14. 11.
Autor: Klára Zárubová
V úterý 18. listopadu jsme se ve znojemském TyfloCentru sešli, abychom sdíleli svůj společný zájem o čaje, a dozvěděli se něco nového o jejich přípravě případně pěstování a zpracování. V počtu 11 lidí jsme se společně vypravili do čajovny, která je centrem místního Čajového klubu. Besedu o čajích nám přislíbil pan Kovařík – dlouholetý příznivec čajů, který se přípravě čajů věnuje takříkajíc na profesionální úrovni. V úvodu nám pan besedující při pití prvního zeleného čaje vyprávěl o základních druzích čaje. Dozvěděli jsme se například, že zeleným čajem je označován čaj nefermentovaný. Po zavadnutí čajových lístků dochází k tepelnému ošetření, čímž se zabrání oxidaci.
A protože v našich řadách byli skuteční milovníci tohoto nápoje, dostali jsme se i k odborné degustaci, tentokráte při doušku černého čaje. Při dalším vyprávění o rostlině čajovníku, jejím pěstování a zpracování se nám do rukou dostávalo čajové nádobí. Množství konviček a čajových misek stálo opravdu za to. Čajové soupravy keramické, hliněné či čajové sklo a porcelán nás zaujaly na první dotek.
Během besedy jsme se společně zastavili u rostliny čajovníku a jeho pěstování. Překvapením pro nás bylo, že čajovník může dorůstat až 15 – 20 metrů. Ale v tomto případě se jedná o divoce rostoucí čajovník, který se většinou kříží s čajovníkem čínským, který už dosahuje přijatelné velikosti pro snadnější sběr. Protože pro kvalitní výnos vyžaduje čajovník stále ještě mnoho lidské práce. Ať už je to ruční otrhávání, sestříhávání, tak i okopávání, hnojení či ničení různých škůdců. Pro úplný zážitek nám pan Kovařík dal osahat pár čajových lístků, ke kterým jsme tak mohli přivonět.
Při ochutnávce bílého čaje jsme se dostali k využití čaje jako léčiva či povzbuzujícího nástroje. A nabízela se otázka srovnání čaje s mnohem frekventovanějším nápojem, a to kávy. Na pana besedujícího jsme směřovali mnoho otázek, jako třeba: „Jak čaj dávkovat nejlépe?, Jak dlouho nechat čaj vyluhovat? Zda a v jakém množství jednotlivé čaje předkládat dětem? Ptali jsme se na dlouho propagovaný fakt, že zelený čaj napomáhá v léčbě rakoviny, nebo že čaje mohou pomáhat jako prostředek k hubnutí. Otázek bylo opravdu mnoho, a protože jsme na besedu neměli celý den, dohodli jsme se, že do světa čajů se určitě ještě někdy vydáme, možná s dalšími odborníky, kteří se nám budou ochotni věnovat.
Fotogalerie
26. 10.
Autor: Hana Dvořáková
Navzdory pochmurnému podzimnímu počasí, v úterý 25. října 2011 dorazili klienti vyškovského TyfloCentra do kanceláře na akci s názvem „Beseda o zbraních“. Pan Stanislav Dvořák zde prezentoval práci dřívější „Zbrojovky“, podniku, který byl zaměřen mimo jiné na výrobu krátkých i dlouhých paBlných zbraní. Sám pan Dvořák ve zmíněné firmě pracoval a tudíž mohl prezentovat vlastní zkušenosti z výroby a užívání zbraní. Součástí výkladu byla i názorná ukázka, kdy si klienti mohli osahat například kulovnici, brokovnici, signální pistoli či malorážní pistoli vzor 83. Pan Dvořák nám ukázal i náboje, kterými se jednotlivými zbraněmi střílí. Součástí besedy bylo i poučení o manipulaci se zbraněmi a dodržování zásad bezpečnosti. Klienti byli spokojení, a pan Dvořák musel odpovídat na řadu zajímavých dotazů. Jedinou výtkou bylo, že si účastníci besedy nemohli také zastřílet, proto klienti vyslovili přání, aby si mohli příště i vystřelit. A jak podotkla jedna z účastnic: „Klidně zajistíme i pohyblivý terč.“ (úsměv) Tak věříme, že se panu Dvořákovi v naší společnosti líbilo a že nás v budoucnu znovu navštíví.
Fotogalerie
21. 10.
Autor: Hana Dvořáková
Měsíc září jsme s klienty věnovali duševnímu odpočinku a pomalému rozjezdu do nového školního roku a tedy i začátku další „éry“ aktivit ve vyškovském TyfloCentru. V úterý 20. září 2011 jsme se zúčastnili přednášky s očním lékařem vyškovské polikliniky panem MUDr. Liborem Němcem. Dvouhodinové setkání bylo vedeno v duchu tématu „Oční gymnastika“.
Na samém začátku se nám pan doktor snažil nastínit jakým způsobem může způsob života negativně ovlivňovat stav našich očí. Dověděli jsme se, že bolavé oči touží nejvíce po uvolnění. Nejjednodušší způsob, jak ulevit očím, je zavřít je a přikrýt dlaněmi, přitom se jich ale nemáme dotýkat. Vhodné je představovat si příjemné barvy a takto relaxovat dvakrát denně několik minut. Podobně pomáhá i zavřít oči a natočit obličej ke slunci.
