5. 04.
Autor: Marie Švejdová
Letošní jarní víkendový pobyt na Kuklíku jsme absolvovali v mimořádně velkém počtu. Přijelo několik nových a po několika letech i několik staronových účastníků. Na jeden půlden přijeli hosté, kteří na Kuklík také přijíždějí opakovaně a to už naše skupina čítala 30 lidí.
Bohatý program nabízel několik možností k vyžití.
Kromě menších výletů a programů v klubovně penzionu přitáhla pozornost nejen mužského osazenstva přednáška pana Studeného o leteckém modelaření a létání na malých strojích. Velmi poutavá byla ukázka asi metr a půl velkého modelu letadla. Zvídavci si mohli prohlédnout a osahat i jednotlivé části letadélka.
Počasí bylo příznivé, venku bylo opravdu jarně a přes občas zamračené nebe jsme si bohatě užili i sluníčka.
Nenechali jsme si ujít příležitost opět si zahrát na zahradě našeho pohostinného penzionu ruské kuželky a po počátečním deštíku jsme se pustili do hry s plným nasazením. Každý měl možnost vyzkoušet si postřeh a schopnost správně házet na cíl a pokusit se uspět v konkurenci našich kuklických kuželkářů. O pořádnou legraci nebyla při hře nouze.
Nedělní odjezd jsme tentokrát odsunuli z poledne až do odpoledních hodin. A to už s vidinou brzkého návratu na letní pobyt.
Ten se uskuteční v době od 9. do 16. července. Jako každým rokem máme i teď připravený pestrý program.
A také plánujeme další víkendový pobyt v říjnu, na který se můžete už teď hlásit.
Pokud se odhodláte a pojedete s námi, budete srdečně vítáni.
Fotogalerie
23. 03.
Autor: Pavla Velinská
TyfloCentrum Brno, o.p.s. nabízí letní zážitkový pobyt MEZISVĚTY pro těžce zrakově postižené a jejich vidící vrstevníky.
Nahlédněte mezi dva zdánlivě jiné světy – vidících a nevidomých, zažijte nevšední dobrodružství a poznejte zas o trochu víc sami sebe!
- Termín: 20. – 28. srpna 2011
- Místo: základna Strážná, Lelekovice u Brna (sraz a návrat účastníků bude v Brně)
- Účastníci: pobyt je určen nekoukavým (lidem s těžkým zrakovým postižením) i koukavým ve věku 18 až 26 let
- Cena: Současně se závaznou přihláškou zaplatíte 2 000 Kč. Při nepodpoření žádostí o grant budeme od každého účastníka vybírat na začátku pobytu ještě 500 Kč. Cena zahrnuje plnou penzi, ubytování, základní úrazové pojištění a samozřejmě zážitky k nezaplacení.
Co vás čeká?
Program zahrnuje především zážitkové aktivity zaměřené na spolupráci a komunikaci ve skupině, osobnostní rozvoj, ale i sportovní hry, umělecké aktivity, psychosociální hry, recesi i vážné programy…a jistě i mnoho dalšího ;-).
Letos pod heslem: „V zájmu budoucnosti, a hlavně nenápadně!”
Kontaktní osoba: Mgr. Pavla Velinská 774 715 092, velinska@tyflocentrumbrno.cz
Více informací na webových stránkách nebo na facebooku.
Hlaste se do konce dubna!
Poslechněte si také zvukovou pozvánku na akci.
10. 12.
Autor: Marie Švejdová
Rádi se s vámi podělíme o hezké zážitky z našich pobytů na Vysočině. V roce 2010 jsme opět uskutečnili tři pobyty v příjemném penzionu Kukla v Kuklíku u Nového Města na Moravě.
