27. 10.
Autor: Klára Zárubová
To je podtitul prezentační akce s názvem Den sociálních služeb, která se už podruhé konala ve městě Znojmě. Ve středu 12. října se na Horním náměstí ve Znojmě otevřelo více jak 23 stánků, ve kterých se představovali po celý den poskytovatelé sociálních a navazujících služeb napříč Znojemskem.
Pracovnice znojemského a moravskokrumlovského TyfloCentra Klára Vítková a Eva Indrová seznamovaly ve svém stánku širokou veřejnost se sociálními službami, které se v TyfloCentru těžce zrakově postiženým poskytují. Zájemci o naše služby přicházeli nejdříve z řad studentů středních škol, kteří projevili největší zájem o přehled zrakových vad a vlastní prožitek při zkoušení simulačních brýlí či při chůzi s bílou holí.
Při prezentaci našich služeb jsme se setkali i s paní profesorkou místního Gymnázia, která do budoucna uvažuje nad besedou pro své studenty o zrakových vadách a o tom jaký je život se zrakovým postižením. Na kompenzační pomůcky pro zrakově postižené se přišla podívat i vedoucí oddělení Hmotné nouze ze sociálního odboru Městského úřadu Znojmo. Na Dnu sociálních služeb jsme rozdávaly naše kontakty, dvě návštěvnice projevily zájem o pomoc při vyřizování příspěvků na kompenzační pomůcky, které si u nás na stánku vyzkoušely.
Mezi příchozími se objevila i řada našich klientů, kteří se přišli informovat o lidech s jiným zdravotním handicapem a poznat jaké služby poskytují ostatní organizace na Znojemsku.
Akce se konala v rámci projektu Slepotou život nekončí, který přináší možnost dozvědět se mnoho zajímavého o sobě i svém okolí.
Fotogalerie
24. 10.
Autor: Irena Kocí
V pátek 21. 10. 2011 proběhla první exkurze v nových prostorech brněnského TyfloCentra na Chaloupkově ulici č. 3. O půl deváté ráno přišlo 16 studentů Střední odborné školy Morava, o.p.s. s paní učitelkou Boráňovou. Paní učitelka byla na exkurzi v brněnském TyfloCentru již před dvěma lety. Tehdy se jí exkurze velmi líbila, proto se za námi vydala s novými studenty znovu.
Exkurze byla rozdělena do dvou částí. V první – informativní části – se studenti dozvěděli o systému poskytování sociálních služeb pro těžce zrakově postižené lidi u nás, ve druhé – zážitkové části – měli možnost mnohé si vyzkoušet sami na sobě za přítomnosti nevidomých a slabozrakých zaměstnanců.
Studenti se rozdělili do čtyř skupin a postupně, společně se zaměstnanci, se vystřídali na stanovišti nácviku sebeobsluhy a přípravy jídla, zahráli si poslepu společenské hry a prošli tzv.“čichacím“ testem, kde nám skvěle vypomohly dvě dobrovolnice. Na stanovišti u Mgr. Aničky Horké se seznámili s kompenzačními pomůckami, kolegyně Eva Sedlaříková jim ukázala speciální počítačové „mluvící“ programy. Nevidomý kolega, Bc. Martin Baláž, pak studentům předvedl další speciální software pro zrakově postižené. Všichni si vyzkoušeli chůzi s bílou holí a se simulačními brýlemi na stanovišti s Irenou Kocí.
Organizační tým byl pro tuto příležitost složen tak, aby studenti měli možnost vidět, čeho člověk s těžkým postižením zraku může dosáhnout.
Fotogalerie
20. 10.
Autor: Marie Švejdová
11. října se v rámci projektu Slepotou život nekončí uskutečnilo setkání s paní Marií Hauserovou, která uvedla besedu nazvanou Od žákyně k učiteli aneb půlstoletí ve škole.
Paní Hauserová uvedla posluchače svým výkladem do školních začátků, kdy jako dítě s těžkým postižením zraku nastoupila do první třídy základní školy pro nevidomé a slabozraké děti. Vysvětlila systém umísťování zdravotně postižených dětí do speciálních škol v období padesátých a šedesátých let a při svém povídání dospěla až do období, kdy vystudovala vysokou školu a nakonec se jako vychovatelka a učitelka vrátila do školy, ve které začínala jako prvňáček.
Snad pro paní Hauserovou bylo příjemným zadostiučiněním, že se na besedu dostavili i její bývalí žáci, kteří v dobrém vzpomínali na svá školní léta pod jejím vedením. Díky účasti bývalých žáků paní Hauserové se rozvinula diskuze, která napověděla mnohé i o samých účastnících tohoto hezkého setkání.
Povídání paní Hauserové bylo zajímavé a přínosné a protože se následné diskuze zúčastnili lidé ve věkovém rozpětí od 22 do 63 roků, zaznělo zde mnoho rozličných informací, které mohly obohatit všechny přítomné.
Fotogalerie
Beseda se konala v rámci projektu „Slepotou život nekončí“, který je financován z evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a ze státního rozpočtu ČR.
22. 07.
Autor: Jiřina Falková
V rámci projektu Slepotou život nekončí vyrazilo pět klientů z příhraničních středisek TyfloCentra Brno před prázdninami na dvoudenní exkurzi do Prahy. Cílem bylo především Pobytové rehabilitační a rekvalifikační středisko pro nevidomé Dědina, o.p.s., ale desetičlenná výprava zrakově postižených a jejich průvodců si stihla projít také historickou část Prahy a navštívit několik památek.
