23. 04.
Autor: Marie Švejdová
Nadpis je možná nesrozumitelný, ale kdo zde očekává zprávu o jarním pobytu na Kuklíku, našel si ten správný článek.
Jarní pobyty si většinou užíváme při sluníčku a obdivujeme rozkvétající kytičky. Letos na konci března ani nemuselo mrznout a přesto nám kvůli počasí nezbylo nic jiného, než se opravdu zakuklit.
Na Vysočině byla zima, foukal silný a studený vítr, občas zapršelo a přes poslední noc dokonce nasněžilo. Tak jako vždy jsme však měli připravený program i pro případ nepříznivého počasí.
Kromě obvyklého programu byl pro zájemce připraven mimořádný ukázkový kurz seberozvoje, který uvedl PhDr. Zbyněk Galvas. Je dobré říci, že se kurzu zúčastnili všichni přítomní klienti a také většina průvodců a účast byla opravdu bohatá. S kurzem seberozvoje se tak mohli seznámit i ti zájemci, kteří nemají možnost dojíždět na něj do Brna.
Mimo program nabízený pracovníky TyfloCentra přibyl ještě další, neplánovaný a neočekávaný. Jeden z účastníků, Honzík Ševčík spolu se svým tatínkem dovezli pedig a jedno odpoledne věnovali výuce pletení z pedigu. Jejich nabídka byla přijata s nadšením a bylo upleteno mnoho misek, ošatek a košíčků.
Také se ještě vrátím k víkendovému pobytu v říjnu 2011. Kdo četl článek o loňských pobytech na Kuklíku, možná si vzpomene na to, jak někteří otužilci cvičili ranní rozcvičky při mínus šesti stupních.
Pokud by někdo předpokládal, že teď vzaly ranní rozcvičky kvůli ošklivému počasí za své, bude asi překvapen. I tentokrát se nevidomý účastník pan Zdeněk Ryzý ujal předcvičování, ale skupinka nadšenců se musela spokojit s prostorem v jídelně. Zato hned poté byli cvičící odměněni – jen odtáhli židle od stolu a mohli snídat.
Aby byla jistota, že se zase brzy sejdeme, někteří účastníci se hned přihlásili na letní týdenní pobyt, který se uskuteční v době od 7. do 14. července. Těší nás, že zájem o další pobyty je odpovědí, kterou slyšíme nejraději – líbí se nám tady, jsme spokojeni, těšíme se, jsme tu rádi.
Informace o pobytech a přihlášky u Marie Švejdové,
tel. 515 919 774, mobil 774 715 104, v případě nepřítomnosti 541 240 420.
E-mail svejdova@tyflocetnrumbrno.cz
Fotogalerie
17. 04.
Autor: Martina Jachanová
Tak jak je už v tomto období pravidlem, jsme se v pátek 13. 4. 2012, vydali na tradiční sázení vánočních jedliček do Soběšického lesa. Všichni jsme se sešli na nádraží v Králově poli, odkud jsme společně pokračovali autobusem na zastávku do Soběšic u lesní školy. Tady nás čekal pan lesník z nedaleké hájenky U jezírka.
Vánoční jedličky byly dvě a podle komentářů našich klientů už ani tak nešlo o jedličky jako spíše o suchá košťátka. Nicméně po důkladné prohlídce lesníkem byly jedličky shledány za životaschopné a tak jsme se přesunuli na místo jejich zasazení. Obě dvě jedličky zasadili za pomoci lesníka naši klienti. Chvíli jsme si ještě s panem Libusem povídali o současném stavu našich lesů a hájů a poté jsme pokračovali od lesní školky mysliveckou stezku až k zastávce MHD „U jezírka“, kde jsme se s lesníkem rozloučili. Na zastávce se k nám přidal ještě poslední opozdilec.
Skupina tedy byla kompletní a mohli jsme se vydat na trasu po červené kolem hájenky směrem na Soběšice. Červená značka nás vedla lesem i mýtinkami, kde se krásně rozlévala vůně čerstvě posekaného dřeva. Lesní cesta se postupem času měnila v úzkou stezku, která byla prorostlá vystouplými kořeny okolních stromů. Cestička sice vedla skrz nádhernou probouzející se přírodu, ale překračování kořenů a úzký prostor pro pohyb však výrazně ztížilo chůzi našich klientů. Po čase na nich byla znát únava a vyčerpání.
