21. 05.
Autor: Tereza Skoupilová
Druhý květnový týden jsme se vydali s vyškovskými klienty do místní výrobny svíček Břetislava Gregora, která ve Vyškově funguje již řadu let a dodává svíčky nejen na běžný trh, ale také vyrábí unikátní kusy přímo na zakázku k významným příležitostem.
Hned po příchodu do areálu svíčkárny nás přivítal usměvavý pan Gregor s manželkou, kteří tvoří jediný personál této malé rodinné firmy. Po usazení do pohodlných křesel přímo uprostřed dílny nás pan Gregor seznámil se sortimentem, který již řadu let nabízí a s postupy, kterými jednotlivé svíčky vyrábí.
Hned po úvodním slovu začal pro klienty malý „haptický maratón“ 🙂 , kdy jim byla téměř hodinu v kuse představována jedna svíčka za druhou – klienti si tak mohli ohmatat celou řadu tvarů, svíčky hladké či s vystouplými reliéfy, různé druhy odlitků a malých ozdob, které se dolepují na hotové svíce či knoty různých tlouštěk a délek. Poté dal pan Gregor kolovat celou řadu reliéfních silikonových forem, pomocí nichž se odlévají složitější tvary a nabídl k přičichnutí vonný olej, používaný k aromatizování horkého vosku. Nakonec aktivně zapojil všechny účastníky besedy možností nazdobení vlastní svíčky samonahřívacími ozdobami, dolepovanými na hotové výrobky.
Na závěr besedy si mohli klienti zakoupit na památku jakoukoli svíčku ze sortimentu firmy – např. ve tvaru jablka, antického sloupu či s logem města Vyškova.
Bylo vidět, že si pan Gregor dal na celé besedě velice záležet a troufnu si říci, že jako jediná z dosud uskutečněných akcí nabídla klientům nejvíce hmatových zážitků. Proto mu patří velký dík.
Fotogalerie
11. 05.
Autor: Eva Pexová
Ze Znojma jsme vyrazili v 9 hodin vlakem do Mikulova. Cestou k nám přistoupila pracovnice regionální pobočky v Břeclavi, Jiřka Falková. Jako mikulovský domorodec nás pak celým výletem provázela. Do centra Mikulova jsme se vydali oklikou, abychom si mohli prohlédnout místní židovskou čtvrť a dozvědět se něco o historii zdejší rozsáhlé židovské komunity. Naučná stezka židovskou čtvrtí obsahuje několik zastavení u jednotlivých domů, které jsou podrobně popsány a označeny. Pokračovali jsme kolem synagogy, zámeckým parkem až k zámku, kde jsou umístěny expozice týkající se vinařství – Tradiční vinařství na Moravě a Galerie dřevěných lisů. Podrobně jsme si prohlédli i obří renesanční sud z roku 1643. Po obědě pak následovala Ditrichsteinská hrobka, kde jsou pohřbeni členové tohoto slavného rodu. Závěrečnou tečkou byla návštěva Kostnice, která je vybudována při kostele sv. Václava a jsou zde uloženy ostatky více než 2000 lidí. I když se celý den počasí na nás mračilo a sluníčko se schovávalo, klientům se výlet moc líbil. Ostatně, v Mikulově je stále co objevovat. Tak třeba příště…
10. 05.
Autor: Jiřina Falková
Ani avizovaná obtížnost jedenáctikilometrové trasy neodradila dvacet turistů, převážně klientů a jejich průvodců z brněnského TyfloCentra, aby se vydali do kvetoucí přírody. Sluníčko neúnavně svítilo, poutníky ochlazoval slabý větřík – úplné léto, řekl by člověk, který by nevěděl, že je teprve pátek 30. dubna. Na turistiku po Pálavě ale naprosto ideální počasí, v pravém létě sluníčko už opravdu moc pálí… Průvodkyněmi výpravy byly Jiřka Falková a Žaneta Sladká, „domorodkyně“ z Břeclavska (a pracovnice břeclavského TyfloCentra), a také Eva Řezáčová, lektorka z Centra ekologické výchovy Pálava, která připravila na části trasy odborný výklad.
Všichni účastníci se sjeli na půl desátou do Horních Věstonic, kde začínala naše cesta strmým stoupáním po zelené značce. První zastávku se čtením z naučných tabulí, seznamovacím kolečkem a obveselením od místního štěněte, které zlobilo tři naše vodicí pejsky, jsme udělali na konci vsi. Další byla pod horolezeckou skálou Martinka, kde jsme se měli zastavit a čekat na lektorku z Centra ekologické výchovy. Protože ale došlo při domlouvání k informačnímu šumu, pokračovali jsme po modré a červené dál do Soutěsky. Měli jsme pocit, že už jsme ušli kamenitými a kořeny pokrytými stezkami v lese aspoň polovinu trasy, ale byly za námi pouze necelé tři kilometry, když jsme si vybalili oběd a dali čas lektorce Evě Řezáčové, aby nás doběhla.
„Výuka“ o Pálavě probíhala potom doslova jako „terénní“. Po počátečních informacích o historii, bývalé oboře, fauně, flóře i teorii ochrany přírody v ČR jsme pokračovali po červené trase příjemným lesním úvozem ze Soutěsky ke Klentnici a ukazovali si brouky, kvetoucí rostliny a zastavili se u nejedné naučné tabule. Stín stromů pomohl nám i našim psím průvodcům trochu se zregenerovat, než jsme začali opět šplhat do kopce – k Sirotčímu hrádku, který byl zahalený do kvetoucích a vonících stromů. Pod bílými skalami jsme si krátce oddechli a šlapali na poslední, opravdu poslední kopec – na Stolovou horu s krásným výhledem na okolní vesničky, řepkou žlutě kvetoucí (i vonící) pole a Rakousko. Odtud to byla po červené do Mikulova ještě polovina… Ale už jsme náš cíl v dáli alespoň viděli!
