6. 03.
Autor: Jiřina Falková
Ne zcela obvyklou cestovatelskou besedu připravily na úterý 21. února pracovnice břeclavského pracoviště TyfloCentra. Pozvaly totiž úplně nového a velmi mladého cestovatele Stanislava Janiše z Mikulova. Ten momentálně žije s přítelkyní ve Vídni, studují, nejsou milionáři a přesto si dokáží plnit své cestovatelské sny.
Klientům přijel povykládat o tom, že není problém poznat vybranou zemi, projezdit ji křížem krážem, seznámit se s místními obyvateli i proniknout do jejich mentality a způsobu života za nevysoké částky a bez bezpečí poskytovaného cestovní kanceláří. Chce to jen odvahu, dobrou přípravu a bezva parťáka s sebou. Zážitky pak přicházejí samy… V Maroku, Egyptě, Jordánsku, Indii, Arménii, Rumunsku – pro nás velmi cizokrajných a „nebezpečných“ krajinách.
Staňa s přítelkyní cestují převážně místní dopravou, autobusy, vlaky, taxíky i stopem. Jejich krédem je, že se v každé zemi chovají tak, jako by přijeli na návštěvu ke svým přátelům, a s úctou k jejich místním zvykům a tradicím. „K sousedovi také nejdete ve špinavých traktorkách do obýváku, ale chováte se slušně,“ dává příklad Staňa. Snaží se také přečíst literaturu od místních spisovatelů a nestudovat jen atlasy a turistické průvodce, přítelkyně nechodí v arabských zemích odhalená… „Vezměte si třeba Egypt. Tamní civilizace je stará více jak pět tisíc let a je pochopitelné, že se jí nelíbí, když přijedou současní lidé, kteří se na sebe rádi dívají a proto se všude odhalují a fotí v plavkách,“ vysvětluje na příkladu možný bod střetu turistů a domácího arabského obyvatelstva, kterému se snaží vyhýbat.
Jako první jsme se vydali do Arménie. Tuto zemi procestoval mladý pár převážně stopem a setkal se zde se spoustou zvídavých lidí. Jedna mladá žena je dokonce týden ubytovala ve svém bytě, hostila je a dodnes jsou v kontaktu přes e-maily. A ačkoliv Staňa nastínil systém zdejší církve, navazující na pohanské zvyky s obětišti u kostelů, konstatoval, že kulturu v Arménii netvoří stavby, ale vztahy. Sliny jsme museli polykat při živém líčení jídla – dozvěděli jsme se, co je to šašlik, kebab, čtyři hodiny zpracovávaný chléb lavaš i že místní dělají výborné červené víno z granátových jablek.
Jordánsko byla další z dnešních zastávek. Také k této zemi měl Staňa připravené ukázky předmětů a bankovek a zážitky z návštěvy starověkého skalního města Petra. Klienty velmi zaujalo vyprávění o právě probíhajícím Ramadánu, kdy Arabové drží ve dne půst, ale jak se setmí, je velký problém dostat se ke stánku s jídlem. Noc, znamenající začátek hodování, se pozná podle toho, že ve tmě není vidět bílá niť.
Poté se rozvinula velmi živá debata plná zajímavých dotazů. Například jak se Rumuni dívají na globalizaci? Staňova odpověď: „Já jsem nešťastný, pomalu se z toho stává jedna Amerika… Místní se snaží se dokázat, že na to mají, že taky mají colu a hamburgery a přitom jejich kebači nebo ciorba jsou super jídla a rumunská hudba nenechá nikoho jen tak sedět. Ta místa se mění před očima z roku na rok. Neřekl bych, že jsou za námi, ale že jsou jinde.“
Kde jsou ženy nejhezčí? Nečekejte, že u nás… Podle mladého dobrodruha jsou to právě Arménky s olivovou pletí a orientálními rysy. Věděli jste, že v Indii léčí malárii jako u nás chřipku a že nejlepší je nevozit probiotika z ČR, ale v případě průjmu „se spravit“ místními jogurty a léky? Že v Arménii nejsou domovy důchodců, protože rodina drží spolu a o své staré členy se postará? Že zde jezdí na kole a nosí kraťasy jen cizinci a malé děti, ale dospělí ne? Že v arabském světě mají rozdělené na ženskou a mužskou část také veřejné dopravní prostředky? A že cizinci znají český obchod Baťa (zejména v Indii), traktory Zetor a nejčastěji se ptají, proč se Česko a Slovensko rozdělily…? My taky ne, ale teď už víme!
Ještě jednou Staňovi moc děkujeme za bohatou besedu. V letošním roce se chtějí s kamarády vypravit do Litvy, Lotyšska a Estonska a plánují také Albánii. Šťastnou cestu a těšíme se na další zajímavé setkání!
Fotogalerie
26. 01.