Všichni se však s ohromnou silou, chutí a odhodláním s cestou prali a všemi možnými způsoby se navzájem podporovali. Na pravidelných zastávkách po kratších úsecích se společně podělili o své občerstvení a energetické bonbóny, které jim dali další sílu zdolávat nepříznivý terén. Cesta lesem však nebrala konce a stezka byla místy komplikovanější. Neztráceli jsme však hlavu a všichni jsme se semkli a navzájem jsme se podporovali v další cestě. Po několika zastávkách začal les řídnout a my jsme cítili, že se blížíme ke konci trasy, což do nás vlilo novou energii. „Zvládli jsme to“, ulevili jsme si všichni, když se před námi objevily soběšické domky. S radostí z dosažení cíle se k nám zároveň dostavila i únava, proto jsme se rozhodli pro přesun do Brna a do našich domovů.
Touto cestou bychom chtěli poděkovat všem zúčastněným za jejich snahu a odhodlání a zároveň je ocenit za podporu, kterou si navzájem poskytovali. Děkujeme.
Fotogalerie
17. 04.
Autor: Martina Jachanová
V úterý 10. dubna jsme se společně s našimi klienty vydali na další ročník turistického výletu do bledulového údolí. Pro tentokrát jsme si však trasu vytyčili přes Rakovecké údolí.
Ráno se celá naše skupina sešla na stanovišti Staré osady, odkud jsme společně vyrazili autobusem směrem na Bukovinku. Během jízdy mezi námi panovala dobrá nálada, snad také díky sluníčku, které nás pěkně hřálo.
Štěstí při nás stálo, když se s námi dal do řeči jeden z místních usedlíků, který nám poradil schůdnější a hlavně kratší cestu přes údolí, takže nám ušetřil několik kilometrů. Tímto mu tedy děkujeme.
Turistickou trasu jsme započali na hájence, od které jsme pokračovali probouzejícím se jarním lesem až k naučné stezce Rakoveckého údolí. Netradičně jsme však naučnou stezku začínali od stanoviště číslo osm, což nikomu z nás nečinilo sebemenší obtíže. Tabule na naučné stezce nás seznámily se zdejší faunou i flórou a více méně i s historií spjatou s Rakoveckým údolím. Po cestě přes všechny stanoviště jsme však k našemu překvapení nalezli pouze pár ostrůvků bledulí, které rostly při zdejší říčce. Kromě bledulí jsme si prohlédli i petrklíče, sasanky a podběl, se kterými nás někteří naši klienti seznámili především díky své zálibě v bylinkaření. Během výletu jsme společně zdolávali složité terény a naši klienti si při jejich překonávání počínali více než bravurně. Po několika hodinách, když jsme měli v nohách přes deset kilometrů, jsme dorazili zpět k hájence.
Ještě několik minut do příjezdu autobusu jsme nasávali atmosféru jarního lesa a plni pozitivní energie jsme si slíbili, že se do Rakoveckého údolí ještě vrátíme. Celý den se nám krásně vydařil. Navzdory nepříznivým prognózám o počasí, jsme neprohloupili, když jsme se na výlet vydali.
Tak pojďte příště s námi.
Fotogalerie
17. 04.
Autor: Renáta Štípová
10.dubna se v rámci projektu Slepotou život nekončí uskutečnilo setkání s panem Antonem Mészárosem, který uvedl besedu zvanou I život ve tmě je bohatý aneb Pod rouškou tmy. Pan Mészáros vtáhl své posluchače průřezem hudebních ukázek do tajů svého světa hudby, se kterou žije 31 let.´
Jeho hudební začátky byly všelijaké. Od 6ti do svých 17 let pobýval v deprimujícím prostředí ústavu pro nevidomé v Levoči, které popisuje ve své knížce Vzpomínky ve tmě, vydané v roce 2002.
