31. 03.
Autor: Tereza Skoupilová
Jedno březnové dopoledne začalo v TyfloCentru ve Vyškově poněkud netradičně, a to návštěvou velkého cestovatele a znalce (nejen) kamenů – pana Arnošta Madera. Tato vzácná návštěva zavítala do Vyškova po velice dlouhé době, proto byli klienti plni očekávání, co je bude čekat.
Hned po příjezdu si mohli všichni účastníci besedy potěžkat batoh pana Madera – několik kilogramů vážící zavazadlo naznačovalo, že beseda bude opravdu zajímavá a exponátů bude mnoho.
Poté se již pan Mader suverénně ujal slova a za postupného vybalování jednotlivých exponátů se pustil do vyprávění. Během asi dvou hodin si mohli klienti nejen vyslechnout vyčerpávající komentář a zážitky pana Madera z jeho dalekých cest, ale především si mohli hapticky prohlédnout celou řadu kamenů, hornin, vyvřelin a dalších přírodnin.
Největší zážitek měli klienti bezesporu při haptické prohlídce písku z nejznámějších světových pouští – při mnutí jemných zrnek mezi prsty nejeden z nás zatoužil projít se bosky po horkém vyhřátém písku ve vzdálených exotických krajích…
Beseda pana Madera uběhla velice rychlým tempem, a to díky jeho vypravěčských schopnostem a svižnému projevu. Proto tu bylo znenadání loučení, kterému předcházelo pečlivé zabalení všech přivezených exponátů a jejich nachystání na příští besedu.
Na památku nám všem zůstala nejen vzpomínka na příjemně strávené dopoledne, ale i malý kamínek pemzy, kterým byli všichni klienti obdarováni. Už teď se těšíme na příští setkání.
Fotografie
 |
| Beseda o kamenech ve Vyškově, 8. 3. 2010 |
30. 03.
Autor: Jana Puchegger Chadalíková
O besedu o nemocích očí s MUDr. Turkem byl mezi našimi klienty velký zájem. Konala se dnes v náhradním termínu, protože původně domluvený termín se nakonec z pracovních důvodů panu doktorovi nehodil. Na programu byla 2 témata:
- Problematika suchého oka
- Šedý zákal
U obou jsme se bavili příčinách, metodách léčení, prevenci, lidových více či méně rozšířených pověrách na tato témata.
MUDr. Turek si na obě témata pro nás připravil zajímavé prezentace, takže „koukaví“ mohli sledovat i text a obrázky promítané na zdi. A nebyla to žádná nuda – sice jsme mluvili na vážná témata, ale mnohé obrázky byly vtipné a výstižné. Pokud to bylo vhodné, popsali jsme našim klientům promítané obrázky aspoň ústně. V závěru besedy se dostalo i na otázky klientů a pan doktor trpělivě odpovídal a vysvětloval.
Plánovaná hodinka a půl uběhla jako mávnutím ruky a my jsme se dověděli opravdu hodně zajímavých informací. MUDr. Turek povídal na vážná a odborná témata velmi srozumitelně, lidsky, jasně i pro laiky. Moc děkujeme!
23. 03.
Autor: Jana Puchegger Chadalíková
V pořadí pátou a poslední besedou v rámci Cyklu cestovatelských besed „Máme k sobě blízko a přece se tak málo známe“ byla 23. 3. 2010 beseda o Německu.
Na přípravě besedy se podíleli: Ing. Arnošt Mader, cestovatel a dlouholetý dobrovolník TyfloCentra, Mgr. Jana Puchegger Chadalíková ,Eva Indrová a Ing. Olga Smetanová, pracovnice TyfloCentra ve Znojmě. Na programu besedy bylo:
Malý znalostní kvíz o Slovensku
Již tradiční úvod k besedě obstaral malý znalostní kvíz. Tentokrát bylo úkolem přiřadit názvy slovenských krajů k názvům krajských měst (úkol mimořádně snadný) a pak vybrat z nabídky měst a do každého kraje jedno umístit. Protože paní Lukešová ze Slovenska pochází, vzdala se dobrovolně své soutěžní účasti a skládala kvíz jen mimo soutěž. Vítězkou se tak stala paní Crlová. Domů si odnesla láhev bílého vína ze Znovínu.
Korbáčky a halušky se zelím
Ochutnávku tentokrát připravovala Jana a docela se potrápila. Halušky se totiž z nových brambor nedařily zrovna podle jejích představ. Ale chutnaly i tak všem účastníkům.
Povídání
Povídal tentokrát především pan Mader. Slovensko navštívil mnohokrát a měl o čem vyprávět. Zavítali jsme do Vysokých i Nízkých Tater, navštívili jsme Bratislavu – hlavní město Slovenska, mnohá lázeňská města – Piešťany, Trenčianské Teplice, a další, projeli jsme celé Slovensko ve vyprávění křížem krážem. Naší pozornosti neunikla ani historie Slovenska. Nechybělo ani oblíbené téma všech cestovatelských besed – tradiční jídlo a pití. Ke konci besedy byl čas i na dotazy přítomných.