Ovšem mezi základní cviky oční gymnastiky lze zařadit přeostřování zraku a pohybování očima. Cvičení je velmi jednoduché a lze je tedy provádět i např. v prostředcích hromadné dopravy, v čekárně u lékaře apod. Vhodné je však také uvolňovat i zádové svalstvo, svalstvo obličeje, jejichž relaxace napomáhá uvolnění celkovému, které blahodárně působí na náš organismus.
Naše kancelář se tedy proměnila v takovou „malou tělocvičnu“, kdy jsme si podle pokynů pana doktora na vlastní kůži všechny cviky vyzkoušeli. Teď už je jen na každém z nás jak dalece budeme provádět oční gymnastiku a tím naše oči relaxovat.
Aby byla zachována tradice, závěrečná část přednášky byla věnována prostoru pro zvídavé dotazy našich klientů.
Tímto bych chtěla panu MUDr. Liboru Němcovi srdečně poděkovat za zajímavou přednášku a také především za jeho ochotu a čas, který věnoval klientům našeho regionálního střediska.
20. 10.
Autor: Jiřina Falková
Břeclavské detašované pracoviště přivítalo v úterý 18. října na pravidelném setkání klientů tiskovou mluvčí Policie ČR, poručici magistru Kamilu Haraštovou. Její jméno, hlas i tvář znají obyvatelé okresu Břeclav z tisku i televize, proto netrpělivě očekávali tuto návštěvu. Kvůli pracovním povinnostem dorazila asi s desetiminutovým zpožděním, ve služební uniformě, a ihned se profesionálně pustila do přednášení na téma bezpečnost seniorů.
Uspořádat besedu navrhli sami klienti a téma vybraly pracovnice TC po jednom z letních posezení v cukrárně. Tenkrát u nás natáčela Česká televize a jeden z klientů i pracovnice se do reportáže svěřovali se zkušenostmi s podvodníky, kteří se nestydí všemožně okrádat staré a postižené občany. Právě touto oblastí trestných činů, které na Břeclavsku páchají především slovenští státní příslušníci, poručice Haraštová besedu otevřela. V současné době se nejedná už jen o podomní prodejce a falešné elektrikáře, ale u dveří mohou zazvonit i slušně vypadající ženy s prosbou o sklenici vody, potřebou skočit si na toaletu a nebo se zloděj vydává v telefonu za nachlazeného příbuzného, který žádá o půjčku peněz. Pětaosmdesátiletá klientka se do debaty zapojila svou zkušeností s takovým jednáním. Od policistky i pracovnic dostala pochvalu za příkladné jednání, protože nevpustila muže do domu a odkázala ho na svého syna.
Dalším velkým okruhem k povídání byla doprava v Břeclavi, proslulé obrovským množstvím cyklistů. Ti ne vždy dodržují pravidla silničního provozu, jezdí na kole po chodníku, nesestoupí ani u přechodů pro chodce a občas dochází ke kolizi s chodci. Zejména jedna klientka bydlící u pěší zóny se velmi rozohnila a barvitě vylíčila příhodu srážky s poštovní doručovatelkou. Pro klienty TyfloCentra je jízda na kole velmi citlivé téma, protože jako všichni zdejší obyvatelé, i oni celý život na kole jezdili, ale nyní již nevidí a nemohou. Při pohybu ulicí se soustředí především na chodník pod nohama a proto je bezohlední cyklisté rozrušují.
Volná diskuze ke konci vedla k dotazu klienta ohledně vhodnosti používání bezpečnostního řetízku na dveřích, zabrousili jsme také na mentalitu pachatelů trestné činnosti a jednu z dlouholetých klientek zajímaly požadavky na vzdělání a kvalifikaci policistů a rozdíl mezi strážníky Městské policie a státními policisty. Po hodině a půl jsme se loučili s magistrou Haraštovou vážnou úvahou, že práce policisty je vlastně jenom o smutných věcech, ale že si to málokdo z veřejnosti uvědomuje. Její profesionalitu a dobře připravenou besedu klienti odměnili potleskem.
Fotogalerie
20. 10.
Autor: Marie Švejdová
11. října se v rámci projektu Slepotou život nekončí uskutečnilo setkání s paní Marií Hauserovou, která uvedla besedu nazvanou Od žákyně k učiteli aneb půlstoletí ve škole.
Paní Hauserová uvedla posluchače svým výkladem do školních začátků, kdy jako dítě s těžkým postižením zraku nastoupila do první třídy základní školy pro nevidomé a slabozraké děti. Vysvětlila systém umísťování zdravotně postižených dětí do speciálních škol v období padesátých a šedesátých let a při svém povídání dospěla až do období, kdy vystudovala vysokou školu a nakonec se jako vychovatelka a učitelka vrátila do školy, ve které začínala jako prvňáček.
Snad pro paní Hauserovou bylo příjemným zadostiučiněním, že se na besedu dostavili i její bývalí žáci, kteří v dobrém vzpomínali na svá školní léta pod jejím vedením. Díky účasti bývalých žáků paní Hauserové se rozvinula diskuze, která napověděla mnohé i o samých účastnících tohoto hezkého setkání.
Povídání paní Hauserové bylo zajímavé a přínosné a protože se následné diskuze zúčastnili lidé ve věkovém rozpětí od 22 do 63 roků, zaznělo zde mnoho rozličných informací, které mohly obohatit všechny přítomné.
Fotogalerie
Beseda se konala v rámci projektu „Slepotou život nekončí“, který je financován z evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a ze státního rozpočtu ČR.