Po základní škole absolventskými koncerty ukončil Konzervatoř pro zrakově postiženou mládež v Praze obor klavír a varhany. Zde získal hráčské zkušenosti a konečně také lepší pocity ze studií než měl ve škole v Levoči. Svůj absolventský koncert si připomněl ukázkou C. Franka – 3.chorály , kdy jsme se i my mohli na chvíli zaposlouchat do malebných tónů varhan.
Jednoho květnového dne se v Praze seznámil se svojí ženou, nyní matkou jejich synů – Jana, Daniela a Jakuba. Tím se mu změnil jeho dosavadní mládenecký život, kdy nevěděl ještě nic o tom, co mu jeho život přinese za překvapení. Konstatuje však, že nikdy neměl problém s hledáním práce, jak přísloví praví „byl v pravý čas na pravém místě“.
Po přestěhování celé rodiny do Brna v roce 1983 byl zaměstnán do roku 1989 jako korepetitor a učitel hry na klavír na Taneční konzervatoři, kde je tzv.“hudební společník“ tanečního pedagoga, kdy musí reagovat na jeho stručný popis hudebního žánru. Od roku 1992 působí na Konzervatoři v Brně jako korepetitor dramatického oboru a učitel hry klavírní improvizace. Vyslechli jsme v další hudební ukázce s názvem „Léto“ čtyřruční improvizaci studenta a učitele, která nám v kostce ukázala mistrovské umění improvizace, které není dáno každému.
Své povídání p. Mészáros obohatil hrou svých klavírních skladeb a tuto zajímavou besedu zakončil improvizací na námět jedné klientky – Delfín, plovoucí podmořskou hladinou…
Beseda se konala v rámci projektu „Slepotou život nekončí“, který je financován z evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu lidské zdroje a zaměstnanost a ze státního rozpočtu ČR.¨
Fotogalerie
11. 04.
Autor: Klára Zárubová
Klienti znojemského a brněnského TyfloCentra měli ve čtvrtek 29. března 2012 zase jednou možnost setkat se na společné akci. Naplánovali jsme si totiž turistický výlet do romantického Údolí lásky nedaleko Znojma. V počtu 17 lidí jsme společně vyrazili vlakem ze Znojma směr Božice. Obec Božice leží asi 15 km východně od Znojma a 8 km západně od Hrušovan nad Jevišovkou. Naše skupinka začala cestu od železniční stanice v Božicích, od které nás vedla široká cesta. Cílem byla přírodní rezervace Karlov. Ta se nachází jižně od Božic, a místní zde vybudovali relaxační a naučnou stezku „Údolím lásky“ v roce 2008.
Protože se v okolí naučné stezky nachází velké množství zajímavých a často chráněných, a tedy i ohrožených rostlin a živočichů, prokládali jsme cestu výkladem o místní přírodě, ale i o historii nedaleké Hraběcí studánky. Stezka vedr údolím Příčního potoka, podél břehů tří rybníků Horní Karlov, Prostřední Karlov a Božický rybník.
Zanedlouho jsme po východním okraji stezky dorazili až k Hraběcí studánce, která se nachází blízko hráze rybníka Prostřední Karlov. Nad pramenem studánky byla v roce 1810 díky hraběnce Emanuele Khuen – Belassi (majitelce panství Hrušovan) vybudována malá stavba z pískovce. Cestou jsme objevovali sněženky, sasanky, fialky a další jarní květiny. Od studánky jsme pokračovali po hrázi rybníka Prostřední Karlov a po jeho severním břehu. Dalším rybníkem, u kterého jsme se zastavili, byl Horní Karlov. Potom jsme se vydali proti proudu Příčního potoka až k zástavbě u silnice spojující Hrádek a Božice.
Tady jsme se zastavili v místním nově zrekonstruovaném hřebčíně. Pak jsme zamířili k největšímu rybníku na naší trase – a to k Božickému rybníku, na jehož hrázi jsme si udělali poslední přestávku. Rybník jsme obešli a začali se vracet zpět k železniční stanici Božice u Znojma. Nachodili jsme asi kolem 6 km, takže to byla taková správná rozcvička před dalšími letošními kilometry. Už teď se těšíme na další jarní a letní turistické výlety.
Fotogalerie
