17. 04.
Autor: Martina Jachanová
V úterý 10. dubna jsme se společně s našimi klienty vydali na další ročník turistického výletu do bledulového údolí. Pro tentokrát jsme si však trasu vytyčili přes Rakovecké údolí.
Ráno se celá naše skupina sešla na stanovišti Staré osady, odkud jsme společně vyrazili autobusem směrem na Bukovinku. Během jízdy mezi námi panovala dobrá nálada, snad také díky sluníčku, které nás pěkně hřálo.
Štěstí při nás stálo, když se s námi dal do řeči jeden z místních usedlíků, který nám poradil schůdnější a hlavně kratší cestu přes údolí, takže nám ušetřil několik kilometrů. Tímto mu tedy děkujeme.
Turistickou trasu jsme započali na hájence, od které jsme pokračovali probouzejícím se jarním lesem až k naučné stezce Rakoveckého údolí. Netradičně jsme však naučnou stezku začínali od stanoviště číslo osm, což nikomu z nás nečinilo sebemenší obtíže. Tabule na naučné stezce nás seznámily se zdejší faunou i flórou a více méně i s historií spjatou s Rakoveckým údolím. Po cestě přes všechny stanoviště jsme však k našemu překvapení nalezli pouze pár ostrůvků bledulí, které rostly při zdejší říčce. Kromě bledulí jsme si prohlédli i petrklíče, sasanky a podběl, se kterými nás někteří naši klienti seznámili především díky své zálibě v bylinkaření. Během výletu jsme společně zdolávali složité terény a naši klienti si při jejich překonávání počínali více než bravurně. Po několika hodinách, když jsme měli v nohách přes deset kilometrů, jsme dorazili zpět k hájence.
Ještě několik minut do příjezdu autobusu jsme nasávali atmosféru jarního lesa a plni pozitivní energie jsme si slíbili, že se do Rakoveckého údolí ještě vrátíme. Celý den se nám krásně vydařil. Navzdory nepříznivým prognózám o počasí, jsme neprohloupili, když jsme se na výlet vydali.
Tak pojďte příště s námi.
Fotogalerie
17. 04.
Autor: Renáta Štípová
10.dubna se v rámci projektu Slepotou život nekončí uskutečnilo setkání s panem Antonem Mészárosem, který uvedl besedu zvanou I život ve tmě je bohatý aneb Pod rouškou tmy. Pan Mészáros vtáhl své posluchače průřezem hudebních ukázek do tajů svého světa hudby, se kterou žije 31 let.´
Jeho hudební začátky byly všelijaké. Od 6ti do svých 17 let pobýval v deprimujícím prostředí ústavu pro nevidomé v Levoči, které popisuje ve své knížce Vzpomínky ve tmě, vydané v roce 2002.
Po základní škole absolventskými koncerty ukončil Konzervatoř pro zrakově postiženou mládež v Praze obor klavír a varhany. Zde získal hráčské zkušenosti a konečně také lepší pocity ze studií než měl ve škole v Levoči. Svůj absolventský koncert si připomněl ukázkou C. Franka – 3.chorály , kdy jsme se i my mohli na chvíli zaposlouchat do malebných tónů varhan.
Jednoho květnového dne se v Praze seznámil se svojí ženou, nyní matkou jejich synů – Jana, Daniela a Jakuba. Tím se mu změnil jeho dosavadní mládenecký život, kdy nevěděl ještě nic o tom, co mu jeho život přinese za překvapení. Konstatuje však, že nikdy neměl problém s hledáním práce, jak přísloví praví „byl v pravý čas na pravém místě“.
Po přestěhování celé rodiny do Brna v roce 1983 byl zaměstnán do roku 1989 jako korepetitor a učitel hry na klavír na Taneční konzervatoři, kde je tzv.“hudební společník“ tanečního pedagoga, kdy musí reagovat na jeho stručný popis hudebního žánru. Od roku 1992 působí na Konzervatoři v Brně jako korepetitor dramatického oboru a učitel hry klavírní improvizace. Vyslechli jsme v další hudební ukázce s názvem „Léto“ čtyřruční improvizaci studenta a učitele, která nám v kostce ukázala mistrovské umění improvizace, které není dáno každému.
Své povídání p. Mészáros obohatil hrou svých klavírních skladeb a tuto zajímavou besedu zakončil improvizací na námět jedné klientky – Delfín, plovoucí podmořskou hladinou…
Beseda se konala v rámci projektu „Slepotou život nekončí“, který je financován z evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu lidské zdroje a zaměstnanost a ze státního rozpočtu ČR.¨
Fotogalerie
13. 04.
Autor: Hana Dvořáková
Období velikonočních svátků si klienti a sociální pracovníci vyškovského TyfloCentra na Velký pátek 6. dubna 2012 zpříjemnili návštěvou pavilonu Anthropos, který je součástí Moravského zemského muzea. Ještě předtím, než jsme zavítali do života pravěkých lovců mamutů, zaujala nás výstava o dobývání Austrálie a o životě australských domorodců.
