25. 10.
Autor: Alžběta Sedláková
Kdo má rád vycházky, možná už zabrousil do Mokré Hory a okolních lesů. Teplé babí léto vylákalo ven i nás. V pondělí 21. října 2013 jsme vyrazili autobusem z nádraží v Králově Poli a z Mokré Hory pokračovali po naučné Stezce zdraví k jehnickým rybníkům. Na břehu prvního jsme spatřili dřevěné lavičky, které vypadaly jako dolmeny památného Stonehenge. A na nich, světe div se, vodník! Ale ne, to byl jen správce rybníku. Přisedli jsme si a požádali ho, aby nám o rybnících něco pověděl. „Ono dohromady není co vyprávět…“ si možná pomyslel, ale přesto jsme se něco málo dozvěděli. Třeba, že tento rybník je vlastně jakási rybí školka. Kapři a jim podobné rybky se zde krmí a rostou, aby při potřebné velikosti byly přesazeny do novomlýnských nádrží a jiných rybářských revírů. To může trvat rok i více.
Posilněni svačinou i novými znalostmi jsme se vydali dál proti proudu bublajícího potůčku Ponávka, který napájí rybníky. Překvapil nás bahnitý terén a kaluže na cestě, ale vyhrnuté nohavice to vyřešily. Inu – Mokrá Hora. A proč je vlastně mokrá? Vysoká hladina Ponávky podmáčí okolní louky a na soutoku s potokem Rakovcem vytváří širokou údolní nivu. Louky byly v minulosti vysoušeny a zaváženy, avšak neúspěšně. Proto je zde hojnost mokřadní vegetace a živočichů. Prý zde žijí i raci. V rybníce roste orobinec, typická zdejší rostlina. Sáhli jsme si na její úzké dlouhé listy. Byli jsme zvědaví i na místní slípky zelenonohé, ale ty jsme nespatřili.
Z hráze mezi 3. a 4. rybníkem jsme viděli bývalou železniční zastávku Jehnice, kterou pozdější majitelé přestavěli na rekreační objekt. Tato trať vedoucí z Brna do Tišnova je velmi frekventovaná i dnes, jak jsme poznali. Jen už zde vlaky nestaví.
Minuli jsme starý lom na granodiorit a stoupali k Jehnicím. Duby a buky na okolních svazích pomalu shazovaly žluté listí, které příjemně vonělo. Stálo nás trochu úsilí vyškrábat se na kopec do Jehnic, ale pak jsme si v parku odpočinuli, občerstvili se a pokračovali přes les do Mokré Hory. U rozcestníku na Rakovci jsme zjistili, že například Adamov je vzdálen jen 6,5 km a Ořešín pouhého 0,5 km.
Cestou do Mokré Hory jsme míjeli udržované chaty a postupně došli k zastávce MHD, kde naše cesta začala.
Snad nám tak hezké počasí vydrží ještě nějakou dobu. Hodilo by se to třeba na vycházku s nordic walkingovými holemi 15.11. v okolí Palackého vrchu, co myslíte?
Fotogalerie
24. 10.
Autor: Zuzana Šrámková
Na říjen nezvykle teplé a slunečné počasí vylákalo v pondělí 21. 10. 2013 klienty a pracovnice vyškovského TyfloCentra na procházku. Odehrávala se netradičně na vyškovském hřbitově, jehož správce pan Jiří Lelek byl tak ochotný, že si udělal čas a připravil pro nás prohlídku s odborným výkladem.
Úderem 14. hodiny nás pan Lelek přivítal a pustil se do výkladu. Seznámil nás s nejstarší historií hřbitova, takže jsme se dozvěděli například to, že v místě dnešního hřbitova byl původně kapucínský klášter a hřbitov vznikl v roce 1789. Poté jsme se odebrali k „minivýstavě“ předmětů nalezených při kopání hrobů. K vidění a ohmatání byly lahvičky, které se naplněné svěcenou vodou vkládaly do rakví, zbytky granátu, jenž dopadl na území hřbitova, a další zajímavé předměty. Následně jsme zahájili procházku hřbitovem. Správce hřbitova nás nevedl od jednoho hrobu ke druhému, ale vybral ty, které patří významným vyškovským osobnostem nebo lidem, jejichž osudy stojí za připomenutí. Zastavili jsme se tedy kupříkladu u hrobů starosty, prvního vyškovského válečného letce, poslední šlechtické rodiny či ministra, jenž byl donucen podepsat Mnichovskou dohodu. Jedna ze zastávek proběhla u kolumbária a vsypové loučky, kde nám pan Lelek mimo jiné vysvětlil, jaký je rozdíl mezi vsypovou a rozptylovou loučkou. Neméně poutavá byla návštěva podzemních prostor. Nachází se hluboko pod hřbitovem (až osm metrů) a původně toto podzemí sloužilo jako sklepy místního kláštera. Teplota ve sklepech se pohybuje celoročně mezi 8 a 10 °C. Ve válečných letech byly sklepy využívány jako protiletecký kryt a v současné době jsou jednou až dvakrát ročně otevřeny veřejnosti, trvalé zpřístupnění se však neplánuje.
Z prohlídky jsme odcházeli nadmíru spokojení. Krásné počasí, průvodce – odborník na slovo vzatý, poutavé příběhy a neotřelé prostředí – díky tomu všemu jsme zažili další povedenou akci!
Fotogalerie
22. 10.
