22. 01.
Autor: Martina Jachanová
V úterý 15. ledna jsme ve středisku brněnského TyfloCentra uvítali manželé Haškovi, cestovatele a vášnivé fotografy, aby našim klientům předali své zážitky a poznatky z cesty po Ekvádoru.
Vyprávění o třítýdenním dobrodružství započalo na ekvádorském letišti, na které naši cestovatelé dorazili lehčí o několik sprejů proti hmyzu a o další drogistickou výbavu, kterou kvůli váze museli zanechat na předchozích letištích. Nejprve jsme se ve vzpomínkách manželů Haškových přenesli do hlavního města Ekvádoru – Quita. Quito se rozkládá v jižní části Ekvádoru poblíž And. Jedná se o druhé nejvýše položené hlavní město na světě. Odtud se pomalu přesouváme do Amazonské nížiny, která je pokrytá hustým pralesem, tady se ve vyprávění i na fotografiích setkáváme s děsivě vyhlížejícími pavouky a brouky. Na základě reakcí posluchačů se pan Hašek tohoto tématu moc dlouho nedrží a začíná nám líčit o jezírku plném piraní a o krásách zdejší krajiny, do jejíhož rázu a vzhledu se však promítly i události posledních let, kdy byla na tomto území objevena velká ropná naleziště. Hranice zdejších národních parků jsou proto prošpikovány ropovody nadnárodních společností. Z nížiny se dostáváme na vysočinu, konkrétně na Andskou vysočinu, zvanou La Sierra, která je nejnavštěvovanější oblastí země. Typickým znakem krajiny jsou kondoři, zasněžené vulkány, barevné indiánské trhy, horská jezera a horské prameny. Zdejší obyvatelé se od těch z města trochu liší. Jejich obličeje jsou i na fotografií vážnější někdy i smutnější, což kontrastuje s jejich barevným a veselý ošacením.
Nyní je čas na malou přestávku, musíme se všichni trochu občerstvit a rozdělit se s ostatními o své dojmy. Po deseti minutách opět pokračujeme. Čeká nás poslední úsek Ekvádoru. Ano správně, jsou to Galapágy, španělsky Islas Galápagos. Toto souostroví čítá 19 sopečných ostrovů umístěných ve východní části Tichého oceánu. Turisty lákají především prehistoricky vyhlížejícími ještěry a obřími suchozemskými želvami. Na fotografiích na nás sem tam vykoukne i lachtan. Čas se pomalu nachýlil a vyprávění pana Haška a jeho ženy končí. Na posledním snímku se s námi loučí všudypřítomní racci vznášející se na červánkové obloze.
Velký potlesk se rozléhá celou klubovnou. Ještě chvíli si vykládáme o všem, co jsme se dozvěděli a při tom se pomalu chystáme na cestu domů. Když je pan Hašek s manželkou na odchodu, je klubovna už skoro prázdná, při rozloučení si přislíbíme, že toto povídání bylo sice první, ale zdaleka ne poslední, které se v našem TyfloCentru odehrálo. Takže na dalších cestovatelských výpravách se těšíme s Vámi všemi.
27. 07.
Autor: Martina Jachanová
Léto a letní měsíce se nesou ve znamení výletování a poznávání zajímavých koutů naší země. Proto ani naše TyfloCentrum nechtělo být pozadu a se svými klienty se vydalo letos již podruhé do překrásného města Kroměříž, které se rozkládá na jižním cípu úrodné oblasti Hané.
Nejprve byla na pořadu dne komentovaná prohlídka Květné zahrady, kterou jsme měli absolvovat už při první návštěvě Kroměříže, ale díky vytrvalému dešti jsme tehdy dali přednost prohlídce arcibiskupského zámku. Na druhý pokus nám však počasí přálo. Po květné zahradě nás provázela paní Ing. Křesadlová, která zde působí jako zahradní architekt a památkář. S velkou ochotou a nasazením nám pověděla o historii zahrady, o některých dřevinách, které zde rostou a o vývoji a smyslu architektury, kterou je zahrada tvořena. V zahradě jsou v souvislosti s probíhající expozicí instalovány i moderní prvky doplňující původní výzdobu zahrady.