V létě jsme byli na týdenním rekondičním pobytu, který se nesmírně vydařil i díky krásnému počasí. Nosným tématem hlavních programů byly Cesty pro zdraví a Jak rozvíjet a uchovat si duševní svěžest. Lektory programů byli Zlata Zumrová a Dr. Zbyněk Galvas. Nechybělo ani oblíbené cvičení Zlaty Zumrové nebo autogenní trénink Dr. Galvase. K dalšímu zpestření programu přispěly zajímavé výlety, posezení u pohádek s následnou psychologickou interpretací nebo na popud účastnic zorganizovaná lekce na téma orientální tance. Jeden z průvodců neváhal přibrat k běžným zavazadlům své krásné modely letadel. Připravil přednášku o létání a modelaření a o tom, jak se k tomuto zajímavému koníčku dostal. Zájemci (hlavně z řad mužů) si za důkladného a trpělivého slovního výkladu majitele mohli modely pečlivě prohlédnout očima i rukama. A aby to stálo zato, hned druhý den jsme jeli na letiště do Křižanova. Měli jsme zajištěnou exkurzi do hangáru a to opět s podrobným výkladem díky našemu nadšenému modeláři. Ten donedávna létal na lehkých letadlech a Křižanov byl jeho domovským letištěm.
Na začátku dubna a v polovině října jsme sem přijeli na prodloužený víkend. Dopolední programy víkendových pobytů se většinou odehrávají v blízkosti penzionu. Jedno dopoledne věnujeme oblíbenému turnaji v ruských kuželkách. Všichni mají možnost vyzkoušet si postřeh a schopnost správně házet na cíl a pokusit se obstát mezi zkušenými hráči. A navíc při této užitečné aktivitě není nikdy nouze o legraci. Odpoledne se obvykle vydáváme na krátké výlety. Při říjnovém pobytu jsme si vyjeli do Nového Města. Seznámili jsme se s významnými objekty na náměstí a navštívili jsme Horácké muzeum, kde je instalován Vírský vodní mlýnek s pohyblivými figurkami. K naší smůle se však vodní kolo nechtělo roztočit a tak jsme si mohli jen představit, co asi figurky dělají – stojí tu selka s válečkem, čerti brousí nože, dřevorubci řežou dřevo a mnoho jiných figurek stojí připraveno k nějaké činnosti. Jen kdyby to kolo chtělo poslechnout.
Při společném posezení byli účastníci seznámeni s některými tématy nejnověji nabízené aktivity v TC, kurzem nácviku sociálních dovedností pro nevidomé a těžce zrakově postižené. Zároveň měli možnost nacvičit si jednání v jedné z důležitých životních situací, do které se nevidomý člověk může dostat.
V neděli po obědě jsme odjížděli s vidinou návratu na další víkendový pobyt. Ten je plánován v termínu 31. 3. – 3. 4. 2011. Oblibu těchto pobytů podtrhuje opakovaná účast stejných zájemců a potěšující je i příliv nových.
Odhodláte se a pojedete s námi? Jste srdečně zváni.
Fotogalerie
9. 11.
Autor: Jiřina Falková
Vibruje mi kapsa. První telefonát z mnoha – je totiž pátek 24. září, odpoledne, vlakem právě přijíždí do Břeclavi kolega a překladatel Zdeněk Rybák a v Rakousku touto dobou nasedá do aut polovina účastníků víkendové akce Mikulov – město tradic a vína. V rámci společného česko-rakouského projektu Ani nevidomé hranice nerozděluje, do kterého je TyfloCentrum zapojeno, jsme si naplánovali první setkání v pohraničí v počtu osmi Čechů a desíti Rakušanů, v každé skupině vždy polovina zrakově postižených a polovina průvodců.
Místem setkání je penzion ve Sportovní hale, kde budeme celý víkend bydlet. Po krátké, přivítání, kdy si zvykáme na dvojjazyčné tlumočení, dostáváme k večeři výborný kuřecí plátek a po něm vyrážíme na večerní prohlídku města s místními průvodci. Abychom neprocházeli centrum, zámecké zahrady a bývalou židovskou čtvrť do půlnoci, rozdělujeme se u kašny na česky a německy mluvící skupinky, avšak informace dostáváme během hodiny stejné – o historii Mikulova, hlavních památkách, jež budeme mít možnost druhý den navštívit, a živě diskutujeme o společných mikulovsko-vídeňských událostech díky zdejším vládnoucím rodům Lichtenštejnů a Ditrichštejnů.