Autor: Jiřina Falková
Dlouhodobý zájem o činnost břeclavského pracoviště TyfloCentra Brno o.p.s. a pravidelné návštěvy inženýra Jiřího Petrů přivedly zdejší sociální pracovnice na myšlenku uspořádat besedu pro klienty. Poslanec Parlamentu ČR si udělal čas v úterý 24. ledna, kdy ho v klubovně netrpělivě očekávalo devět klientů se zrakovým postižením, kteří měli připraveno mnoho dotazů a postřehů k nové sociální reformě i současné české politické scéně.
Besedu uvedla jedna z pracovnic představením hosta, jeho životopisnými údaji, které inženýr Petrů později ještě rozvedl, a několika slovy o historii a známých osobnostech nejstarší české politické strany – ČSSD. Během odpoledne jsme se od poslance dozvěděli zajímavosti ze zákulisí jeho práce i ze sněmovny, okomentoval nejzásadnější novinky z nové sociální reformy a následně se rozvinula debata na související témata. Politik se zajímal o fungování nových zákonů v praxi, přišlo také na téma valorizace důchodů a zdražování, důchodové reformy a nedostatku práce v regionu.
Loučili jsme se o půl páté s úsměvem, když inženýr Petrů líčil, jak to v Parlamentu někdy bzučí jako ve škole o přestávce, a slovy jedné z klientek: „Víte, my jsme tady taky taková malá sněmovna. A naše paní „předsedkyně“ nás musí někdy i opakovaně utišovat, když chce něco říct…“ Na tom, že byla debata velmi příjemná a bohatá, se nakonec shodly pracovnice i klienti břeclavského TyfloCentra a politik si pochvaloval rozhled a informovanost všech zúčastněných.
Akce se uskutečnila v rámci projektu Slepotou život nekončí, který je financovaný z prostředků ESF prostřednictvím OP LZZ a státního rozpočtu ČR.
Za občerstvení děkujeme Ing. Jiřímu Petrů.
.
.
10. 01.
Autor: Jiřina Falková
Klienti a pracovnice z břeclavského detašovaného pracoviště přivítali v pondělí 12. prosince sociální poradkyni z Národní rady zdravotně postižených, magistru Elišku Škrancovou. Ta přijela objasnit chystané změny v sociální oblasti a pracovně právních vztazích, které se týkají osob se zrakovým postižením a změněnou pracovní schopností od ledna 2012. Akce se zúčastnilo osm klientů všech věkových kategorií a především ti mladší s přednášející o tématu živě diskutovali.
Sociální reforma a změny v pracovní oblasti, které nabydou účinnosti v roce 2012, se dotknou uživatelů našich služeb už od začátku nového roku. Navržené právní úpravy, které se dostaly pracovnicím do rukou, se týkají zejména oblastí příspěvku na provoz motorového vozidla a individuální dopravu, průkazů mimořádných výhod ZTP/P, příspěvku na péči a na kompenzační pomůcky. Novinek bylo opravdu hodně a dvouhodinová beseda byla vysloveně „výživná“. I když se Eliška Škrancová snažila o přehledné členění, systematické podávání informací a jednoduché vysvětlování, někteří starší klienti odcházeli velmi zmatení. Na to byly pracovnice připraveny a všem nabídly možnost individuálního poradenství nebo doprovodu ke konzultacím na příslušné úřady, což ještě do Vánoc několik klientů využilo.
Na besedě byla předána také jedna z nejdůležitějších informací pro místní občany, a to že nově najdou úředníky v přízemí Městského úřadu Břeclav, ačkoliv kanceláře nyní spadají pod Úřad práce ČR.
Akce se uskutečnila pod hlavičkou projektu Slepotou život nekončí jako „Podpůrná a motivační aktivita“.
23. 11.
Autor: Jiřina Falková
Abychom i v břeclavském středisku začali prožívat Vánoce, když nás již měsíc zahrnují obchodní řetězce reklamami a výzdobou, rozhodli jsme se po dvou letech zase vyrábět adventní věnce. Dílnu jsme naplánovali na úterý 22. listopadu, protože již následující neděli všichni zapálíme první ze čtyř svíček. Vánoce se blíží…
Pracovnice sehnaly a nakoupily vše potřebné od polystyrénových základů, větviček tuje, ozdobné mašle v tradiční červenozlaté barvě i spoustu plodů na dozdobení. K přichycení šišek, žaludů, oříšků i nasušených plátků citronů a pomerančů sloužila vypůjčená tavicí pistole, kterou se šikovně oháněla Žaneta Benešová.
Těm, kteří se nemohli zúčastnit ze zdravotních důvodů, ale počítali jsme pro ně s materiálem, věnce vyrobili ostatní s pomocí pracovnic. Celému odpoledni vládla dobrá nálada, klienti dokonce v jednu chvíli začali zpívat moravské lidovky, aby jim šla práce lépe od ruky.
