31. 01.
Autor: Zuzana Šrámková
Název měsíce leden je odvozen od ledu, proto také bývá tento měsíc označován jako „měsíc ledu“. Chod TyfloCentra ve Vyškově však neovlivní ani mráz ani led, a tak jsme se po vánočních svátcích a silvestrovském veselí opět setkali s našimi klienty.
Odpoledne 7. ledna nás výjimečně slunečné počasí vylákalo na Tříkrálovou procházku. Při tomto prvním setkání v roce 2013 jsme se prošli uličkami města Vyškova, prohlédli si pomalu mizící vánoční výzdobu a zavzpomínali na uplynulé svátky. I přes povzbudivé sluneční paprsky nám začal mráz zalézat za nehty, a tak jsme naše setkání završili posezením nad horkými nápoji v blízké kavárně.
Po krásné mrazivé procházce jsme si další týden, v úterý 15. ledna, dopřáli Posezení u kávy a čaje v teple našeho střediska. Nad velkoformátovými i menšími fotografiemi jsme si povídali o uplynulých akcích a vzpomínali na ty, ze kterých jsme si odnesli nejvíce zážitků. Následovala dlouhá diskuze o dalších možných výletech, besedách a jiných aktivitách, které nás čekají nebo které bychom uvítali. Z tohoto setkání vzešlo plno nových nápadů, tak doufejme, že se jich co nejvíce podaří realizovat.
Také v roce 2013 pokračujeme v pořádání pravidelných besed s očním lékařem MUDr. Liborem Němcem. Tématem lednové besedy, konané 22. ledna, bylo Oko a lidová rčení. Díky tomuto setkání jsme měli možnost zamyslet se nad množstvím a významem nejrůznějších sousloví a lidových rčení, které se vážou k oku a zraku. A valili jsme oči, kolik takových rčení existuje!
Naše poslední lednová akce byla věnována fanouškům a milovníkům četby. Dne 29. ledna se uskutečnil Čtenářský klub, tentokrát s podtitulem „Plánujme společně“. Kromě tradičního společného čtení jsme se zaměřili také na plánování obsahu a průběhu čtenářského klubu pro rok 2013. Vybrali jsme několik knih, které si v následujících měsících budeme číst, a nově jsme do náplně klubu zařadili také předčítání z denního tisku z Vyškovska.
Začátek nového roku máme úspěšně za sebou a už se těšíme na další setkání!
22. 01.
Autor: Martina Jachanová
V úterý 15. ledna jsme ve středisku brněnského TyfloCentra uvítali manželé Haškovi, cestovatele a vášnivé fotografy, aby našim klientům předali své zážitky a poznatky z cesty po Ekvádoru.
Vyprávění o třítýdenním dobrodružství započalo na ekvádorském letišti, na které naši cestovatelé dorazili lehčí o několik sprejů proti hmyzu a o další drogistickou výbavu, kterou kvůli váze museli zanechat na předchozích letištích. Nejprve jsme se ve vzpomínkách manželů Haškových přenesli do hlavního města Ekvádoru – Quita. Quito se rozkládá v jižní části Ekvádoru poblíž And. Jedná se o druhé nejvýše položené hlavní město na světě. Odtud se pomalu přesouváme do Amazonské nížiny, která je pokrytá hustým pralesem, tady se ve vyprávění i na fotografiích setkáváme s děsivě vyhlížejícími pavouky a brouky. Na základě reakcí posluchačů se pan Hašek tohoto tématu moc dlouho nedrží a začíná nám líčit o jezírku plném piraní a o krásách zdejší krajiny, do jejíhož rázu a vzhledu se však promítly i události posledních let, kdy byla na tomto území objevena velká ropná naleziště. Hranice zdejších národních parků jsou proto prošpikovány ropovody nadnárodních společností. Z nížiny se dostáváme na vysočinu, konkrétně na Andskou vysočinu, zvanou La Sierra, která je nejnavštěvovanější oblastí země. Typickým znakem krajiny jsou kondoři, zasněžené vulkány, barevné indiánské trhy, horská jezera a horské prameny. Zdejší obyvatelé se od těch z města trochu liší. Jejich obličeje jsou i na fotografií vážnější někdy i smutnější, což kontrastuje s jejich barevným a veselý ošacením.
Nyní je čas na malou přestávku, musíme se všichni trochu občerstvit a rozdělit se s ostatními o své dojmy. Po deseti minutách opět pokračujeme. Čeká nás poslední úsek Ekvádoru. Ano správně, jsou to Galapágy, španělsky Islas Galápagos. Toto souostroví čítá 19 sopečných ostrovů umístěných ve východní části Tichého oceánu. Turisty lákají především prehistoricky vyhlížejícími ještěry a obřími suchozemskými želvami. Na fotografiích na nás sem tam vykoukne i lachtan. Čas se pomalu nachýlil a vyprávění pana Haška a jeho ženy končí. Na posledním snímku se s námi loučí všudypřítomní racci vznášející se na červánkové obloze.
Velký potlesk se rozléhá celou klubovnou. Ještě chvíli si vykládáme o všem, co jsme se dozvěděli a při tom se pomalu chystáme na cestu domů. Když je pan Hašek s manželkou na odchodu, je klubovna už skoro prázdná, při rozloučení si přislíbíme, že toto povídání bylo sice první, ale zdaleka ne poslední, které se v našem TyfloCentru odehrálo. Takže na dalších cestovatelských výpravách se těšíme s Vámi všemi.
12. 12.