Cestováním i procházkou jsme unavení, přesto se po návratu do penzionu ještě vzájemně seznamujeme. „Jmenuji se Erich Schmidt a pracuji jako učitel ve škole pro zrakově postižené,“ tlumočí Zdenda a my poznáváme naši „spojku“ z Bundes-Blindenerzihungs Institutu ve Vídni. Jinak je to usměvavý a velmi sympatický asi padesátiletý muž, který je zcela nevidomý a přesto se angažuje v organizování aktivit pro ostatní.
Věkový průměr účastníků je přibližně 45 let, a i když jsou mezi námi mladší i starší, česky nebo německy mluvící, v sobotu ráno vyrážíme na snídani dohromady a během dopoledního programu už komunikujeme pohledy, úsměvy a posunky bez ohledu na příslušnost ke kteréhokoliv skupince. Mluvit bez tlumočníka se zatím ostýcháme, ale vůle je!
Dopoledne znovu procházíme tutéž trasu jako včera večer, jen za světla. Přes Náměstí a zahrady míříme do Regionálního muzea na zámku. Z vyhlídky si ukazujeme, kudy prochází státní hranice a dotkneme se i citlivého tématu odsunu Němců. „Pár kilometrů za hranicemi se nachází kopec s křížem na vrcholu a lavičkou. Zde se scházelo velké množství sudetských Němců, odsunutých z podpálavských vesnic, kteří se sem nesměli nikdy vrátit a mohli se do konce života jen z dálky dívat na místa, která považovali za svůj domov,“ připomněla jsem kousek smutné regionální historie. I tohle téma nás spojuje – dvě dvojice účastníků z Rakouska mají původně české příjmení.
Prohlídku sklepení, obřího sudu a vinařskou expozici absolvujeme s českou průvodkyní a Zdendovým překladem. Je to trochu oříšek – jak se německy řekne „skalice modrá“? Účastníky zaujmou jak staré nádoby a vědra na víno, tak největší sbírka dřevěných lisů. Poutavý je i výklad na židovském hřbitově, kde se dozvídáme například to, že Židé nenosí na hroby květiny, nýbrž pokládají kamínky.
Další dopolední program je dobrovolný. Někteří volí výstup na vyhlídku – Kozí hrádek, druzí se jdou ohřát na čaj do cukrárny pod ní. Po společném obědě, který provázejí zmatky ze strany personálu, a my jsme nakonec odškodněni dezertem v podobě palačinky pro každého, se zase rozcházíme. Přestože se horší počasí a začíná poprchat, vystupují někteří účastníci na Svatý kopeček s křížovou cestou podle mapy, jiní se vrací na zámek nebo volí prohlídku Ditrichštejnské hrobky. Setkáváme se před šestou nad Pálavským flamendrem s bramboráčky v restauraci na Náměstí. Odtud máme jen kousek do sklípku, kde je pro všechny – protože je nám víc než 18 let – připraven speciální večerní program. V souladu s názvem akce „Mikulov – město tradic a vína“ se učíme degustovat a poznávat různé odrůdy. Burčák rozvazuje jazyk a definitivně boří všechny bariéry, které snad doteď přetrvaly. Německy nyní umí všichni Češi a dvě z rakouských účastnic nás překvapují docela dobrou znalostí češtiny! A co nejde jazykem, jde rukama nohama!
