20. 09.
Autor: Martina Smrčková
I v letních měsících jsme v brněnském TyfloCentru přivítali jeden kolektiv dětí, který zajímalo, jak žijí lidé s postižením zraku, a přišel si vyzkoušet naše interaktivní aktivity. 14 dětí z příměstského tábora při Středisku volného času Lužánky dorazilo hned po obědě a rázem celá Chaloupka ožila.
Posledních pár dnů před koncem prázdnin byly děti ještě rozjívené a nejvíce se těšily, až budou moci různé činnosti vyzkoušet sami. Ještě před tím jsme si ale povídali o tom, jak pomoci nevidomému člověku na ulici, děti si prohlédly různé pomůcky pro nevidomé a slabozraké. Chlapci i děvčata živě diskutovali a předháněli se v odpovědích na moje otázky.
Nejvíce zaujala chůze s bílou holí – vyzkoušeli jsme i chůzi do schodů a ze schodů a obcházení různých překážek. Líbila se i kuchyň, kde bylo možné vyrobit si poslepu vlastní svačinku a poznat kuchyňské vybavení pro osoby se zrakovým postižením. Na závěr jsme se zastavili u kolegy Honzy Pokorného a jeho vodící fenky Clair, od které se naši malí návštěvníci nemohli ani odtrhnout.
17. 09.
Autor: Martin Bořivoj Novosad
V úterý 9. září jsme se s našimi klienty vydali poznat krásy Náměště nad Oslavou. Našim cílem byl zámek.
Zámek v Náměšti nad Oslavou postavený na skalnatém masívu na levém břehu řeky Oslavy patří mezi významné doklady renesančního stavitelství na Moravě. Původní hrad ze 13. stol. byl moravskými pány ze Žerotína přebudován v létech 1565-1578 na honosné renesanční sídlo, které se zachovalo v téměř nezměněné podobě dodnes. Součástí areálu jsou budovy tzv. „Vlašského dvora“ v předzámčí, anglický park a malá francouzská zahrada. V roce 2001 byl areál zámku prohlášen Národní kulturní památkou.
Interiéry zámku nabízejí unikátní expozice gobelínů, cenných obrazů či historického nábytku, zámecká kaple je pozoruhodná svoji architekturou i barokním mobiliářem, knihovna s bohatým knižním fondem i štukovou klenbou s ojedinělou freskovou výzdobou a vnitřní nádvoří pak zdobenými renesančními arkádami.
Apartmán hraběte Haugwitze je zase ukázkou života majitele zámku na přelomu 19. a 20. století.
Prohlídku jsme s klienty začali na nádvoří zámku, kde nás přivítal jeho kastelán. Prohlédli jsme si bohatě zdobenou barokní kapli, vnitřní arkádové nádvoří a reprezentační prostory s unikátními tapisériemi. Zámeckými prostory nás prováděla příjemná paní průvodkyně, která nám podala odborný výklad a klientům umožnila si většinu předmětů osahat. Na závěr prohlídky nás čekalo malé překvapení. V zámecké knihovně nám pan kastelán zahrál na jedinečné varhany z roku 1745, které jsou jediným dochovaným nástrojem rakouského varhanáře Antona Preisingera. Byla to velmi příjemná tečka za krásnou prohlídkou zámku, hra na královský nástroj, jak se varhany nazývají, na nás na všechny hluboce zapůsobila.
S hezkými zážitky a prožitky jsme se ze zámku vydali na vlakové nádraží v Náměšti nad Oslavou. Cestou na nádraží jsme se občerstvili a odpočinuli si v místní restauraci. Zpáteční cesta vlakem Náměšť – Brno – Vyškov příjemně ubíhala a my jsme stále vstřebávali dojmy ze zámku. Děkujeme všem, kteří se výletu zúčastnili a těšíme se na další poznávání našeho krásného okolí.
Fotogalerie
15. 09.
Autor: Martina Ludvíková
Ty sladký září! Jak modré nebe nad těmi vrchy, kde se barvy rodí!
Jdu zmaten vzduchem, jenž je plný tebe, a chtěl bych plouti povětrnou lodí!
Krátký výňatek z Knihy lesů vod a strání od S. K. Neumanna nás ve středu 10. 9. naladil při vcházení do Botanické zahrady přírodovědecké fakulty v Brně. Tato velmi rozmanitá zahrada se nachází na ulici Kotlářská. Celou naší procházkou nás provázela Ing. Alena Prýmková, naše průvodkyně nejen po lese. Během této exkurze do tajů botanické zahrady jsme se dozvěděli, k čemu jsou vhodné různé kytičky a bylinky. Paní Prýmková si pro nás, jako vždy, připravila zajímavé povídání, ukázky a hádanky některých květin a bylin a také zajímavé a krásné básně. Touto vycházkou nás provázela Kniha lesů vod a strání. Počasí nám vydrželo a všichni jsme si moc užívali volného dne. Jediným mráčkem na naší výpravě byl hluk tramvají a autobusů, které nám narušovaly náš program. Ale i tak jsme se všichni moc a moc bavili a děkujeme všem, kteří se zúčastnili, tentokrát byla účast obrovská. Na dalším výletě se těšíme na shledanou.
Fotogalerie
12. 09.