Autor: Zuzana Šrámková
V úterý 15. října 2013 bylo zamračené, trochu pochmurné ráno. Avšak to nás – klienty a pracovníky vyškovského TyfloCentra – neodradilo od radostného očekávání, co zajímavého nám přinese výstava, na kterou jsme se vypravili do Pavilonu Anthropos v Brně.
Z Vyškova jsme vyjeli něco málo po půl deváté. Cesta nám příjemně uběhla a my jsme se po desáté hodině již procházeli parkem, uprostřed kterého se nachází Pavilon Anthropos. Tento pěkný park přímo láká k procházkám. Listí nám šustilo pod nohama a my jsme se s chutí prošli mezi krásně zbarvenými stromy.
V Anthroposu se nás ujala velmi milá a sympatická paní Brychtová, která nás provedla celou výstavou a umožnila nám „osahat si“ exponáty a dokonce ochutnat výtažek ze stromu baobab. Bylo zde ke zhlédnutí spoustu exponátů – od kůže lvice, přes různé hudební nástroje, plody stromů až po rituální masky. A znáte příběh, který se váže ke stromu baobab? Tento strom byl prý tak rozmařilý a neustále si vymýšlel, jaké by chtěl listy a tvar koruny až se Bůh opravdu rozhněval, vytrhl jej ze země i s kořeny a postavil zpět na zem obráceně. A opravdu, pokud si korunu stromu prohlédnete, připomíná kořeny stromu. Po poutavém vyprávění paní Brychtové jsme ještě zhlédli dokument o africkém kmeni Pigmejů, kteří přesto, že žijí ve velmi skromných podmínkách, jsou šťastni a dokáží se bezprostředně radovat ze života.
Po skončení prohlídky jsme se plni dojmů vydali na zpáteční cestu. Výlet se nám vydařil a věříme, že spolu zažijeme ještě další podobně úspěšné akce.
17. 05.
Autor: Vladimíra Nováková
Květnové úterý s datem 14. 5. nás svým krásným počasím vylákalo na celodenní výlet do Olomouce. Cílem naší cesty se stala bazilika na Svatém Kopečku, kterou v minulosti navštívil i papež Jan Pavel II. Průvodkyní na cestě k bazilice nám byla řádová sestra Dagmar Trojanová. Netradiční trasu, kterou zvolila, bychom pravděpodobně nenašli v žádném turistickém průvodci, ale možná právě tím byla tato pouť „cestou necestou“ pro mnohé z nás zajímavější a dobrodružnější.
Krátce po příchodu na Svatý Kopeček se nás ujal místní kaplan Ambrož Šámal, který si pro nás připravil komentovanou prohlídku baziliky Navštívení Panny Marie. Měli jsme možnost prohlédnout si model baziliky, celé vnitřní prostory s bohatou sochařskou a reliéfní výzdobou i navštívit ambit s kaplí Jména Panny Marie. Zajímavostí byl například oboustranný oltář, který při větší návštěvě poutníků umožňoval sloužit dvě mše či bohoslužby současně. Závěrečná hra na dřevěné varhany v podání pana kaplana byla příjemným zpestřením celé návštěvy.
Po návštěvě baziliky jsme neodolali lákadlům v místní cukrárně – posezení v ní bylo takovou sladkou tečkou na závěr. Nakonec byl ještě čas i na prozkoumání okolí baziliky na vlastní pěst a nákup suvenýrů a potom už nás čekala cesta zpět do Brna. Vraceli jsme se příjemně unavení, ale obohaceni o množství nových zážitků a dojmů. A protože nám v nabitém programu už nezbyl čas na prohlídku centra Olomouce, shodli jsme se na tom, že se sem v budoucnu rádi vrátíme.
Fotogalerie
3. 05.
Autor: Klára Zárubová
Úterý 16. dubna patřilo ve Znojemském TyfloCentru turistické vycházce na Kraví horu – náhorní pláň jihozápadně od historického Znojma mezi údolím Dyje, Sedlešovicemi a Konicemi. Komentovanou vycházku si pro nás připravila paní Holubová, pracovnice Národního Parku Podyjí. Ve skupince 8 lidí jsme se vydali od řeky Dyje, nedaleko znojemské přehrady, jihozápadním směrem.
Kraví hora je již součástí Národního parku Podyjí a je porostlá jednak lesním porostem a jednak ojedinělou vřesovištní vegetací a teplomilnou květenou, které se zde daří kvůli výborným mikroklimatickým a půdním podmínkám. Zajímavostí je, že v péči o místní vřesovištní porosty napomáhá velkou měrou pasoucí se dobytek, zejména pak ovce, ale také pravidelné kosení trávy.
Během vycházky nám naše průvodkyně, paní Holubová, komentovala vše co bylo k vidění – kolem jakých rostlinek jdeme, jak která vypadá, nebo jaké má léčivé účinky. Skoro každého zástupce místní flóry jsme si mohli osahat, nebo si přivonět. Viděli jsme například Plicník lékařský, Violku vonnou, Akát, Břečťan, Dýmnivku plnou a jiné. Procházeli jsme kolem zajímavých stromů. Slyšeli jsme šplouchání řeky, šumění listí a dokonce i stádo ovcí.
V přístřešku, který byl na Kraví hoře, jsme si dali svačinu, načerpali síly a vydali se na zpáteční cestu. Procházka byla opravdu povedená – nejen že se povedlo počasí, ale především se nám pro naše turistické zájmy povedlo oslovit člověka na pravém místě. Průvodkyni, která nám dokáže přiblížit vše, co nemůžeme v přírodě na první pohled sami spatřit.
