Blog brněnského Centra pro nevidomé

3. 05.

Autor: Radek Pavlíček

Rádi bychom zájemcům připomenuli, že ve dnech 13. a 14. května 2011 se koná 22. ročník Tmavomodrého festivalu. Bližší informace o programu celého festivalu najdete na adrese www.bkc.cz/tmavomodry.php

Společnost TyfloCentrum Brno, o. p. s. již tradičně připravila doprovodné akce, které vám v dalším textu společně s anotacemi přednášek a popisem trasy do místa konání přiblížíme.

Dvoudenní výstava kompenzačních pomůcek proběhne

• v pátek 13. května od 13 do 18 hodin
• v sobotu 14. května od 9 do 13 hodin

Seznam vystavovatelů

• Adaptech, s. r. o., Praha: speciální software a hardware pro nevidomé a slabozraké, kamerové lupy, mobilní telefony
• ACE Design, s. r. o., Brno: speciální software a hardware pro nevidomé a slabozraké
• Elvos, s. r. o., Brno: kamerové lupy, hlasové majáčky
• Galop sro., Praha: speciální software a hardware pro nevidomé a slabozraké, kamerové lupy, mobilní telefony
• Spektra, v. d. n., Praha: speciální software a hardware pro nevidomé a slabozraké, kamerové lupy, mobilní telefony, další kompenzační pomůcky
• Sagitta Ltd., s. r. o., Brno: dodavatel optických pomůcek
• Tyflopomůcky Olomouc: široký sortiment drobných pomůcek

Nebudou chybět ani prezentace škol výcviku vodicích psů před budovou Bílého domu – Středisko výcviku vodicích psů SONS ČR z Prahy a Škola pro výcvik vodicích psů Milana Dvořáka z Adamova, které jsou členy Mezinárodní federace škol vodicích psů (The International Guide Dog Federation).

Po oba dva dny se také budete moci seznámit s novinkami z oblasti přístupnosti mobilních telefonů se systémem Google Android a zařízení od Apple (iMac, iPhone, iPad).
Číst zbytek článku »

18. 04.

Autor: Radek Pavlíček

V dubnu tohoto roku proběhla další konkrétní realizace výměnných krátkodobých pobytů zrakově postižených a lidí, kteří se jim věnují. Brněnské TyfloCentrum navázalo spolupráci se školou pro zrakově postižené děti a mládež ve Vídni Bundes-Blindenerziehungsinstitut (BBI). V rámci naplňování programu příhraniční spolupráce „Ani nevidomé hranice nerozděluje“ se ve středu 6. a ve čtvrtek 7. dubna 2011 šest zaměstnanců BBI zúčastnilo dvoudenní exkurze v TyfloCentrum Brno, o. p. s.

Ve středu kolem poledne už trošku nervózní volám kolegyni Ireně, která byla průvodkyní našich partnerů během prvního dne jejich pobytu a očekávala je v hotelu, kde byli ubytovaní, aby jim pomohla v případě potřeby. Slovy “všechno je v pořádku, Radku, přijeli na čas, teď právě obědvají a za chvilku vyrážíme” mě Irča uklidňuje, takže se ještě mohu věnovat posledním přípravám na jejich návštěvu.

Pracovní výměnu zkušeností zahájili naši partneři v HapAteliéru – sociálně terapeutické dílně pro zrakově postižené na Poděbradově ulici 58. Vedoucí dílny Jana Pilgrová představila činnosti a cíle této služby. Hosté si mohli prohlédnout výsledky práce klientů, a jelikož v dílně v tu dobu několik klientů zrovna pracovalo, měli rakouští kolegové také možnost seznámit se s tím, jak dílna funguje v praxi.

Číst zbytek článku »

11. 04.

Autor: Radek Pavlíček

TyfloCentrum Brno, o. p. s. vás zve na akci

Brno – centrum Jižní Moravy

V rámci společného projektu TyfloCentra Brno, o. p. s. a partnerského Bundes-Blindenerzihungs Institutu ve Vídni s názvem Ani nevidomé hranice nerozděluje jsme připravili další ze série společných pobytů klientů se zrakovým postižením. Uskuteční se v druhé polovině května v Brně s cílem poznat toto město, jeho tradice a historickou i moderní tvář. Z Vídně přijedou na akci studenti naší partnerské školy, akce je proto vhodná pro jejich vrstevníky z České republiky, kteří si mohou na akci procvičit komunikační dovednosti, cizí jazyky (němčina, angličtina) a navázat nová přátelství.