Autor: Jiřina Falková
Prosincové aktivity ve středisku Břeclav patří výrobě adventních věnců, vánočních ozdob, dárečků a posezení s koledami. Jedno ze setkání s klienty, v úterý 11. prosince, se však spontánně překlopilo do improvizované „školy“ čtení a psaní Braillova písma, a to když klienti-senioři zjistili, že jeden z jejich vrstevníků tuto dovednost ovládá. Pan O. totiž přišel o zrak úrazem už v dětství a studoval ve slepeckém ústavu v Brně na Veveří. Dodnes odebírá časopisy tištěné Braillovým písmem a jak sám říká, každý večer si před spaním zhasne a musí aspoň půl hodiny číst. Když u toho usne, nevadí…
Nejvíce okouzlují tyto puntíky, vytlačené do speciálního tvrdého papíru, téměř osmdesátiletého pana P. Ten se marně snaží již několik let jednotlivá písmenka naučit a velmi ho zajímá vše kolem. Proto když se rozběhla neplánovaně při výrobě vánočních dekorací diskuze o tom, jak je těžké vycvičit hmat a jak dlouho učení trvá, odklidila pracovnice ze stolu klubka vlny a přinesla pomůcky na výuku Brailla. Kostku, „písanku“, Pichtův psací stroj, vytištěnou Braillovu abecedu a pustili jsme se pod vedením pana O. do „výuky“.
Na Pichťáku jsme mačkali klávesy a psali nesmysly, které nám potom „pan učitel“ četl a všichni jsme se dobře bavili. „Student“ pan P. si domů odnášel kus přílohy časopisu Zora s názvem První čtení pro později osleplé, kde je Braill tištěný ob jeden řádek, aby se lépe četl, a také v Braillu napsanou abecedu, doplněnou o zvětšený černotisk.
Na závěr padla otázka, kolik mu dáme času pro nastudování a kdy se má dostavit ke zkoušce. Pracovnice i další dvě klientky, které se toho dne aktivity zúčastnily, se velmi dobře bavily. Břeclavští znovu ukázali, že jsou dobrá „parta“, která se dokáže společně smát, i když je trápí zdraví, oči, zimní počasí a mají téměř osm křížků na krku…!
Fotogalerie
28. 11.
Autor: Zuzana Šrámková
V pondělí 19. listopadu 2012 se v kanceláři vyškovského TyfloCentra konala beseda s názvem Život a studium ve Španělsku. Sešli jsme se slečnou Pavlínou Konečnou, která nám povyprávěla své zážitky a zkušenosti ze studijního pobytu v této jihoevropské zemi.
Povídání začalo krátkým vysvětlením fungování systému studijních pobytů vysokoškolských studentů v zahraničí. Po té nám přednášející přiblížila, jak vypadá studium ve Španělsku. Zjistili jsme, že organizace studia je velmi podobná té, kterou známe z českých vysokých škol, nicméně při srovnání obou systémů jsme se dozvěděli mnoho zajímavých informací. Slečna Konečná nám přiblížila své strasti a radosti, které v neznámé zemi zažívala, a povyprávěla nám svoje četné zážitky z každodenního života nevidomého ve Španělsku. Další část besedy byla věnována vyprávění o životě ve Španělsku, které bylo doplněno o ukázky předmětů přivezených ze studijního pobytu. Díky tomu jsme zjistili, jaký životní styl mají Španělé, poslechli jsme se něco nového o známých siestách, silné náboženské tradici, jídle ve Španělsku a mnohé další. Vzhledem k blížícím se vánočním svátkům jsme se také věnovali tomu, jak Španělé slaví Vánoce a další svátky v roce.
Beseda byla opravdu velice zajímavá a odnesli jsme si z ní mnoho nových poznatků. Ráda bych jménem TyfloCentra ve Vyškově a našich klientů poděkovala slečně Pavlíně Konečné za poutavé a příjemné povídání a popřála jí hodně štěstí a studijních úspěchů.
Akce se konala v rámci projektu „Slepotou život nekončí“, který je financován z evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a ze státního rozpočtu ČR.
8. 11.
Autor: Klára Zárubová
V tomto roce zahájilo znojemské TyfloCentrum spolupráci s SOU a SOŠ Přímětická Znojmo. Společně s paní Ing. Andreou Jančíkovou, specialistkou na přípravu kávy, která na této škole působí, připravujeme besedy pro příznivce kávy.
Tentokrát jsme se sešli v počtu 9 účastníků, abychom se zaposlouchali do vyprávění o kávě připravované v džezvě. Džezva je většinou kovová konvička s dlouhým rovným držadlem. Na horním okraji má rozšířený límec, kam může káva vyběhnout aniž by přetekla, a dále hubičku, která usnadňuje nalévání. Na začátku nás čekala čerstvě namletá káva v kelímcích, ve kterých jsme podle hmatu poznávali hrubost připravené kávy. Pro naše klienty s těžkým postižením zraku je to neocenitelná pomůcka, jak přiblížit samotnou podstatu přípravy kávy.
A vůně kávy nás neopustila ani později, protože studenti oboru hotelnictví nám postupně připravili asi na šest druhů kávy připravované v džezvě. A tak jsme se postupně seznámili s přípravou kávy na způsob turecký, makedonský, bosenský a další. Veškeré činnosti nám studenti komentovali, takže ti účastníci, kteří nemohli na přípravu vidět, byli o všem informováni. Po uvaření kávy nás samozřejmě čekala ochutnávka připravené kávy. Při ztrátě zrakových vjemů je velice vhodné využít při poznávání svého okolí jiné smysly – bývá to sluch, ale pak i čich a chuť. A tuto možnost – přiblížit okolní skutečnost čichem a chutí, na těchto kávových besedách hojně využíváme.
Paní Jančíkovou jsme zahrnuli spoustou dotazů a ona měla tolik trpělivosti, že stihla na všechny odpovědět. Děkujeme a těšíme se na další setkání nejen u kávy!
