12. 02.
Autor: Irena Kocí
Ve dnech 6. – 24. ledna 2011 proběhla v Malé královopolské galerii v Brně jedinečná výstava prací těžce zrakově postižených klientů sociálně-terapeutické dílny HapAteliér brněnského TyfloCentra, nazvaná Dotekem aneb Bílá v bílé.
Vystavené obrazy a objekty v bílé barvě s pestrobarevnou vodící linií, tvořenou barevnými vzdušnými balony, celý tento výstavní koncept snesl poměřování náročnými kritérii výtvarného umění. Nejednalo se totiž pouze o raritní výstavu, kdy jsou návštěvníci v úžasu z toho, že i lidé s těžkým zrakovým handicapem vůbec dokáží takto tvořit. Kompaktnost všech vystavených dílčích cyklů – ať je to keramický labyrint, zvukové keramické obrazy, dřevěné hmatové obrazy, papírové slepotisky, nebo tajemné neprůhledné papírové krabice s ukrytými objekty – to vše spolu úzce souviselo a nabízelo tak návštěvníkům pohled do světa lidí se zrakovým postižením. Jak píše vedoucí sociálně-terapeutické dílny HapAteliér brněnského TyfloCentra Mgr. Jana Pilgrová v katalogu k výstavě: „Jak už sám název »Dotekem« napovídá, je na této výstavě zakázáno se nedotýkat. Kdo si jednotlivé exponáty neprohlédne hmatem, jako by na výstavě nebyl.“
A to byl jeden z hlavních smyslů výstavy – co nejvíce přiblížit návštěvníkům výstavy způsob vnímání světa nevidomých a slabozrakých lidí. Kdo z návštěvníků přistoupil při prohlížení vystavených objektů na zapojení hmatu, ten byl obohacen o další rozměr výpovědi vystavených děl.
Jedna z žen, které výstavu hlídají, si expozici pochvaluje a popisuje: „Vytáhne nás to z našeho času do jiné dimenze. A na naši psychiku to působí blahodárně, přináší nám to potěšení. No, a na co se těšíme, to nás posiluje.“
Zápisy v návštěvní knize přibývaly každým dnem. Za ojedinělý zážitek děkují pravidelní návštěvníci galerie, náhodní kolemjdoucí a také učitelé z okolních škol, kteří sem přišli i s celými třídami žáků. Katalogy k výstavě, vytištěné i v braillově písmu, ocenili návštěvníci výstavy z Ústavu sociální péče v Chrlicích. Za všechny vzkazy návštěvníků výstavy cituji: „Výstava je naprosto úžasná. Nejvíc se mi líbil dřevěný obrázek Zuzany Urbánkové. Senzace! Těch krabic jsem se trochu bála. Nebylo mi to moc příjemné do nich sahat a nevědět, co mě čeká. Jen v té červené se mi hned líbilo a zdálo se mi, že jsem v ní nahmatala stromy.“ Další ohlasy z výstavy jsou k přečtení pod článkem.
Děkujeme všem, kteří nám výstavu pomohli realizovat i návštěvníkům výstavy za podporu a povzbuzení. A největší poděkování patří těm, kteří se dotýkali, sahali, hmatali, bělostnou barvu vystavených exponátů tak ztmavnout nechali!
Fotogalerie
Výstava se uskutečnila v rámci sociálně terapeutické dílny HapAteliér. Tato služba je součástí projektu „Zajištění vybraných služeb na území Jihomoravského kraje“, který je financován z Evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a státního rozpočtu České republiky.
25. 01.
Autor: Klára Zárubová
Úterní dopoledne 18. ledna 2011 znamenalo pro mnohé z klientů znojemského TyfloCentra šanci ověřit si šikovnost vlastních rukou. V tento lednový den jsme totiž zavítali do brněnské sociálně terapeutické dílny, kterou poznáte podle příznačného názvu HapAtelier.
Zasedli jsme k podlouhlému pracovnímu stolu a zaposlouchali se do povídání, během kterého nás vedoucí HapAtelieru Jana Pilgrová seznámila se vznikem této dílny. Dále nás zasvětila do tajů nejrůznějších výtvarných postupů a činností, kterým se zde klienti věnují. Pro zájemce bylo možno obeznámit se i s nástroji, které zde mají klienti k dispozici – naši pozornost si jednoznačně získal tkalcovský stav.
Po úvodním představení této výtvarné dílny jsme se už mohli pustit do práce. Když jsme si vyslechli postup výroby, dostali jsme do rukou filc. Měli jsme k dispozici velkou barevnou škálu tohoto materiálu, ze kterého se dá snadno stříhat, trhat, lepit i sešívat. Každý z nás dostal plastové vajíčko, které si podle libosti naplnil – na výběr byly tyto suroviny – čočka, hrách, sůl a rýže. Takto vzniklé chrastítko jsme obalili filcem a spolu s vodou a mýdlem jsem ho začali „hňácat“ do výsledného oválného tvaru. Brzy jsme pochopili, že takový postup potřebuje svůj čas a péči, a tak jsme se zaposlouchali do relaxační hudby a při společném povídání nám výroba chrastítka z filcu utekla jako voda.
