Blog brněnského Centra pro nevidomé

9. 12.

Autor: Jiřina Falková

„Já nic vyrábět nemůžu, protože na to nevidím!“ Tento argument znají sociální pracovnice TyfloCentra, které poskytuje služby lidem se zrakovým postižením, velmi dobře. Ať se jedná o výrobu výzdoby klubovny, adventních věnců anebo motaných svíček z voňavých plátů včelího vosku. Na nich je, aby přesvědčily klienty, kteří celý život viděli, že ztrátou zraku jejich život nekončí. A že věci jdou, když se chce, jenom trochu jinak. Tím jinak myslí především hmat, sluch i čich. A nikdy na takovou práci není člověk sám.

Letošní advent nepatřil po třech letech výrobě klasických věnců, pustili jsme se do motání medově vonících svíček. Ze sedmi účastníků dílny se chtěli aktivně zapojit tři klienti, pro něž pracovnice připravila materiál – voskové pláty, knoty, lýko, podložky a nářadí. Do skupiny seniorů dokonce poprvé přišel mladý klient, který je zcela nevidomý, na výrobu se moc těšil a ukázal všem, že to jde i bez koukání!

Ti, kteří nechtěli sami vyrábět, alespoň nasávali vánoční atmosféru, popíjeli čaj a kávu, povídali si i pomáhali. Třeba odměřovat potřebnou délku knotů, přidržovat je před smotáním válečku anebo vymýšlet netradiční postupy. Hotové svíčky jsme dozdobili mašlemi z lýka a přívěsků z křížal, které vlastnoručně nasušil především k jídlu jeden z účastníků. Na závěr velmi příjemného tvoření nechybělo obdivování všech výrobků a padaly samé pochvaly. Rozcházeli jsme se po dvou hodinách krásně vánočně naladění a s úsměvy na tvářích.

Ve vánočním ladění budeme pokračovat ještě následující týden, kdy se vydáme na besedu o adventu, lidových zvycích a tradicích do Městské knihovny Břeclav (v úterý 10. prosince ve 14.00 hodin) a krásné svátky si popřejeme na posledním setkání v tomto roce – v úterý 17. prosince od 14.00 hodin. Sejdeme se v restauraci Pohoda na břehu Dyje na tradičním posezení. Je možno přinést vlastní cukroví na ochutnání. Srdečně zve Jiřina Falková.

Fotogalerie

2. 05.

Autor: Jiřina Falková

Besedy, ať už cestovatelské, hudební nebo věnované známým osobnostem, patří na břeclavském pracovišti TyfloCentra Brno mezi nejoblíbenější části programu. Že se nejedná jen o způsob trávení volného času, ale mají hlubší přínos, potvrzují reakce účastnících se klientů. Jsou to zejména později osleplí lidé ve věku kolem osmdesáti let, kteří celý život navštěvovali divadla a výstavy, cestovali i četli a nyní vinou stárnutí všechny tyto aktivity nemohou dělat způsobem, jako dříve. TyfloCentrum s ním spolupracující organizace však znají cestu. Všechno jde – jen je potřeba mít otevřenou mysl a zkoušet poznávat svět jinak než očima – sluchem, hmatem, čichem…

Na každé besedě se klienti dozvídají nové věci, o kterých třeba ještě nikdy neslyšeli. Mnohdy se setkávají i se zajímavými osobnostmi, např. poslancem parlamentu nebo hluchoslepým průvodcem z jeskyně. Velmi oblíbené jsou besedy o cestování. „Líbilo se mi, jak tady byl pan inženýr a vykládal o Chorvatsku, ukazoval kameny,“ pochvalovala si Božena Ferbarová. V uplynulých letech jsme se s různými cestovateli podívali také do Maďarska (a poslechli si nahrávky maďarštiny), Barcelony (s diskuzí o významu členství ČR v Evropské unii), Indie (čichali vonné tyčinky a prohlíželi cizokrajné peníze) nebo naposledy do Turecka (zaujalo zejména líčení historie a kulturních památek).

