26. 05.
Autor: Martin Bořivoj Novosad
S příchodem teplých a slunečných dnů opět naši klienti projevili zájem o besedu na téma „Bariery kolem nás“.
Ve čtvrtek 21.5.2015 zavítal do našeho střediska ve Vyškově odborník na odstraňování barier – kolega z brněnského TyfloCentra – pan Josef Konečný, kterého jsme velmi rádi přivítali. Připravil si pro nás významné a nezbytné informace o hmatných a akustických orientačních prvcích. Vysvětlil, proč je důležité při chůzi po ulicích používat bílou hůl a také zdůraznil jaké přirozené i umělé prvky usnadňují orientaci v neznámém prostoru. Charakter besedy byl diskusní, témata se odvíjela od připomínek a otázek klientů. Nechyběly však ani ukázky praktických pomůcek, např. vodící lišta, akustický majáček a další bezpečnostní prvky. Klienty tato problematika velmi zajímala a podle toho se také zapojovali do diskuze. Shodli se, že nepříjemným problémem jsou nájezdy pro auta k domům, které vedou přes chodník – jedná se o náhlou změnu terénu a povahy komunikace (chodník se stává vozovkou). Dalším problematickým tématem je cestování v dopravním prostředku. Zde je velmi důležitý přístup řidičů i spolucestujících k osobám se zrakovým postižením.
Takto bychom mohli pokračovat dlouho, beseda totiž přinesla mnoho zajímavých informací. Klienti měli možnost popovídat si o svých zkušenostech a podělit se o své zážitky z procházek a cest. Jak se ukázalo, slabozrací a nevidomí lidé si umí také ze svého zrakového postižení dělat legraci, takže ani veselé příhody nebyly výjimkou.
Naše velké poděkování patří panu Josefu Konečnému, který nás velmi poutavě provázel světem bariér a odborně odpovídal na dotazy všech našich klientů. Také děkujeme velkému počtu našich klientů, kteří se besedy zúčastnili.
Fotogalerie
22. 05.
Autor: Tereza Kozderová
Na samém konci dubna jsme se s klienty vypravili do čajového ráje Sonnentor v Čejkovicích na jižní Moravě. Tato firma má za sebou více než 20letou tradici a její hlavní činností je výroba bio koření, různých zdravých pochutin a především bio čajů z bylin nejen z Česka, ale i z Albánie, Rumunska nebo z Afriky. Principy obchodování této společnosti jsou nadmíru zajímavé – pracovníci se snaží dbát na šetrné využití přírodních zdrojů bez umělých přidaných látek a podporovat drobné pěstitele. Prohlídku továrny jsme započali zhlédnutím krátkého dokumentu, který mapoval historii a principy Sonnentoru. Prošli jsme sklady, ve kterých se intenzivně linula vůně heřmánku, slézu, máty, dobromyslu, a dalších bylinek. Klienti si měli možnost osahat
sušené bylinky, čajové sáčky, a další důležité čajové propriety. Podívali jsme se takřka pod ruce pracovníkům ve výrobě, kteří drtí bylinky na menší kousky, čistí je od prachu a třídí do velkých pytlů. Další příjemnou fází bylo nakupování všelijakých dobrot a čajů s roztodivnými názvy, např. Klid v duši, Srdeční záležitosti, Pohodář, Čaj štěstí, Kouzlo krbu, a další.
Také se nám poštěstilo setkat se s panem Johannesem Gutmannem z Rakouska, zakladatelem a majitelem Sonnentoru. Pan Gutmann z nás měl také radost a svolil ke společné fotografii. Příjemnou tečkou na závěr bylo vystoupání na střechu továrny, kde nás čekal krásný výhled na všudypřítomné vinice. Pak už jsme se vydali malebnou vesnicí zpátky na autobus. Děkujeme za profesionální přístup pracovníkům Sonnentoru!
Fotogalerie
22. 05.
