26. 06.
Autor: Irena Kocí
Top Optik Grůzová sponzoruje vzdělávací program brněnského TyfloCentra pro školy v Jihomoravském kraji. Žáci se zábavnou a interaktivní formou seznámí se životem lidí, kteří mají těžký zrakový handicap, sami si vyzkouší některé běžné činnosti poslepu a mají možnost vést rozhovor s nevidomým kolegou z brněnského TyfloCentra.
První takovou »besedou« bylo setkání se žáky prvního stupně na základní škole Nádražní v Hustopečích v pondělí 24. června. Prostorám družiny dominuje velký koberec, který se pro neformální podobu akce velmi hodí. Žáci si posedají do kroužku a kdykoli mají možnost ptát se na všechno, co je zajímá.
Těžiště akce spočívá v praktickém přístupu k problematice života se zrakovým handicapem. Všichni mají možnost na vlastní kůži vyzkoušet docela obyčejné věci a činnosti – ovšem bez zrakové kontroly. Fotogalerie pod článkem zachycuje dění na jednotlivých praktických stanovištích, podívejte se.
Optička Jana Svojáková pozvala i kolegyně ze své hustopečské optiky, všechny se aktivně zapojily! Spolupráce s Top Optik Grůzová si vážíme, už plánujeme další společné aktivity – například výrobu a následné umístění pokladniček k naší sbírce na čtyři optiky v Jihomoravském kraji. A v měsíci červnu probíhá akce, kdy z prodeje dětských brýlí na optice v Hustopečích dostane brněnské TyfloCentrum 5%. Děkujeme!
Fotogalerie
10. 06.
Autor: Irena Kocí
V úterý 4. června 2013 proběhl na základní škole Pastviny v Brně – Komíně projektový den »Život bez bariér«.
Městská policie, záchranáři, hasiči, služební a záchranářští psi, ale také o.s. Nesehnutí, organizace věnující se uprchlíkům, ti všichni vytvořili na projektovém dnu svá stanoviště, kde měli žáci druhého stupně možnost důkladně se seznámit s jejich prací. Nechybělo ani brněnské TyfloCentrum.
Naše beseda byla již tradičně rozdělena na dvě části. První, teoretická část přinesla informace o práci naší organizace, vysvětlila základní rozlišování zrakových vad a přiblížila ostatní spřízněné organizace, věnující se péči o zrakově postižené. Velký úspěch sklidily simulační brýle a kompenzační pomůcky, které mezi žáky kolovaly, aby si je všichni mohli důkladně prohlédnout. Ve druhé části měli žáci možnost vyzkoušet si kompenzační pomůcky, na vlastní kůži a poslepu si zkusit některé běžné lidské činnosti. Podívejte se do fotogalerie pod článkem, tam jsou jednotlivá stanoviště zachycena.
Žáci si mohli vybrat, na kterou organizaci se půjdou podívat, během dopoledne tak mohli stihnut dvě. Je potěšující, že v tak lákavé a silné konkurenci obstálo brněnské TyfloCentrum se ctí – zájemců o problematiku světa nevidomých bylo víc než dost.
Fotogalerie
27. 05.
Autor: Irena Kocí
Dvacátého května se uskutečnila v brněnském TyfloCentru exkurze studentů z Ruska. Čtrnáct studentů magisterského studia psychologie z Moskevské státní univerzity bylo v České republice na týdenní stáži.
Byli mimořádně zvídaví, doptávali se na podrobnosti rozlišování očních vad a klasifikaci zrakových postižení, každou kompenzační pomůcku dopodrobna zkoumali.
Naše jazykové znalosti ruštiny, za posledních dvacet let téměř úplně zapomenuty, se jen stěží aktivovaly. Naštěstí byl se studenty překladatel, což ovšem zabíralo dost času. A zejména pak při rozdělení do menších skupinek na praktických stanovištích byli jsme nuceni přeci jen vzkřísit naše zbytky ruštiny, uvízlé v našich hlavách z dob školní docházky. Nakonec jsme se přeci jen domluvili na všem potřebném a ke všeobecné spokojenosti.
Překvapilo nás pár věcí – tak například na stanovišti v kuchyňce, kde si studenti poslepu připravovali svačinky, vyšlo najevo, že v Rusku se rohlíky nekrájejí napodél…a bílá hůl byla překládána jako „paločka“. Myslím, že i pro nás bylo setkání přínosné a exkurze se vydařila. Děkujeme za návštěvu a ЗДРАВСТВУЙТЕ /ZDRAVSTVUJTĚ = AHOJ/!
Fotogalerie
20. 05.
Autor: Irena Kocí
Běžecký trikot, tenisky, jednu dlouhou tkaničku navíc a už vybíhá ven z domu. Míří do parku Lužánky, kde se potkává s nevidomým mladým mužem a společně už vyráží na okruh parkem. Dobrovolník Pavel Žára se na trasu vydává s několika nevidomými běžci až třikrát týdně. Rozhodl se, že svým tréninkům potřebuje dát nový náboj a začal pomáhat dalším lidem získat kondičku.