Autor: Martin Bořivoj Novosad
Co je vlastně kolektivní hra Pétanque, která oslovila i naše klienty vyškovského TyfloCentra? Pétanque je hra, která má svůj původ ve francouzském středomoří. Její počátky však sahají až do starověku a svou podobu získala ve starém Římě. První oficiální pravidla byla vydána roku 1907 a první dlouhodobá soutěž byla uspořádána roku 1910 ve Francii ve městě La Ciotat.
Pravidla hry nejsou zase až tak jednoduchá, upravili jsme je potřebám a možnostem našich klientů. Hrají proti sobě 2 družstva v počtu 1–3 hráčů. Jako hřiště poslouží rovný písčitý (nebo jemný štěrk) plácek, dlouhý alespoň 15 metrů. Dále jsou zapotřebí kovové koule na pétanque, celkem šest, které se od sebe hezky odrážejí a jsou označeny zářezy, aby se od sebe daly rozeznat. Oficiální závodní koule pak ještě musí mít vyraženo na povrchu jméno výrobce. A nakonec je zapotřebí „prasátko“ – malá dřevěná kulička asi 3 cm v průměru, nejlépe reflexní barvy. Začínající hráč namaluje na zem malý půlkroužek – („semimetu“ nebo „hemimetu“), odkud se pak v průběhu celé hry hází. V následujících hrách se meta umisťuje na místo, kde skončilo „prasátko“ v minulé hře. Hráč hodí prasátko libovolným směrem 6–10 m daleko (kadeti 6–9 m, děti mohou 5–8 m) a poté hodí kouli tak, aby skončila co nejblíže „prasátku“. Dále se družstva v házení střídají tak dlouho, dokud všechny koule nebyly použity. Koule se nesbírají a hází se stále ze stejného místa. To družstvo, které má nakonec kouli nejblíže „prasátku“, vyhrává dané kolo a získává stanovený počet bodů. Hra končí po dosažení zvolené bodové hranice.
Dopoledne v úterý 4. září jsme se sešli ve známém centrálním vyškovském parku Smetanovy sady. Počasí nám přálo, byl krásný slunečný den a nadšení klientů poznat něco nového bylo veliké. Pustili jsme se do soutěžení s přizpůsobenými pravidly možnostem našim klientům. Během „sportovního klání“ jsme si užili spoustu zábavy. Bylo to příjemně strávené dopoledne, které se všem moc líbilo a velmi rychle uběhlo. Ihned jsme se domluvili na zopakování této vydařené akce.
13. 08.
Autor: Martina Ludvíková
Že je ve vodě živo všichni asi víte, ale víte, že existuje Živá voda? Naši výletníci o tom vědí, dozvěděli se to v úterý 12. 8. 2014 na celodenním výletu, který jsme podnikli. Brzo ráno jsme se vydali vlakem směr Staré město u Uherského Hradiště. Protože jsme byli skupina zdatných turistů, nevadilo nám, že jsme šli příjemnou procházku i v malém dešti. Z jiných výletů jsme zvyklí i na větší kalibr dešťové vody. Cyklostezka táhnoucí se mezi poli byla na krásném rovném povrchu a tak naše kroky uháněly k cíly. Příjemnou procházku nám zpříjemnilo posezení v altánku, kde se nám naskytl již první pohled na město Velehrad. Z úst náčelnice našeho výletu, Terezy Kozderové, jsme se dozvěděli o městě Velehradě. Celou cestu jsme totiž šli po růžencové cestě k Velehradu. Poutní cesta růžence spojuje velkomoravský Veligrad (Staré Město u Uherského Hradiště) s Velehradem, který se stal v průběhu dějin nositelem cyrilometodějské tradice. Myšlenka na její vybudování vznikla jako odezva návštěvy papeže Jana Pavla II. na Velehradě.
Když jsme dorazili na konec naší cesty, čekal nás areál Živá voda, kde jsme měli objednanou prohlídku. V Živé vodě jsme se mohli kochat rybami, které pluly okolo nás. Byli jsme v tunelu 3,5m pod hladinou. Mlsné a předvádění chtivé rybičky plavaly kolem nás a ukazovaly nám své přednosti. V areálu se nacházely jelce, lipany, mníky, pstruhy, parmy a oukleje, ale i štika, candát a sumec a klasický kapr. Na stěně jsme mohli nahmatat druhy ryb, které jsou ve vodě kolem nás a tak může i zcela nevidomý člověk mít představu o tom, jak ta ryba vypadá.
Po rychlém obědě jsme se vydali do Velehradu k bazilice. Barokní bazilika (postavená na románských základech) s přilehlými budovami bývalého cisterciáckého kláštera. V podzemí baziliky je přístupné lapidárium. Na nádvoří před bazilikou slavil 22. 4. 1990 mši sv. papež Jan Pavel II.. Bazilika s přilehlými budovami a areálem byla v dubnu 2008 prohlášena za národní kulturní památku. Tuto kulturní památku jsme si mohli s průvodkyní projít. Po prohlídce si zájemci zašli do místní cukrárny, abychom odpočali trochu nohám. Po dobré kávičce jsme nasedli do autobusu, který nás odvezl na vlak ve Starém městě , a odtud jsme již uháněli směr Brno. Některým účastníkům našeho výletu bylo ještě do povídání, jiní jen mlčky sledovali ujíždějící krajinu a jiní si zdřímli.
Děkujeme všem, kteří se našeho výletu zúčastnili, děkujeme Terezce Kozderové za její výklad o Živé vodě, ale i o Velehradu a těšíme se na další cestování a poznávání.
Fotogalerie