Autor: Tereza Kozderová
Klienti znojemského a brněnského TyfloCentra se vydali společně s Davidem Švejnohou na cestu do Etiopie. Pravda, cesta to byla krátká, zabrala nám jen odpoledne 19. 5. 2015. Údolí řeky Omo je (zatím) ojedinělým územím osídleným (zatím) autentickými kmeny, které tu žijí způsobem podobným způsobům života jejich otců, dědů a pradědů. Během odpoledne jsme se dozvěděli zajímavost například o kmenu Mursi a kmenu Bodi. Abychom Vám, kteří jste s námi nemohli cestovat, přiblížili jejich životní styl, představíme Vám naše zápisky z cestovatelského deníku.
Kmen Bodi – nejzajímavější nejspíše na kmenu Bodi je, že každá rodina si vybere svobodného muže. Tento muž poté žije po dobu 6-8 týdnů mimo vesnici, kde musí vydržet bez sexu. Jeho úkolem po dobu odloučení od kmene je ztloustnout. Muž pije několik dvoulitrových dávek směsi kravského mléka a krve denně. Díky tomuto rituálu nabere hodně tuku. Až skončí doba, po kterou je muž vyloučen z kmene, tak se vrátí a je 6ti denní ceremoniál zvaný Ka´el. Při tomto ceremoniálu nahých tlouštíků se zvolí ten, které je nejvíce narostlý, toho potom chovají v úctě. Ostatní mají smůlu a běžným životem se dostanou na původní váhu.
Kmen Mursi – je nejspíše nejnebezpečnějším a nejagresivnějším kmenem celé Afriky. Muži kmene Mursi jsou jedni z nejobávanějších bojovníků. Vzhledem k častým krádežím dobytka a sporům s ostatními kmeny jsou stále vybaveni samopalem. Na těle si dělají různé zářezy a značky podle toho kolik zvířat zabili. Ženy tohoto kmene nejsou méně zajímavé než muži, jsou rozpoznatelné na první pohled. Ženy kmene Mursi nosí hliněné nebo dřevěné talířky ve spodním rtu. Aplikace tohoto „ módního doplňku“ je docela bolestivá. Dochází zde k vyražení předních 4 zubů a rozříznutí rtu. Zde se potom vloží talířek, postupně se talířek vyměňuje za větší a větší. Jaké je to „štěstí“ určitě si řekne každý z Vás. Žena, která má velký talířek je velmi ceněná, ovšem pouze do doby, než jí zemře muž. Po smrti svého muže, si musí žena ret uříznout a tím ztrácí svoji krásu.
Cestování po Etiopii je krásné, občas nebezpečné, nepochopitelné a hlavně velmi poučné. Když vidíte, jaká moderní technologie je kolem nás a někde na světe stále žijí jako v pravěku, až z toho mrazí. Myslím, že tato beseda ukázala nejednomu z nás, že jsme rádi za to, že nás muži ctí jako sobě rovné, neprodáváme se za 30 krav a samopal, ale můžeme se svobodně rozhodnout, koho si vezmeme, jak se oblečeme a co budeme dělat. Pokud se chcete i Vy setkat s některými kmeny, případně poznat jiné kultury a zvyklosti, pojďte s námi příště na besedu a nastupte s námi do pomyslného letadla na cestě za poznáním.
Těšíme se na Vás a místa jsou volná. Děkujeme našemu průvodci Davidu Švejnohovi, který nám přivezl mnoho zážitků, artefaktů a fotek.
Fotogalerie
18. 05.
Autor: Martina Ludvíková
Step je označení pro travnaté oblasti mírného podnebného pásu. Zdejší klima se vyznačuje horkými léty a chladnými zimami. Celoročně je zde nedostatek srážek pro růst dřevin. Ano, děláme si z Vás trochu legraci, neprošly jsme se stepí, ale v pondělí 11.5. jsem prošly lekcí stepu.
Step, o kterém budeme hovořit, je druh tance, který tančí jak sóloví tanečníci, tak skupiny, převážně pouze nohama, zbytek těla jen vyvažuje, a provádění tance se neúčastní. Nohy nám tedy vyklepávají rychlý hduební rytmus. K tomuto účelu se nosí speciální obuv – boty, které jsou opatřeny kovovými plíšky.
