22. 05.
Autor: Tereza Kozderová
Klienti znojemského a brněnského TyfloCentra se vydali společně s Davidem Švejnohou na cestu do Etiopie. Pravda, cesta to byla krátká, zabrala nám jen odpoledne 19. 5. 2015. Údolí řeky Omo je (zatím) ojedinělým územím osídleným (zatím) autentickými kmeny, které tu žijí způsobem podobným způsobům života jejich otců, dědů a pradědů. Během odpoledne jsme se dozvěděli zajímavost například o kmenu Mursi a kmenu Bodi. Abychom Vám, kteří jste s námi nemohli cestovat, přiblížili jejich životní styl, představíme Vám naše zápisky z cestovatelského deníku.
Kmen Bodi – nejzajímavější nejspíše na kmenu Bodi je, že každá rodina si vybere svobodného muže. Tento muž poté žije po dobu 6-8 týdnů mimo vesnici, kde musí vydržet bez sexu. Jeho úkolem po dobu odloučení od kmene je ztloustnout. Muž pije několik dvoulitrových dávek směsi kravského mléka a krve denně. Díky tomuto rituálu nabere hodně tuku. Až skončí doba, po kterou je muž vyloučen z kmene, tak se vrátí a je 6ti denní ceremoniál zvaný Ka´el. Při tomto ceremoniálu nahých tlouštíků se zvolí ten, které je nejvíce narostlý, toho potom chovají v úctě. Ostatní mají smůlu a běžným životem se dostanou na původní váhu.
Kmen Mursi – je nejspíše nejnebezpečnějším a nejagresivnějším kmenem celé Afriky. Muži kmene Mursi jsou jedni z nejobávanějších bojovníků. Vzhledem k častým krádežím dobytka a sporům s ostatními kmeny jsou stále vybaveni samopalem. Na těle si dělají různé zářezy a značky podle toho kolik zvířat zabili. Ženy tohoto kmene nejsou méně zajímavé než muži, jsou rozpoznatelné na první pohled. Ženy kmene Mursi nosí hliněné nebo dřevěné talířky ve spodním rtu. Aplikace tohoto „ módního doplňku“ je docela bolestivá. Dochází zde k vyražení předních 4 zubů a rozříznutí rtu. Zde se potom vloží talířek, postupně se talířek vyměňuje za větší a větší. Jaké je to „štěstí“ určitě si řekne každý z Vás. Žena, která má velký talířek je velmi ceněná, ovšem pouze do doby, než jí zemře muž. Po smrti svého muže, si musí žena ret uříznout a tím ztrácí svoji krásu.
Cestování po Etiopii je krásné, občas nebezpečné, nepochopitelné a hlavně velmi poučné. Když vidíte, jaká moderní technologie je kolem nás a někde na světe stále žijí jako v pravěku, až z toho mrazí. Myslím, že tato beseda ukázala nejednomu z nás, že jsme rádi za to, že nás muži ctí jako sobě rovné, neprodáváme se za 30 krav a samopal, ale můžeme se svobodně rozhodnout, koho si vezmeme, jak se oblečeme a co budeme dělat. Pokud se chcete i Vy setkat s některými kmeny, případně poznat jiné kultury a zvyklosti, pojďte s námi příště na besedu a nastupte s námi do pomyslného letadla na cestě za poznáním.
Těšíme se na Vás a místa jsou volná. Děkujeme našemu průvodci Davidu Švejnohovi, který nám přivezl mnoho zážitků, artefaktů a fotek.
Fotogalerie
11. 05.
Autor: Martina Ludvíková
Sluncem zalitý den, Den Země 22. 4. 2015, nás vytáhnul ven. V rámci oslavy Dnů Země jsme s našimi klienty vyrazili na tradiční happening. Abychom dodali celému happeningu trochu nové energie, vyrazili jsme načerpat energii do Arboreta Mendelovy univerzity v Brně.
Na začátku našeho setkání jsme se seznámili s historií Arboreta. Botanická zahrada a arboretum je výukové a účelové zařízení Mendelovy Univerzity v Brně, které bylo založeno Prof. ing. A. Bayerem v roce 1938 na ploše 2 ha. K rozšíření plochy areálu došlo v roce 1967 na stávajících 11 hektarů.
Po krátkém průletu historií jsme se vydali obdivovat květiny ve skleníku. Skladba různých druhů tropických rostlin, orchidejí byla úchvatná. Ukázka různých barev, tvarů a vůni nám ukázal, jak je ta příroda krásná. Díky přednášce paní ing. Jany Švancarové jsme se dozvěděli zajímavé informace a pro naše další putování zahradou jsme dostali dobrý návod.
Při průchodu zahradami jsme míjeli tematicky zaměřené části. Pro naše výtvarné okénko jsme se usadili v blízkosti jezírek, abychom vnímali všechny krásy okolní přírody. Při výrobě travňáčka – našeho panďuláka, jsme museli obětovat trochu pohodlí a tvořili jsme tak zvaně na koleni. Protože „travňáček“ není nic složitého, nebyl to ani problém. Pokud byste si chtěli také vytvořit travňáčka, můžete v pohodlí svého domova, většinu pomůcek najdete doma. Použijete silonkovou ponožku, nasypete do ní trochu zrní nebo trávy, zasypete hlínou a zavážete. Vytvarujete pomocí nitě nos, přišijete 2 knoflíky jako oči a kdo chce, z drátku může udělat brýle. Když budete pravidelně panďuláka zalévat, tak mu za chvíli začnou rašit vlasy, případně fousy, pokud zrno propadne. Naši klienti ocenili tuto aktivitu, protože mnohým z nich jsme vnukli nápad, co dělat se svými vnoučaty.
