10. 01.
Autor: Marie Švejdová
Naše poslední zastávka u vzpomínání na kuklíkování v penzionu Kukla v Kuklíku jste zde mohli najít v článku o pobytu z dubna 2012.
Teď už se připravujeme na další jarní pobyt na Kukle, ale mezitím vám chceme ještě umožnit nahlédnout do dalšího dění v roce 2012.
V červenci se uskutečnil další úspěšný – už 14. letní kuklíkovací pobyt. Prožili jsme v Kuklíku týden nabitý pestrým programem. Vedle různých typů cvičení a ukázky z výběru lekcí kurzu efektivní komunikace jsme využívali pobytu v nádherné okolní přírodě, chodili jsme na tematicky zaměřené vycházky nebo jsme se šli jen tak projít. Vyjeli jsme si na výlet do Svratky do místního muzea se zajímavou expozicí vztahující se k životu ve městě v období 20. a 30. let 20. století a také jsme se cestou zpět zastavili na našem oblíbeném výletním místě – na Blatinách. Navštívili jsme jezdecký klub a ti mlsnější využili přestávku k posezení u místní speciality – dobré kávy v místní kavárničce.
Z dalších programů nelze nepřipomenout hraní oblíbených ruských kuželek, kterým bylo věnováno jedno odpoledne. Nesmíme zapomenout ani na nově zavedenou disciplínu z jara a to pletení z pedigu. Dá se říci, že pletaři pletou téměř vždy a všude – před snídaní, během dne i večer. V jídelně i v restauraci.
7. 11.
Autor: Marie Švejdová
Otázka až provokativně znějící: „Co jsem se ve škole nenaučil? A co jsem se tam naučil?“
Ve škole jsme se naučili hodně, obzvlášť pokud jsme byli pozornými žáky a studenty. Během života a v zaměstnání se učíme dál. Neberme však v úvahu „jen“ zvyšování odbornosti, studium cizích jazyků, školení, kurzy apod. Život sám nás učí, často se nemusíme ani příliš snažit. Někdy stačí pouze vidět a už víme. A co když neuvidí…?
V klubovně brněnského TyfloCentra jsme se sešli s nevidomým panem Josefem Kaplanem, který se věnuje práci, jaké se ve škole nenaučil. Nejdříve vystudoval obchodní akademii pro zrakově postiženou mládež v Brně. V tomto oboru uplatnění nenašel a tak se spolu s rodiči začal věnovat zdravé výživě a alternativní medicíně. Po absolvování kurzu pomáhá lidem při zdravotních potížích také jako masér. Nakonec se oklikou dostal k tomu, co ho teď velmi baví a naplňuje. A co mu v tom pomáhá? Sluch, hmat i cit. Pokud chce někomu pomoci, dopřává mu dostatek sluchu. Hmat a cit jako masér potřebuje především.
Pan Kaplan svým vyprávěním zaujal všechny přítomné posluchače. Navodil spoustu zvídavých otázek, na které s chutí odpovídal a s dobrovolnicí besedu obohatil o pár relaxačních cvičení.
Beseda byla uspořádána v rámci projektu Slepotou život nekončí, který přináší možnost dozvědět se mnoho zajímavého o svém okolí. Cílem je, abyste se necítili sami, mohli naplnit svůj čas zajímavým programem, abyste o sobě přemýšleli a něco pro sebe udělali.
Marie Švejdová, Renáta Štípová
Fotogalerie
23. 04.
Autor: Marie Švejdová
Nadpis je možná nesrozumitelný, ale kdo zde očekává zprávu o jarním pobytu na Kuklíku, našel si ten správný článek.
Jarní pobyty si většinou užíváme při sluníčku a obdivujeme rozkvétající kytičky. Letos na konci března ani nemuselo mrznout a přesto nám kvůli počasí nezbylo nic jiného, než se opravdu zakuklit.
Na Vysočině byla zima, foukal silný a studený vítr, občas zapršelo a přes poslední noc dokonce nasněžilo. Tak jako vždy jsme však měli připravený program i pro případ nepříznivého počasí.