Návštěva Sociálně terapeutické dílny se konala v rámci projektu Slepotou život nekončí, který umožňuje připravovat pro vás různé besedy, exkurze, návštěvy a aktivity, které vás mohou obohatit o nové zkušenosti i poznatky. Můžete se tak zapojit do zajímavých činností a strávit čas s druhými lidmi.
Tvořivé dopoledne jsme zakončili prohlídkou interaktivní výstavy prací zrakově postižených klientů sociálně terapeutické dílny HapAtelier v Malé královopolské galerii, při které nás na první dotek zaujala především dešťová hůl, výtvory v neprůhledných krabicích nebo špendlíkové či zvukové obrazy.
Po obědě v nedaleké restauraci jsme se s pocitem dobře vykonané práce vraceli domů.
Fotogalerie
Aktivita se konala v rámci projektu „Slepotou život nekončí“, který je financován z evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a ze státního rozpočtu ČR.
21. 12.
Autor: Irena Kocí
Ve dnech 13. a 14. prosince 2010 proběhla jubilejní desátá vánoční dílna v sociálně terapeutické dílně HapAteliér brněnského TyfloCentra.
U těžce zrakově postižených lidí spočívá vnímání okolí především na slovech a na zvucích. Detailním popisem průvodce, a zejména svým hmatem, získávají konkrétnější představu o okolí i o věcech. A dokonce je sami proměňují. Jejich prsty jakoby získaly čtvrtý rozměr – s jakou jemností a úplností dokáží několika doteky proniknout za povrch věcí, námi viděných! V sociálně terapeutické dílně se tyto neokázalé zázraky dějí.
Tematicky zaměřené dílny – ať už velikonoční, nebo vánoční – mají mezi zrakově postiženými klienty tradici a jsou hojně navštěvované. Celkem sedmnáct klientů, pod vedením Jany Pilgrové, mělo možnost vytvořit si vánoční dekorace z nejrůznějších materiálů.
Číst zbytek článku »
21. 10.
Autor: Jana Pešková
Středu 29.9.2010 jsme měli v plánu strávit v teplém zářijovém dni, užívat si slunečních paprsků babího léta a pohybovat se natolik opatrně, abychom se příliš nezapotili. Tento plán měl podtrhnout program, který jsme v rámci Brněnských dnů pro zdraví připravili. Pomalé cvičení s overbally na rozproudění energie a výtvarný program „omotej, co se dá“ měly být pro tento den tím pravým. Výtvarná část vycházela tentokrát z moderního uměleckého směru zvaného „land art“, který se snaží o propojení umění s přírodou. Cílem dnešního odpoledne mělo tedy být přetvoření či vyzdvižení některých artefaktů v Přírodní zahradě u smrku.
Realita však byla jiná. Místo slunečních paprsků si s našimi tvářemi pohrával studený vítr a oblohu pokrývala hustá peřina mraků. Proto jsme obezřetné a pečlivě vybírané pomalé pohyby vyměnili za cvičení na rychlou řeckou hudbu a horký čaj. Po svižném protažení našich těl jsme se rozhodli pustit do výtvarné části programu. V momentě, kdy jsme se natáhli po nůžkách, abychom si nastříhali pruhy látek, které měly sloužit jako „stavební“ materiál pro dnešní den, spustil se z oblohy studený déšť. Chvíli jsme odolávali a doufali, že na nás padne pouze několik kapek a počasí se umoudří. Bohužel se tak nestalo a nám nezbylo nic jiného, než se přesunout do místního altánu, který ale neskýtal tolik volnosti jako otevřená, deštěm smáčená zahrada. Vzhledem k tomu, že v této fázi již byla všem účastníkům zima, frekvence stříhání nůžek a zvuk trhání textilu se zvyšovaly v naději, že třeba toto je cesta za teplem.
Do finále celého odpoledne se probojovali pouze dva odvážlivci, kteří navzdory mokré trávě a vodě padající z nebe opustili bezpečí altánu a za všechny zúčastněné dotáhli projekt ke zdárnému cíli.
Fotogalerie
28. 04.
Autor: Jana Pešková
Pondělní odpoledne 19. dubna 2010 jsme se v rámci Brněnských dnů pro Zemi rozhodli strávit společně v tichém, silnicím a rušnému provozu vzdáleném koutku Brna, v Přírodní zahradě u smrku.
Na úvod jsem se sesedli kolem ohniště a zapálili oheň, který hořel po celou dobu našeho „řádění“ v této zahradě. V uvítacím kolečku jsme o sobě každý řekl pár slov a poté jsme předali slovo našemu odborníkovi na indiánskou tématiku.
Po tomto příjemném úvodu jsme se pustili do práce, do výroby dlaňových otočných bubínků a jedné rozdělané dešťové hole. Každý dostal potřebný materiál, vysvětlili jsme si pracovní postup a nové hudební nástroje mohly jeden po druhém vznikat a rozeznívat svoji papírovou membránu. Postupem času bylo v zahradě slyšet víc a víc korálky vytvořených úderů, což bylo znamením toho, že se práce daří a nachyluje se čas k protažení těla pod vedením Zlaty Zumrové.
Po krátkém cvičení jsme se opět sesedli okolo dohasínajícího ohně, zazpívali si pár písniček a pomalu se rozešli do svých domovů.
Fotogalerie
