli, se kterou si někteří v rukách pohrávali, byly malou připomínkou toho, jak ležíme na pláži a hrajeme si s oblázky, či stavíme hrad z písku na letní dovolené u moře. Báječně jsme si odpočinuli, nadýchali se mořského vzduchu a po hodině strávené relaxací jsme se vydali zpět na cestu domů. Rádi tuto akci zopakujeme a budeme se těšit, že s námi „poletíte kolem světa“. Pan Werich bude jistě zase s námi. Děkujeme za návštěvu.
Fotogalerie
