15. 05.
Autor: Tereza Kozderová
V pondělí 12. května jsme se vydali na vycházku do Willsonova lesa. Paní Ing. Alexandra Koutná se s námi setkala na konečné zastávce trolejbusu č. 39 a pověděla nám o historii Willsonova lesa. Wilsonův les je les či spíše lesopark o přibližné rozloze 34,4 ha, rozkládající se převážně na jižním okraji městské části Brno – Žabovřesky, jižním cípem zasahuje do městské části Brno – střed. Jak nám bylo vysvětleno, lesopark je obvykle příměstský les, který v sobě kombinuje prvky původního lesa a běžného městského parku. Lesopark byl založen roku 1882 velkostatkářem a notářem Ludvíkem Odstrčilem. Po úvodním seznámení s Willsonovým lesem jsme se vydali prozkoumat jeho krásy. Hned po pár úvodních krocích jsme se dostali na můstek, který stojí na vrcholu sjezdovky. Odtud se nám naskytl krásný pohled na Brno a celou sjezdovku pod námi. Vítr a sluníčko si s námi po celou dobu naší výpravy pohrávalo, ale dešti nepovolilo, aby nás smočil. Většina cest byla z kopce a tak naše putování utíkalo docela rychle. Postupně jsme odhalovali flóru celého lesa.
O zástupcích fauny nebo zvířat jsme si spíše povídali, i když se na malou chvíli stal naším členem i nezvaný host – sršeň. Naštěstí klientka vyvázla s lehkým štípnutím a úsměv na rtech nezmizel. Paní Koutná nás zavedla ke studánce, která je mimo cestičku. Protože jsou mezi námi vycházkoví nadšenci, nebylo ku škodě, když jsme se zastavili i u „fit centra“ v lese, kde jsme ukázali své dovednosti i v přitahování. Ve zdravém těle je i zdravý duch a nezáleží na tom, kolik nám je let. O tom jsme se sami na vlastní oči mohli přesvědčit, když nás čiperný osmdesátník všechny strčil do kapsy v přitahování se :-).
Na závěr celého našeho vycházkového odpoledne jsme si dopřáli sladkou odměnu v hospůdce na Rosničce. V okamžik, kdy jsme nastupovali do tramvaje, se mírně rozpršelo, tak jsme si všichni oddychli, že nás to nepotkalo.
Velmi děkuji paní Koutné za její výklad a všem, kteří se zúčastnili. Tuto vycházku jsme si jistě všichni užili a věříme, že se brzy zase do Willsonova lesa vrátíme a u toho můžete být i vy – jste srdečně zváni.
Fotogalerie
17. 04.
Autor: Martina Ludvíková
Středeční větrné počasí nás zaválo 16. dubna až do baltských zemí, kde jsme mohli společně s průvodkyní paní Mgr. Sylvou Brychtovou, objevovat tajemství světa Baltů. Během dvou hodin jsme prošli několik tisíciletí vývoje jedné civilizace. Dostali jsme se od pazourků až po velmi rafinované bronzové šperky a obřadní roucha, které se v Baltských zemích nosily. Na 3 patrech výstavy jsme tedy během chvíle ušli pěkně dlouhý čas a mohli jsme díky mnoha haptickým ukázkám zjišťovat, jak se měli lidé dříve. Zamysleli jste se například někdy nad tím, jak daleko jsme ušli s ohněm? V pravěku museli čekat na blesk, který zapálil strom a museli jej řádně udržovat a my? Vezmeme krabičku sirek a škrtneme třeba desetkrát. I taková, pro nás dnes banální věc, jako je nůž. Koupíme ho v každém obchodě, nabrousíme jej doma během chvilky, ale dřív? Ostrý kámen musel posloužit a jeho opracování trvalo i celé týdny. Někteří z nás toužili být archeology a objevovat tisíce let staré věci. My jsme měli možnost vžít se na chvíli do kůže archeologa a zkusit v písku vyhledat a oprášit různé artefakty a poznávat, oč jde. Paní průvodkyně dovolila našim klientům osahat si spoustu věcí a to dokreslovalo povídání i těm klientům, kteří jsou nevidomí. Po dvou hodinách jsme nastoupili do výtahu a výtah nás vysadil opět v Brně před Palácem Šlechtičen a my jsme se mohli vrátit do svých domovů. Děkuji moc všem zúčastněným a hlavně paní Brychtové za její výklad. Již teď se těším na další setkání, doufám, že právě i vy nebudete chybět.
Fotogalerie
14. 04.
Autor: Martina Ludvíková
Že je kroj již minulostí? Ale kdeže. O tom, že kroj je stále „v kurzu“ nás v pátek 11. 4. 2014 přesvědčila nejen paní Mgr. Gabriela Zmeškalová, kurátorka sbírky lidového textilu. Velmi poutavé vyprávění o krojích jižní Moravy, potažmo Brněnska, nás provázelo skoro celé odpoledne. Během této přednášky jsme se dozvěděli nejen o tom, z čeho se skládá mužský a ženský kroj, ale mohli jsme si osahat i různé druhy látek, ze kterých se kroje šijí. Kde kdo mohl zavzpomínat na své zážitky, kdy se mnozí z nás hodů sami účastnili a věděli, jaké to je, kroj nosit. Mimo velmi odborně a poutavě vedenou přednášku, byla také zpestřením návštěva 2 zástupců krojované chasy ze Starého Lískovce. Ženský kroj nám předvedla slečna Blanka Videmanová a mužský kroj pan Pavel Turčínek. Oba jsou folklorními nadšenci a již po několik let oblékají na sebe kroj a účastní se hodů ve Starém Lískovci. Sami nám kroj předvedli, řekli nám své zážitky s krojem a také jak se k tomu nosit kroj dostali. Tito zástupci a jejich povídání nám ukázalo, že kroj jako takový stále nezanikl a mezi mladými lidmi, se najdou tací, kteří s hrdostí na sebe obléknout tento „oděv našich předků“ a hrdě jej ukazují a udržují tradice, které zde za našich babiček a dědečků byly. Pro některé jde o připomenutí, jaké to bylo za dob jejich mladých let, pro jiné ukázkou toho, jaká dřív byla zábava.