Termín: 20. až 22. května 2011
Zahájení pobytu: v pátek 20. května v 18:00 hodin na Internátu Škol pro zrakově postižené v Brně, Kamenomlýnská 2
Ukončení pobytu: v neděli 22. května ve 13:00 hodin v Brně
Doprava: vlastní
Ubytování: Internát Škol pro zrakově postižené v Brně, Kamenomlýnská 2
Strava: plná penze

Účastníci: Akce je určena pro 5 účastníků ve věku 15 až 26 let, a 5 průvodců (rozhoduje pořadí přihlášených). Každý účastník si zajistí vlastního průvodce. Znalost německého jazyka vítána!
Příspěvek na akci za 2 osoby (účastník + průvodce): 1 000 Kč. Platí se předem spolu se zasláním závazné přihlášky na akci.
Touto částkou si účastníci přispívají na část nákladů v rámci programu, ostatní náklady na pobyt jsou hrazeny z prostředků projektu Ani nevidomé hranice nerozděluje, který je spolufinancován Evropskou unií z Evropského fondu pro regionální rozvoj.

Z programu:

• návštěva Expozice kultura nevidomých Technického muzea v Brně,
• oběd v restaurantu l´Eau Vive na Petrově,
• prohlídka kasemat hradu Špilberku,
• návštěva Aquaparku v Kohoutovicích,
• dopoledne u Brněnské přehrady (hřiště Mraveniště, plavba lodí).

Celý program bude tlumočen do českého i německého jazyka a je připraven s ohledem na potřeby účastníků s těžkým postižením zraku (možnost haptické prohlídky exponátů, rezervace hřiště, atp.).

Zájemci o přihlášky nechť se co nejdříve ozvou Radku Pavlíčkovi na e-mail pavlicek@tyflocentrumbrno.cz nebo na telefon 774 715 101. Počet míst je omezen, s přihlášením proto neotálejte 😉

14. 12.

Autor: Irena Kocí

Brněnské TyfloCentrum navázalo spolupráci se školou pro zrakově postižené děti a mládež ve Vídni Bundes – Blindenerzihungs Institut (BBI). V rámci naplňování programu příhraniční spolupráce „Ani nevidomé hranice nerozděluje / Keine Grenze trennt die Blinden“ se v prosinci roku 2010 šest zaměstnanců zúčastnilo dvoudenní exkurze na škole ve Vídni. Ve dnech 7. a 8. 12. proběhla další konkrétní realizace výměnných krátkodobých pobytů zrakově postižených a lidí, kteří se jim věnují.

Čtyřpatrová budova institutu poskytuje zázemí zrakově postiženým dětem od mateřské školy přes základní školu až po vzdělání mládeže, která zde po úspěšném zakončení studia obdrží výuční list. Součástí labyrintu institutu je kromě učeben internát, družina i plavecký bazén. Institut je financován státem a jsou zde mladí zrakově postižení z celého Rakouska.

Třída pro nejmenší školáky je kombinovaná, navštěvuje ji pět dětí, z toho jsou dva s praktickou slepotou a ostatní slabozrací. Učení je založeno na osvojení si Braillova písma, v každé lavici je Pichtův psací stroj. Během prvních školních let získají schopnost psát všemi deseti prsty na klávesnici. Hlasové výstupy nepoužívají, počítač obsluhují přes braillský řádek v délce 80 znaků.

Starším žákům jsou k dispozici speciální učebny na výuku fyziky, chemie a matematiky – tam jsme měli příležitost zúčastnit se hodiny, v níž se děti seznamují s elektrickým proudem: každý student má kus dřívka se dvěma kovovými šrouby, spojenými drátem. Šrouby děti propojí kabely se zdrojem elektřiny, na drát položí kousek jemného papíru, který při procházení proudu začíná doutnat. Zrakový vjem procházejícího proudu byl nahrazen vjemem čichovým. A díky individuálnímu přístupu ke každému žákovi si to všichni během hodiny zkusili sami. Než se ozvalo gongové ukončení hodiny, které ovšem neřinčelo jak jsme zvyklí v našich školách, stihli si ještě studenti zopakovat geometrické tvary. Dřevěné modely trojúhelníků rovnoramenných, pravoúhlých a jiných tvarů dostal každý student do rukou, aby je pak na vyzvání učitelky určovali a poznávali.