Městské muzeum a galerie Břeclav umožňuje zrakově postiženým zdarma vstup do svých prostorů a expozic, kde jsou pracovníci připraveni podat komentář a nechat vybrané exponáty „osahat“. Své klienty vždy doprovází sociální pracovnice z TyfloCentra, která připravila jako úvod ke komentované výstavě velkoformátových fotografií z Nepálu také čtení o této zajímavé zemi, její historii, geografii i politickém vývoji.

Zvláštní kapitolou jsou zábavně-vzdělávací pořady Městské knihovny Břeclav, jejíž pracovnice jsou velmi ochotné a vycházejí vstříc našim požadavkům. V rámci besedy o Beatles jsme se například dozvěděli, že název skupiny vlastně nic neznamená a je hříčkou, složeninou slov beat a beetle (brouk). Také že pod různými jmény spolu tři ze čtyř slavných členů hráli již od roku 1957 a z počátku nosili kožené bundy, kouřili a popíjeli i během vystoupení a vůbec se jejich koncerty nepodobaly těm, jenž známé ze starých videí. Teprve nový manažer ušil členům obleky, zavedl společné klanění na konci písní a vyměnil dosavadního bubeníka za Ringa Starra. Ringo ovšem není hudebníkovo pravé jméno, nýbrž přezdívka, odvozená z Ringovy obliby prstenů (anglicky je prsten ring). „Sama jsem netušila, že za minulého režimu byly písničky Beatles jediné anglické, které u nás mohly být hrány. Nebo že má píseň Help historicky nejvíc coververzí – prý 2200, a přitom ji české publikum v šedesátých letech odsoudilo jako nejhorší píseň skupiny,“ usmívala se Jiřina Falková, sociální pracovnice, která program pro své klienty každý měsíc připravuje a snaží se vybírat, aby byl co nejpoutavější.

Na léto a druhou polovinu roku 2013 připravujeme komentovanou prohlídku výstavy velkoformátových fotografií hor s názvem Evropští velikáni, besedu o Osvětimi, hudební kavárnu s povídáním o divadle Semafor, cestovatelskou besedu Skotsko, virtuální exkurzi do českých věznic nebo vykládání o umění v ulicích Břeclavi s doktorem Karlem Křivánkem z muzea. Už nyní se můžeme všichni těšit na nové poznatky! Informace k akcím najdete v pravidelných měsíčních programech. Srdečně zve Jiřka Falková

27. 03.

Autor: Jiřina Falková

Jarní sezónu jsme letos zahájili vážnou a asi nejnaučnější besedou v Městské knihovně Břeclav. Klienti a pracovnice TyfloCentra se v březnu vypravili poslouchat i živě diskutovat o tématu života muslimských žen z Blízkého Východu. „My možná lituje je, ale nemůžeme vědět, jestli naopak oni nelitují nás, je to jejich způsob života a přijde jim to správné,“ zauvažoval Jiří Otčenášek.

Pracovnice knihovny připravily do hodinu a půl dlouhého pořadu řadu informací o zakrývání těl a obličejů na ulicích, hygieně, obřadech i právech žen a mužů. Pomocí obrázků i komentářů jsme se dozvěděli, jak se nazývají jednotlivé části oděvů a jaké mohou mít podoby – Abája („pytel“, zakrývá skoro celou postavu), Nikáb (závoj přes tvář), Hudžáb (šátek, který skrývá vlasy i ňadra), Burkini (šaty na plavání)… Pro muslimské holčičky se dokonce vyrábějí i speciální edice panenek Barbie v burce, obleku, jenž zahaluje ženu od temene až po kotníky. „A jak je technicky ošetřeno, že ony vidí nás?“ Nedalo ženské oblečení spát účastníkovi Miroslavu Příborskému. Dozvěděl se, že žena vidí jen skrz hustou látkovou mřížku.

Další kapitolou byla hygiena a diskuze o „tureckých záchodech“, s nimiž se většina z nás již také setkala. Jsou hygieničtější evropské toalety, na které si sedáme, anebo „bezdotykové“ díry v zemi? Vše má svá pro a proti, jak vyplynulo z diskuze. Zajímavostí byla pak informace o tom, že levá ruka je v muslimském světě „nečistá“ a určená k mytí.