Z povídání paní Křesadlové jsme pochopili, že realizačnímu týmu Květné zahrady velmi záleží na bourání bariér. Proto je v zahradě pro nevidomé návštěvníky instalován hmatový model zahrady s vysvětlivkami a k dispozici je i služba, která takového návštěvníka vybaví sluchátky a speciální magnetickou holí. Po celé zahradě jsou pak instalovány informační sloupky, které se sluchátky komunikují a vysílají do nich informace týkající se zahrady. Dalším záměrem zahrady je vyhotovení hmatových modelů štuků a dalších prvků použitých v zahradě.
Na konci prohlídky ještě společné foto a pokračujeme v prozkoumávání zajímavých koutů Kroměříže s malou mezi-zastávkou na občerstvení a odpočinek.
Další část dne jsme věnovali Podzámecké zahradě, která se řadí k dalším skvostům Kroměříže, které je třeba navštívit. Na doporučení naší průvodkyně paní Křesadlové jsme využili tamní službu výletního vláčku, který nás provezl po celém parku. Poutavý výklad k nám zazníval ze zabudovaných reproduktorů nad sedátky vláčků. Při vyhlídkové jízdě jsme se tak mohli seznámit s flórou, která je v tomto přírodně krajinářském parku vysazená, se zajímavými architektonickými objekty jako je Chrámek přátelství, Čínský pavilónek, Pompejská kolonáda a další, které se měnily a přetvářely společně se zahradou a s historií, která je s parkem spjatá. Odpočatí a plní dojmů jsme si ještě chvíli vykládali o dalších postřezích, které nás zaujali a jelikož se hodina nachýlila, bylo na čase vyrazit na autobus, který nás dovezl zpět do Brna. Tady jsme se společně rozloučili a navzájem si poděkovali za příjemně strávený a naplno prožitý den.
Pojeďte příště s námi!
Fotogalerie
1. 06.
Autor: Martina Jachanová
Krásný a slunečný úterní den 29.5.2012 jsme s našimi klienty využili k překrásné plavbě lodí po úseku Baťova kanálu z Otrokovic do Spytihněvi.
Již od rána nám modrá obloha s malými mráčky slibovala krásné počasí. Místo srazu bylo stanoveno na autobusovém nádraží Zvonařka. Výlet byl naplánován jako společná aktivita Brna a Znojma, proto se nakonec na nástupišti sešla opravdu velká skupina o 26 členech.
Cesta autobusem byla klidná a mnozí ji využili k malému odpočinku a načerpání sil na celý den. K objednané lodi jsme dorazili načas, už na nás čekal kapitán se sympatickou paní průvodkyní, kteří nás hezky přivítali. Loď byla rozdělena na dvě paluby. Horní sloužila především těm, kteří se chtěli kochat okolní krajinou a užívat si slunečních paprsků. Spodní paluba byla naopak uzpůsobena spíše jako restaurační zařízení se stolky a barem, kde si mohl každý zakoupit občerstvení podle své libosti.
Jakmile jsme se všichni usadili, tak byl ten správný čas vydat se na naší plavbu. Paní průvodkyně neváhala a hned začala velice zajímavý výklad o historii Baťova kanálu a v podstatě i celého okolí. Dozvěděli jsme se například, že Baťův kanál založil Tomáš Baťa především jako další způsob dopravy potřebného materiálu z továrny do továrny.
Naše cesta vedla přes Otrokovice, kde břeh lemovaly barevné panelové domy, ale zanedlouho jsme se už plavili překrásnou krajinou skrz Napajedla, kde se podél břehu kanálu pásli koně ze zdejšího hřebčína, kam jsme se letos bohužel nedostali, ale návštěvu hřebčína máme určitě v budoucnu v plánu. Ještě chvíli jsme si vychutnávali pohodovou plavbu a krásné počasí, než jsme se přiblížili našemu cíli, Spytihněvi. Tady nás čekalo jedna z plavebních komor kanálu. Řeka klesla zhruba o 70 cm. A najednou tu byl konec. Před vyloděním jsme ještě stihli společný snímek.
Plni dojmů jsme se přesunuli do nedaleké vodácké hospůdky, kde jsme se občerstvili zmrzlinou, chladivým nápojem a někteří neodolali a objednali si grilovanou rybu.
Při procházce po vesničce čítající zhruba 1600 obyvatel, jsme si řekli pár informací o místní hydroelektrárně, štěrkových jezerech a o kostele Nanebevzetí Panny Marie z roku 1712.
Téměř letní počasí nás všechny zmohlo natolik, že byl ten správný čas se pomalým krokem vydat na zdejší nádraží. Tady jsme se všichni společně rozloučili a brněnští a i znojemští pokračovali vlaky do svých měst.
