7. 11.
Autor: Marie Švejdová
Otázka až provokativně znějící: „Co jsem se ve škole nenaučil? A co jsem se tam naučil?“
Ve škole jsme se naučili hodně, obzvlášť pokud jsme byli pozornými žáky a studenty. Během života a v zaměstnání se učíme dál. Neberme však v úvahu „jen“ zvyšování odbornosti, studium cizích jazyků, školení, kurzy apod. Život sám nás učí, často se nemusíme ani příliš snažit. Někdy stačí pouze vidět a už víme. A co když neuvidí…?
V klubovně brněnského TyfloCentra jsme se sešli s nevidomým panem Josefem Kaplanem, který se věnuje práci, jaké se ve škole nenaučil. Nejdříve vystudoval obchodní akademii pro zrakově postiženou mládež v Brně. V tomto oboru uplatnění nenašel a tak se spolu s rodiči začal věnovat zdravé výživě a alternativní medicíně. Po absolvování kurzu pomáhá lidem při zdravotních potížích také jako masér. Nakonec se oklikou dostal k tomu, co ho teď velmi baví a naplňuje. A co mu v tom pomáhá? Sluch, hmat i cit. Pokud chce někomu pomoci, dopřává mu dostatek sluchu. Hmat a cit jako masér potřebuje především.
Pan Kaplan svým vyprávěním zaujal všechny přítomné posluchače. Navodil spoustu zvídavých otázek, na které s chutí odpovídal a s dobrovolnicí besedu obohatil o pár relaxačních cvičení.
Beseda byla uspořádána v rámci projektu Slepotou život nekončí, který přináší možnost dozvědět se mnoho zajímavého o svém okolí. Cílem je, abyste se necítili sami, mohli naplnit svůj čas zajímavým programem, abyste o sobě přemýšleli a něco pro sebe udělali.
Marie Švejdová, Renáta Štípová
Fotogalerie
1. 11.
Autor: Eva Pexová
Středu 17. října jsme si ve znojemském TyfloCentru vyhradili pro podpůrnou motivační aktivitu pro klienty s názvem: Jak se žije v Tyflopomůckách. V průběhu předchozích setkání se klienti často zajímali o kompenzační pomůcky pro zrakově postižené. Jejich sortiment je široký, ale nejbližší firma, která se zabývá distribucí těchto pomůcek je až v Olomouci. Proto jsme se rozhodli zprostředkovat účastníkům projektu SŽN setkání se zaměstnanci Tyflopomůcek spojené s následnou výstavou kompenzačních pomůcek přímo u nás.
V během besedy jsme se od dvou přednášejících paní Yvony Langové a Jindřišky Dvorské dozvěděli spoustu zajímavostí o fungování Tyflopomůcek. Mluvily o tom, jak probíhá výběr pomůcek pro zrakově postižené, kdo je u nás vyrábí a jak pracovnice vyhledávají další zdroje v zahraničí. Po besedě následovala samotná výstava, v průběhu které si klienti mohli veškeré pomůcky v klidu prohlédnout, osahat a vyzkoušet.
K dispozici byly pomůcky, které usnadňují práci v domácnosti, audiopomůcky, společenské hry, různá měřidla, hodiny a pomůcky, které pomáhají při orientaci v prostoru. Klienti se také dozvěděli, na kterou pomůcku může zrakově postižený člověk získat příspěvek ze zdravotního pojištění nebo od úřadu práce.
Aktivita se konala v rámci projektu „Slepotou život nekončí“, který je financován z evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a ze státního rozpočtu ČR.
30. 10.
Autor: Irena Kocí
Středa 24. října 2012 začala pro kolegy z brněnského TyfloCentra – Aničku Horkou, Honzu Pokorného s vodicí fenkou Clair a Irenu Kocí – velmi časně. V sedm hodin ráno vyjeli do Drnohlce, kde byla domluvena beseda se žáky prvního stupně tamní základní školy.
Zájem žáků o besedu byl nad očekávání velký. Děti se pravidelně účastní sbírky Bílá pastelka, takže problematika lidí s těžkým zrakovým postižením pro ně nebyla úplně neznámá. O to víc si jednotlivých informací všímaly a byli pozornými posluchači s empatickými dotazy na život bez zraku.
Pozornost při první části besedy, která je více informativního charakteru, udržovaly kolující kompenzační pomůcky. Simulační brýle, obrázky zrakových vad, mluvicí pomůcky – jako je kalkulačka, budík aj. – nenechaly nikoho lhostejným.
Druhá část besedy je praktická, žáci se rozdělí do menších skupinek a obchází jednotlivá stanoviště, kde si na vlastní kůži zkouší činnosti poslepu. Čichový kvíz, nalévání vody do hrníčku za použití hladinky, hmatové pexeso, chůze s bílou holí po chodbách školy, psaní na Pichotvě psacím stroji v Braillově psímu a seznámení se s mluvicím počítačem a mobilním telefonem pro nevidomé – každý chtěl vyzkoušet všechno, děti zapomínaly na přestávky, nepotřebovaly jíst ani pít. Největší pozornost si samozřejmě užívala Honzova vodicí fenka Clair, která přemíru pozornosti zvládla na jedničku.
Pedagogové se besedy rovněž účastnili, aktivně se zapojovali do jednotlivých činností a pomáhali korigovat rozkurážené žáčky, aby se nikomu nic nestalo. Byla to výborná spolupráce, děkujeme za pozvání a za pomoc – bez ní bychom stěží dokázali umožnit nadměrnému počtu žáků vlastní zážitek.