Společně s 5 klientkami a tanečnicemi z No Feet, jsme si udělaly na Chaloupce dámské odpoledne. Po krátkém průletu historií a osobnostmi stepu jsme se dostaly k ukázkám. Seznámily jsme se se základními kroky. V testu „ Kolik dob jsme vystepovaly“ jsme si vedly věru dobře, dokázaly jsme rychlý slet klapotu odhadnout přesně. Asi máme v krvi nějaký ten rytmus. Stepařky si nás vzaly do parády a vysvětlily nám, jak máme stepovat a nacvičily jsme si 2 sestavy, které jsme zkombinovaly dohromady. No, na mistrovství to ještě není, ale na mini vystoupení bychom to zvládly.
Děkujeme stepařkám z No Feet za jejich čas. A my se těšíme, že i Vy za námi doklapete na další aktivitu.
Fotogalerie
11. 05.
Autor: Martina Ludvíková
Sluncem zalitý den, Den Země 22. 4. 2015, nás vytáhnul ven. V rámci oslavy Dnů Země jsme s našimi klienty vyrazili na tradiční happening. Abychom dodali celému happeningu trochu nové energie, vyrazili jsme načerpat energii do Arboreta Mendelovy univerzity v Brně.
Na začátku našeho setkání jsme se seznámili s historií Arboreta. Botanická zahrada a arboretum je výukové a účelové zařízení Mendelovy Univerzity v Brně, které bylo založeno Prof. ing. A. Bayerem v roce 1938 na ploše 2 ha. K rozšíření plochy areálu došlo v roce 1967 na stávajících 11 hektarů.
Po krátkém průletu historií jsme se vydali obdivovat květiny ve skleníku. Skladba různých druhů tropických rostlin, orchidejí byla úchvatná. Ukázka různých barev, tvarů a vůni nám ukázal, jak je ta příroda krásná. Díky přednášce paní ing. Jany Švancarové jsme se dozvěděli zajímavé informace a pro naše další putování zahradou jsme dostali dobrý návod.
Při průchodu zahradami jsme míjeli tematicky zaměřené části. Pro naše výtvarné okénko jsme se usadili v blízkosti jezírek, abychom vnímali všechny krásy okolní přírody. Při výrobě travňáčka – našeho panďuláka, jsme museli obětovat trochu pohodlí a tvořili jsme tak zvaně na koleni. Protože „travňáček“ není nic složitého, nebyl to ani problém. Pokud byste si chtěli také vytvořit travňáčka, můžete v pohodlí svého domova, většinu pomůcek najdete doma. Použijete silonkovou ponožku, nasypete do ní trochu zrní nebo trávy, zasypete hlínou a zavážete. Vytvarujete pomocí nitě nos, přišijete 2 knoflíky jako oči a kdo chce, z drátku může udělat brýle. Když budete pravidelně panďuláka zalévat, tak mu za chvíli začnou rašit vlasy, případně fousy, pokud zrno propadne. Naši klienti ocenili tuto aktivitu, protože mnohým z nich jsme vnukli nápad, co dělat se svými vnoučaty.
Naše skupina nejsou žádní peciválové, to mne utvrdilo hned ve chvíli, kdy se celá skupinka s nadšením, elánem a optimismem vydala na cvičení s paní Zlatou. Během cvičení jsme se přesvědčili o tom, že netřeba vyhledávat drahé stroje na cvičení, ale postačí obyčejný nafukovací balonek, který nám slouží jako cvičební pomůcka. Na čerstvém vzduchu, za doprovodu zpěvu ptáků a bzučení včelek jsme si protáhli těla. Díky přílivu nové energie, jsme se vydali na další putování zahradou, zastavili jsme se v zahradě pro nevidomé (část v arboretu, která má vyvýšené záhony a každá květina má svůj popis i v braillu).
Odpoledne v arboretu nám ukázalo, jak je krásně uprostřed města. Děkuji všem zúčastněným, kolegyním za pomoc při zajištění této akce a zase někdy nashledanou.
Fotogalerie