Panu Žárovi jsme položili několik otázek.
Jak to celé začalo, co ovlivnilo Vaše rozhodnutí stát se dobrovolníkem právě v TyfloCentru?
„Po mém prvotním nadšení z běhu jsem stále více hledal možnosti, jak mu dát větší smysl, než jenom nabírat kilometry a zlepšovat si svoji fyzickou kondici. To bylo pro mě málo. Samotného mě to už neuspokojovalo. Chtěl jsem běhu dát nějakou přidanou hodnotu tak, abych běháním snad i pomáhal. Vybral jsem si brněnské TyfloCentrum, které jsem oslovil, aby mi pomohlo nakontaktovat nějaké sportovce – běžce. Byla to spontánní myšlenka, nic víc.“
Co Vám přináší dobrovolnická činnost?
„Mám základní výcvik vodiče a velkou pokoru před lidmi, kteří svět vnímají jinak, než vizuálně. Chci, abychom naše světy vnímali naplno, bez omezení. A v běhu to jde na 100%.¨
Společně s nevidomým Janem Hegrem absolvovali dokonce Pražský půlmaratón, který proběhl začátkem dubna. „Skoro bych řekl, že hlavní příprava probíhala na psychické úrovni,“ popisuje pocity pan Hegr. „Na podzim jsme se jednou potkali s Pavlem, šli si zaplavat a zdálo se, že jsme si padli do noty, tak jsme se domluvili, že na jaře začneme s běháním. Když mi v lednu zavolal, jestli nechci běžet Pražský půlmaratón, byl jsem trošku zaskočen, ale ta myšlenka mi připadala tak nereálná a bláznivá – do té doby jsem určitě v kuse neuběhl víc než 1500 m – že mě to zlákalo přisvědčit. Začal jsem si tedy nakládat více fyzické zátěže na fotbale, pročítat se běžeckou literaturou, a když jsme s Pavlem v březnu začali skutečně běhat, šlo to skoro samo. A samotný půlmaratón byl fantastický zážitek.“
„Potřeboval jsem cíl, abychom si vše mohli vyzkoušet už naostro a Pražský půlmaratón se úplně nabízel,“ doplňuje pan Žára a dodává: „Kvůli zdlouhavé zimě jsme de facto pořádně trénovali měsíc, ale oba dva jsme sportovci, takže to chtělo vyladit pouze běžeckou techniku a vytrvalost. Zvyknout si na to, že běhám, a že jsme k sobě přivázaný a jeden bez druhého do cíle prostě nedojdeme. Samozřejmě jsme nevěděli, jak se budeme chovat po 15. kilometru, ale věděli jsme, že můžeme jen překvapit. Nakonec byl náš čas 2:15 hodiny, což je na první půlmaratón více než slušný začátek. Cílem je letos alespoň ještě jeden půlmaratón. A hlavně, aby nás to bavilo a přinášelo radost.“
A jak prakticky probíhá běh s nevidomým člověkem? „K vedení používáme lehce pružnou tkaničku, na jejíchž koncích jsou smyčky a přesně uprostřed označný uzel. Smyčky máme přehozeny zpravidla přes zápěstí. Při běhu tkanička zabraňuje, abychom se od sebe příliš vzdálili, čímž zároveň synchronizuje tempo a dává pocítit drobné změny směru. V užších místech trasér uchopí tkaničku blíže ke mně a vedení tak zpřesní, v extrémně složitých případech mě může lehce uchopit za loket. Nerovnosti na cestě hlásí s předstihem, takže jsme na ně připraveni oba,“ vysvětluje Jan Hegr.
Pokud byste se rozhodli s běháním začít, Pavel Žára doporučuje nejdřív zvolit jiný aktivní pohyb, např. rychlou chůzi nebo posilování. „Běh je až na konci. Na to už člověk musí být připravený a je jedno, jestli je nevidomý nebo ne,“ dodává.
Ptala se a zapsala Martina Smrčková
Fotogalerie
6. 05.
Autor: Irena Kocí
Žáci čtvrté třídy Základní školy Kotlářská dorazili do brněnského TyfloCentra v pondělí 15. dubna ráno. Vždy se snažíme přizpůsobit program exkurze na míru zájemcům – také tentokrát připravila kolegyně Anička Horká nové úkoly, do nichž se s vervou a mimořádnou akčností žáci hned pustili.
Skupina dvaadvaceti čtvrťáků byla nevšedně živá a otevřená, bez ostychu se ptali všech kolegů na věci, které je zajímaly. Dopolední TyfloCentrum ožilo dětským štěbetáním, dokonce vtáhli do akce i naši klientku kurzu vaření – podívejte se na fotografie pod článkem.
Odměnou nám pak bylo – kromě obohacujícího setkání – také zaslání zpětných vazeb od žáků – rovněž k vidění pod článkem. Děkujeme.
Fotogalerie