Všichni žáci mají od prvních let studia na institutu povinně minimálně jednu hodinu týdně „prostorovky“ – nácviku chůze s bílou holí. Ovšem po škole se děti pohybují bez holí, s prostorem jsou důvěrně seznámeni a při pohybu po chodbách a schodišti se řídí pravidlem pravé ruky. Ti žáci, kteří nejsou ubytováni na internátě, mohou po skončení vyučování být až do 18 h. v družině, kde jim vychovatelé pomáhají s domácími úkoly a vedou je ke smysluplnému trávení volného času.

Počty žáků jsou proměnlivé, kdykoli během školního roku se do vzdělání na institutu mohou zapojit zrakově postižení, kteří nezvládají integraci.

Internát je rozčleněn do deseti buněk. Každá má svou čajovou kuchyňku, společnou místnost, pokojíky pro starší studenty jsou dvoulůžkové, menší děti spí v jedné místnosti a k dispozici mají i hernu a studovnu s Pichtovými stroji i počítač s braillským řádkem. V každé skupině je nejvýše sedm dětí, z toho pět z internátu a dvě z družiny. Vychovatelé jsou na skupinu dva až tři a osvědčuje se jim, aby ve skupinách byly děti mladší i starší, tak, jak to bývá v rodinách.

Spolupůsobí zde speciální pedagog, který pomáhá dětem se sebeobsluhou. Součástí péče o děti je fyzioterapie, psychoterapie, na institut dochází oční i dětský lékař. Každý druhý víkend tráví studenti doma, institut usiluje o co nejlepší spolupráci mezi rodinou dětí, internátem a školou.

V budově institutu je i tiskárna. Digitálně tady zpracují texty a pak tisknou v Braillově písmu učebnice, knihy i časopisy.

Košíkář, telefonista, masér, hudebník – z těchto oborů je tady možno vybírat. Po úspěšném absolvování tříletého oboru obdrží výuční list a asi třetina absolventů pak najde uplatnění na trhu práce. 

Během dvoudenního procházení komplexu institutu jsme se dozvěděli více také o systému sociální péče o zrakově postižené v Rakousku. Rodiče zrakově postižených dětí dostávají nejen přídavky na děti, jako všichni ostatní a jak jsme zvyklí i u nás, ale také tzv.příspěvek na péči, ze kterého hradí část nákladů spojených s pobytem na institutu, k dispozici mají i další příspěvky – např. na bydlení a na dopravu.

Společným cílem všech pedagogů a vychovatelů je připravit zrakově postižené na život v běžném světě, vést je k co největší míře samostatnosti, budovat a posilovat v nich odvahu sebevědomě čelit životu za branami institutu.

Pracovní návštěva byla velkou příležitostí poznat způsoby práce s těžce zrakově postiženými dětmi u našich jižních sousedů.

Projekt je spolufinancován Evropskou unií z Evropského fondu pro regionální rozvoj.

Fotogalerie

9. 11.

Autor: Jiřina Falková

Vibruje mi kapsa. První telefonát z mnoha – je totiž pátek 24. září, odpoledne, vlakem právě přijíždí do Břeclavi kolega a překladatel Zdeněk Rybák a v Rakousku touto dobou nasedá do aut polovina účastníků víkendové akce Mikulov – město tradic a vína. V rámci společného česko-rakouského projektu Ani nevidomé hranice nerozděluje, do kterého je TyfloCentrum zapojeno, jsme si naplánovali první setkání v pohraničí v počtu osmi Čechů a desíti Rakušanů, v každé skupině vždy polovina zrakově postižených a polovina průvodců.

Místem setkání je penzion ve Sportovní hale, kde budeme celý víkend bydlet. Po krátké, přivítání, kdy si zvykáme na dvojjazyčné tlumočení, dostáváme k večeři výborný kuřecí plátek a po něm vyrážíme na večerní prohlídku města s místními průvodci. Abychom neprocházeli centrum, zámecké zahrady a bývalou židovskou čtvrť do půlnoci, rozdělujeme se u kašny na česky a německy mluvící skupinky, avšak informace dostáváme během hodiny stejné – o historii Mikulova, hlavních památkách, jež budeme mít možnost druhý den navštívit, a živě diskutujeme o společných mikulovsko-vídeňských událostech díky zdejším vládnoucím rodům Lichtenštejnů a Ditrichštejnů.

 Cestováním i procházkou jsme unavení, přesto se po návratu do penzionu ještě vzájemně seznamujeme. „Jmenuji se Erich Schmidt a pracuji jako učitel ve škole pro zrakově postižené,“ tlumočí Zdenda a my poznáváme naši „spojku“ z Bundes-Blindenerzihungs Institutu ve Vídni. Jinak je to usměvavý a velmi sympatický asi padesátiletý muž, který je zcela nevidomý a přesto se angažuje v organizování aktivit pro ostatní.