Předměty k haptické prohlídce
- Kniha Recepty starej mamy
- Pohlednice (pro slabozraké klienty)
- Mince, které platily před zavedením eura na Slovensku
- Bankovky, které platily před zavedením eura na Slovensku
- Usušený lišejník – krásně voňavý
- Protěž alpská – sušená
- Keramický džbánek na mléko z Modravy
- Mapa Slovenska
19. 03.
Autor: Jiřina Falková
Volnočasový program v úterý 16. března přivedl tři klientky, jejich průvodce a pracovnice TyfloCentra Břeclav do Městské knihovny na besedu s inženýrkou Evou Dobšíkovou, regionální spisovatelkou, překladatelkou, novinářkou a pedagožkou. Hodinu a půl dlouhý program tentokrát věnovala své knize Naše doba a my v ní, která vyšla na sklonku loňského roku v nakladatelství Česko.
V této knize vzpomíná Eva Dobšíková, narozená české matce a židovskému lékaři, na své dětství a především na dobu druhé světové války. Její tatínek v první den okupace spáchal sebevraždu a malou Evu musela maminka ukrývat tři a čtvrt roku před nepřejícími lidmi u starého poštmistra ve Vranovicích. Nechodila do školy, bavila se vyráběním panenek a hodně četla. Ve své samovazbě měla stále nachystanou láhev s vodou a jed, kdyby se maminka někdy nevrátila domů… Válku přežila především díky schopnostem maminky přečkat kruté výslechy gestapa i totální nasazení a snaze o změnu Evina vyznání z židovského na „bez víry“. Kniha je ale především o osudech hodných lidí a přátel, kteří jim během války i po ní pomáhali. Jedna z holčiček-kamarádek seděla s námi v místnosti, nyní již sedmdesátiletá, a občas neudržela slzy dojetí, když Eva Dobšíková vzpomínala na společné dětství.
Protože jsme si posedali do zadních řad jako ve škole, přišla autorka blíž k nám a ukazovala obrázky z knihy (pro dobře vidící byly promítány také na velké plátno vepředu), nechala kolovat dvě knihy s židovskou tematikou, jež se synem přeložili z němčiny, a četla krátké úryvky. Když jí nestačil hlas, vypomohla krásným přednesem knihovnice Radka Denemarková. Po několika zvídavých dotazech autorce poděkoval ředitel knihovny a my jsme ji ocenili potleskem. Někteří z nás využili příležitost a knihu Naše doba a my v ní si zakoupili a nechali podepsat. Na delší povídání nebyl čas, ačkoliv o to některé klientky stály. Také prožily dobu, o níž Eva Dobšíková psala, a mají mnoho svých zážitků. Nebyli jsme však na besedě v knihovně naposledy.
Fotografie
 |
| Beseda s paní Evou Dobšíkovou v knihovně v Břeclavi, 16. 3. 2010 |
11. 03.
Autor: Jiřina Falková
Když jsme se sešli ve slunečném odpoledni 9. března v naší klubovně, abychom se Zlatou Zumrovou z brněnského pracoviště připravili své organismy na jaro, netušili jsme, že nás o dva dny později zasype zase sníh. Na fytoterapii jsme se velmi těšili už čtrnáct dní, protože v původním termínu paní Zlatka onemocněla. Tentokrát jsme kvůli nemoci byli ochuzeni o přítomnost dvou stálých účastnic, zato se přidal tatínek nevidomého mladého klienta a známá jedné z klientek. V klubovně nás bylo tedy celkem devět a židle jsme zaplnili do posledního místečka.
Od dvou hodin jsme pozorně poslouchali povídání o pěstování čaje, druzích a na čem závisí jeho kvalita. Společně jsme zavzpomínali na dobu před revolucí, kdy se v našich končinách prodávaly pouze balené čajové směsi mdlé chuti a radili se, kde v okolí Břeclavi získat kvalitní pramenitou vodu bez chemických úprav. Nejeden klient přiznal, že takové čaje doposud neznal, a všichni se zajímali o způsoby přípravy.
Po krátké teorii, kdy jsme si pohlédli a očichali různé druhy čajů, jsme se rozhodli ochutnat jemný jasmínový čaj a poté ještě čínský červený. Čajovnice Zlata Zumrová přivezla do břeclavského detašáku z Brna dárek v podobě několika malých šálků, které jsme rovnou využili. My jsme jí na oplátku nabídli oplatky a čokoládové bonbóny, ačkoliv by se čokoláda k čaji konzumovat neměla, protože přebíjí jeho chuť.
Před čtvrtou hodinou jsme ještě vytáhli malé kalíšky, do kterých jsme dostali dávku čistého bílého krému z lékárny a podle přání, na co krém chceme používat, i několik kapek vonného oleje. Na nohy, na ruce, na obličej… Paní Zlata provoněla několika lahvičkami celý prostor klubovny. Když jsme krémy zamíchali a dopili čaje, poděkovali jsme přednášející a v dobrém rozpoložení z příjemně stráveného odpoledne se vydali vstříc jaru.
Fotky z naší akce
 |
| Fytoterapie v Břeclavi, 9. 3. 2010 |