Úterý 29. června patřilo především zmiňované prohlídce Dědiny. Návštěvu přivítala ředitelka zařízení Marie Schifferová, která během hodiny představila činnost střediska, práci zaměstnanců, rekvalifikační programy a odpovídala na doplňují otázky klientů TyfloCentra. Následovala rychlá prohlídka zařízení, při které shlédli učebnu masérů, dílnu košíkářskou, keramickou i tkalcovskou a několik dalších míst určených pro rehabilitaci osob se zrakovým postižením. Ze dveří návštěvníky vyprovázel zpěv skupinky na Dědině pobývajících klientů, kteří se právě sešli k hodině muzikoterapie.
„Cestou do centra jsme vystoupili u Pražského hradu, prohlédli si jeho nádvoří, někteří nakoukli i do katedrály svatého Víta a potom jsme sešli Královskou cestou přes Karlův most na Staroměstské náměstí k metru,“ popsala vycházku sociální pracovnice Jiřina Falková, která se ujala role průvodce po Praze.
Druhý den měla výprava z jižní Moravy domluvenou hmatovou prohlídku expozice Slabikář návštěvníků památek v Muzeu hlavního města Prahy, která zpřístupňuje i zrakově postiženým stavební vývoj pražských památek. „Zatím jsou zde památky jen od doby románské po gotiku, ale i tak jsme díky výbornému výkladu kunsthistoričky Jany Bělové strávili v muzeu víc než hodinu času a dozvěděli se mnoho zajímavostí. Nevidomá klientka ocenila možnost detailně si na modelech osahat to, k čemu by se v reálu nikdy nedostala – například hlavice sloupů nebo základy románského kostela. Pochvalovala si také dobře hmatné popisky v Braillově písmu,“ doplnila Jiřina Falková.
Závěr výletu patřil ještě vycházce na kopec Vítkov, kde se skupina rozdělila. Někteří dali přednost prohlídce interiéru památníku, jiní vystoupali výtahem jen na vyhlídku, aby si prohlédli Prahu z neobvyklé perspektivy. Horké a slunečné letní počasí sice ubíralo několika účastníkům energii a elán, přesto můžeme napsat, že exkurze byla velmi naučná a povedená. Kam se vypravíme příště? Sledujte nabídku aktivit TyfloCentra Brno na www.centrumpronevidome.cz a pokud Vás nějaká akce zaujme, neváhejte se přihlásit!
Fotogalerie
Projekt je financován z prostředků ESF prostřednictvím OP LZZ a ze státního rozpočtu.
31. 05.
Autor: Marie Švejdová
Když se vás někdo zeptá nebo když se sami zamyslíte nad tím, jakou cestou jste se dostali k tomu, o co jste usilovali, jakým způsobem jste dosáhli svého cíle, co vás asi napadne? O čem byste chtěli mluvit, co byste poradili někomu druhému?
A co znamená název tohoto článku? Týká se vás?
K zamyšlení mohla mnohým účastníkům pomoci inspirující přednáška paní Mgr. Elišky Hluší, vedoucí oddělení Dokumentace tyflopedických informací Technického muzea v Brně (veřejnosti je více známý původní název Slepecké muzeum), od narození nevidomou ženou, která má důvod povídat o svých vzestupech a pádech. Především se však rozhovořila o své životní pouti a o současném postavení, kterého dosáhla díky své píli a houževnatosti.
Mluvila o svém dětství, škole, studiích na konzervatoři pro mládež s vadami zraku, zaměstnání. Po ukončení studia na konzervatoři pracovala jako učitelka hudby, k tomu přibylo zaměstnání v tehdejším Slepeckém muzeu SONS, navíc při zaměstnání i studium na vysoké škole a studium cizích jazyků ve středisku Teiresias.
Tato cesta však nebyla přímočará. Paní Hluší musela překonat nelehké překážky, které život mnohdy podsouvá.
V současné době pracuje v již zmíněném Technickém muzeu v Brně jako vedoucí oddělení Dokumentace tyflopedických informací. V rámci studia a přípravy diplomové práce i při současném zaměstnání navštívila mnohá evropská slepecká muzea, získává zkušenosti a předává informace o Slepeckém muzeu v Brně.
Skupina zájemců o přednášku se sešla v úterý 24. května 2011 v prostorách Technického muzea v Brně na Purkyňově ulici. Při samotné akci pomohly dvě studentky, které hostům naservírovaly připravenou kávu a pečivo a po celou dobu se o účastníky staraly. Po přednášce a besedování doprovodily skupinu do expozice muzea nazvané Kultura nevidomých a postaraly se zejména o nevidomé klienty. Prohlídka exponátů byla obohacena výkladem paní Hluší a ukázkou, jak se s některými přístroji pracovalo.
Záměrem přednášky nebyla pobídka k rozjímání nad svým údělem, ale měla ukázat, že život může být bohatý.
Kdo dostal pozvánku a pečlivě si ji přečetl, setkal se v ní i s následující částí básně Olgy Opavské, za kterou získala významné ocenění ve 3. ročníku Ceny Hieronyma Lorma 2010. Část této básně byla inspirací k uskutečnění přednášky na téma Co mi život dal a vzal.
Vzestupy a pády, hledání cest životem
Dlouho tu cestu hledám
a toužím po ní jít…
klopýtám – padám – zas se zvedám –
nenechte mě zabloudit
a pomozte mi najít tu krásu….
Snad mlčet bych raději měla –
předejít nová zklamání,
však řekni ptáku – tvá je zem celá
a nedovol mu létání.
Snad sedm účastníků tohoto zajímavého setkání odcházelo s myšlenkou, že je dobré jít svou cestou, nedat se a hledat způsoby, jak pokračovat dál.
Fotogalerie
Beseda se konala v rámci projektu Slepotou život nekončí, který je financován z evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a ze státního rozpočtu ČR.