Věkový průměr účastníků je přibližně 45 let, a i když jsou mezi námi mladší i starší, česky nebo německy mluvící, v sobotu ráno vyrážíme na snídani dohromady a během dopoledního programu už komunikujeme pohledy, úsměvy a posunky bez ohledu na příslušnost ke kteréhokoliv skupince. Mluvit bez tlumočníka se zatím ostýcháme, ale vůle je!

Dopoledne znovu procházíme tutéž trasu jako včera večer, jen za světla. Přes Náměstí a zahrady míříme do Regionálního muzea na zámku. Z vyhlídky si ukazujeme, kudy prochází státní hranice a dotkneme se i citlivého tématu odsunu Němců. „Pár kilometrů za hranicemi se nachází kopec s křížem na vrcholu a lavičkou. Zde se scházelo velké množství sudetských Němců, odsunutých z podpálavských vesnic, kteří se sem nesměli nikdy vrátit a mohli se do konce života jen z dálky dívat na místa, která považovali za svůj domov,“ připomněla jsem kousek smutné regionální historie. I tohle téma nás spojuje – dvě dvojice účastníků z Rakouska mají původně české příjmení.

Prohlídku sklepení, obřího sudu a vinařskou expozici absolvujeme s českou průvodkyní a Zdendovým překladem. Je to trochu oříšek – jak se německy řekne „skalice modrá“? Účastníky zaujmou jak staré nádoby a vědra na víno, tak největší sbírka dřevěných lisů. Poutavý je i výklad na židovském hřbitově, kde se dozvídáme například to, že Židé nenosí na hroby květiny, nýbrž pokládají kamínky.

Další dopolední program je dobrovolný. Někteří volí výstup na vyhlídku – Kozí hrádek, druzí se jdou ohřát na čaj do cukrárny pod ní. Po společném obědě, který provázejí zmatky ze strany personálu, a my jsme nakonec odškodněni dezertem v podobě palačinky pro každého, se zase rozcházíme. Přestože se horší počasí a začíná poprchat, vystupují někteří účastníci na Svatý kopeček s křížovou cestou podle mapy, jiní se vrací na zámek nebo volí prohlídku Ditrichštejnské hrobky. Setkáváme se před šestou nad Pálavským flamendrem s bramboráčky v restauraci na Náměstí. Odtud máme jen kousek do sklípku, kde je pro všechny – protože je nám víc než 18 let – připraven speciální večerní program. V souladu s názvem akce „Mikulov – město tradic a vína“ se učíme degustovat a poznávat různé odrůdy. Burčák rozvazuje jazyk a definitivně boří všechny bariéry, které snad doteď přetrvaly. Německy nyní umí všichni Češi a dvě z rakouských účastnic nás překvapují docela dobrou znalostí češtiny! A co nejde jazykem, jde rukama nohama!

Nedělní ráno přichází brzy po návratu ze sklípku. Dobré je, že se nikdo cestou neztratil a jediná újma může být bolest hlavy. „Šohaj večer, šohaj ráno,“ povzbuzuju svých sedmnáct hostů místním mottem a ženu je na druhou stranu Mikulova do jeskyně Na Turoldu. Abychom nezdržovali provoz, opět se dělíme na česky a německy hovořící skupinky. A ačkoliv se v jeskyních nesmí obvykle na nic sahat, my si vybraná místa s krasovou výzdobou prohlédnout můžeme. Potom už jen návštěva geoparku a rozloučení…

Ač jsme si během víkendu uvědomili, že doba minulého režimu se silně podepsala na rozdílnosti životního stylu Čechů a Rakušanů, mnohé věci vnímáme rozdílně a co je pro Rakušany samozřejmostí, my považujeme za nadstandard, v závěrečném hodnocení zaznívala hlavně slova chvály. Projekt Ani nevidomé hranice nerozděluje dokázal naplnit svůj cíl, lidé z obou stran navázali kontakt, bavili se a vzájemně se poznávali. Každý musel z něčeho slevit a v něčem být tolerantní, důležité však je, že vůle byla na obou stranách. Jak ji účastníci zhodnotili jedním slovem? Jako „perfektní“, „zkušenost“, „překvapení“, „odbourávání hranic“, „zázraky“, „máme hodně společného“, „noví kamarádi“ nebo „nádherná rozmanitost“. Všichni se těší na další společná setkání ve Vídni a v Brně, která se uskuteční v roce 2011.

Fotogalerie