Naše skupina nejsou žádní peciválové, to mne utvrdilo hned ve chvíli, kdy se celá skupinka s nadšením, elánem a optimismem vydala na cvičení s paní Zlatou. Během cvičení jsme se přesvědčili o tom, že netřeba vyhledávat drahé stroje na cvičení, ale postačí obyčejný nafukovací balonek, který nám slouží jako cvičební pomůcka. Na čerstvém vzduchu, za doprovodu zpěvu ptáků a bzučení včelek jsme si protáhli těla. Díky přílivu nové energie, jsme se vydali na další putování zahradou, zastavili jsme se v zahradě pro nevidomé (část v arboretu, která má vyvýšené záhony a každá květina má svůj popis i v braillu).
Odpoledne v arboretu nám ukázalo, jak je krásně uprostřed města. Děkuji všem zúčastněným, kolegyním za pomoc při zajištění této akce a zase někdy nashledanou.
Fotogalerie
13. 01.
Autor: Tereza Kozderová
Ztichlou krajinou rozléhal se pouze sníh křupající pod nohami. Z tepla našich domovů jsme se vydali 12. ledna 2015 na naši první procházku v tomto roce. Tradičně jsme zamířili z Útěchova do Vranova. Touto cestou necestou nás provázela Ing. Alena Prýmková se svým velmi poutavým povídáním. Necelých 3,5km nás provázelo povídání o prostředí, ve kterém se nacházíme, jaké je prostředí našich domovů a domovů zvířat žijících v těchto Útěchovsko- vranovských končinách. Víte, která zvířata zde zůstávají? Jak přežívají zimu? Co jim vadí a co ne? Malý nástin samozřejmě přinášíme taky: přezimující živočichové, jako plch, ježek nebo sysel, přečkávají zimu ve stavu podobném spánku, ale pravý spánek to není. Po celé týdny nejedí a nepijí, všechny životní projevy jsou značně utlumeny. Tělesná teplota klesá na úroveň teploty okolního prostředí. Srdce sysla bije šestkrát pomaleji a plíce vdechují jen dvakrát za minutu. Po třech týdnech se zvíře probouzí, aby vypustilo výkaly. Definitivně se probudí, až když teplota nory přesáhne 15 stupňů. Medvěd nebo jezevec jsou „nepraví“ zimní spáči. Jejich teplota a dech se nemění. Prostě nepřetržitě spí a tráví z tukových zásob. Přečkávají však takto jen nejhorší období…
Všechno už to víme a stačilo se jen projít lehce zasněženou ztichlou krajinou. Pojďte příště s námi!
Fotogalerie
14. 10.
Autor: Martina Ludvíková
Dvanáct stanovišť, čtyři živly, nespočitatelná zábava a unikátní pasivní dům se zelenou střechou. To je Otevřená zahrada Nadace Partnerství, která se ukrývá pod špilberským svahem v samém centru Brna (vstup z Údolní ulice). Vznikla na místech kdysi nádherných měšťanských zahrad, které však časem zchátraly. V roce 2006 se Nadace Partnerství rozhodla, že bývalým zahradám vdechne nový život. Podařilo se, a tak vznikl prostor pro moderní environmentální vzdělávání.
Takto začíná úvodní představení otevřené zahrady, kterou jsme navštívili v pátek 10.10.2014. Na srazu se nás sešla pěkná řádka a tak byla naše výpravu opravdu různorodá a velká. Celým areálem nás provedla paní Helena Peřinová, která začala svůj výklad u pasivního domu. Jeho složitou funkci nám velmi jednoduše a vcelku dopodrobna popsala.
Dalším stanovištěm se nám stala pyramida z dřeva. Na ní byly umístěny plaketky z bronzu a na nich různá zvířata. V podstatě jsme si mohli zjistit, kde je koho predátor a jak to v životě funguje.
Na dalším stanovišti jsme prosvištěli několik milionů let vývoje během chvilky. Zákoutí se sluneční energií vzduchem a vodou jsme potom šli v pomalejším tempu, protože strmost kopce, ve kterém se zahrada nachází, nám dala vcelku zabrat. Společně jsme si ale řekli, že je krásné mít taková místa uprostřed centra, že je krásné když se spolu shledáme a když je nás hodně, je i více zábavy.
Děkujeme všem účastníkům a Vám, kterým to nevyšlo, vzkazujeme „nevadí bude jiná akce“ a třeba se sem, zase do Otevřené zahrady, vrátíme.
Fotogalerie
15. 09.
Autor: Martina Ludvíková
Ty sladký září! Jak modré nebe nad těmi vrchy, kde se barvy rodí!
Jdu zmaten vzduchem, jenž je plný tebe, a chtěl bych plouti povětrnou lodí!
Krátký výňatek z Knihy lesů vod a strání od S. K. Neumanna nás ve středu 10. 9. naladil při vcházení do Botanické zahrady přírodovědecké fakulty v Brně. Tato velmi rozmanitá zahrada se nachází na ulici Kotlářská. Celou naší procházkou nás provázela Ing. Alena Prýmková, naše průvodkyně nejen po lese. Během této exkurze do tajů botanické zahrady jsme se dozvěděli, k čemu jsou vhodné různé kytičky a bylinky. Paní Prýmková si pro nás, jako vždy, připravila zajímavé povídání, ukázky a hádanky některých květin a bylin a také zajímavé a krásné básně. Touto vycházkou nás provázela Kniha lesů vod a strání. Počasí nám vydrželo a všichni jsme si moc užívali volného dne. Jediným mráčkem na naší výpravě byl hluk tramvají a autobusů, které nám narušovaly náš program. Ale i tak jsme se všichni moc a moc bavili a děkujeme všem, kteří se zúčastnili, tentokrát byla účast obrovská. Na dalším výletě se těšíme na shledanou.
Fotogalerie