Kromě obvyklého programu byl pro zájemce připraven mimořádný ukázkový kurz seberozvoje, který uvedl PhDr. Zbyněk Galvas. Je dobré říci, že se kurzu zúčastnili všichni přítomní klienti a také většina průvodců a účast byla opravdu bohatá. S kurzem seberozvoje se tak mohli seznámit i ti zájemci, kteří nemají možnost dojíždět na něj do Brna.
Mimo program nabízený pracovníky TyfloCentra přibyl ještě další, neplánovaný a neočekávaný. Jeden z účastníků, Honzík Ševčík spolu se svým tatínkem dovezli pedig a jedno odpoledne věnovali výuce pletení z pedigu. Jejich nabídka byla přijata s nadšením a bylo upleteno mnoho misek, ošatek a košíčků.
Také se ještě vrátím k víkendovému pobytu v říjnu 2011. Kdo četl článek o loňských pobytech na Kuklíku, možná si vzpomene na to, jak někteří otužilci cvičili ranní rozcvičky při mínus šesti stupních.
Pokud by někdo předpokládal, že teď vzaly ranní rozcvičky kvůli ošklivému počasí za své, bude asi překvapen. I tentokrát se nevidomý účastník pan Zdeněk Ryzý ujal předcvičování, ale skupinka nadšenců se musela spokojit s prostorem v jídelně. Zato hned poté byli cvičící odměněni – jen odtáhli židle od stolu a mohli snídat.
Aby byla jistota, že se zase brzy sejdeme, někteří účastníci se hned přihlásili na letní týdenní pobyt, který se uskuteční v době od 7. do 14. července. Těší nás, že zájem o další pobyty je odpovědí, kterou slyšíme nejraději – líbí se nám tady, jsme spokojeni, těšíme se, jsme tu rádi.
Informace o pobytech a přihlášky u Marie Švejdové,
tel. 515 919 774, mobil 774 715 104, v případě nepřítomnosti 541 240 420.
E-mail svejdova@tyflocetnrumbrno.cz
Fotogalerie
28. 03.
Autor: Marie Švejdová
V pondělí 19. března odpoledne jsme se v klubovně TyfloCentra v Brně sešli s lidmi, kteří se potkali v době, kdy měli za sebou kus cesty nejen profesní, ale i osobní. Do Brna za námi přijeli manželé Anna Ryzá a Zdeněk Ryzý.
Oba manželé jsou od mládí těžce zrakově postižení a tak není divu, že při příchodu pozvaných hostů se s nejedním z nich vítali jako s dávnými známými, se kterými se znali už od školních let nebo z někdejšího zaměstnání.
Po prvních dojmech se shledání si vzal slovo Zdeněk. Těžké postižení zraku má od dětství a jeho vada se zhoršila až téměř k úplné slepotě.
Po změnách v roce 1989, kdy přišly změny a změnily se i pracovní příležitosti u jeho zaměstnavatele v družstvu invalidů, začal přemýšlet, kde hledat nové jistoty. Původní dělnická profese značně omezila možnost výdělku. Přišla doba rozhodování, kdy Zdeněk zvažoval: Co bude dál a jakým směrem se dát, na co mám schopnosti a co by mě mohlo bavit?… Číst zbytek článku »
10. 11.
Autor: Marie Švejdová
Na Vysočině máme jedno velmi oblíbené místo, které se nám nechce ani trochu měnit. A tak sem jezdíme už od roku 1999 a to třikrát do roka.
V roce 2011 jsme si užili pobytů na Kuklíku podle zaběhnuté tradice také třikrát a to vždy v početném obsazení. Zabydleli jsme celý penzion Kukla a při týdenním letním pobytu dokonce i apartmán sousedního penzionu Na mlýně.
Už první pobyt na jaře jsme absolvovali v mimořádně velkém počtu. Přijelo několik nových a po několika letech i několik staronových účastníků.
Číst zbytek článku »
