22. 01.
V úterý 15. ledna jsme ve středisku brněnského TyfloCentra uvítali manželé Haškovi, cestovatele a vášnivé fotografy, aby našim klientům předali své zážitky a poznatky z cesty po Ekvádoru.
Vyprávění o třítýdenním dobrodružství započalo na ekvádorském letišti, na které naši cestovatelé dorazili lehčí o několik sprejů proti hmyzu a o další drogistickou výbavu, kterou kvůli váze museli zanechat na předchozích letištích. Nejprve jsme se ve vzpomínkách manželů Haškových přenesli do hlavního města Ekvádoru – Quita. Quito se rozkládá v jižní části Ekvádoru poblíž And. Jedná se o druhé nejvýše položené hlavní město na světě. Odtud se pomalu přesouváme do Amazonské nížiny, která je pokrytá hustým pralesem, tady se ve vyprávění i na fotografiích setkáváme s děsivě vyhlížejícími pavouky a brouky. Na základě reakcí posluchačů se pan Hašek tohoto tématu moc dlouho nedrží a začíná nám líčit o jezírku plném piraní a o krásách zdejší krajiny, do jejíhož rázu a vzhledu se však promítly i události posledních let, kdy byla na tomto území objevena velká ropná naleziště. Hranice zdejších národních parků jsou proto prošpikovány ropovody nadnárodních společností. Z nížiny se dostáváme na vysočinu, konkrétně na Andskou vysočinu, zvanou La Sierra, která je nejnavštěvovanější oblastí země. Typickým znakem krajiny jsou kondoři, zasněžené vulkány, barevné indiánské trhy, horská jezera a horské prameny. Zdejší obyvatelé se od těch z města trochu liší. Jejich obličeje jsou i na fotografií vážnější někdy i smutnější, což kontrastuje s jejich barevným a veselý ošacením.
Nyní je čas na malou přestávku, musíme se všichni trochu občerstvit a rozdělit se s ostatními o své dojmy. Po deseti minutách opět pokračujeme. Čeká nás poslední úsek Ekvádoru. Ano správně, jsou to Galapágy, španělsky Islas Galápagos. Toto souostroví čítá 19 sopečných ostrovů umístěných ve východní části Tichého oceánu. Turisty lákají především prehistoricky vyhlížejícími ještěry a obřími suchozemskými želvami. Na fotografiích na nás sem tam vykoukne i lachtan. Čas se pomalu nachýlil a vyprávění pana Haška a jeho ženy končí. Na posledním snímku se s námi loučí všudypřítomní racci vznášející se na červánkové obloze.
Velký potlesk se rozléhá celou klubovnou. Ještě chvíli si vykládáme o všem, co jsme se dozvěděli a při tom se pomalu chystáme na cestu domů. Když je pan Hašek s manželkou na odchodu, je klubovna už skoro prázdná, při rozloučení si přislíbíme, že toto povídání bylo sice první, ale zdaleka ne poslední, které se v našem TyfloCentru odehrálo. Takže na dalších cestovatelských výpravách se těšíme s Vámi všemi.
Autor: Martina Jachanová
Tags: Besedy