Podle slov klientů se výlet opravdu povedl, z čehož měli všichni organizátoři velkou radost.
Tak zase někdy na lodi BON VOYAGE!
Fotogalerie
31. 05.
Autor: Martina Jachanová
V pátek ráno 18. 5. 2012 jsme se s našimi klienty setkali na zastávce Proškovo náměstí, abychom se společně vydali na komentovanou prohlídku Cacovického ostrova.
Cacovický ostrov je součástí městké části Brno – Obřany a jedná se o nově zbudovanou relaxační a odpočinkovou zónu sloužící nejen pro rodiny s dětmi, ale především pro setkávání. Ostrov je jediným a tudíž i největším ostrovem města Brna. Ze všech stran jej objímá řeka Svitava.
Po ostrově nás s velkou ochotou provázela paní Ing. Draga Kolářová, která měla celou rekonstrukci parku ve své kompetenci. Je tedy nejpovolanější z nejpovolanějších.
Na úvod nám paní Kolářová pověděla několik zajímavostí o místě, kde park vznikl. Dozvěděli jsme se zajímavé informace o kvalitě zdejší půdy, původní flóře a o historii celé lokality.
Při prohlídce nás hned na první pohled zaujal překrásný dřevěný most, který je jednou z dominant celého parku. Poté se před námi rozprostřela velká zelená louka s nově vysázenými stromky javorů a dubů. Celý projekt měl v brněnské městské části vytvořit kousek přírodní krajiny, což se podle našeho názoru opravdu povedlo. Uprostřed parku jsme narazili na další místní dominantu. Jednalo se o sousoší, které podle slov paní Kolářové znázorňuje dívku a chlapce a je pojmenované „Setkávání“, krásně tak vystihuje smysl a význam Cacovického ostrova.
Celá prohlídka se nesla v přátelském a veselém duchu. Po cestě nás hřálo slunce a tak jsme se příjemně naladili na zbytek dne.
Touto cestou bychom chtěli poděkovat paní Ing. Draze Kolářové za její vstřícnost, ochotu, ohleduplnost a také za velmi zajímavý výklad. Děkujeme.
Fotogalerie
27. 04.
Autor: Martina Jachanová
I když se už od rána honily mraky a foukal studený vítr, sešli jsme se s našimi klienty na zastávce ZOO, odkud vedla naše plánovaná trasa. Autobusem jsme se nechali svézt do nedaleké obce Jinačovice, odkud jsme pokračovali po červené značce po polní cestičce. Tady se do nás hodně opíral vítr, takže jsme všichni uvítali, když nás cestička zavedla do lesa, hezky do závětří.
Chvíli jsme stoupali do kopce než se před námi objevila nádherná vyhlídka na Rozdrojovice a nedalekou přehradu. Využili jsme tedy dřevěného posezení a pustili se do našich svačin. Po přestávce jsme se vydali opět na cestu. Stezka tentokrát vedla do údolí, kde se rozprostírala malá mýtinka a několik rekreačních chatek. Cesta nás dovedla až na náměstí do Rozdrojovic k dalšímu ukazateli. Nyní jsme následovali zelenou turistickou značku, která nás naváděla do dalšího kopce na jehož konci jsme si udělali další přestávku, ke které jsme využili místní malé hřišťátko s houpačkami, na kterých jsme si mohli odpočinout.
Jak to tak většinou bývá, po cestě do kopce následuje cesta z kopce. Ta naše, lemovaná stromy a malými chaloupkami, směřovala k přehradě. Tady jsme se napojili na naučnou stezku, která nám řekla mnohé o místní fauně i flóře.
Pomalu ale jistě jsme se blížili k cíli. Ještě jsme se zastavili u několika tabulí naučné stezky, až jsme dorazili na hráz. Tady jsme výlet zakončili. Po slavnostním předání darů za jubilejní počet dosažených kilometru a po předání odměn jsme si ještě chvíli povídali a poté se rozloučili a každý se vydali ke svým domovům.
Celý výlet nám přálo počasí, občas se na nás usmálo i sluníčko. Všichni zúčastnění měli veselou náladu a tak se vycházka velice vydařila. Těšíme se na další společné setkání a další zdolané kilometry.
Procházky pořádáme pravidelně dvakrát do měsíce a budeme velice rádi, když se k nám přidáte. Více informací o turistické lize.
Fotogalerie