Nedělní ráno přichází brzy po návratu ze sklípku. Dobré je, že se nikdo cestou neztratil a jediná újma může být bolest hlavy. „Šohaj večer, šohaj ráno,“ povzbuzuju svých sedmnáct hostů místním mottem a ženu je na druhou stranu Mikulova do jeskyně Na Turoldu. Abychom nezdržovali provoz, opět se dělíme na česky a německy hovořící skupinky. A ačkoliv se v jeskyních nesmí obvykle na nic sahat, my si vybraná místa s krasovou výzdobou prohlédnout můžeme. Potom už jen návštěva geoparku a rozloučení…
Ač jsme si během víkendu uvědomili, že doba minulého režimu se silně podepsala na rozdílnosti životního stylu Čechů a Rakušanů, mnohé věci vnímáme rozdílně a co je pro Rakušany samozřejmostí, my považujeme za nadstandard, v závěrečném hodnocení zaznívala hlavně slova chvály. Projekt Ani nevidomé hranice nerozděluje dokázal naplnit svůj cíl, lidé z obou stran navázali kontakt, bavili se a vzájemně se poznávali. Každý musel z něčeho slevit a v něčem být tolerantní, důležité však je, že vůle byla na obou stranách. Jak ji účastníci zhodnotili jedním slovem? Jako „perfektní“, „zkušenost“, „překvapení“, „odbourávání hranic“, „zázraky“, „máme hodně společného“, „noví kamarádi“ nebo „nádherná rozmanitost“. Všichni se těší na další společná setkání ve Vídni a v Brně, která se uskuteční v roce 2011.
Fotogalerie
1. 10.
Autor: Jiřina Falková
Čtvrtý ročník již tradičního letního rehabilitačního pobytu pro mládež s výukou PC, který pořádá TyfloCentrum Brno, ohodnotili účastníci jako nejpohodovější a nejlepší. Proč? V týdnu od 16. do 22. srpna se sešla na Rychtě Krásensko výborná parta dvanácti účastníků ve věku 16 až 22 let a stejný počet dospělých vedoucích a lektorů. Také nám vyšlo počasí a bavil nás jak volnočasový program, tak „pracovní“ téma.
Jako každý rok se mladí lidé se zrakovým postižením přijeli na Krásensko nejen bavit, ale i rozvíjet dovednosti a znalosti důležité pro ovládání složitých programů na počítači. Tématem, které spojilo odborné přednášky s týmovou prací na projektu, bylo opět „rádio“. Dobrovolně rozdělené skupinky o čtyřech členech si musely poradit s obsahovou i technickou stránkou a připravit za necelý týden dvacet minut vysílání. V něm mělo být zastoupeno zpravodajství, maximálně tři písničky, mohla být reportáž, reklama či rozhovor.
S úkolem se nejlépe poprala skupinka Denisy, Evy, Petry a Martina – alias Rádio Hrom – rádio, které posluchače ohromí. Téměř profesionální zpracování, příjemnou atmosféru a jasnou „tvář“ rádia ocenila porota lektorů hodnotnými věcnými cenami od sponzorů. Na druhém místě skončilo Rádio Happy – Tomáš, Kristýna, Lucka a Verča. Třetí byli redaktoři Rádia Mijakor aneb Honza, Ondra, Radek a Michal.
Doplňující volnočasový program letos vypustil ověřené aktivity a snažil se nabídnout novinky. Největší ohlas měla čtyřhodinová dramatická lekce v režii Aničky Horké. Když se účastníci přestali stydět a vžili se do rolí, úžasně se odreagovali a pobavili. Málem zameškali i večeři. Další hravé odpoledne připravili venku volnočasáci Pavla a David. Poslepu si venku zahráli i jinak vidící průvodci, kteří ani nečekali, že se tak zabaví.
V rámci celodenního výletu jsme společně zvládli desetikilometrový pochod do Sloupu a prohlídku Sloupsko-šošůvské jeskyně, ačkoliv celý den nepříjemně mžilo. Večer nám zpříjemnilo pohodovou hudbou duo mladých hudebníků – kapela Groovey, kteří mají v repertoáru písně Simona a Garfunkela. Kromě toho jsme navštívili vyškovský dinopark, hráli pétanque, opékali a zpívali u táboráku s kytarou. Neobvyklým zážitkem pro všechny byla možnost vyzkoušet lukostřelbu s úpravou pro nevidomé, kterou přivezl a trpělivě každému vysvětloval Ondra Kodet, jeden ze tří nejlepších českých nevidomých lukostřelců.
Už nyní se těšíme na příští rok, kdy jsme si slíbili další „krásenské dostaveníčko“. Na léto 2010 nyní vzpomínáme u fotek a nahrávek rádií, které jsou k dispozici i široké veřejnosti na webu TyfloCentra Brno na webové stránce letošního pobytu.
Fotogalerie