Většina turistů se shodla, že scházet kamenitou cestičku s přírodními schůdky ze „Stolovky“ bylo ještě náročnější než se škrábat do kopců. Byli jsme rádi, že jsme dnes nemuseli přes nejvyšší vrchol Pálavy – Děvín a hrad Děvičky… Ale zpět na trasu! Poslední úsek cesty byl trochu kvapný. Organizátorka Eliška zavelela, že brněnská část skupiny musí stihnout podle plánu autobus ve čtyři hodiny. Měli jsme na výběr jít terénem přes Turold tři kilometry, ale reálnější se nám zdála silnice. Tato varianta ale byla zase delší, protože v cestě k zastávce stál celý Mikulov. Naštěstí nám ale cestu zkřížil kolemjedoucí autobus, svezli jsme se přes město a měli čas občerstvit se před pokračováním do Brna. A kdo chtěl, sladce odměnil svůj výkon i posezením v cukrárně. Opravdu jsme si to zasloužili! Sláva nazdar výletu, nezmokli jsme, užili jsme si krásný den, opálili se, něco nového se přiučili – a komu neupadly nohy, na podzim bude vítaný na Pálavě číslo dvě!
Fotogalerie
29. 04.
Autor: Tereza Skoupilová
Další z běžných pracovních týdnů začal ve vyškovském TyfloCentru poněkud netradičně, a to exkurzí do čistírny odpadních vod Vyškov. Již při zařazení této akce do programu byly na klientech znát rozpačité reakce a spíše obavy, co je tam může čekat. Nakonec však u většiny z nich zvítězila zvědavost a tak jsme se mohli v pondělí 26. dubna sejít v poměrně hojném počtu pěti klientů a dvou dobrovolníků před branou čistírny. Již zde bylo patrné, že se naše obavy nevyplní – kdo by čekal neupravený areál plný odpadků, vyteklých splašků s pobíhajícími hlodavci a všudypřítomný nepříjemný zápach, ten se velice mýlil!
Cesta nás zavedla do naprosto dokonale čistého a upraveného areálu, tvořeného barevně sladěnými budovami, věžemi a přečerpávajícími nádržemi všeho druhu. Snad jen neustálé hučení vody nám mohlo připomenout, že se nacházíme v čistírně odpadních vod.
Hned na úvod se nás ujal velice příjemný usměvavý pracovník čistírny, který se na více jak hodinu rozpovídal o všem, co s čištěním odpadních vod souvisí – od technického zajištění až po usměvavé historky, které tu místní zažili. Nejvíce klienty pobavilo vyprávění o likvidaci tisíce lahví nelegálně vyrobeného alkoholu, které museli zdejší pracovníci za dohledu policie jednu po druhé otevřít a znehodnotit vylitím do zdejší čistírny – zejména mužská část výpravy se při tomto vyprávění chytala za srdce…
Po vyčerpávajícím výkladu jsme se mohli s klienty projít mezi jednotlivými budovami, hapticky si prohlédnout jednotlivé nádrže, jejich zabezpečení a další zařízení rozlehlého areálu.
Poté nás již čekalo rozloučení, podepsání do knihy návštěv, velké poděkování našemu průvodci a vydání se zpět do běžného pracovního ruchu.
Fotogalerie
16. 04.
Autor: Jana Puchegger Chadalíková
Aprílové počasí začátkem dubna není nic neobvyklého. Jarní deštík ale neodradil naše klienty od chuti na poznávací výlet do nedávno zpřístupněného podzemí v malé vesničce Přeskače na Znojemsku.
Co všechno je v Přeskačích k vidění:
- Hlavní a vedlejší podzemní chodbu
- 2 kruhové místnosti pro úkryt osob s komíny sloužícími k odvodu kouře z ohniště
- 1 kruhovou místnost pro uložení potravin
- Zachovalá obilní jáma
- Expozici ve vstupní části podzemí
- Velké množství předmětů bylo možno si prohlédnout hapticky, např. střepy různých nádob …)
Přeskačské podzemí má mnoho zajímavostí, o kterých jsme se dověděli z výkladu naší průvodkyně. Samo podzemí bylo objeveno náhodou v roce 2004. Zpřístupněno bylo na podzim roku 2009. Většinu vyklízecích prací provedli obyvatelé obce Přeskače svépomocí a ve volném čase. Podzemní prostoty jsou vykopány v hornině nazývané hadec. Tato hornina je velmi pevná a má zvýšený obsah železa. Zajímavostí jsou žíly mastku a chloritů a chalcedonu. Podzemí bylo budováno pravděpodobně mezi 14. a 17. stoletím. Hlavní chodba je dlouhá asi 35 metrů, široká 150 – 180 cm a vysoká 170 – 190 cm. Strop podzemí se nachází cca 2,5 metru pod povrchem.
Po zajímavé prohlídce podzemí jsme se ještě měli možnost navštívit románský kostel Všech svatých v Přeskačích, který je evidován v seznamu národních kulturních památek.
Na závěr jsme se vydali v mírném jarním deštíku do sousedních Tavíkovic, odkud nám pak jel autobus přímo domů, do Znojma. Tato dvoukilometrová procházka mezi právě osetými poli byla příjemným zakončením celého výletu.