Paní Zmeškalová, ale i krojovaní účastníci se shodli na tom, že péče o kroj je velice namáhavá, ale plody této práce na sebe nenechají dlouho čekat a vždy přinesou uspokojení a nejednomu člověku vykouzlí úsměv na tváři. Malým bonbónkem a takovým uzavřením velmi příjemného odpoledne byla možnost vyzkoušet si ženský kroj.
„Bylo nám potěšením zúčastnit se této přednášky, kde jsme se i my dozvěděli mnoho zajímavých informací. Děkujeme za pozvání a rádi Vás přivítáme na našich mladých hodech ve Starém Lískovci“ řekl na závěr hlavní stárek z krojované chasy.
Děkuji paní Zmeškalové za její velmi zajímavý výklad, zástupcům krojované chasy za jejich návštěvu a všem účastníkům za účast. Doufám, že toto nebyla poslední akce, kde jsme se mohli s folklorem na Brněnsku setkat. Dle mého názoru máme být na co pyšní.
Fotogalerie
9. 04.
Autor: Martin Bořivoj Novosad
V pondělí 7. 4. 2014 jsme se vydali (klienti z Brna i Vyškova) za slunného a teplého počasí na turistický výlet za poznáním okolí Vyškova.
V 10.00 jsme společně odjeli autobusem z Vyškova do obce Ruprechtov, kde jsme navštívili zajímavou dobovou chalupu s doškovou střechou. Poté jsme společně pokračovali za poznáním největší pamětihodnosti v obci, která je ojedinělá nejen u nás, ale i v Evropě. Jedná se o větrný mlýn holandského typu s Halladayovou turbínou, který se nachází na konci obce. Je navržen do seznamu dědictví UNESCO. Mlýn jsme si důkladně prohlédli a vyslechli poutavý odborný komentář. Po prohlídce mlýna a okolí, nás čekala asi 7 km dlouhá procházka lesem, cílem byla vesnice Rychtářov. Cesta nám příjemně ubíhala, sluníčko svítilo a my jsme si měli pořád o čem povídat. Bylo také několik zastávek na občerstvení, které jsme si ještě zpestřili informacemi o zajímavých místech z této oblasti. Asi po třech hodinách chůze jsme přišli do obce Rychtářov, kde jsme chvíli čekali na příjezd autobusu. Zpáteční cesta do Vyškova nám rychle ubíhala, stále bylo hezké počasí a my jsme pozorovali okolní krajinu. Po příjezdu do Vyškova jsme společně zašli do nově otevřené cukrárny nedaleko od náměstí. Nad šálkem výborné kávy se sladkým zákuskem jsme si povídali o vydařeném výletu. Opravdu se vydařil, prožili jsme krásný slunečný den v přírodě a navštívili jsme zajímavá místa. Po ukončení akce jsme se rozloučili a klienti z Brna odjeli domů. Všem, kteří se na akci podíleli a zúčastnili se jí, moc děkujeme a těšíme se na další.
Fotogalerie
21. 03.
Autor: Martina Ludvíková
V úterý 18. 3. 2014 jsme se vydali na cestu do Břeclavi, kde tamější muzeum mělo výstavu pod názvem Máma mele maso aneb kdysi před tabulí. Již první slova názvu výstavy mohly některým z Vás, milí čtenáři, napovědět, že tato výstava měla něco společného se školou. Po příjezdu do Břeclavi nás uvítalo nejen sluníčko, ale i břeclavští klienti, kteří s námi na tuto výstavu vyrazili. Přivítal nás pan PhDr. Karel Křivánek, který nám barvitě popisoval život ve škole a to z období vzniku ČSR po skončení druhé světové války (1918-1945) a poválečné školství s počátky „budování socialismu“ (1945-1955). Někteří klienti zavzpomínali na svá školní léta a vrátili se tak do dětství, kdy se učili informace, které jim ve většině případů slouží do dnes a díky kterým mohou například číst tyto řádky. Tato výstava byla poutavá nejen díky vystaveným exponátům, které jsme mohli obdivovat, ale také kvůli poutavému vyprávění pana Křivánka, za jeho výklad mu ještě jednou velmi děkujeme.
Po návštěvě výstavy jsme se usadili v cukrárně, kam nás zavedli „domácí“ klienti a mohli jsme tak ještě chvíli prohodit pár slov a seznámit se blíže. Když se blížil čas odjezdu, všichni jsme si povzdychli nad tím, jak příjemné odpoledne to bylo. Vyrazili jsme na nádraží, kde jsme nastoupili do vlaku. Vlak ubíhal po kolejích směrem do Brna stejně rychle, jako naše vzpomínky na školu a školní léta. Děkuji břeclavským klientům za jejich pohoštění a doprovod a všem brněnským klientům za účast na akci.