V předvánočním období nás v Břeclavi čeká ještě literární beseda o Williamu Shakespearovi, povídání s Eliškou Škrancovou o změnách v sociální oblasti od ledna 2012, návštěva ve středisku Utilis a společné posezení u „stromečku“ 20. prosince.
Fotogalerie
20. 10.
Autor: Jiřina Falková
Začátek nového školního roku se stal pro TyfloCentrum Břeclav obdobím, kdy má pracoviště nejvíc možností se propagovat. Ve městě totiž probíhá Veletrh sociálních služeb u příležitosti celostátní kampaně Týden sociálních služeb. V rámci toho otevírají všechny organizace své dveře návštěvníkům a potenciálním uživatelům služeb. Letos poprvé Břeclav rozjela také projekt Zdravé město. Obě aktivity probíhaly v takřka totožném termínu prvních čtrnáct dnů v říjnu.
Už ve středu 5. října navštívil pětaosmdesátiletý klient talk show Vladimíra Hrona a Aleše Cibulky s názvem Zábavně o stáří. Tuto akci nabídl sociální odbor Městského úřadu Břeclav zdarma všem uživatelům služeb a seniorům. Hned následujícího dne, ve čtvrtek 6. října, prezentovala pracovnice Žaneta Benešová naše služby na Veletrhu sociálních služeb. Ten se oproti minulým letům přestěhoval z frekventované pěší zóny u nádraží do centra k Domu školství, ale dvoupatrový londýnský autobus Unie Neslyšících jakož i doprovodný hudební program přitáhli na veletrh dost návštěvníků. TyfloCentrum mělo po letech k dispozici vlastní stáneček.
Dny zdraví projektu Zdravé město Břeclav jsme v záplavě ochutnávek zdravé stravy a ukázek zdravého cvičení obohatili besedou o Hieronymu Lormovi a jeho abecedě pro hluchoslepé v Městské knihovně Břeclav ve čtvrtek 13. října. Pěti posluchačům přednášela pracovnice Jiřina Falková a z původně připravené hodiny a půl povídání se následující diskuze o sociálních důsledcích zrakového postižení protáhla na více jak dvě hodiny.
V průběhu obou předchozích aktivit a samozřejmě prostřednictvím tisku, letáčků i osobních pozvánek e-mailem jsme zvali na Den otevřených dveří, který byl připraven na pondělí 17. října. Zajímavostí, která přivedla během dne téměř dvacet návštěvníků, byla prezentace lup a optických pomůcek. Břeclavskou akci totiž podpořila firma Sagitta Ltd. spol. s r. o., jejíž pracovník Jaroslav Kavan se zde neúnavně věnoval všem zájemcům o služby. Mezi návštěvníky se objevily známé tváře stálých klientů, účastníci Veletrhu i besedy o Lormovi a další. Například mladá maminka si přečetla pozvánku na plakátě a studentku upoutala cedule na bráně, když procházela okolo. Dvaadevadesátiletou paní z Lanžhota, v tradičním kroji, přivezla rodina díky oznámení v lokálním tisku. Ukázalo se tak, že každá forma propagace má v regionu smysl.
Odpoledne patřilo především diskuzím o sociální reformě nejdříve s poslancem Jiřím Petrů, který stejně jako v minulých letech projevil zájem o problematiku života zdravotně postižených a přijal naše pozvání k návštěvě. V příštích měsících navštíví TyfloCentrum ještě jednou, a to aby diskutoval přímo s našimi klienty. Před koncem akce přišel vyzkoušet pomůcky také koordinátor komunitního plánování z Městského úřadu Břeclav Jaroslav Kolda. Město Břeclav a jeho velmi prosociální politika a velmi vstřícné jednání nás těší.
Prezentační aktivity budou končit posledním říjnovým úterkem, kdy se pracovnice Jiřina Falková vydá s kompenzačními pomůckami, klapkami a bílou holí za studenty SOU Mikulov, kam byla pozvána na Den s handicapem. Žáci školy by se měli prakticky seznámit s tím, jak žijí zrakově, sluchově i pohybově postižení, vyzkoušet si chůzi s bílou holí, znakovou řeč nebo jízdu na invalidním vozíčku. Ruku v ruce s tím jde samozřejmě propagace organizací, které handicapovaným pomáhají. Vždyť i student může mít doma osleplou babičku…
Už nyní navštívili břeclavské pracoviště tři noví klienti, kterým pracovnice poskytly sociálně právní poradenství o možnostech, jak získat kompenzační pomůcku. S některými začaly vyřizovat žádosti o příspěvky na úřadě a není vyloučené, že se z nich do budoucna stanou i aktivní návštěvníci aktivizačních služeb. Radost klientů, pro které je i malá pomoc TyfloCentra velkým krokem ke zkvalitnění života, je nejlepší odměnou pro obě sociální pracovnice.
Fotogalerie