Brněnské TyfloCentrum tak téměř devadesáti mladým lidem přiblížilo svět lidí s těžkým postižením zraku, ukázalo některé kompenzační pomůcky a poradilo, jak nezůstat lhostejným k těmto lidem, ale jak jim nabídnout a poskytnout pomoc. Informační materiály a letáčky byly do posledního rozebrány.
Půl hodiny po poledni se skončilo. Kolegové nasedli do služebního auta a vydali se na cestu zpět do Brna. Radostí rozzářené oči školáků, jejich zvonivé hlasy a štěbetání – ta dychtivost, s jakou se vrhali do úkolů – z nikoho ze zúčastněných před příjezdem do TyfloCentra ani nestačily vyprchat.
Fotogalerie
29. 10.
Autor: Zuzana Šrámková
Rok 2012 se nenápadně přehoupl do své poslední čtvrtiny a nadešel říjen. Podobně jako příroda na podzim mění svou podobu, také TyfloCentrum ve Vyškově se částečně přeměnilo – přišla nová pracovnice. Nicméně změna v personálním obsazení nesouvisí se službami, které našim klientům poskytujeme, a tak zájemci mohou nadále získat informace a rady ze sociálně právní či jiné oblasti, mohou využít asistence, předčitatelské služby nebo se zúčastnit některé z pořádaných aktivit.
Jednou z těchto aktivit byla říjnová návštěva Muzea v Bučovicích. Plni očekávání jsme vyrazili v úterý 9. 10. 2012 autobusem z vyškovského nádraží do Bučovic. Cesta utekla rychle a za nedlouho už jsme stáli před zámkem v Bučovicích, ve kterém sídlí místní muzeum. Uvítala nás milá paní průvodkyně, která nás vzápětí provedla dějinami města a okolí tak, jak byly zachyceny v jednotlivých expozicích. Zlatým hřebem prohlídky byla sezonní výstava stavebnice Merkur, která byla umístěna v posledním sále. Poslechli jsme si vyprávění o historii této původem české stavebnice a obdivovali jsme veliké modely kostela, Eiffelovy věže, železnice, ruského kola a dalších. Svítící sluníčko a na tuto roční dobu poměrně vysoké teploty nás přiměly ke krátké procházce centrem města, kterou jsme zakončili v nedaleké restauraci. Poté, co jsme se občerstvili, jsme se odebrali na nádraží, odkud nás autobus odvezl do Vyškova. Zajímavé místo, poutavá výstava, ochotní lidé a krásné počasí – výlet se opravdu vydařil a nám nezbývá než doufat, že takových akcí bude čím dál tím více.
V polovině října, 15. 10. 2012, se v kanceláři TyfloCentra ve Vyškově konala další akce – Beseda o čaji. Kromě zajímavého povídání o oblíbeném nápoji jsme měli možnost ochutnat černý a bílý čaj a také jsme zjistili, jak vypadá a jak chutná tzv. kvetoucí čaj.
Říjnové aktivity probíhaly ve znamení představení nové pracovnice. V podobném duchu se budou konat také další akce, proto bych tímto chtěla pozvat klienty na aktivity plánované na měsíc listopad, o nichž se můžete dočíst v programu akcí na internetových stránkách www.centrumpronevidome.cz/vyskov. Současně bych klienty i veřejnost ráda pozvala na Den sociálních služeb, který proběhne 6. 11. 2012 v sále Knihovny Karla Dvořáčka a kterého se TyfloCentrum ve Vyškově účastní, a na Den otevřených dveří konaný dne 26. 11. 2012 v TyfloCentru ve Vyškově. Jste srdečně zváni!
Fotogalerie
4. 10.
Autor: Eva Pexová
Mgr. Jana Puchegger Chadalíková a Ing. Arnošt Mader se po dlouhé době setkali na společné cestovatelské besedě na téma Řím a Vatikán v běhu staletí v knihovně v Moravském Krumlově. Během besedy si přišli na své klienti TyfloCentra v Moravském Krumlově i další vidící návštěvníci besedy.
Povídalo se o založení Říma, jeho vládcích, starořímské architektuře, kultuře, způsobu života a bozích. Nevynechali jsme ani Koloseum, výcvik gladiátorů, Chrám bohyně Vesty a život vestálek, Forum Romanum, Cirkus Maximus a mnohé další římské zajímavosti. Za pomoci speciálně upravené knížky jsme virtuálně prošli město a plynule střídali moderní dobu a současnou podobu mnohdy až ruin kdysi slavných staveb s představami nádhery a pompéznosti před staletími.
V průběhu besedy jsme také krátce navštívili Vatikán. Zmínili jsme se o jeho historii, prošli jsme si Vatikánská muzea, v představách jsme poseděli v Sixtinské kapli a kochali se její nádhernou výzdobou. Nevynechali jsme ani povídání o švýcarské gardě – vatikánské armádě. Zaujaly nás její uniformy, které na pohled připomínají spíše středověké kostýmy.
K haptické prohlídce byly k dispozici modely staveb, šperky, oblečení, klobouk, džbány a figurka etruské kočky, kabelka, jízdenky z metra apod. Pro vidící návštěvníky besedy nechyběly pohlednice, knihy, učebnice italštiny, plakáty, jídelní lístky. Na závěr besedy se uskutečnilo komentované promítání fotografií obou cestovatelů.