Zda má zvláštní význam číslo čtyři jsme nezjistili, ale u svatby musí být čtyři svědci a muž si podle Koránu může vzít až čtyři ženy. V dnešní době to již není tak obvyklé, protože málokterý by dokázal zajistit všem ženám stejný blahobyt i dělit svou pozornost. Ani v moderní době nesmí muslimské dívky s muži mluvit, proto jim v seznamování pomáhá moderní technika. Dívka například upustí u výlohy obchodu papírek se svým telefonním číslem, který zvedne mladý muž. Nebo prostě prozvoní vymyšlené telefonní číslo… K rozvodu potom stačí jen poslat třikrát tutéž zprávu, obsahující slova: „Zapuzuji tě.“ Také proto nosí muslimské ženy všechen svůj majetek – šperky neustále na sobě, i když jdou třeba jen k řece prát prádlo. Kdyby ženu muž zapudil, měla by z čeho žít.  

Protože jsme byli v knihovně, dotkli jsme se i literatury o životě muslimek. Ve zvukové podobě máme namluvené některé z řady knih, vydávajících svědectví o tom, jak se ženám pod závojem žije. Paní knihovnice se také zmínila o poprasku, který vzbudil před rokem významný islámský vzdělanec knihou Dar pro muslimské páry. Měla by být rádcem pro mladá manželství, ale současně v ní autor mužům radí, aby své manželky bili. V knize se tak muslimové dočtou, že mohou mlátit ženu rukou či klacíkem, tahat ji za uši či zabavovat jí peníze.

Tentokrát jsme odcházeli opravdu velmi zamyšlení. „Buďme rádi za to, co máme tady,“ uzavřela téma Zdenka Osuská. Pracovnicím knihovny jsme na závěr zatleskaly a těšíme se na další zajímavosti, které pro nás připraví! V nejbližší budoucnosti nás čeká hudební kavárna s kapelou Beatles a povídání s poslechem o divadle Semafor.

12. 12.

Autor: Jiřina Falková

Prosincové aktivity ve středisku Břeclav patří výrobě adventních věnců, vánočních ozdob, dárečků a posezení s koledami. Jedno ze setkání s klienty, v úterý 11. prosince, se však spontánně překlopilo do improvizované „školy“ čtení a psaní Braillova písma, a to když klienti-senioři zjistili, že jeden z jejich vrstevníků tuto dovednost ovládá. Pan O. totiž přišel o zrak úrazem už v dětství a studoval ve slepeckém ústavu v Brně na Veveří. Dodnes odebírá časopisy tištěné Braillovým písmem a jak sám říká, každý večer si před spaním zhasne a musí aspoň půl hodiny číst. Když u toho usne, nevadí…

Nejvíce okouzlují tyto puntíky, vytlačené do speciálního tvrdého papíru, téměř osmdesátiletého pana P. Ten se marně snaží již několik let jednotlivá písmenka naučit a velmi ho zajímá vše kolem. Proto když se rozběhla neplánovaně při výrobě vánočních dekorací diskuze o tom, jak je těžké vycvičit hmat a jak dlouho učení trvá, odklidila pracovnice ze stolu klubka vlny a přinesla pomůcky na výuku Brailla. Kostku, „písanku“, Pichtův psací stroj, vytištěnou Braillovu abecedu a pustili jsme se pod vedením pana O. do „výuky“.

Na Pichťáku jsme mačkali klávesy a psali nesmysly, které nám potom „pan učitel“ četl a všichni jsme se dobře bavili. „Student“ pan P. si domů odnášel kus přílohy časopisu Zora s názvem První čtení pro později osleplé, kde je Braill tištěný ob jeden řádek, aby se lépe četl, a také v Braillu napsanou abecedu, doplněnou o zvětšený černotisk.

Na závěr padla otázka, kolik mu dáme času pro nastudování a kdy se má dostavit ke zkoušce. Pracovnice i další dvě klientky, které se toho dne aktivity zúčastnily, se velmi dobře bavily. Břeclavští znovu ukázali, že jsou dobrá „parta“, která se dokáže společně smát, i když je trápí zdraví, oči, zimní počasí a mají téměř osm křížků na krku…!

Fotogalerie