Výpravou po pravěku nás provázel pan Mgr. Lukáš Šín, který nás seznámil s vývojem člověka na zemi, přičemž každou naši zastávku dějinami země okořenil poutavým výkladem, který vždy doplnil o zajímavé informace, které se v žádné učebnici dějepisu nedočteme. Naši první zastávkou byla expozice pravěkých zvířat, naší pozornosti tak neunikl pravěký medvěd, lev, liška a jiná zvířata. Na dalších stanovištích nás postupně pan Mgr. Šín zasvětil do jednotlivých etap vývoje člověka a klienti si také mohli hapticky prohlédhnout některé nástroje, které člověk v pravěku používal ke svému životu a mnohé další.
Ovšem nejvíc se všichni těšili na legendární dominantu celého muzea, kterou je vycpaný mamut s mládětem. Průvodce nám vysvětlil, že vystavený exponát je jen maketa, protože pravý mamut nešťastnou náhodou shořel při natáčení televizního dokumentu.
Touto cestou bychom chtěli poděkovat panu Mgr. Lukáši Šínovi za velmi zajímavý a užitečný výklad, který nejen, že posluchače pobavil, ale také obohatil o spoustu nových poznatků.
11. 04.
Autor: Jiřina Falková
Další ze série besed v prostorách TyfloCentra Břeclav se uskutečnila v úterý 10. dubna. Šest klientů v seniorském věku, kteří trpí vážnými poruchami vidění, si přišlo poslechnout něco o třídění odpadů a také o tom, jaký systém třídění mají ve svém městě.
Informace si s pomocí internetu a měsíčníku Radnice připravila sociální pracovnice. Uvedla důvody, proč je důležité třídit odpadky a současně vyvracela klientům mýty, že u třídění jde o krátkodobou „módu“ nebo záležitost mladých lidí. Když si všichni společně zopakovali, jaké suroviny lze z běžného domácího odpadu separovat a jaké barevné kontejnery se na co používají, pustili se do rozebírání „co kam“.
„Po teoretickém úvodu přišla na řadu i praktická část, kdy jsme vysypali doprostřed stolu obaly od různých potravin, s nimiž se klienti mohou nejčastěji setkat ve svých domácnostech, a nad každým kouskem diskutovali. Objevili jsme i několik chytáků,“ popsala interaktivní aktivitu Jiřina Falková. Klientům zamotaly hlavu nejvíce obaly od kartonových nápojů, které se tváří jako papír, ale uvnitř skrývají hliníkovou a plastovou vrstvu. Podobné to bylo s obalem od taveného sýru, který jsme rozebrali na hliník, papír a plast podobně jako krabičku od cigaret. „Mám z toho hlavu jako balón,“ konstatovala jedna z klientek a z besedy odcházela s předsevzetím lépe třídit plasty, když už ví jak a dokáže mezi ně zařadit kelímek od jogurtu, sáček od bonbónů i sešlápnutou PET láhev.
Aktivity se v břeclavské pobočce TyfloCentra konají každé úterý a zapojit se může každý dospělý s těžkým postižením zraku. Více informací na tel. čísle 774 715 106 nebo e-mailu breclav@tyflocentrumbrno.cz .
Fotogalerie
11. 04.
Autor: Klára Zárubová
Klienti znojemského a brněnského TyfloCentra měli ve čtvrtek 29. března 2012 zase jednou možnost setkat se na společné akci. Naplánovali jsme si totiž turistický výlet do romantického Údolí lásky nedaleko Znojma. V počtu 17 lidí jsme společně vyrazili vlakem ze Znojma směr Božice. Obec Božice leží asi 15 km východně od Znojma a 8 km západně od Hrušovan nad Jevišovkou. Naše skupinka začala cestu od železniční stanice v Božicích, od které nás vedla široká cesta. Cílem byla přírodní rezervace Karlov. Ta se nachází jižně od Božic, a místní zde vybudovali relaxační a naučnou stezku „Údolím lásky“ v roce 2008.
Protože se v okolí naučné stezky nachází velké množství zajímavých a často chráněných, a tedy i ohrožených rostlin a živočichů, prokládali jsme cestu výkladem o místní přírodě, ale i o historii nedaleké Hraběcí studánky. Stezka vedr údolím Příčního potoka, podél břehů tří rybníků Horní Karlov, Prostřední Karlov a Božický rybník.
Zanedlouho jsme po východním okraji stezky dorazili až k Hraběcí studánce, která se nachází blízko hráze rybníka Prostřední Karlov. Nad pramenem studánky byla v roce 1810 díky hraběnce Emanuele Khuen – Belassi (majitelce panství Hrušovan) vybudována malá stavba z pískovce. Cestou jsme objevovali sněženky, sasanky, fialky a další jarní květiny. Od studánky jsme pokračovali po hrázi rybníka Prostřední Karlov a po jeho severním břehu. Dalším rybníkem, u kterého jsme se zastavili, byl Horní Karlov. Potom jsme se vydali proti proudu Příčního potoka až k zástavbě u silnice spojující Hrádek a Božice.
Tady jsme se zastavili v místním nově zrekonstruovaném hřebčíně. Pak jsme zamířili k největšímu rybníku na naší trase – a to k Božickému rybníku, na jehož hrázi jsme si udělali poslední přestávku. Rybník jsme obešli a začali se vracet zpět k železniční stanici Božice u Znojma. Nachodili jsme asi kolem 6 km, takže to byla taková správná rozcvička před dalšími letošními kilometry. Už teď se těšíme na další jarní a letní turistické výlety.
Fotogalerie
